Chrudim - „Včera bylo pozdě,“ tak obvykle reagují oslovení návštěvníci krytého bazénu na informaci, že se Sportovní areály Města Chrudim po letech rozhodly modernizovat odemykání a zamykání skříněk. 

Kolik tato „legrace“ bude stát? Modernizace skříněk, respektive mechanismu, jenž je odemyká, by měla sportoviště přijít na zhruba půl milionu korun. Dalších šest set tisíc nasype město prostřednictvím dotace do vylepšení zdejšího wellness. Samotné odemykání a zamykání skříňky s osobními věcmi bude probíhat prostřednictvím čipu, který každý z návštěvníků krytého bazénu získá po zaplacení vstupu. Obě dotace však po doporučení rady města musí ještě schválit zastupitelstvo.

Sportovní areály Města Chrudim jsou sice společností s ručením omezeným, ale bez peněz plynoucích z radnice, by se jen těžko uživily. Letošní dotace na provoz například atakuje částku 19 milionů korun. K ní pak musí šéf sportovišť Luděk Marousek připočítat i 500 tisíc jako dotaci na nájem. Od města si však letos vyprosil i 100 tisíc na nákup osobního auta, 600 tisíc na nákup náklaďáku a 200 tisíc, jimiž zafinancuje nákup UV lampy do dětského bazénu. Celkový rozpočet sportovišť pro letošek tvoří částka 20 milionů a čtyři sta tisíc korun. Vloni to bylo 17 milionů devět set tisíc.

Chrudim/Pardubice - Dva nové ředitele bude mít od příštího měsíce Nemocnice Pardubického kraje (NPK). Dojde tím k zeštíhlení managementu. Dosud mělo všech pět nemocnic zapojených do holdingu svého ředitele, nově budou pouze dva, jeden pro Pardubickou a Chrudimskou nemocnici a jeden pro Litomyšlskou, Svitavskou a Orlickoústeckou nemocnici. Ve funkci však zůstává i generální ředitel Tomáš Gottvald. 

Pardubice a Chrudim povede bývalá primátorka Pardubic Štěpánka Fraňková. Hodlá mimo jiné usilovat o rozšíření Pardubické nemocnice o další specializovaná pracoviště a o vybudování centra laparoskopické chirurgie v Chrudimi. „Jsem přesvědčena, že v první řadě je třeba využít důvěry, kterou zaměstnanci mají ke svým přímým nadřízeným. Je nutné je daleko intenzivněji zapojit do fungování nemocnic a hledat s nimi nová řešení,“ říká Štěpánka Fraňková.

[[img:chrn_fullwidth:372:]]

Ústí nad Orlicí, Svitavy a Litomyšl bude řídit bývalý ministr zdravotnictví Tomáš Julínek. Jedním z jeho cílů je optimalizovat náklady a centralizovat drahé provozy, u nichž je potřeba počítat s většími investicemi a vyššími nároky na počet personálu. „Chci nastolit prostředí, které umožní co nejlepší spolupráci lékařů a zdravotníků všech tří nemocnic,“ uvedl dále Tomáš Julínek.

[[img:chrn_fullwidth:5063:]]

Hlavním cílem zeštíhlení managementu nebyla úspora, ale lepší řízení daných zařízení vzhledem k nové strategii, která by měla zlepšit jejich spolupráci při poskytování zdravotní péče. „Před novými řediteli je spousta práce, záhy se s nimi setkáme, abychom si upřesnili jednotlivé úkoly, věřím, že vybraní kandidáti budou posilou pro tým Nemocnice Pardubického kraje. Očekávám, že se s plnou vervou pustí do práce na nové strategii tak, aby i budoucnu byla zajištěna kvalitní a dostupná zdravotní péče v celém regionu,“ dodává generální ředitel NPK Tomáš Gottvald.

Český rozhlas - Pivo bez účtenky, členské příspěvky a komorní atmosféra. Tak ve zkratce vypadají tzv. klubové pivnice, které na vesnicích i ve městech nahrazují klasické hospody. Nevztahuje se na ně elektronická evidence tržeb (EET) ani zákaz kouření, který začne platit letos v květnu. Jen Klub labužnických pohodářů má přes 7000 členů sdružených v 62 klubovnách po celém Česku.

