Policejní prezident Petr Lessy vyzval dopisem své podřízené, aby při výkonu služby nepodléhali politickým tlakům. Jeho výzvu podpořili i někteří policisté na Chrudimsku. Nakolik je ale míněna ze strany policejního prezidenta vážně nebo jen jako promyšlený tah, který mu má zachránit kůži, se my, nezasvěcení, jen tak nedozvíme. To ví jen Lessy, Kubice, Nečas, Kalousek a pár zasvěcených. A pánbůh, chcete-li.

Každopádně politický tlak na práci Policie ČR, stejně jako v případě justice, je vyvíjen od sametové revoluce permanentně a v ničem se až na výjimky neliší od předlistopadové doby. Policejní struktura a pravomoce se za tu dobu měnily s obměnami politických garnitur nesčetněkrát a jen málokdy ku prospěchu věci. Spousta reorganizací, neodborných zásahů, nepovedených nákupů materiálního vybavení, neustále se měnící služební zákon, snižování početních stavů a další, věřme, že jen neuvážené kroky, policii ve svém důsledku takřka zdecimovaly.

Zářným příkladem je bývalé policejní ředitelství v Chrudimi, z něhož se postupem času pod nablýskanou značkou "Pomáhat a chránit" stává uvnitř opuštěné sídlo, kde potkat policistu na chodbě je stejný zázrak, jako vidět růst melouny na stromech. Jedna ze zdejších prázdných policejních budov bude dokonce možná co nevidět na prodej. A v této atmosféře přichází výzva, aby řadoví policisté nepodléhali politickým tlakům...

Jisté je rovněž to, že samotná česká politika se otřásá v základech. Poslanec David Rath z ČSSD sedí kvůli přijetí úplatku ve vazbě, senátor ODS Alexandr Novák půjde za přijetí 43milionové provize na pět let do vězení, bývalá ministryně obrany a poslankyně Vlasta Parkanová z TOP 09 bude obviněna z toho, že poškodila český stát během pochybného nákupu vojenských letadel CASA o téměř tři čtvrtě miliardy, a za katrem už sedí někteří další regionální politici a vysocí úředníci ze severu Čech, kteří zneužívali evropské dotace ve svůj prospěch.

A v této atmosféře, těsně před jmenováním neúprosné Lenky Bradáčové do funkce vrchní státní zástupkyně, byl náhle odvolán jeden z nejprogresivnějších polistopadových ministrů spravedlnosti - Jiří Pospíšil. Od této chvíle se také stupňuje napětí mezi Policií ČR a politickými špičkami, za které nejhorlivěji obviňuje policisty na veřejnosti z "brutálních útoků" a nekompetentnosti ministr financí Miroslav Kalousek, kterému zjevně ujíždějí nervy a ztrácí soudnost. Jde přitom o jednoho z architektů poloprázdných policejních budov, kterému jako by tento stav a nečinnost policie vyhovovaly.

Jenže policie nás má chránit před všemi lumpy, i těmi v nejvyšších patrech společnosti. Jako několikrát v minulosti se z ní ale stává fackovací panák, kdy ji z jedné strany pohlavkuje Kalousek a z druhé, když to potřebuje, se o ni opírá zatím nevýrazný policejní šéf Lessy. Samotní policisté se tak ocitají mezi dvěma mlýnskými kameny, kdy jim nezbývá nic jiného, pokud nechtějí ztratit vlastní tvář, než výzvu Lessyho podpořit. Je proto zbytečné čekat na jejich komentáře, vyjádřili se už svými podpisy.

A tak, i když neznáme pravou podstatu celého sporu, jen ji tušíme, jisté je to, že kdosi tu chce vyvolat atmosféru strachu z policejní zvůle a učinit zase z policejního sboru poslušného obětního beránka, který bude trestat jen ty "dole" a případy těch "nahoře" zametat rovnou pod koberec nebo je předávat k posouzení politikům a úplatným či loajálním šéfům. Tedy vrátit stav tam, kde už byl, což posunuje českou demokracii zase někam mezi banánové republiky a nikoli do civilizovaného světa.

