Chrudim - V těchto dnech je tomu právě rok, co byl podle všeho nenávratně zlikvidován oblíbený Koniášův potlach, který rok co rok pořádala parta nadšenců na takzvaném „Koniášově plácku“. Ohniště v lokalitě za Divadlem Karla Pippicha přilákalo na pálení čarodějnic vždy stovky obyvatel města, pro něž se stalo jedinečnou příležitostí užít si zde několik hodin spontánní zábavy.

Po loňské likvidaci akce starostou města Petrem Řezníčkem (SNK-ED), jemuž byl oheň v centru města dlouho trnem v oku, hranice na „Roštině“ nevznikne ani letos. Ohniště, které nechalo město zabetonovat, je totiž pro další akce tohoto typu nepoužitelné. Starosta a městští úředníci přitom argumentovali v neprospěch akce tím, že zdejší plácek nebyl jako ohniště vůbec zamýšlen. Vzniknout zde mělo jakési odpočinkové místo a v prostoru ohniště chtělo město vybudovat stůl se stromem uprostřed. Ani po roce však nic takového na Koniášově plácku nevzniklo. Dalším argumentem v neprospěch potlachu měly být poškozené stromy, což měl prý na svědomí právě oheň z hranice, na níž si děti opékaly vuřty a kolem níž se odehrávaly soutěže pro nejmenší. Proč však byly lípy vysazeny tak blízko kruhu, který logicky evokuje v myslích soudných občanů právě místo k pálení ohňů, nedokázal starosta ani úřednice Hana Dušánkové vysvětlit.

Zakopaný pes leží však podle všeho jinde a neochota vedení města přistoupit na argumenty zastánců potlachu, kteří spatřují v místě konání, kterým je centrum Chrudimě, velkou výhodu pro občany města, pramení spíše v osobní nevraživosti a řevnivosti mezi místními politiky. Právě Koniášův potlach měl přitom symbolizovat spolupráci mezi různými subjekty a politickými stranami ve městě. S tím jak tato vůle ke spolupráci především vinou některých matadorů politického dění a jejich autoritativního řízení města mizela, zmizela nadobro i ochota tolerovat Koniášův potlach. „Původně byl Koniášův potlach symbolem spolupráce mezi stranami na chrudimské radnici, postupně se ale přetransformoval do současné podoby, kdy se jeho přípravou zabývají ti, kdo chtějí pro chrudimské měšťany udělat něco navíc, něco hezkého, vtipného, svěžího a možná i trošku provokativního,“ říkal už před rokem jeden z hlavních organizátorů potlachu a bývalý radní Luboš Jelínek (Chrudimská volba).

Poslední vývoj v předvolebních jednáních, která následovala po volbách do zastupitelstva města, dává jeho slovům plně za pravdu a dokazuje, že vůle ke konání spontánních akcí a občanských aktivit, z nichž se dlouhé roky těšily desítky ba i stovky obyvatel města, bude i nadále spíše potlačována, než podporována. Akce ve městě, které lze označit jako „pálení čarodějnic“, se budou konat třeba 30. dubna od půl desáté večer v Klášterních zahradách. Zde město organizuje i „Čarodějnický majáles“, který však loni připomínal spíše jeden z reliktů komunismu. Čarodějnice se slétnou také třeba v pět odpoledne v areálu bývalého letního kina nebo ve stejnou hodinu v nedalekých Medlešicích. Plácek „Na Roštině“ zůstane ale letos dál opuštěný a děti si zde nezasoutěží. 

[[gal:3987]]

V posledním vydání časopisu Reflex, jsem si přečetl sloupek Karla Steigerwalda, ve kterém tento autor píše mimo jiné i toto: "Správa věci veřejných tu není od toho, aby poskytovala občanům kvalitní služby, nýbrž aby poskytovala kvalitní zábavu."

Přestože v tomto případě má pan Steigerwald na mysli hlavně Prahu a nový úsek pražského metra, či tunelový komplex Blanka, určitě by ho také velice potěšilo, kdyby věděl, že přesně této zásady se plně drží i chrudimská radnice. A pro příklady tu člověk nemusí chodit vůbec daleko. Přímo zábavnou taškařici o tom, zda je obutá či bosa, poskytuje v posledních měsících občanům města už jen paní zastupitelka Šárka Trunečková. O této zábavě se ale na těchto stránkách už psalo mnohokrát, proto se pojďme veselit dále a ještě lépe.