„Dříve se k nám ročně přidávalo kolem pěti nových spolků. Předloni to bylo asi 12 spolků, letos to jsou už desítky,“ řekla pro Zpravodajský web Českého rozhlasu předsedkyně Klubu labužnických pohodářů Dagmar Krylová. Spolek původem z Vrbky v Posázaví založila před 11 lety. 

Pouze přejmenovat hospodu na soukromý klub ale nestačí. S prosbou o radu se na ni proto obrací hospodští z vesnic i měst.  

„Labužnickou klubovnu“ tak mají třeba v Horním Bradlu, Rejčkově, Sušici, Třebíči, ale také ve Vyškově, Chomutově nebo v Ostravě. Zájemcům Krylová pomáhá se stanovami i vyřízením zápisu spolku u rejstříkových soudů. 

Jedním z důvodů je často právě zavedení elektronické evidence tržeb. „Obrátili se na mě teď například z vedlejší vesnice, kde trvale žije okolo 64 lidí. Nic moc tam není, je to taková zapadlá vesnička. Chtěli tam mít hospodu oficiálně, ale neudrželi to. Takže se z toho stala klubovna a členy jsou všichni z vesnice,“ popsala Krylová. 

Dagmar Krylová, předsedkyně Klubu labužnických pohodářů

Spolky šipkařů, šachistů, kolařů… 

Pro založení nové klubovny je podle šéfky klubu nutné doložit nějaký společný zájem. Stačí prý i takové klasické hospodské aktivity, jako jsou hra kulečníku nebo házení šipek. Fungují ale i spolky ochotníků, šachistů, kolařů, tanečníků nebo turistů. 

„Je to hodně rozvětvené. Máme i historický spolek, který pořádá různé přednášky a debatuje o historických tématech, jako například o Karlu IV. Dobré je také dělat něco pro vesnici, pořádat třeba soutěže pro děti,“ vysvětluje zakladatelka spolku.  

Vedle toho se v klubovnách čepuje pivo a nechybí ani občerstvení. „To se často donese z domu. Jeden připraví chlebíčky, druhý třeba zákusky. A co si nakoupíme, to zkonzumujeme. Koupíme si třeba prase, opečeme si ho a u toho vypijeme sud piva. Když je zima, zalezeme do klubovny a zahrajeme si nějaké hry,“ pokračovala Krylová. 

Členské příspěvky i průkazka 

Aby se člověk mohl stát členem spolku, musí souhlasit s klubovými stanovami a zavázat se k jejich dodržování. V některých případech se platí i členský příspěvek. Například klub trampů v Třebíči od svých asi 130 členů vybírá měsíčně příspěvek 20 korun. 

Klubovna u šesti strun v Třebíči

Zájmový spolek s oficiálním názvem Klubovna u šesti strun vznikl loni v dubnu a nahradil původní hostinec U Špinavýho cecka. Ten, kdo se však u vchodu neprokáže členskou průkazkou, se dovnitř nedostane. Členové se scházejí o víkendu, na pivo se skládají a pravidelně se i domlouvají, kdo bude ostatní obsluhovat. 

Důkladný je i nábor nových členů. „Zájemce musí odsouhlasit dvacetičlenné představenstvo klubu, pak se z něj stane čekatel a po roce, pokud není žadatel problémový, se stane členem klubu. Prostudovat musí stanovy, platit měsíčně dvacet korun a dostane zelenou průkazku,“ komentoval předseda třebíčského spolku Petr Augustin. 

Nekalá konkurence restauracím? 

Z desítek malých „hospod“ určených pouze pro registrované členy ale nemají radost provozovatelé restauračních a hospodských zařízení, kteří do povinnosti evidovat tržby spadli loni v prosinci. „Postupně nahrazují mnohde restaurace a jejich činnost je někdy ne zcela oficiální, čímž dochází mnohdy k nekalé konkurenci restauracím,“ uvedl prezident Asociace hotelů a restaurací Václav Stárek. 

