No konečně to někoho napadlo! Chrudim chce podle všeho patřit do civilizovaného světa. Mám tím na mysli návrh nové městské vyhlášky, která má omezit obtížný hluk ze zahradní a stavební techniky o víkendech a svátcích. Tedy v době, kdy má člověk především odpočívat a stranit se všech rušivých elementů.

A není to jen záležitost okrajových městských částí, jako jsou Vestec, Topol, Vlčnov nebo Medlešice, kde si strejdové hned po ránu rádi hrají s cirkulárkami či travními sekačkami, ale i samotné Chrudimě, například v sídlištích. Když vám totiž někdo začne v devět večer rovnou nad hlavou z ničeho nic vrtat příklepovou vrtačkou do panelu, můžete na klidný večer takřka zapomenout.

Proto dávám radnici palec nahoru a kdybych byl zastupitel, zvedl bych pro vyhlášku ruku bez jediného mrknutí oka. Pokud totiž vládne mezi lidmi bezohlednost, nezbývá než ji přidusit právě takovou vyhláškou. Jinde na západ od našich hranic na to přišli už před padesáti a více lety a dnes by se tam za večerní vrtání ve společném domě nebo časné ranní řezání dřeva na cirkulárce každý propadl hanbou.

Už více než rok je u vesla chrudimské radnice ideologicky různorodá koalice politických stran SNK-ED, ČSSD, KDU-ČSL, TOP 09, VV a SSO. Vynesla ji nahoru spíše všeobecná nechuť k poměrům v české politice než zásadní přešlapy předchůdců, a tak se dá očekávat, že se po příštích komunálních volbách její podoba opět výrazně promění. Ptáte se proč?

Odpověď je jednoduchá. Většina z těchto stran slibovala před posledními volbami na vlně tehdejšího komunálního populismu exemplární potrestání nejmenovaných podvodníků na chrudimské radnici. Nejhlasitěji ze všech snad SSO a současný i dřívější místostarosta Roman Málek (KDU-ČSL), který to dokonce v den zahájení voleb "odvážně" inzeroval na titulní straně místního plátku.

Jenže doba hájení mezitím skončila. Funkce, místa, diplomy i medaile byly rozdány, někteří oponenti z vysokých postů odejiti, ocenění, včetně mezinárodních, převzata, práce rozdělena. Tím doba oslav, příslibů a halasných projevů skončila. A pak nastalo dlouhé nic, než přišla neúprosná čísla.

Chrudim podle nich nezískala za více než rok žádnou významnější dotaci, vyjma těch, které paradoxně letos zajistil bývalý starosta Čechlovský. Na svoje město nezanevřel ani v Praze. Ale co zástupci radniční koalice? Proč se najednou z "mluvků" stali statisté, kteří město zakonzervovali?

To se za posledních dvacet let ještě v Chrudimi nestalo. Že je krize? Pouze na ni se však nelze vymlouvat. Ta je přeci od konce roku 2008 všude a všichni zúčastnění to před volbami moc dobře věděli. Že přecenili svoje síly? Spíše to nahrává domněnce o jejich impotenci se v podmínkách tvrdé reality dotační úřednické mašinérie prosadit. A to je pro Chrudim po více než roce velice smutné a současně varující zjištění.

Ani se tomu nechce věřit. V Chrudimi vznikl přímo nadčasový projekt Domu na půli cesty, který po vzoru obdobných švédských sociálních zařízení začne poskytovat zázemí čerstvě plnoletým dětem z dětských domovů. Přibyl tak další kamínek do mozaiky sociální záchranné sítě Chrudimě.

Ve městě tedy už fungují dva domy s pečovatelskou službou, azylový dům, denní stacionář pro mentálně postižené děti a nově nyní začne i Dům na půli cesty. K úplné spokojenosti chybí Chrudimi pouze domov důchodců. Ale to je trochu jiná kapitola.

Zajímavé především je, jak jedna radniční garnitura stavbu Domu na půli cesty nastartovala, a druhá nástupnická zapomněla zajistit peníze na její provoz a začala hasit požár, až když byl na světě. Tj. těsně před slavnostním otevřením.

Přitom stačilo málo - zajímat se včas o finance z příslušné kolonky státního rozpočtu, kterou kupodivu ministr Kalousek nechal těmto účelům k dispozici. Snadné to bylo o to víc, že má na tyto peníze vliv vysoce postavený úředník spřízněný s Chrudimí. Jen ho prostě nikdo z radnice neoslovil...

A tak stačilo málo, aby Chrudim zažila faux paux a ze slavnostního otevření ambiociózního projektu zbyla jen pachuť zakonzervované stavby. Nebýt finanční pomoci kraje, byla Chrudim ostudě na dosah ruky. A tomu už se nechce ani věřit...

