Chrudim – Na chrudimském Gymnáziu Josefa Ressela byla pěkná zima. Není divu, za okny v noci padaly teploty až k mínus dvaceti stupňům Celsia. Podle žáků školy je na vině nové zařízení regulující teplotu v budově, podle ředitelky Kláry Jelinkové se vlastně nic moc závažného nestalo.

Začátkem ledna tak byli studenti nuceni oblékat i uvnitř školy teplé zimní bundy a kabáty, někteří z nich zvolili zabalení do přikrývky. Samotní studenti o kauze příliš hovořit nechtějí. Vytvořili však video, v němž prostřednictvím oblíbeném úryvku z filmu Pád Třetí Říše vložili Adolfu Hitlerovi do úst problematiku nevytopeného chrudimského gymplu. Na vině jsou prý nové termoregulační hlavice, jež škola za účelem dosažení úspor ve vytápění nechala instalovat. Vedení školy navíc po tomto případu mělo svalit vinu na studenty, kteří prý poškodili elektronické zařízení regulující teplotu v budově gymnázia.

Ředitelka Klára Jelinková však celou věc vidí jinak a prozaičtěji. „Problém s vytopením budovy je na gymnáziu léta. Kdo sem chodil třeba před dvaceti lety, pamatuje, že tady přes zimu nikdy nebylo přetopeno. Letos naopak teplo je, i za cenu vyšší spotřeby a tudíž i zaplacené ceny za teplo. Jen 3. ledna v důsledku nízkých teplot během Vánoc se budovu nepodařilo dobře natopit. Natápěli jsem ji čtyři dny - běžně tři - a stejně tady nebylo 3. ledna teplo. V některých třídách bylo na teploměru 16 stupňů Teploměr byl ale umístěn na chladné stěně, teplota uprostřed místnosti byla 19 stupňů. Uvědomuji si, že by měla být nejméně 20 a ani to není tepelná pohoda, ale v prvních dvou dnech to prostě tak bylo. Bundy jsme dětem nezakazovali, kdo chtěl, mohl si donést deku. Třetí den tady žáci chodili v tričkách s krátkými rukávy a od té doby je tady více než příjemně. V samotných třídách kolem 22 stupňů,“ říká ředitelka Jelinková.

[[img:chrn_fullwidth:685:Klára Jelinková vidí případ zcela jinak, než studenti gymnázia.  Foto: Chrudimské noviny]]

„Myslím si, že problém byl zbytečně nafouknutý. Stěžovali si hlavně žáci ze 4.B, kde má většina velké problémy s docházkou i prospěchem. Myslím si, že by se měli soustředit na své vzdělání a ne na vyvolávání konfliktů,“ ukazuje na údajné viníky rozvíření kauzy Klára Jelinková. Situace ředitelku mrzela a všem rodičům žáků zmiňované třídy, kteří si stěžovali, měla odpovědět slušně. K problému se zády nestavěla. „Situaci řešili i přední představitelé Pardubického kraje. Důsledkem toho je, že nám krajská rada schválila investiční prostředky na nová okna a zateplení dvorní části fasády z letošního rozpočtu. Všechno zlé je k něčemu dobré,“ uzavírá ředitelka gymnázia Josefa Ressela Klára Jelinková.  

Chrudim – Vykonávat svou funkci zdarma jen pro blaho svých občanů, se dnes už nenosí. Není proto divu, že rada města teď schválila výši odměn všem těm, kdo zasedají do lavic zastupitelů, nebo na sebe vezmou nelehké břímě pozice neuvolněného místostarosty města.

Pokud se vezmou schválené odměny do těch nejnižších, na osm stovek měsíčně dosáhnou řadoví městští zastupitelé. V roce 2014 si přitom zastupitelstvo schválilo odměny řádově nižší. Zastupitel „bral“ měsíčně stovek sedm. Člen rady města si nyní polepší o dvě stokoruny – měsíčně mu na účtu přistanou dva tisíce dvě stě. Předseda výboru zastupitelstva a komise rady města pak obdrží patnáct set. Řadový člen komise a výboru se může těšit na sedm set korun.