Klubové pivnice současně podle Stárka fungují i v rámci Sokola, fotbalových klubů nebo hasičských kluboven. Počítá také s tím, že s blížícím se zákazem kouření v restauracích a hospodách počet obdobných zájmových klubů ještě vzroste. „Tento problém bude ještě narůstat po účinnosti protikuřáckého zákona, který je pro restaurace na venkově mnohde větším problémem než EET,“ doplnil. 

Přestože zájmové kluby a spolky nespadají do EET, v hledáčku finanční správy přesto jsou. Úřad y jejich případy podle mluvčí Petry Petlachové vyhodnocují individuálně: „Je nutné posoudit, zda je daný klub, nálevna či podobný provoz skutečně provozován jako nepodnikatelský. Pokud by se jednalo o účelové obcházení zákona, finanční správa toto rozhodně neponechá bez povšimnutí.“ 

Hospodští a restauratéři musí spolu s hoteliéry tržby evidovat od loňského prosince. Druhá vlna EET, kterou ministerstvo financí zavedlo jako svůj klíčový nástroj pro boj s finančními úniky, na podnikatele dopadne už 1. března. Tržby tak od středy bude muset nově evidovat 250 tisíc obchodníků. Podle finanční správy si autentizační údaje dosud vyzvedlo okolo 110 tisíc z nich. Zbytek podnikatelů do systému nevstoupí či se zapojí až postupně, což je případ sezonních obchodníků. 

Kristýna Novotná, Český rozhlas

Chrudim – Oživit Městský park, bývalé Leninovy sady se dá různě. Lze upravovat zeleň, vysazovat novou. Možné také je „vylepšit“ vybavení parku nejrůznějšími atrakcemi pro děti i odrostlejší mládež. Milovníci zlatých rybiček v rybníčku však nyní zapláčou. Většina rybek je mrtvá.

Nejde o žádné překvapení. Tuhá zima způsobila zamrznutí zbytků vody v jezírku a rybky měly minimální šanci přežít. Nezbyl jim žádný prostor, v němž by mohly zachránit své životy. Prakticky do jedné tak zaplatily životem. Zbylo jen pár přeživších jedinců.

[[gal:14619]]

Radnice však od ryb dává ruce pryč. Nebylo to město, kdo zde šupináče vysadil. Mezi lidmi se hovoří o dávné aktivitě jednoho z místních chovatelů, který už nevěděl, kam by pár zlatých rybek vypustil, zvolil tedy jezírko v Městském parku. Postupem času došlo k rozmnožení veselých obyvatel jezírka. Ti pak lákali především děti, které je rády krmily. Nyní nezbývá, než mrtvolky posbírat, než začnou zavánět. 

V pondělí 27. února bylo Chrudimské Pippichově divadlo vyprodáno. Foyer divadla byl plný mladých lidí a taky nezvykle hlučný. Protože jsem vyloučil, že jde jen o znalce současné americké dramatické tvorby, zbývalo jediné. Divadlo vyprodala Trojanová.

Divadelní společnost Indigo přivezla komedii, kterou napsal Američan Neil LaBute, Tlustý prase. Jak se uvádí "současný příběh velké lásky". Co bychom chtěli více, než aby to bylo zamilovaný a sranda. Dana Hábová ji přeložila a režie se ujal Petr Mikeska. U nás tuto hru již uvedla divadla v Českých Budějovicích a na Kladně.
Do Chrudimi přijeli Jana Trojanová, Lilian Fischerová, Michael Vykus a Tomáš Novotný. Scéna byla sestavena z bílých a šedivých notně omlácených krychlí. Jako by nám chtěli umělci z Prahy naznačit, že na hraní v nějakém prdelákově to úplně stačí. Nevím, jak by se jim hrálo na otřískaném a špinavém jevišti, nemluvě o šatnách.

Zajímavá a působivá byla scéna, kdy všichni stojí s rozkročenýma nohama a za jejich zády je nasvícené pozadí. Sice to připomíná výjev ze Starců na chmelu, ale od té doby již uzrálo hodně chmelu a spoustu chmelnic zmizela, tak proč to neoprášit. Neustálé v šeru přestavování krychlí na další obraz se brzy okoukalo, zvláště když vyplňovalo značnou část samotné hry. Připomínalo mi to hemžení penťáků, když staví přes noc šapitó.