Jde o jakýsi kolorit - co volby (poslanecké, senátní, krajské či komunální), to téma chrudimského obchvatu. Jakoby Chrudimi ničím jiným ani nežila, anebo místním politikům došla témata či fantazie. Není to například tak dávno, co zdejší Véčkaři nechali povalit vedle Family centra starý autobus, na němž demonstrovali, jak obchvat hravě zařídí. Na dopravní téma s Vítem Bártou za zády se tehdy kasal nejeden z nich. Přestože s tím u voličů relativně zabodovali, s problémem si nedokázali později poradit. Proč? Vysvětlení je jednoduché - i když je obchvat ryze chrudimskou záležitostí, rozhoduje se o něm výhradně v Praze na úrovni vlády a ministerských úředníků a tam má z Véčkařů opravdové konexe jen málokdo, stejně jako mnozí jejich předchůdci či následovníci z ostatních politických stran v místě.

Jednat o nutnosti výstavby silničního obchvatu města je zapotřebí, ne však na něm stavět politickou kariéru. Je to stejné jako mlátit prázdnou slámu. Čím více slibů na dané téma, tím méně respektu a důvěryhodnosti před občany. Jen si vzpomeňte před posledními parlamentními volbami na pardubického poslance Váňu z ČSSD, jak skoro plačky líčil neudržitelnou dopravní situaci v Chrudimi, za kterou slíbil bojovat, a pak už jsme ho tady takřka neviděli. A takových příkladů bychom našli v historii zatím neexistujícího obchvatu bezpočet.

Tohle téma tedy slouží řadě politiků jako výtah k moci, protože je obchvat stěžejním bodem jejich volebního programu. Je to pro ně pohodlné - nemusí nic vymýšlet, a nesplnitelným slibem, který dají, nikoho předem nezarmoutí. Jde o agónii, trvající skoro dvě desetiletí, kdy chybějící obchvat decimuje nejen životní prostředí v centru města, ale i zdejší politickou kulturu. Čím déle se tedy bude výstavba obchvatu odkládat, tím méně budou místní politici namáhat svoje mozkové závity a více prázdné slámy vyprodukují. Uvidíme, kolik změn přinesou nadcházející senátní volby. První signály však naznačují, že se pojede dál ve vyjetých kolejích.

Škatulata, hejbejte se. Asi tak by se dala nazvat rošáda při obsazování jednotlivých kompetencí na radnici po vynuceném odchodu Romana Málka do opozice. Už delší dobu se přitom ukazuje, jak složité je sestavit v poslední době v Chrudimi funkční koalici, pokud je ve hře stále více volebních stran. Poprvé to bylo patrné v minulém volebním období, kdy bylo nutné rozšířit počet místostarostů ze dvou na tři, aby měla koalice většinu v zastupitelstvu. Tehdy byl tím třetím právě Málek a ne každý přijal jeho jmenování s pochopením.

Nyní nastala potřeba zřídit tři místostarostenské funkce podruhé. Tentokrát se na to šlo s ohledem na veřejné mínění šalamounsky v podobě dvou neuvolněných funkcí, tzn. že na plný úvazek pro město pracují jen starosta Řezníček a první místostarosta Tejkl, zatímco jejich dva noví kolegové, Čechlovský s Trávníčkem, takzvaně na půl plynu za symbolickou finanční odměnu, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.

Je to však vina našich politiků? Není. Při současném rozložení sil v městském zastupitelstvu mnoho dalších alternativ nezbývá, jestliže se političtí nováčci neosvědčili a s komunisty nikdo jít do holportu nechce. Proto až budou za dva roky nové komunální volby a začnou kvůli tomu vznikat další a další politické subjekty, tak si vzpomeňte, jak náročné poté bude sestavit fungující radnici jen s dvěma místostarosty, pokud budou chtět vítězné strany spolu později táhnout za jeden provaz.

Léto do nás zaťalo své sluneční drápky takovou silou, že mnozí Chrudimáci neváhali a vzali plovárnu opravdovým útokem. Po zimě vybělené pokožky byly natírány krémy a opalovacími oleji, svršky odkládány, první tempa v plaveckém bazénu provedena.