Například do Novoměstské ulice, kde v rámci konaní fotbalových utkání dlouhodobě dochází k vyloučení veřejné dopravy, tak, aby tam mohlo vždy pohodlně zaparkovat hlavně jen několik desítek aut. To, že by tam i za těchto podmínek projel i americký vojenský konvoj a že jsou paradoxně v přímé blízkosti stadiónu tři obrovská parkoviště s dostatkem parkovacích míst, musíme brát rozhodně také jako zábavný prvek. Nejvíce zábavy si ale užijí právě cestující, kteří ve dnech a v časech konaní fotbalových utkání nastoupí do vozů městské hromadné dopravy a chtějí se dostat například na zastávku Dr. Malíka, a díky uzavírce Novoměstské ulice se pak rázem ocitnou až na Tyršově náměstí. Právě oni také na vlastní kůži poznávají, jak se vedení a úřednictvo královského věnného města snaží takovou zábavu občanům všemožně a maximálně poskytovat.

Zda je to dobře a zda právě taková zábava je to pravé potěšení i pro někoho, kdo například těžce chodí, toť otázka. Já osobně si myslím, že určitě ne. Protože takový člověk si pak maximálně tak zanadává - někdo pro sebe, jiný přímo řidiči autobusu, další pošle k čertu vedení města nebo samotný fotbal, či celou zemi. Tedy úplně opačně, než by tomu mělo ve skutečnosti asi být - kdy by většina lidí naopak měla právě fandit a kopat plně za to, kde žije a kde bydlí. Tedy například všeobecně za město, za jeho vzhled, krásu, funkčnost nebo konkrétně třeba za ten fotbal nebo i za tu veřejnou dopravu. V tomto případě je ale bohužel neustále opak pravdou. Přitom paradoxně jak ten fotbal, tak i ta doprava fungují v Chrudimi více než dobře. Nebýt tedy právě některých, naprosto nesmyslných rozhodnutí těch, co o tom všem někde ze skrytu svých kanceláří či zasedacích místností, nebo z titulů svých funkcí rozhodují.

Možná by bylo dobré se rozhodnout, zda chceme v těchto případech funkčnost nebo jen zábavu. Já osobně, jakkoliv mám zábavu moc rád a samotná Šárka Trunečková vypadá na té fotce s panem starostou v cizokrajném kompletku velice dobře, svůdně a zábavně, tak bych v těchto případech volil rozhodně jen onu funkčnost a kvalitu.

Tomáš Velendorf, čtenář Chrudimských novin

Chrudim - Jedním ze způsobů, jak vyjádřit svůj nesouhlas s odvoláním dnes již bývalé ředitelky Regionálního muzea Martiny Vítkové, je podpis petice. Ta se teď objevila na internetu a má už zhruba čtyřicet podpisů. Mezi podepsanými však nejsou jen Chrudimáci.

Jedním z prvních, kdo podepsal a také největším šiřitelem petice na sociálních sítích je chrudimský galerista Luboš Jelínek. Je to právě on, kdo patří k velkým podporovatelům Martiny Vítkové, v níž vidí odbornici a člověka na svém místě ve vedení muzea. Dalším podepsaným je třeba kněz a odborník na církevní umění Radek Martinek, který působí jako kaplan v Pardubicích, dále chrudimský malíř bydlící v Přestavlkách Ivan Baborák, známá česká spisovatelka Kateřina Tučková, novinář Lukáš Vaníček a šéf Chrudimské volby a bývalý městský zastupitel Josef Štěpánek.

Mezi jmény, která signovala petici „Proti nucenému odchodu Martiny Vítkové z postu ředitelky Regionálního muzea v Chrudimi“ se však skví i jméno neuvolněného chrudimského místostarosty Miroslava Tejkla (ČSSD). Jsou to přitom právě Tejklovi straničtí kolegové z vedení Pardubického kraje, kdo stojí za zlikvidováním Martiny Vítkové jako ředitelky Regionálního muzea. Krajským hejtmanem je totiž Martin Netolický (ČSSD), jehož podřízení Vítkovou odvolali. Zdroje blízké vedení kraje však hovoří spíše o donucení k rezignaci. Samotného Tejkla pak k podpisu petice prý přesvědčil zmiňovaný malíř Ivan Baborák. Daleko účelnější by ale nejspíš bylo, kdyby si to jako místostarosta druhého největšího města v kraji se svými spolustraníky „na férovku“ vyříkal.

Zda bude mít samotná petice nějaký hlubší smysl a povede alespoň k zodpovědnější kulturní politice a  k zamyšlení těch, kteří na současném personálním chaosu v Regionálním muze v Chrudimi nesou ve skutečnosti největší podíl viny, ukáže až budoucnost. Mlčení vedení chrudimské radnice je však v této záležitosti v mnohém vypovídající a svědčí přinejmenším o naprosté rezignaci měnit cokoliv v tomto městě k lepšímu. 