Republiková policie je obvinila a pardubický soud zprostil obžaloby. Už podruhé. Řeč je o bohdanečských "kovbojích" v uniformách městských strážníků. Osobně jsem je zažil co by host zahájení lázeňské sezóny, kdy bez pardonu pokutovali v chaotickém systému parkování snad každého návštěvníka Lázní Bohdaneč. Pojem domluva jim byl naprosto cizí. To byla moje první zkušenost.

Vzápětí mě několikrát po sobě zaujaly televizní zprávy, v nichž akce střídala akci a v hlavní roli takřka pokaždé strážníci z Bohdanče. Šlo zpravidla o zběsilé honičky v amerických autech nebo velmi tvrdé zákroky proti pachatelům pouhých přestupků. Potřetí mi o nich vyprávěl jeden z poslanců, který uvedl, že tito "kovbojové" platí v branně-bezpečnostním výboru Poslanecké sněmovny za odstrašující příklad a byly kvůli nim mimo jiné pod tíhou některých poznatků dočasně omezeny pravomoce strážníků v celé republice.

Nikdo to však dosud neřekl nahlas, až pardubická státní zástupkyně Kateřina Pavlíková musela konstatovat, že tito strážníci demonstrují svoji sílu i za cenu šikany. Měla tím na mysli nepochopitelné zatčení a odvlečení spolujezdce řidiče na záchytku nebo vyražení předních zubů mladíka při zatýkání daleko za hranicemi jejich teritoria, kde neměli co pohledávat.

Ano, musím souhlasit s tím, že je v Bohdanči až "podezřelý" klid. Nemohu však souhlasit s tím, za jakou cenu - že je práce městské policie zaměňována v civilizovaném světě za jakousi domobranu na divokém Západě, kde se nosí kolty proklatě nízko a kde jediný zákon představuje šerif. Kde pouhý výskyt auta bohdanečských strážníků zvyšuje tepovou frekvenci každého projíždějícího řidiče. A to je, ať chceme nebo nechceme, stav klidu neklidu, a k tomu nám přeci strážníci v Česku neslouží.

Firma Pears Health Cyber, s.r.o, provozující internetový obchod Lekarna.cz, jde s dobou a potřebami Chrudimě. Hodlá se totiž přestěhovat z Fibichovy ulice do průmyslové zóny Západ vedle bývalé Transporty, tedy za město, kam bezesporu veškerý velkoobchod a výroba patří.

Lokalitě pod nádražím to jen prospěje. Už proto, že zde žijí ve velké koncentraci občané města, a také proto, že sem nedávno zamířily evropské miliony, aby zrevitalizovaly tohle šedivé území, a v neposlední řadě i proto, že tahle čtvrť už dávno nepatří na chrudimskou periferii jako v dobách raného kapitalismu.

Majitelům internetového obchodu tedy dávám palec nahoru, že přemýšlí v duchu 21. století, a všem ostatním, kteří chtějí oživovat zašlou slávu jakékoliv výroby v centru Chrudimě, pak vzkázat - neotravujte život ve městě industriální špínou a výfukovými plyny zásobovacích náklaďáků. Chovejte se jako opravdoví patrioti našeho města.

Centrum sociálních služeb a pomoci Chrudim poctili v neděli pohádkovou návštěvou úředníci radnice v čele s Mikulášem, místostarostou Romanem Málkem. Doprovázen čerticemi - vedoucí odboru sociálních věcí a zdravotnictví Martinou Zelenkovou a radní města Vladislavou Michalovou, a konečně i andělem, za kterého se převlékla ředitelka centra Hana Pilná, přišel maskovaný Málek konat dobro - rozdávat dětem mikulášskou nadílku. Potud místní tisk, ale co bylo dál doopravdy...

Málek miluje mimikry. Předvedl to už před komunálními volbami, kdy si nasadil paruku "máničky", aby se nechal nejprve ve volebním spotu velebit a poté zbít smyšlenou partou výtržníků, kterou narážel na politické oponenty, jež potom očernil "seriózním" inzerátem.

Co ale přišel vyjádřit svým novým přestrojením dětem, zůstává otázkou. V každém případě jim udělal v hlavě guláš. Děti se totiž nemohly shodnout, zda existuje rezatý Mikuláš. Narozdíl od voličů správně prokoukly jeho vatový plnovous a dohadovaly se, koho jim ten kukuč připomíná. Odpověď sice nenašly, ale slíbily si, že na to společně přijdou. Že se nenechají oblouznit laciným pozlátkem a sladkým cumláním. A to je pro Málka vážné varování, děti ho prostě nežerou.

Také se vám zdá, že se čas zrychluje? Nezdá. Každoroční zdražení některých energií přišlo tentokrát o měsíc dřív. Pozadu nezůstaly ani chrudimské supermarkety, které avizované zvýšení DPH rovněž o měsíc urychlily a člověk nestačí zírat, jak se ceny potravin den co den zvyšují. Na co čekat, řekli si nejspíš všichni tito prodejci. Ale ani tím to nekončí.