Zdaleka nejzajímavějším „přilepšením“ k běžným platům a v případě místostarosty Jaroslava Trávníčka (ČSSD) k důchodu, jsou pak odměny neuvolněným místostarostům. Souhrnně si přijdou měsíčně na 27 tisíc korun. Zasedají jak v zastupitelstvu, tak radě města. Neuvolněný místostarosta Roman Málek (Koalice pro Chrudim) však šéfuje i komisi pro zahraniční vztahy rady města a také komisi pro občanské záležitosti. Nově schválený materiál však z formulací, které radní zvolili, stanovuje pro tyto politiky stejnou částku.  

Chrudim – Oslavy konce roku nebývají jediným termínem, kdy někteří obyvatelé města tak rádi odpalují ohňostroje a petardy. Prakticky v průběhu všech dvanácti měsíců se ozývají občasné detonace od petard, jimiž se baví především teenageři. Co dělat v noci je jasné, jak ale postupovat během dne? Má město vůbec šanci a možnost proti nim zasáhnout?

Městský právník, jenž je zároveň místostarostou zodpovědným za chod městské policie Miroslav Tejkl (ČSSD) na dotaz Chrudimských novin odpovídá, že vyhláška, jež by tyto klukoviny řešila, prozatím neexistuje. „Tuto problematiku zatím neřeší ani celostátní předpis, ani městská vyhláška nebo nařízení, ale v průběhu první poloviny roku 2017 by měla být do chrudimského městského zastupitelstva předložena ke schválení obecně závazná vyhláška pojmenovaná K zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku,“ říká místostarosta Tejkl.
A pokračuje: „Ve stavu, v němž je nyní vyhláška připravena pro jednání zastupitelstva, obsahuje i část věnovanou pyrotechnice. Pokud tedy zastupitelstvem projde v této současné podobě, odpalování petard by bylo - kromě přelomu roku, tedy 31. 12. a 1. 1., na veřejném prostranství obecně zakázáno a o jeho povolení na výjimku by, kromě zmíněného přelomu roku, bylo nutno zvlášť žádat.“

[[img:chrn_fullwidth:14452:Ohňostroje pořádaného městem by se vyhláška samozřejmě netýkala.  Foto: Chrudimské noviny]]

Vyhláška by se samozřejmě týkala jen prostorů, které mají charakter veřejného prostranství. Připravovaný zákaz má být v souladu s českým právním řádem a také orgány ministerstva vnitra s podobou vyhlášky nemají problém. V současné době však nastává malý problém v okamžiku, kdy některý nespokojený Chrudimák zavolá na odpalovače petard městskou policii.

„Až do přijetí obecně závazné vyhlášky, o níž hovořím výše, nemají ani strážníci, ani přestupková komise k dispozici výslovnou skutkovou podstatu - paragraf, proti obtěžování petardami v průběhu dne,“ krčí rameny místostarosta. Řešení však přesto existuje. „Strážníci sice po nahlášení vyjíždějí k takovým případům i dnes v průměru desetkrát až patnáctkrát ročně – většinou v prosinci, ale určitý smysl má jejich zásah třeba tehdy, když petardy odpalují nezletilci, kteří by s nimi vůbec zacházet neměli – tehdy následuje upozornění nezletilců i rodičů na protiprávní jednání nezletilce,“ uvádí Tejkl.

[[img:chrn_fullwidth:14502:]]

Podstatné samozřejmě je takové pachatele přistihnout při činu. To se však podaří zhruba ve třetině případů. Pokud však házejí dospělí lidé petardy úmyslně pod nohy chodců, může jít dokonce o takzvané „hrubé jednání“ a zde již lze uložit pokutu až dvacet tisíc korun, případně zákaz pobytu.   

Chrudim – Nové schody pod Myší dírou nedají obyvatelům města spát. Většina z nich se však s novou podobou stezky spojující „Tmavou fortnu“ s Koželužskou ulicí smířila. Své výtky k podobě schodiště ten formuloval i architekt Vlasta Koupal.

Vlasta Koupal, jak už je jeho zvykem, bere celou kauzu poměrně ze široka a věnuje se tak neutěšené situaci v celém historickém centru města. Z jeho textu lze vybrat nejzajímavější pasáže, jež si berou na mušku především neschopné vedení města. Ryba totiž vždy smrdí od hlavy.