Protože nesleduji nekonečné ulice, růžové zahrady s ordinacemi - těm se pokud možno vyhýbám i mimo zahrady, byli pro mě oba herci příjemným překvapením. Však je také divačky náležitě oceňovali i během výstupů. Byla to směs jekotu, pískotu, kvičení ve vysokých tónech. Nejvíce však diváci oceňovali každé sprosté slovo. A že jich bylo. I staří mistři používali prdele jako šafránu. U těch chlapů se to snad snese. U bílých límečků je potřeba velké fantasie. Ale když začala Lilian, tak u ní to bylo přesvědčivé asi tak jako kdyby napomádovaný gajánek s kohoutem kurvoval a flusal na chodník před nádražím jako dlaždič. Přitom je krásná žena s dokonalou postavou, kterou předvedla v posledním výstupu a v plavkách. Myslím, že by si mohla zahrát princeznu hned zítra. Byl jsem poučen, že toto je nový moderní natura styl hraní. To mě tedy poser, co nás čeká, až se to pořádně rozjede. Už dnes musí divák vydržet hodně a to si to ještě platí. A ne málo. Však také nedaleko sedící předplatitelé  byli dost dlouho po skončení celí zkoprnělí.

Jana Trojanová se vrátila do domovského přístavu. Není to jednoduché před tolika známými tvářemi. Počáteční nervozitu překonala a roli rozehrála dokonale. Myslím, že by stálo za úvahu vykašlat se na nemožné vycpávky kalhot. Dokázala by to přesvědčivě zahrát i bez nich.

Vše skončilo velkým děkováním. Nepamatuji, že by někdo dostal tolik květin. Je to obrovská pocta. Jednu kytici přinesl také Čenda Jirásek, znalec a sběratel obrazů, včelař, který patří k naší špičce. Zahlédl jsem zalesknout se slzičku v jeho oku. Protože ho a jeho paní dlouhá léta znám, nedalo mi, abych se ho u šatny nezeptal. To je moje vnučka, odpověděl. Taky se mi mohl dávno pochlubit s takovou šikulou.

Když jsem si večer prohlížel divadelní program Indiga, vzpomněl jsem si na svojí tetu ze Lhoty, jak rozlévala prdelačku do konvic a rozdělovala jitrničky, které dělal strejda známý řezník. Uměl je znamenitě. Potom se výslužka roznášela sousedům. A proč? Nedivte se. Tlustý prase.

Chrudim – Lokální mediální scénou v minulých dnech prolétla informace, kterou jako první přinesl Český rozhlas Pardubice. Městský architekt Marek Janatka se v ní opětovně vyjadřoval k parkování ve městě. Po celé řadě rozporuplných reakcí se teď Janatka rozhodl svá slova uvést do kontextu  a to formou reakce na webovkách města.

Městský architekt, jenž se „proslavil“ svým souhlasem s prapodivnou výstavbou v ulici Svatopluka Čecha, nejprve konstatuje, že zpráva vysílaná rozhlasem byla pravděpodobně vytržena z kontextu. „Město již dlouhodobě připravuje možnosti parkování, jak v sídlištích, tak v centru města. Z dlouhodobého hlediska není možné výrazně zvětšovat povrchové plochy parkování na úkor zeleně, hřišť a dalších aktivit. Podle mne je hlavní cestou řešení podzemního parkování. Je to sice nákladná cesta, avšak použitím například jen polozapuštěných staveb lze ušetřit,“ tvrdí architekt Marek Janatka. Diskutovaný parkovací dům, o němž Chrudimské noviny přinesly poměrně obsáhlý materiál tak není tím, co by bylo momentálně finančně přijatelné.

„V současné době právě pro chrudimská sídliště připravujeme koncept polozapuštěného parkování o kapacitě zhruba 20 stání. Projekt se právě prověřuje z hlediska statiky, pak bude možné udělat přesnější rozpočet. Principem je, že taková stavba nebude velká, bude v celkové investici zvládnutelná provozním rozpočtem města a především nalezneme asi 20 lidí, kteří například budou ochotni stání splácet nebo platit nájem. Sám osobně jednám o možnostech sponzoringu nebo dotací. Na povrchu poroste tráva, nebo si budou hrát děti,“ přibližuje podrobnosti nového městského projektu architekt.