Petici můžete podepsat zde.

Příloha: 

tejklbaborak_petice.pdf

Roman Málek se v dopise adresovaném jednomu z majitelů Chrudimských novin ohradil proti tvrzením, jež zazněla v článku "Přilepšuje si místostarosta Málek trháním lístků na kulturních akcích?", a která mimo jiné zpochybňují Málkovu erudici v tom vydávat se za odborníka pro tisk, média, komunikaci a mediální výchovu. Málek si přesto na svém tvrzení trvá a dokládá jej "vzděláním" a "praxí", kterými prý za svůj dosavadní poměrně krátký život prošel. Nu, dobrá, tak si je hezky od začátku projděme, ať máme jasno v tom, co všechno stačí v současné době k tomu, aby se člověk mohl prohlašovat za "mediálního odborníka".

Ze všeho nejdříve je třeba si připomenout, že je Roman Málek absolventem chrudimské "integrovky", která každoročně vychovává prodavače, aranžéry, cukráře, kuchaře a číšníky. Tedy ty, a tady je prosím všechny za prominutí, kteří by na jiné náročnější střední škole na maturitu nejspíš nedosáhli. A právě takové školy jsou minimálně nutné k tomu, aby člověk mohl nastoupit někam do vydavatelství a začít hezky od píky jako řadový redaktor, což se v případě Romana Málka nikdy nestalo. Kvůli tomu jsem to i zmínil. Nikoli proto, abych byl vůči někomu jízlivý. To bych si ani nedovolil, jen jsem chtěl, aby byli čtenáři plně v obraze.

Nicméně Málek se rozhodl svůj profesní život mediálního odborníka dokladovat před jedním ze spolumajitelů Chrudimských novin následujícím výčtem vlastní mediální praxe: 2006 - současnost www.chrudimka.cz, externista (návaznost na šéfredaktora a zakladatele); 2006 - současnost Chrudimský zpravodaj, člen redakční rady; 2012 - 2014 BEZVAakce, zakladatel portálu a správce; 2010 - 2012 Remix - Regionální mix informací, redaktor / koordinátor pro Pardubický kraj; 2008 - 2012 Turistické noviny Chrudimska - Hlinecka, zakladatel a vedoucí vydání; 2002 - 2006 www.chrudimka.cz, zakladatel a šéfredaktor; 2004 - 2006 www.nevladky.cz, zakladatel a šéfredaktor; 2002 - 2004 Evropské vydavatelství, s. r. o./Jan Doležal, Bulvár, Pardubice, externista.

[[img:chrn_fullwidth:9906:Střílí si z nás Roman Málek, když prohlašuje, že je mediální odborník?  Foto: internet]]

Uf, člověku by se z toho až zatočila hlava. Nicméně Roman Málek naši redakci osočil, že neumí zdrojovat na internetu, a tak jsem si tam vyhledal ještě další zajímavé údaje, které Málek uvádí ve svém životopisu. Už během svých studií na již zmíněné "integrovce" zvládl být třeba současně i "specialistou pro tisk a komunikaci" v Okresní radě Junáka v Chrudimi a Národní institut dětí a mládeže mu v roce 2010 udělil certifikát pro mediální výchovu a medializaci. (Ten samý institut mu mimo jiné o rok později udělil další certifikát "Jak zvládat zlost a agresivitu".) :-) To jen na okraj, abychom byli přesní a nebyli zase Romanem Málkem nařčeni, že pracujeme s neúplnými údaji. Čtenářům se zároveň omlouvám za obsáhlost tohoto výčtu, leč nejsem jeho autorem, který by mi to mohl později vyčíst, čemuž jsem chtěl předejít, a musel jsem zároveň názorně demonstrovat veškeré Málkovy mediální zkušenosti.

Co k nim uvést? Asi to, že jsme měli ve shora uvedeném článku pravdu. Málkovou jedinou zkušeností v praktické redaktorské práci je externí spolupráce s pardubickým Bulvárem, který přežívá jen díky evropským dotacím, protože stojí na úplném okraji čtenářského zájmu. A co říci k ostatním portálům, které Málek zakládal, spoluzakládal nebo řídil? Že takřka každý má dnes nějaké webovky, blogy nebo alespoň soukromé stránky na facebooku s více či méně kvalitním obsahem. A ruku na srdce. Kdo z vás někdy potřeboval k životu weby jako nevladky.cz, remix.cz nebo BEZVAakce? Osobně jsem se bez nich zatím obešel, protože jsou takových na internetu stovky ba tisíce, zatímco těch skutečně kvalitních je na netu jak šafránu, což znovu není podle mého názoru Málkův případ. U něho zatím skutečná kvalita pokulhává a je vůbec otázkou, zda by takové weby dokázaly přežít bez dotací a obstát v ostré konkurenci. Opět jsem k tomu velmi skeptický.