[[img:chrn_fullwidth:14416:Lidem se většinou líbí, odborná veřejnost již tak nadšená není.  Foto: Chrudimské noviny]]

„Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi důležitý prostor města, měl by být doprovázen zodpovědným přístupem – tedy odpovídajícím zadáním a jasně specifikovanými podmínkami. Bude se tedy řešit v souvislostech celého svahu od Širokých schodů po Širokou ulici, v souvislostech urbanistických, historických i přírodních. Prostor bude vyřešen do všech detailů od průchodnosti, cest, vybavení, po inženýrskou infrastrukturu, po dodnes bezprizorní místa, po maximální rozvoj příležitostí lepšího života těchto zapomenutých a ztracených míst bez duše, života a myšlenek. Jedním z cílů bude, aby město a lidé objevili a mohli vést diskuzi o významu těchto míst a upravovat je k lepšímu a to nejen v souvislostech města a jeho historie, ale dokázali je využívat k všednímu, každodennímu či společenskému životu a odpočinku,“ připomíná architekt haprující veřejnou diskusi o budoucí podobě města. Jednou ročně konané Desatero problémů města situaci jen těžko zachrání. Jednak se koná v době, kdy většina pracujících vydělává na chléb svůj vezdejší a často bývá toto diskusní odpoledne označováno jako zmanipulovaná městská šaráda, kde úředníci občany směřují k předem přijatým závěrům.

[[img:chrn_fullwidth:14418:Schody pod Myší dírou jsou jen jedním projektem z mnoha, kde chyběla veřejná diskuse.  Foto: Chrudimské noviny]]

„Tahle realizace pro mě vůbec není o nějakých padesáti šesti žulových schodech, ani všech jiných nesourodých materiálech použitých kolem, ani o a pár stožárech osvětlení a několika stromečcích podporujících tuhle srandu a srandovní uvažování. Dům si taky jen málokdo bude stavět od schodiště, které může být přežité, i když se může tvářit nově. Navíc pokud budu řešit domeček, mám široký výběr jak schodiště řešit či dokonce neřešit. Pro mě je to pochybné investování do lepší budoucnosti a podoby města,“ nešetří kritikou Koupal.

[[img:chrn_fullwidth:1069:Parčík u kina - další projekt, jenž vzbudil emoce.  Foto: Chrudimské noviny]]

„Město asi nestojí o nadčasové, či lepší intervence do zlepšení svého veřejného prostoru, a to ani v historickém centru. Opravdu nejde věcem věnovat odpovídající pozornost, dělat je lépe a v potřebných souvislostech? A to už si netroufám zatěžovat něčím, jako je třeba provázanost místa, funkční architektury a umění ve veřejném prostoru,“ uvádí ve svém textu Vlasta Koupal.

[[img:chrn_fullwidth:14441:Tady město bodovalo. Ovšem jen na povrchu.  Foto: Chrudimské noviny]]

„Nechci Chrudim srovnávat s Litomyšlí. Ta sice umí prezentovat architekturu téměř jako v galerii, jenže ve stínu glorifikace a aureoly této východočeská meky architektury se skrývají úplně běžné dopravní, architektonické a jiné stavební problémy. Jenže na rozdíl od Litomyšle Chrudim vůbec neví, kam jde, nebo má jít. Stačí se podívat na zmíněné veřejné prostory města – jedno velké zoufalství tonoucí v moři úžasného potenciálu,“ zoufá nad stavem veřejného prostoru architekt Koupal. Právě absence koncepce a tápání „ve tmách“ charakterizuje vedení města nejlépe. Naposledy se projevila třeba při zadávání projektu sportovní haly, kde zadavatel – tedy Město Chrudim – zcela zapomněl na tréningové prostory místních stolních tenistů a horko těžko musel dokumentaci nechat dopracovat.

[[img:chrn_fullwidth:4694:]]

„Chtělo by to lék na zkostnatělost a na rostoucí osifikaci radnice. Některá města trpí neexistující kontinuitou záměrům, když se politici střídají po čtyřletkách jak na běžícím pásu. Chrudim trpí naopak dlouholetým politickým angažmá a vládou stejných lidí. Já přes svou profesi to mohu sledovat právě na těchto příkladech měnícího se města k horšímu,“ uzavírá Vlasta Koupal komentářem k „dinosaurům“ ve vedení města, kteří se jen těžko vyrovnávají s odlišnými názory a to dokonce až k snahám o umlčení názorové opozice z řad veřejnosti i médií.

Chrudim – Nedaleko slavné místní „Čínské zdi“ a „lidušky“ leží parčík, jímž si chodci tak rádi zkracují cestu k semaforům a děti hrají. Zkratkám přes soukromý pozemek však může být v brzké době konec. Část plochy je totiž na prodej.