Vlastníte nějakou slevovou kartu? Rozdávají je všude - u benzinek, v drogeriích nebo v trafikách. A právě v trafice v chrudimském Albertu mi na začátku prosince vyrazili dech. Koupil jsem si svoje oblíbené camelky a dal si je připsat na svoji kartu. Ale kdeže loňské sněhy jsou. "Milej pane, to byste si musel koupit dvě a více krabiček cigaret najednou, jinak nemáte na žádnou slevu nárok. To platilo jen do konce listopadu," řekla bez rozpaků trafikantka a odmítla mi cigarety na kartu připsat.

Inu, pokud chcete slevu, musíte doma rozbít prasátko a kouřit jako fabrika. Že se čas zrychluje, tedy už víme, že si ale musíme zvykat i na větší otáčky tržeb, je novinka, kterou jen tak někdo nerozdýchá, natož sváteční kuřák jako já.                              Roman Zahrádka

Rok se rychle překulil a na Resslově náměstí se nám znovu rozsvítil vánoční stromeček. A jako už to při obdobných akcích bývá, město nás, občany, podcenilo. Opět byla očekávána návštěva asi jen stovky lidí, která by se na vymezenou a stánky uzavřenou plochu možná vešla. Jenže, když na akci zpívají děti z mateřských škol, dá se předpokládat, že přijdou i jejich rodiče a leckdy také prarodiče. Při čtyřiceti účinkujících dětech tak byla plocha náměstí téměř přeplněna. Z poklidného poslechu vánočních melodií v podání vděčných účinkujících - roztomilých dětí, se tak stal boj o přežití.

Ti, pro něž byla akce určena, tedy pro naše nejmenší, mohli jen nahlížet na pozadí starších lidí, stojících před nimi. Pokud měly děti štěstí, neměly ani moc pošlapané botičky. Když chtěly vidět, kdo to tam zpívá, zvedaly svá roztomilá očka na své rodiče, kteří si střihli, kdo z nich hodí svoji ratolest na ramena. Každému z nich pod tíhou dětí asi probleskla hlavou myšlenka: Nemohli to pódium postavit výš? Nemohli... Ti, kdo akci připravují, asi malé děti už nemají.

Uprostřed zpěvu vánočních koled najednou ohlušil dav nepřirozený zvuk. Všechny zraky se otočily od zpívajících dětí úplně jiným směrem. Jaké to překvapení... Kdesi za kostelem se rozlétl ohňostroj. Na mnoha tvářích se zračil údiv. Teď? Škoda, že nám ve výhledu brání kostel. Největší nadšenci se tím směrem i rozběhli. Nechali za sebou mnoho pošlapaných nohou a popadaných dětí... Stejně ohňostroj nestihli, byl moc krátký.

Navzdory dešti, davům a týdennímu zpoždění od začátku adventu nám strom svítí. Budeme teď doufat, že si příště někdo uvědomí, že naše malebné náměstí je dostatečně velké a že se tam v důstojném prostoru vejdou všichni nadšení Chrudimáci, prodejci blikacích tykadel i ti, kteří třeba jen procházejí.                                                                      Pavlína B., Chrudim

Saudkova vernisáž v Galerii Art byla bezesporu jednou z nejvýznamějších kulturních akcí letošního podzimu ve městě. Bylo se totiž na co dívat, co obdivovat, dokonce i co jíst a pít. Samozřejmě nechyběla ani ústřední hvězda této slavnostní chvíle. Než ale stačil Jan Saudek cokoliv říct, projevili se někteří místní "štamgasti" kulturních akcí. "Je toho v poslední době v Chrudimi tolik, že jsem chlebíčků a jednohubek přejedený a vínem přepitý, že už letos nejspíš nikam asi nepůjdu," utrousil jeden z nich, zatímco mezinárodně uznávaný Pražák Saudek žehral nad nepřejícností české kulturní obce a prezidenta, kteří jej přehlížejí, jako by ani neexistoval. I to je důvod, proč na fotografii v posledních šestnácti letech takřka zanevřel.

Spílal Pražákům, že jsou znudění a přicházejí za kulturou jen společensky korzovat. Jedním dechem ale dodal, že je při hodnocení Chrudimáků možná naivní, když je považuje za upřímnější. Ano, člověk naivitě podlehne snadno. Zvlášť, když je na jeho akci plno. Nevnímá potom, že je situace v Praze i Chrudimi stejná. Být za hranicemi svého města úspěšný se totiž neodpouští, a tak zde slávu a ovace sklízejí zpravidla jen ti loajální. Nikoliv osobnosti, které podobně jako Saudek ukazují svět v jeho plné nahotě. Proto je cesta na radnici nebo Pražský hrad odevšad stejně dlouhá...