[[img:chrn_fullwidth:11078:Zřejmě další z Málkových profesí - z fotografie není ale příliš patrné, o jakou profesi jde.  Foto: internet]]

A proč? Protože Málkovi zoufale schází práce v terénu, tisíce odpracovaných hodin na jednotlivých tématech, novinářská pokora a etika, pokud se dá vůbec hovořit o nějaké práci novináře, natož o nějaké mediální výchově, která se opírá o certifikát jakéhosi "pionýrského kroužku", který si vzletně říká Národní institut. Zkrátka to, co Málek v Chrudimi zatím dobře některým politikům a voličům prodává, není nic jiného než virtuální realita - česky řečeno "vzdušný zámek", který se vydává za něco mimořádného a přitom je prázdný a bez obsahu. Také marketingově nepůsobí weby, které Málek zmiňuje, nijak atraktivně a spíše mi jejich fungování zavání nepřehlednou dotační politikou, na kterou jsou podobné nefunkční projekty přisáty jak na maminčin cecík. Tady se podle mne naopak Málek orientuje až náramně.

A jsme u jádra pudla. Absolvent "integrovky" a dřívější člen Junáka se okamžitě stal bez jakýchkoliv zkušeností specialistou pro tisk a komunikaci, nyní už dokonce řediteluje soutěži Školní časopis Pardubického kraje a vydává se za odborníka na mediální výchovu. Odsud jsme přitom už jen kousek od politiky, která Málka v současnosti živí, protože mu nízká voličská účast umožnila vcelku pohodlně se dostat do křesla neuvolněného místostarosty Chrudimě. Můžeme jen spekulovat, zda s něčím takovým Málek dopředu počítal nebo dál počítá. Každopádně vstoupil do politiky příliš mladý bez zkušeností a patřičného vzdělání, avšak s gloriolou aktivisty, který se, dovoluji si tvrdit, zabývá takřka vším a v podstatě ničím a podle toho také jeho politika vypadá. Na západě se totiž politici na svou kariéru dlouho dopředu připravují a jsou absolventy těch nejprestižnějších univerzit (v USA je to Harvard University nebo ve Velké Británii Cambridge University či Oxfordská univerzita), zatímco u nás zatím stačí ony "pionýrské kroužky" k vytváření falešné iluze, že rozumím i tomu, čemu vlastně nerozumím a co do hloubky vůbec neznám a když, tak jen okrajově. Za nás se tomu říkalo rychlokvašky, dnes se takoví lidé neváhají pasovat za odborníky a top manažery. Zda je to klam, podvod nebo lež, nechám na úsudku každého z vás. Za každého však hovoří jeho pracovní výsledky, a tak se ptám sám sebe i vás, zda lze na těchto povrchních základech stavět funkční republiku a město? A také, zda jde efektivně spravovat miliardové majetky, s jejichž pomocí je tato "odbornost - neodbornost" ve stále větší míře dotována z našich kapes?

Sečteno, podtrženo, svoje dítě bych na mediální výchovu k Romanu Málkovi nedal, protože nikdy žádného "sólokapra" nenapsal a obávám se, že ani neví, jak se k němu dostat. Vedle něj znám ale opravdové profíky v mediální oblasti, za které hovoří jejich erudice, odbornost, patřičné vzdělání a především letité zkušenosti, které se odráží v jejich vysoké divácké nebo čtenářské přízni. A právě bez těchto zkušeností se nedá nastupující generaci vychovat, ať už jde o jakoukoliv oblast, ne jen tu mediální. Vím, že nemusíme být v našich novinách vždy stoprocentní, ale naši začátečníci začínají od píky a snaží se i za cenu chyb, což je mi stokrát milejší, než někdo, kdo o sobě tvrdí, že by je mohl z fleku vyučovat, anebo na ně jako Málek žaluje jejich nadřízeným. Romane Málku, závěrem vás poprosím, už poněkolikáté, buďte soudný a přestaňte veřejnost blafovat. Přijměte pokoru za sebe vlastní, jděte do sebe a vraťte se až tehdy, až budete skutečně tím, kým doopravdy jste. Učiníte tím své vlasti i městu tu největší službu, jakou si lze představit. Potom teprve si vás budu moci zase začít vážit jako v dobách, kdy jste to v redakci, kterou jsem tehdy řídil, okukoval a seznamoval se s tím, co je to vůbec novinářská rutina. Přeji vám hodně štěstí!