V katastru nemovitostí je plácek částečně veden jako zahrada. Oplocení zde však schází a pamatují ho jen ti nejstarší. V územním plánu města má být pozemek o velikosti zhruba pět a půl tisíce metrů čtverečních určen pro občanskou vybavenost. To znamená pro školy, školky, knihovny a třeba i poštu.

[[gal:14500]]

Majitelkou rozlehlého pozemku má být jedna z kuchařek MŠ Strojařů. Cena, za kterou svůj pozemek nabízí, není zrovna malá. Odhad stanovil hodnotu jednoho metru čtverečního na dva tisíce korun. Celkem by žena mohla získat bezmála jedenáct milionů korun. Pokud se však najde kupec a pozemek tak změní majitele.  

Chrudim – Začátkem loňského prosince si obyvatelé města mohli připomenout výročí stavby, která výrazným způsobem změnila jejich dosavadní život. Od 11. prosince roku 2006 byla do zkušebního provozu předána Široká ulice se slavným „jezdeckým schodištěm“.

Moc velká sláva to před deseti lety ale nebyla. Firma, jež ulici rekonstruovala, nestihla předání v termínu stanoveném smlouvou a radnice jí proto „napařila“ penále. To tehdy činilo pět tisíc korun za den. K předání mělo totiž dojít již prvního prosince. Nakonec se zde stavebníci „realizovali“ ještě několik následujících dní, protože zanechali v centru mnoho nedodělků. Samotná kolaudace proběhla až v květnu příštího roku.

[[img:chrn_fullwidth:1816:Pěší zonou se Široká ulice stává pravidelně během místní letní pouti.  Foto: Chrudimské noviny]]

Tehdejší místostarosta města Petr Řezníček (SNK – ED) nešetřil na zvolené řešení architekta Romana Kouckého slovy chvály. „Vnímám takto upravenou Širokou ulici jako nádhernou pěší zónu. Bude to perfektní, až na tohle samospráva města jednou přijde. Toto řešení je velmi elegantní,“ řekl současný starosta města Řezníček. Schodiště zde vzniklo především proto, aby došlo k ulidnění dopravy a řidiči nepořádali v Široké ulici závody. Právě to se totiž v minulosti dělo, když povrch tvořil asfalt. Radnice později experimentovala i s jednosměrným provozem, ale ani ten se neosvědčil.

[[img:chrn_fullwidth:14486:Asfalt nahradily kostky a schody.  Reprofoto: Chrudimské noviny]]

Současná podoba Široké ulice má však celou řadu odpůrců. Nejhalasněji proti jezdeckému schodišti bojuje dobrovolný hasič Daniel Seifert. Nevynechá jediné příležitosti, aby si na „jezdecké schodiště“ nepřisadil a doufá, že dojde k jeho zrušení. Nic takového však vedení města nemá v úmyslu, protože stanovený účel schody plní – doprava v okolí Resselova náměstí je klidnější a přejít silnici v Široké ulici není pro chodce žádný problém. Rovněž obavy o narušení statiky domů stojících v rušné třídě spojující náměstí a „podhradí“, se nepotvrdily.  

Chrudim - Jan Zajíc bezesporu patří k sportovním osobnostem našeho regionu, jakožto organizátor sportovních běhů je hlavním strůjcem populárních závodů pořádaných Klubem rekreačních běžců Chrudim.

Známe Vás především jako organizátora běžeckých akcí na Chrudimsku a v jejím okolí. Jaký máte ale vztah k běhu? Jste i aktivním běžcem?

To je dlouhá historie. Jako rekreační běžec jsem začínal sportovat už někdy v osmdesátých letech minulého století. Mým cílem bylo postavit se na start tehdy velice populárního Běhu osvobození Pardubice-Chrudim-Pardubice, což se mi prvně zadařilo v roce 1986. Pak už jsem běhu „propadl“ úplně, docela se mi i dařilo, můj běžecký vrchol přišel brzy, už v roce 1989. Tehdy jsem ve svých 36 letech vytvořil většinu svých osobních rekordů a nesporně vrcholem byl pro mě 1. říjen 1989, kdy jsem v Košicích při 59. ročníku Mezinárodního maratónu mieru zaběhl čas 2:47:31.