Pánové se srdnatě snaží zatahovat své břišní svaly, pilně tužené celý rok podvečerním posilováním ve Sportu, dámy předvádějí nejnovější modely plovacích úborů. Běda, jak by se potkaly dvě krasavice ve stejných plavkách! Apokalypsa a konec světa se blíží, honem nakupovat něco originálnějšího.

[[img:chrn_fullwidth:1683:I na plovárně se pozná gentleman chránící před nemilosrdným sluncem citlivé partie své partnerky.]]
Především mužské osazenstvo se na plovárnu těší celý rok. Starší jeho část předstírá četbu novin, přitom však pozorným zrakem sleduje, kterou ze slečen příroda obdařila tam i onde. A která maminka je čím zralejší (starší se říkat v dobré společnosti nehodí), tím krásnější.

Ženy jsou o poznání kritičtější. Sjedou své sokyně pohledem, ohodnotí postavu, tvar nejrůznějších částí těla, nesmlouvavost zemské přitažlivosti. Plavky jsme již zmiňovali, tak snad jen podotknem, že hojnost a úprava vlasů je také jedním z cílů drsné dámské kritiky. Jak probíhá hodnocení mužské části ženami, bojím se sebekriticky domýšlet.

Plovárna prověří naše charaktery. Ohlédnutí se za bronzovou krasavicí nás může stát ne zrovna příjemný „políček“. Skutečný jen těžko, ale v políček, který se podobá celodennímu dusnu před bouřkou, promění se snadno. Správný gentleman totiž nosí zásadně sluneční brýle, aby cíl jeho pátravého pohledu zůstal všem kolem skrytý.

[[img:chrn_fullwidth:1685:Tmavé brýle chrání oči před poškozením.]]
Nejvíc bezelstné jsou pak děti. Jen ty si chtějí užít radost z vody, cachtání a blbnutí s kamarády. Tvar a velikost plavek, opálenost a neopálenost jsou jim ze srdce jedno. Nejdůležitější je užít si co nejvíc legrace v parném letním dni, kdy prázdniny dávají zapomenout na školní trampoty. 

Ostatně, podívejte se do naší galerie DEN V OBRAZECH. Třeba se na fotkách poznáte.

Média všeobecně informují, že trend odvolaného ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, směřující k tomu, aby se justice stala svébytnou a samostatnou mocí ve státě, s příchodem ministra Blažka nejspíš skončil. Nutno je se ale v kontextu města ptát, jaký trend odešel z chrudimské radnice spolu s odvolaným Romanem Málkem.

Málek otevřeně přiznává, že je mimozemsky ulítlý. Je nutno mu dát za pravdu. Šokoval veřejnost nejednou. Jen pro připomenutí - v minulém volebním období se v bulvárním tisku přiznal k panictví a přicházel s mnoha "ulítlými" nápady, jen aby pohřbil vznikající a později mezinárodně úspěšný projekt Muzea barokních soch. Nejednou se také objevil na veřejnosti k nelibosti lidovců, za které v Koalici pro Chrudimi kandidoval, v komickém oblečku nebo paruce, jako třeba v předvolebním klipu Kobra 11, jen aby zaujal...

Jeho hvězda ale nejvíce zazářila v následujícím předvolebním období, kdy se situoval do role bojovníka proti korupci a klientelismu na chrudimské radnici a sestavil na tomto základě, i s pomocí lživé inzerce, koalici, která mezi sebe nakonec přivábila také Petra Řezníčka, který si po složitých vyjednáváních pro sebe vytrucoval starostenský řetěz. Prvním Málkovým krokem byla poté avizovaná personální smršť, kterou nejspíš "upekl" s kumpány v hospodě na jednom z rohů Resselova náměstí. Za následek měla odchody několika odborníků z odboru školství, kultury a památkové péče, které tento odbor města takřka paralyzovaly. K další "smršti" už proto nedošlo.