Proč se tedy radnice nevydá cestou stavby většího zařízení, jež by našlo své využití? Podle Marka Janatky by bylo problematické shánět tak velké množství zájemců, kteří by byli ochotní za parkování platit. Vzhledem k tomu, že v organizování nejrůznějších setkání za účelem zjištění „Desatera problémů města“ místní samospráva exceluje, co jí brání v organizaci veřejného projednání stavby parkovacího domu na některém ze sídlišť? „Pouze doplňkovou informací ve zmiňovaném rozhovoru bylo, že stavět obrovský nadzemní vícepodlažní dům pro například 100 aut je sice možné, ale předpokládá to, že se najde 100 lidí, kteří si stání pronajmou nebo koupí. Také jsem pro rozhlas uvedl, že všechny tyto aktivity podporuji a pokud se zájemci najdou, určitě budu první, který ten záměr bude prosazovat. Musí to mít ale ekonomický základ, jinak jsou to jen řeči a plány,“ koriguje případné informační šumy Marek Janatka a uzavírá rýpancem do médií: „Pokud tedy ze zpráv pro občany vyplynula informace, že město parkovací objekty nepodporuje nebo parkování nemá zájem řešit, pak to svědčí spíš o nízké informační hodnotě médií, nikoli o nezájmu města o tuto problematiku.“

Chrudim – Velký zájem vyvolal článek Chrudimských novin o připravované rekonstrukci kanalizace v ulici Obce Ležáků a pod Palackého třídou. Především obyvatelé „Víťáku“, sídliště v ulicích Víta Nejedlého a Dr. Václava Peška totiž zakusí opětovnou dopravní zátěž. 

Není tak daleko doba, kdy obě zmiňované ulice byly průjezdné z obou stran a řidiči si tudy zkracovali cestu, pokud snad ulice Obce Ležáků a Palackého třída byly zacpané stojícími vozy. To se však před třemi lety změnilo a místním se tak částečně ulevilo. Nyní jim radnice auta do ulic nažene znovu. Jako by to nestačilo, musí si zdejší motoristé hledat i místa k parkování, protože na v ulicích Dr. Václava Peška a Víta Nejedlého má platit zákaz.

Čtenář Chrudimských novin Pavel Pithart proto předkládá radnici možnost, jak se místním alespoň trošku za zhoršené životní prostředí odvděčit. „Bylo by fajn, pokud by město tu extrémní zátěž, která obyvatele ulic čeká, kompenzovalo konečně pořádnou opravou silnice a chodníků, které jsou jedna velká katastrofa už řadu let a ten zvýšený provoz teď obojí jen dodělá,“ hází městu rukavici Pithart. Zvedne ji odbor investic?  

Chrudim – Nejprve přišlo slučování nemocnic do jednoho velkého molochu, později ztratila chrudimská nemocnice svého ředitele, nyní je v plánu změnit zdravotnická zařízení v Chrudimi a Litomyšli na nemocnice druhé kategorie.

Pro ty, kdo sledují ne právě utěšenou situaci, v níž se místní nemocnice nachází, není připravovaná změna žádným překvapením. Už na konci minulého roku upozorňoval městský zastupitel a bývalý ředitel nemocnice Tomáš Vondráček (ČSSD) na fakt, že kraj nepočítá s výraznějšími investicemi do největšího zdravotnického zařízení na Chrudimsku. Nyní přichází další rána – kraj plánuje „přihrát“ chrudimské a litomyšlské nemocnici pouze plánované výkony. Na akutní medicínu se zaměří špitály v Pardubicích, Ústí nad Orlicí a Svitavách. Ty si pak ponechají složitější zákroky. Důvodem má být další zefektivnění hospodaření.

Kraj sice slibuje, že k omezení péče ve „vykleštěných“ nemocnicích nedojde, ale jejich zaměstnanci tento názor nesdílejí. Už tak dlouhá čekací doba na některé operace se navíc může prodloužit. Samotný princip změn prozatím není připraven. Jeho finální verzi chtějí představitelé kraje zveřejnit někdy v průběhu letních prázdnin.