Účastnil jsem se v té době prakticky všech běhů ve východočeském regionu a pochopitelně i Velké ceny Monaka organizované Klubem rekreačních běžců Chrudim. Tehdy jsem ovšem ještě netušil, že se jednou stanu jedním z jeho členů a že se budu podílet na organizaci jeho akcí. Do KRBu jsem pak vstoupil až někdy na začátku devadesátých let, kdy běžecké hnutí bylo v přechodné krizi, a brzy jsem se z běžce pomalu přeorientoval na rozhodčího a organizátora.

Ale až do dneška stále zůstávám i aktivním sportovcem, i když jsem v posledních letech postupně přešel z běhů na sportovní chůzi, k té mě přivedl můj syn Jakub, mimo jiné dvojnásobný mistr ČR v chůzi na 50 km. Jsem členem a hlavně pak funkcionářem atletického Klubu Hvězda Pardubice, za jehož B-tým mužů stále sbírám body v chodeckých závodech v atletické lize.

Nejvíce mě ale zaměstnává právě organizace atletických akcí jak ve Hvězdě Pardubice, tak i v KRBu Chrudim a pochopitelně rozhodcovská činnost, pro niž mám tu nejvyšší kvalifikaci Českého atletického svazu.

[[img:chrn_fullwidth:14466:Kromě pořádání běžeckých závodů se Jan Zajíc věnuje běhu i aktivně ]]

Asi nejznámějším a nejpopulárnějším během jsou tradiční Malé ceny na Monaku. Jejich počet se vyšplhal již na 327, což je nepředstavitelné číslo. Kdy a za jakým účelem vznikly?

Pardubičtí běžci pořádali v době, o níž hovořím jako o svých běžeckých začátcích v předchozí otázce, tzv. Kondiční a kontrolní běhy na Kuňku od pardubického koupaliště na tento majestátní vrchol Polabí a zpět do Pardubic. Tyto běhy se staly inspirací pro KRB, aby něco podobného pořádal pravidelně na trati, na níž se konávala Velká cena Monaka. Ta se běhala pravidelně v říjnu počínaje rokem 1980 na lesní trati na kopci Hůra, tehdy ještě ovšem se startem a cílem u restaurace Kometa a měla délku necelých 9,5 km. První Malá cena Monaka se odběhla v dubnu 1990, já sám jsem na startu MCM stanul hned při první repríze tohoto běhu 20. června 1990 a podařilo se mi tehdy dokonce zvítězit. Pak se mi to povedlo na původní trati ještě desetkrát, to byly časy! Od Komety se běhalo až do března roku 1997, od dubna tohoto roku jsme pak našli nové zázemí v lesní restauraci MONACO u Slatiňan a 23.4.1997 se pak poprvé vyběhlo na desetikilometrovou trať při 87. MCM odtud. Takže Malé ceny mají tradici trvající už 28 let, na současné trati se pak běhá už dvacátým rokem. Původně se Malé ceny konaly každý měsíc 13 x do roka (v prosinci totiž bývaly vždy dvě), postupem času se ale jejich počet mírně redukoval. Pořadatelský sbor spolu se závodem totiž neodvratně stárne a mladí nástupci se moc mezi naše řady nehrnou. Na tento rok jich má KRB v programu naplánováno devět. To tedy byla cesta, díky níž jsme se dostali až k onomu číslu 327 uspořádaných Malých cen Monaka.

Proč vlastně byly jako destinace závodu vybrány lesní okruhy na Monaku?

Odpověď na tuto otázku je vlastně obsažena už v předchozím odstavci. Malé ceny Monaka kopírují bezezbytku trať Velké ceny Monaka, která se jako hlavní KRBácká akce pořádá obvykle třetí říjnovou neděli. Na rozdíl od Velké ceny se (kromě květnové Janderovské MCM) ale nevyhlašuje pořadí, závodí se pouze o body do celkového ročního pořadí a také o co nejlepší osobní časy. Přitom traťové rekordy Malých cen a Velké ceny jsou vedeny odděleně.

[[img:chrn_fullwidth:14469:Tradiční závod na Monaku se těší z velké popularity]]

Jak se daný závod během své existence vyvinul? Je vidět, že zájem o něj roste?