Jenže pro Málka tím nic neskončilo a dál prováděl politiku neřízené střely, která mnohdy balancovala na hraně zákona. Naposledy v případě "malé domů" pro kutnohorskou podnikatelku, které se chystal Málek naservírovat spolu s dalšími spřízněnými radními z VV a TOP 09 saunování v Chrudimi na několik desítek let dopředu doslova na zlatém podnose. Jakmile tedy zavelili k ústupu z tohoto marasmu Svobodní, bylo jen otázkou času, kdy bude Málek se svými věrnými "odstřelen". Ten moment nastal logicky zakrátko, pokud Chrudim nechtěla zahodit celé jedno volební období do kanálu. Natolik tristní byla koalice poslepovaná Málkem.

Vraťme se však na začátek - po ministru Pospíšilovi zůstala kupa dobře odvedené práce (nová potřebná legislativa) a první sklizené plody (Dr. Rath ve vězení, rozsáhlá vyšetřování zneužívání evropských dotací a zatčení několika vlivných úředníků a regionálních politiků, přetahovaná o Parkanovou v kauze kontroverzního nákupu letadel Casa atd.). Po místostarostovi Málkovi zůstala naopak řada velkohubých populistických prohlášení o korupci a klientelismu, které za celou dobu ani v jednom případě neprokázal, ba co víc, nezůstala po něm takřka žádná dobře odvedená práce, pokud v to nepočítáme jeho časté výlety za hranice všedních dnů za peníze daňových poplatníků, tj. daleko za hranice našeho města.

Srovnávat proto Pospíšila s Málkem je jako nebe a dudy. Na jedné straně distingovaný, pracovitý, poctivý odborník, na druhé zastydlý puberťák bez patřičného vzdělání, odkojený mládežnickým nadšením v parku, který si osoboval právo bojovat za Chrudimáky. Možná upřímně, ale o to víc naivně. Tak jako tak ale teď začíná pro Málka nová předvolební kampaň. Bude proto na nové volební koalici, aby ukázala, nakolik je Málek pro Chrudim nepostradatelný. Čím více konstruktivních řešení přijde, tím rychleji se na něho zapomene. Pokud však přijdou nezdary, stane se z Málka nezničitelná politická hvězda.

Stát se vzduchoplavcem. Kolikrát po něčem takovém toužil každý, kdo někdy otevřel starými časy vonící knížku od Julese Verna a nechal se pět neděl unášet v balóně. Vznášet se nad neznámými krajinami, poznávat obyvatele naší modré planety.

Ale také sledovat, jak je ten náš lidský svět titěrný, malinký. Jak naše největší domy vypadají už z tříset metrů jako dětské hračky, vlaky jako modelářův sen.

Kolik našich spoluobčanů naříká nad krizí a přitom bazénů u domků je nespočet.

Klukovský sen jsem si díky pozvání chrudimských balonářů splnil. Neletěl jsem sice balonem plněným nějakým plynem lehčím než vzduch jako vzpomínaný Fergusson, ale balonem horkovzdušným, takže ticho občas přerušovaly plynové hořáky. Přesto se jednalo o zážitek, na nějž se nezapomíná.

Přes výjimečnost okamžiků nad naší krásnou zemí, někteří spolucestující nebyli schopni odložit své běžné starosti. Napětí starých šrámů a manželských hádek se občas dostalo na povrch. Ve stísněném prostoru balonového koše je situace o to dusivější.

[[img:chrn_fullwidth:1636:Chrudim]] 

Neumíme odpočívat, vypnout, bavit se. Je to ale jen naše vina? Není těch starostí se složenkami, platbami, pojištěním a virtuálními problémy, které nám přidává často televize přeci jen trochu moc? Možná ano. Možná opravdu šťastný ten, kdo televizi hodil z okna. 

Je nesmírně obtížné umět odfiltrovat to, co se nás opravdu týká a co můžeme ovlivnit od toho, co jen proplouvá a z nás dělá kolemstojícího pozorovatele.

Nakolik je důležité pro život maloměšťáka chrudimského, že se válčí v Sýrii? Není snad důležitější otázkou chrudimský Skřivánek, jehož kousanec byl z nebeských výšin k nepřehlédnutí? Sobeckost některých našich drahých spoluobčanů, v níž nechtějí povolit stavbu na poslední zelené ploše kousek od centra, je nepochopitelná. Ne, nemusí se mi líbit, jaké domy tam vzniknou. Ale měl bych chápat, že je dost lidí, kteří by možnost zakoupit domek, nebo byt uvítali. Jenže to bych musel odstranit klapky ze svých očí a přestat hledět jen na své jabloně. On totiž můj budoucí soused by je třeba pěstoval rád taky. Nebo choval včely, nebo prodával zmrzlinu...