Chrudim - 20. února začínala divadelní sezona předplatitelů, abonentů, čili skalních milovníků divadla, skupiny B. V loňském divadelním roce se mi zdálo, že předplatné této skupiny mělo šťastnější ruku.

Jenom život, které uvádí divadelní Studio bouře, v překladu Jaromíra Janečka v Pippichově divadle, konečně zahájila divadelní jaro. Igor Bareš, coby hlavní představitel (dříve první milovník), své fanynky ani snad zklamat nemůže. Některé však listovali v programech, kdy se vlastně narodil. Nekonečné dialogy k tomu dávaly dost prostoru. To je však cena herců, kteří chybí v málokterém televizním seriálu. Trochu neurotické zahájení Antonie Talackové možná ovlivnilo mnohé diváky. Že je to vlastně Igorova manželka jsem se dozvěděl od vedle sedících divaček o přestávce.

[[img:chrn_fullwidth:14596:]]

Dramatička Veronigue Olmi v roce 1998 debutovala na Avignonském festivalu se svou hrou Chaos debut. V té době jsem se po Róně plavil ke Středozemnímu moři. Zažil jsem  města Avignon, Arles, žijí v létě divadlem. Hraje se všude na nábřežích, ulicích, v římských amfiteátrech. Co město, to festival. Scéna měla osobité řešení. Jan Schindler na malém prostoru vytvořil zdání, neustále se měnícího se děje. I když někdy bylo třeba velké fantazie. Třebaže je to věznice, tomu už věřil málokdo. Na chrudimské jeviště byla však malá.

Zívající divačky by určitě uvítaly, kdyby se hrálo bez přestávky. Někdy byly nekonečné dialogy nudné. Scéna s mrtvolou, byla srandovní až trapná. Nakonec jsem se nemohl ubránit dojmu, že mi hra připomíná pouťové maňáskové divadlo, kdy se maňásci mlátili paličkou a padají ruce a nohy. A neustále se otáčející scéna byla jen kolotoč, kterým otáčejí herci. Na poutích ho poháněli kluci na šlapacích kolech. Malé dětičky seděli v autíčkách, nebo na koníčcích. Že to bylo celé uzívané, jsem se přesvědčil u šatny při odchodu. Taková trochu slavnostní nuda. Upravené, elegantní dámy, které vydávaly kabáty, mě však utvrdily v tom, že naši měšťané udělali dobře, když toto divadlo postavili.

Chrudim – Jeden z pravidelných čtenářů Chrudimských novin se na redakci obrátil s dotazem po stavu, v němž se nyní nachází stavba obchvatu města. Šéf Odboru dopravy MěÚ Chrudim Martin Klimek na položený dotaz neodpověděl, protože se prý nenachází v gesci místní radnice.

O tématu však jednala i dopravní komise rady města, na jejíž jednání byl právě Klimek pozván a její závěry tedy zná. Ochota poskytovat informace je tedy mezi místními úředníky rozšířenější, než bylo na první pohled patrno.

První místostarosta Jaroslav Trávníček (ČSSD), který je „jedna ruka“ s Ředitelstvím silnic a dálnic (ŘSD), tak přítomné informoval, že momentálně sice probíhá proces EIA (jedná se o nové posudky vlivu stavby na životní prostředí, které budování druhé části obchvatu posunuly), ale má být ze tří čtvrtin hotov. Výkup požadovaných pozemků neprovázejí komplikace a samotná výstavba by měla začít v roce 2018. Trvat bude dva roky.

Podle předsedy komise Alexandra Němce by však město mělo usilovat o to, aby po dokončení východní části obchvatu byly započaty přípravy k vybudování severozápadního propojení silnic číslo 17 a silnice číslo 37. Přítomní členové nemohli nesouhlasit, proto se také shodli na usnesení – Město Chrudim má ŘSD maximálně pomoci uspíšit stavbu druhé části obchvatu a též se aktivně zajímat o přípravu a následnou výstavbu severozápadního propojení zmiňovaných silnic.