V prvních letech, kdy se ještě běhalo od Komety, byla účast skromná, většinou tak v rozmezí 10 – 20 závodníků, ale byly také Malé ceny, kdy startovali i jen 4 běžci. Přesun na MONACO znamenal zásadní obrat, účast mnohonásobně narostla, za což patří dík i majitelům restaurace, kteří nám nezištně po celou dobu poskytovali a i nadále poskytují zázemí, a to i při mnohých štědrovečerních Malých cenách. Počet startujících se pravidelně pohybuje mezi stovkou a dvěma sty závodníků. Na „Monako“ začali jezdit hlavně orientační běžci, kterým byla trať jakoby „ušita na míru“, ale i mnozí vrcholoví atleti, reprezentanti ČR a mistři republiky a dokonce i olympionici. Například traťový rekord Malých cen Monaka dnes drží česká jednička v bězích do vrchu, úspěšný reprezentant Jan Janů z pardubické Hvězdy časem 32:04. Ale běhají u nás i naprostí amatéři, kteří si obvykle napřed mohou vyzkoušet menší 3,6 km dlouhý okruh, a pak se později vydají i na náročnou „desítku“. A jsme moc rádi, že mezi naše příznivce a pravidelné účastníky patří i chrudimský Dětský domov se školou v Chrudimi.

Můžete nám nastínit, jak si závody na Monaku nebo Novoroční běh Josefa Poupěte vedou například na republikové úrovni? Dají se nazvat populárními závody?

Naším cílem v žádném případě není masovost za každou cenu, a ani nechceme konkurovat jiným běžeckým akcím, co se počtu účastníků týká. Chceme jen zůstat pořadateli „normálních“ běhů pro nejširší veřejnost, navíc za symbolické startovné, kdy každý běžec soupeří hlavně sám se svým nejlepším časem a se svými soupeři v příslušné věkové kategorii bez zbytečných „okras“ typických pro mnohé monstrózní akce, kterých se v poslední době vyrojilo víc než dost. Přesto si myslím, že máme poměrně široký okruh příznivců, kteří se k nám pravidelně vracejí, někteří každý měsíc, jiní jen občas, ale všichni určitě rádi.

Myslíte, že se dočkáme doby, kdy třeba na Monacký maraton zavítá někdo ze zahraničí, třeba ze známých maratonských, běžeckých bašt?

Monacký maratón, to je také zvláštní kapitola. Rozhodně to není trať, na níž by se daly zaběhnout úžasné časy, natož osobní rekordy. Je to spíš zkouška odolnosti každého, kdo se na jeho start vůbec odváží postavit. Prostě běh pro monacké tvrďáky. Pořádat tento extrémní běh napadlo bývalého vynikajícího běžce Vláďu Čumpelíka a organizace se ujal spolu s Marcelou Holinkovou. Stejně jako u ostatních akcí KRBu není ani u Monackého maratónu cílem přivést na start nějakou „hvězdu“, ale připravit něco skutečně neobvyklého pro milovníky našich běhů. Přesto i na Monackém maratónu jsme se potkali s takovými veličinami jako je reprezentant triatlet Petr Vabroušek, který startoval před čtyřmi lety, ale doběhl tehdy až jako druhý. To byla spíše výjimka, tento běh je skutečně pouze pro monacké „srdcaře“.

[[img:chrn_fullwidth:14468:]]

V Chrudimi je veden KRB, neboli Klub rekreačních běžců. Je o účast v tomto oddílu v Chrudimi zájem? Co přesně je jeho činností?

Činnost Klubu rekreačních běžců Chrudim, z.s. se zaměřuje zejména na pořádání běžeckých akcí pro širokou veřejnost, a to jak pro běžce výkonnostní a rekreační, tak i pro špičkové vrcholové sportovce, reprezentanty ČR. KRB organizuje každoročně pravidelně téměř víc jak desítku závodů počínaje hned Novým rokem a konče až prosincovou Malou cenou Monaka. Akce KRBu jsou trvale zařazeny do oficiální Termínovky běhů v České republice a některé z nich jsou i součástí celoročních běžeckých seriálů konaných v pardubickém regionu (Velká cena Východních Čech v bězích, ISCAREX pohár).

Máme víc jak třicítku členů, ale nejsme v žádném případě uzavřeným spolkem, naopak máme zájem o každého, kdo se chce podílet na naší činnosti, ať už bude pomáhat jakýmkoli způsobem při přípravě a organizaci našich akcí, nebo bude hájit naše barvy na nejrůznějších sportovních podnicích. Máte-li kdokoli zájem, neváhejte a přijďte mezi nás.