Jen díky brzkému sobotnímu ránu - startovali jsme o půl sedmé – jsem neviděl hada, který se obvykle plazí našimi ulicemi. Obchvat chybí a všichni to víme. Plané sliby našich politiků, vykrucování a vyhýbání se přímé odpovědi nám ho ale nezíská.

Každému doporučuji podobný let. Ať už skutečným balonem, nebo jen tím imaginárním. Pomáhá to vidět  každodenní realitu z té správné perspektivy. 

Na Chrudim z výšky se můžete také podívat do rubriky DEN V OBRAZECH

Roman Málek oznámil, že v pondělí končí ve funkci místostarosty města Chrudim. „Konečně,“ chtělo by se říct.
Čteme radostné a úlevné komentáře na Facebooku, v diskusích pod články novin. Je to však opravdu „konečně“? Nebylo už včera pozdě?

Každý má jistě v živé paměti jeho eskapády a svérázné způsoby sebeprezentace. Pronájem sloupů veřejného osvětlení, snaha o upocené vysvětlení kauzy, pokuta a následné očištění slatiňanskou komisí.
Naprosto nestandardní postup v kauze bývalého Malibu, z nějž chtěl ambiciózní místostarosta nechat vybudovat moderní saunový svět. Že se přitom měla uzavřít prosperující městská sauna? Ale jděte! Taková maličkost!

Mučírna v bývalém kostele svatého Josefa, muzeum hlavolamů, vesmírné středisko Hurikán, počítačové hry v podzemních prostorách, hororová noc v kině... Mohli bychom pokračovat donekonečna.
Pozapomenutým faktem je, že to byl právě Málek, kdo dal dohromady současnou rozpadající se koalici. Kdo slepil pidistraničky s Řezníčkovými Evropskými demokraty a socialisty. Přislíbil podíl na moci, přitom dobře věděl, že díky absenci skutečných politiků, bude mít tyto trpaslíky pevně v rukách především díky svému politikaření a znalosti technik k ovládnutí moci. Spoléhal na jejich nezkušenost, nerozkoukanost a lenost. Starosta si jistě často trhal vlasy, když sledoval, co se mu na zasedání Rady děje. Chod radnice byl paralyzován.

Co bude dál? Možná se starostovi podaří vytvořit velkou koalici s ODS a ČSSD. Otevřené bojůvky konečně přestanou stejně jako pohádky o medvědech a zvířátkách.

Přesto důvodů k oslavám moc není. Děsivým faktem totiž zůstává, že současný volební systém může vynést na samotný vrchol člověka, který je schopen takových akcí, že rozum zůstává stát. Hvězdná kariéra Romana Málka je totiž především dílem všech těch, kdo mu dali hlas.

Zastupitelstvo má před prázdninami rozhodnout, zda odprodá konsorciu podnikatelů devět hektarů půdy na Skřivánku na výstavbu nových rodinných a bytových domů. Pokud se tak stane, vyroste tu architektonicky ucelené moderní sídliště s potřebnou infrastrukturou, nikoli kýčovité shluky domů "podnikatelského baroka", které jsme zvyklí vídat v okolních vesnických satelitech.

Sídliště má však odpůrce mezi starousedlíky v sousedství, kterým se nelíbí představa, že bude zastavena zelená louka pod jejich okny. Dalším nepřítelem zdejší výstavby jsou někteří politici. Starousedlíci nechtějí nic slyšet o tom, že jde o poslední vhodnou lokalitu k takové výstavbě v Chrudimi, zatímco politici chtějí z této nespokojenosti vytěžit co nejvíc pro sebe. Vzpomeňme třeba na závěr minulého volebního období, kdy strana současného starosty hlasovala proti sídlišti v rozporu s koaliční dohodou jen proto, že byly za dveřmi další volby a nechtěla riskovat možnou ztrátu volebních hlasů. A dnes? Mezi radními graduje populismus nejhrubšího zrna, a to přesto, že nový městský architekt nabádá výstavbu na Skřivánku neodkládat, jinak se město v budoucnu ocitne na úplné periferii zájmu lidí, kteří by tu snad chtěli žít.