Foto: archiv Jana Zajíce

Chrudim – K překvapení mnohých řidičů i chodců, dorazila v lednu zima i do druhého největšího města Pardubického kraje. Sněžení a silný vítr udělal především ze silnic v okolí Chrudimě neprůjezdné vozovky, zatímco ve městě si chodci stěžovali na neprohrnuté chodníky.

Nejvíce kritická byla ve středu 4. ledna situace na takzvané „Císařské silnici“, jež spojuje město Slatiňany s Nasavrky. Od Skalky totiž stála souvislá řada kamionů a v pozdních odpoledních hodinách zde policie pro jistotu silnici kompletně uzavřela. Řidiči museli volit objížďku přes Lukavici a Podlíšťany. Také zde se však tvořily sněhové jazyky a v podvečer v Loučkách stála řada nepojízdných aut. Ta se později pohnula a objížďka byla i nadále použitelná.

[[img:chrn_fullwidth:14461:Kočský kopec byl plný nepojízdných kamionů.  Foto: Jindřich Balous]]

Většina ostatních silnici v okolí města byla s velkou opatrností sjízdná, potíže nastaly na vozovce první třídy do obce Kočí, kde hasiči několik hodin odstraňovali souvislou vrstvu uježděného sněhu. Ve večerních hodinách také zaplatil životem třiatřicetiletý řidič vozu BMW na silnici mezi místní částí Vlčnov a Orel. Řidička ve škodovce zde nepřizpůsobila rychlost jízdy stavu vozovky a mladého muže, jenž zapadl s autem do příkopu, přimáčkla svou oktávkou. Muž později v sanitce umírá.

[[img:chrn_fullwidth:6591:Technika vyjela do ulic.  Foto: Chrudimské noviny ]]

V samotném městě byly vozovky ošetřeny většinou vzorně, technické služby nestíhaly pouze úklid chodníků. Část majitelů domů však je zvyklá na udržování pořádku před svou nemovitostí a sníh z chodníků odklidila. O zbytek se v průběhu dne postarali zaměstnanci zmiňované firmy.

[[img:chrn_fullwidth:3595:S úklidem chodníků technické služby nepospíchaly.  Foto: Chrudimské noviny]]

Čtvrteční ráno přineslo další sněhovou nadílku, avšak silničáři přes noc nezaháleli. Podle informací z různých částí Chrudimska se zdá, že všechny silnice jsou průjezdné se zvýšenou opatrností. Silný vítr sice poněkud utichl, ale i nadále se tvoří sněhové jazyky.  

Chrudim – Nový rok již tradičně přivítal ve městě ohňostroj. Ten se však nekoná o půlnoci 31. prosince, ale až následující den odpoledne. Radnice argumentuje ve prospěch tohoto termínu lepší dostupností pro všechny, kdo mají o světelnou show zájem. Ne všem se ale střílení rachejtlí líbí.

Primárně se s hlukem a světelnými záblesky těžko smiřují především majitelé psů. Jejich svěřenci totiž disponují sluchem, který je několikanásobně citlivější, než lidský a veškeré detonace tak registruje v daleko intenzivnější míře, než člověk. Občas dokonce některý ze psů i uhyne. Prapodivný vděk města za poplatky, které „pejskaři“ odvádějí rok co rok do městské kasy. Daně ze psů přitom patří v Chrudimi k jedněm ze nejvyšších v rámci celé České republiky. Ohňostroj se přitom dá dělat i tak, aby hluk neprodukoval.

[[img:chrn_fullwidth:14452:Kritiky si najde i mimořádný zážitek v podobě novoročního ohňostroje.  Foto: Chrudimské noviny]]

Marie Mikanová Malá, známá místní floristka a zahradnice, však připomíná, že za peníze z ohňostroje mohla radnice pozvednout úroveň výzdoby města. „Krásná lidová veselice. Škoda, že za ty desetitisíce město nemůže třeba kvést celou sezónu a ne 10 minut. Menší Přelouč má krásné letní výsadby, Pardubice taktéž. U nás není nic,“ říká Mikanová. Pozitivní ohlasy však převažují, což dokazuje i množství sdílení a „lajků“ u fotky ohňostroje nad městem na facebookovém profilu Chrudimských novin.

Aktuálně.cz - Občanské je hlídat jednak sám sebe, jednak stát jako rozpínavou moc. Hlídat lidi, jako je Babiš; ministra financí, který vlastní Agrofert.