Mezi výrazné kritiky prodeje zdejších pozemků se totiž teď přiřadil další "expert" přes výstavbu - místostarosta Málek. Přišel s požadavkem navýšit prodejní cenu 351 Kč za metr čtvereční na pět set až 700 korun za metr a nakazil tím i některé další radní, avšak zapomněl dodat, že navržená cena je kompenzací za to, že investor přivede na Skřivánek pod tratí veškeré inženýrské sítě řádově za několik desítek milionů korun. Anebo je to génius takového kalibru, že má tyto peníze někde připraveny, což je ta méně pravděpodobnější varianta.

Tak jako tak se ze Skřivánku stala politická hra, která tomuto městu škodí stejně jako politici, kteří tuto hru rozehráli. Ve městě není už takřka kde stavět, radnice nemá peníze na výstavbu ani na přivedení inženýrských sítí a za této situace chtějí Málek a spol. ještě stupňovat ultimáta, která projekt sídliště nadobro "zazdí". Pokud tato parta, která má prázdné kapsy, ale politickou moc, nakazí v pondělí i zastupitelstvo, pak se na Skřivánku dočkáme maximálně onoho kýčovitého baroka, které se tu živelně rozroste namísto moderního sídliště, pěší zóny, či cyklistické stezky, a Chrudim si tak přičte další nepovedený zářez na vrub tohoto zpackaného volebního období.

Sáčky na psí hovínka z ulic zmizely, pro ty igelitové musíme na radnici. Jejich příděl však počítá s tím, že každý pejsek v Chrudimi vykoná denně potřebu pouze jednou a k tomu si může ještě malinko uprdnout. Když k tomu připočteme bezohlednou městskou vyhlášku, která nutí venku pejskaře striktně vodit svoje čtyřnohé miláčky pouze na řetězu, a je jedno, jestli je to v městském parku nebo na okraji města na poli, pak je to za více než tisícikorunovou roční daň do městské pokladny sakra málo.

Pejskařů v Chrudimi razantně přibývá, avšak z výše uvedeného je patrné, že jejich potřebám radnice vůbec nerozumí. Nejspíš to bude tím, že ji nevedou žádní pejskaři ani odborníci na chov psů. Už jste někdy potkali Řezníčka, Málka, Tejkla nebo někoho z odpovědných úředníků, jako je Kopecký, s pejskem na ulici? Pochybuji, jinak by nedopustili takové "zvěrstvo".

Pejsky si lidé pořizují z různých důvodů, nejčastěji proto, že jim v životě něco chybí, zpravidla dobrý přítel, partner nebo společník, když ho nenacházejí mezi lidmi. Pes je narozdíl od lidí totiž věrný, přímý tvor, který vás s radostí vítá za každé situace, ať je mu dobře nebo špatně. A právě tohle dělá z pejskařů početnou komunitu, kterou mezi sebou seznamují právě jejich čtyřnozí miláčci. A jsou to právě chovatelé, kdo jsou z necitlivého přístupu radnice rozladění. Co je jim platné, že si první "honí triko" na vojenských misích, druhý "kašpárkuje" mezi dětmi a nevládkami, třetí se filosoficky vznáší v oblacích a čtvrtý "sežere" ovarové koleno na posezení, když je to jen mediální bublina na odiv veřejnosti, zatímco se děje jejich miláčkům neskutečné příkoří.

Sečteno, podtrženo: nemáme v Chrudimi dostupné sáčky na psí hovínka, místo nich jen igelitovou náhradu ve směšném množství, pro kterou si ještě musíme poníženě s dokladem o zaplacení daně dojít na radnici, uklízeče psích exkrementů vidíme ve městě pouze jednou za "uherský rok", máme také psí útulek, jehož vedení doteď provází pachuť protekce, máme i městskou vyhlášku, která zastydla svým obsahem někde v minulém století, protože nedovoluje psům jejich přirozený pohyb a pokutuje přísně chovatele za to, když jim ho umožní, a konečně nemáme ani zóny pro psy, a za tohle všechno platíme městu vysokou daň, která byla letos ještě zvýšena.

Je proto třeba vznést návrh, aby si ona "čtyřka" alespoň na den vyzkoušela, jaké to je vykonávat běžnou potřebu a jen jednou za den si utřít zadnici na WC, které nesplachuje, jaké to je procházet se na řetězu, v zimě navíc bosý v sněhové břečce rozmáčené solí, a za tohle všechno platit drahé peníze. Že jde o nepoměr? Nezbývá tedy než radnici připomenout, že občanský zákoník začlenil od letošního roku psy mezi živé tvory, takže už nejsou z pohledu české legislativy věcí, jak si to vysvětluje zkostnatělá městská vyhláška. Nastal tedy nejvyšší čas začít tohle vše řešit a probudit se z vlastní zahleděnosti, protože psi jsou živými tvory stejně jako lidé. Oproti lidem mají jen jednu nevýhodu, že si nemohou nikde stěžovat.

Chrudim je s Elektrárnou Opatovice (EOP) propojena pupeční šňůrou už desítky let. Nevzhledné roury, přivádějící do města teplo, lemují nejen místní komunikace, ale třeba i břeh řeky Chrudimky v hustě obydlené zástavbě, a podle všeho se v nejbližší době napojí také na městský stadion. Je to výsledek toho, že má Chrudim už od 90. let v dozorčí radě opatovických elektráren svého zástupce. Prvním byl tehdejší starosta Jiří Nový, prozatím posledním je současný první muž radnice Petr Řezníček.

Členové dozorčí rady EOP, tedy i naši zainteresovaní starostové a primátoři, jsou už od prvopočátku finančně motivováni řádově statisíci korunami ročně do vlastních kapes tak, aby rozvoj elektrárny a propojení s ní podporovali. Proto jsme svědky stále většího počtu připojených městských objektů na přívod odpadního tepla z Opatovic podle kupeckých počtů - dal, má dáti...

Opatovická chobotnice se mezitím rozrostla do obrovitých rozměrů a je na ní závislých zhruba 200 tisíc obyvatel Hradce Králové, Pardubic, či Chrudimě, z nichž se teď stali, jak si posteskla pardubická primátorka Fraňková, rukojmí mnohem většího ekonomického dravce, jímž je společnost Czech Coal finančníka Pavla Tykače, dodávající elektrárně uhlí z vlastní hnědouhelné pánve na severu Čech.

Czech Coal přitom dlouhodobě avizuje, že buď uhlí dodávané elektrárně citelně zdraží, nebo s ní už smlouvu dál neprodlouží, což bude mít v obou případech za následek jediné - razantní zvýšení ceny dodávaného tepla zdejším domácnostem. Hovoří se až o stoprocentním navýšení. Elektrárně totiž nezbyde, než na podmínky Czech Coalu buď přistoupit anebo nalézt náhradní zdroj uhlí v zahraničí, které se prodraží vinou delší přepravní vzdálenosti. V opačném případě bude elektrárna na prodej.

I přes všechny tyto varovné signály jsme dál svědky předkládání nových a nových návrhů na připojení městských objektů na přívodní chapadla opatovické elektrárny. Zastupitelé pak pro ně hlasují v rámci "úspor" ohlašovaných finančně motivovanými starosty, jejichž průměrná odměna činí podle důvěryhodného zdroje více než 400 tisíc korun ročně.

Je proto úsměvné číst výzvu pardubické primátorky o zneužívání nerostného bohatství státu, které je ve skutečnosti soukromým vlastnictvím, neboť se ho stát za pochybných okolností zbavil. Také Topolánkův mediální výkřik proti Tykačovi nevěstí nic jiného, než bezradnost současných nebo bývalých politiků v dozorčí radě EOP nad počínáním zdatnějšího finančníka. Není divu, když se ve světě byznysu nikdy nepohybovali. Přesto nechávají i za této situace dál hlasovat o co největším napojení svěřených objektů na centrální zdroj tepla a je pak na místě se zeptat, kdo vlastně dělá z jeho odběratelů rukojmí.