Chrudim - Jedním z nejčtenějších článků, který Chrudimské noviny nedávno vydaly, se stal text o tom, že Městský úřad Chrudim odmítl poskytnout informace o výši platu městské úřednice a zastupitelky Šárky Trunečkové (SNK-ED).

Celá záležitost se přitom stala v době, kdy podobnou „bitvu“ o svobodný přístup k informacím vedly i celostátní deníky. Nešlo však o mzdy městských úředníků, nýbrž zaměstnanců prezidentské kanceláře. Spor novináři vyhráli a Hrad tak musel chtíc nechtíc zveřejnit tabulky, v nichž lze najít i částky, které tyto osoby měsíčně pobírají. Došlo zde také na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který zveřejňování platů státních úředníků „posvětil“, díky čemuž musely být "odtajněny" spolu se mzdami i veškeré odměny zaměstnanců státu. Jde tedy o osoby, jejichž ohodnocení tvoří daně, kterými přispívají do státního rozpočtu všichni občané České republiky.

Polopaticky řečeno - lidé mají právo vědět, kam peníze vybrané státem z jejich peněženek směřují a kolik z nich ukrojí mzdy a odměny úředniků. Chrudimské noviny se tak opět pouze postavily na stranu občanů, kteří nemají čas zjišťovat to, co by mělo být naprostou samozřejmostí. Tedy informace o tom, jak je nakládáno s daněmi, tedy jejich penězi. Zanášet proto do kauzy osobní spory a nevyřešené „bolístky“ se tak jeví v případě úřednice Trunečkové jako zcela liché.

[[img:chrn_fullwidth:3141:Šárka Trunečková procestovala v pozici úřednice s pomocí peněz daňových poplatníků lán světa.  Reprofoto: Chrudimské noviny]]

Chrudimská radnice zastává však názor, že noviny Trunečkovou šikanují a rozdmýchávají k ní nenávist prostřednictvím série článků, jež mají prý za cíl poškodit městskou úřednici v očích veřejnosti. Chrudimské noviny ale prozatím nedělaly nic jiného, než že komentovaly výhrady radniční opozice k práci Šárky Trunečkové a k projektu Zdravé město, který zastřešuje, a který mnozí považují nejen za neefektivní, ale především za prodělečný. Nakolik tedy poškozují pověst úřednice články Chrudimských novin, které informují pouze o těchto skutečnostech, zůstává otázkou. Faktem také je, že Trunečková nikdy předtím nevyužila možnosti na jakoukoliv opravu údajných nepravd v článcích Chrudimských novin tak, jak jí to umožňuje tiskový zákon. Proto se jeví krok radnice, která odmítá zpřístupnit občanům výši měsíční mzdy a odměn úřednice, kterou zaměstnávají, jako ryze účelový. Má to přitom jediný efekt - přiživují se tím jen další spekulace o výši odměn Trunečkové ze společných peněz.

[[img:chrn_fullwidth:6873:Šárka Trunečková pravidelně moderuje setkávání s občany. Stydí se snad přiznat, jak vysoký je její plat včetně odměn?  Foto: Chrudimské noviny]]

„Paní Trunečková je placeným úředníkem města a dokonce politikem. Tedy její zaměstnavatelem jsou občané Chrudimi. Co je na tom divného, když chtějí znát výsledky její práce a jaký plat za to bere? Pokud vím, stanovisko soudů je, že platy politiků i úředníků placených z veřejných peněz jsou veřejným tajemstvím,“ píše svůj názor diskutér Jiří, který se prohlašuje za příznivce Strany svobodných občanů. Jsou to totiž právě Svobodní, kdo se pokouší změnit přístup vedení města a dosáhnout v této záležitosti vyšší transparentnosti.

Další diskutér jménem Lajoš má také jasno. „Informace o platech zaměstnanců placených z veřejných prostředků se podle § 8b zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, zásadně poskytují. II. Povinný subjekt neposkytne informace o platu zaměstnance poskytovaném z veřejných prostředků (§ 8b zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím) jen výjimečně, pokud se tato osoba na podstatě vlastní činnosti povinného subjektu podílí jen nepřímo a nevýznamným způsobem a zároveň nevyvstávají konkrétní pochybnosti o tom, zda v souvislosti s odměňováním této osoby jsou veřejné prostředky vynakládány hospodárně. (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2014, čj. 8 As 55/2012 - 62) Se MěÚ divím. Kdyby to poskytli, tak pokud je to všechno transparentní, si možná někdo řekne, že by za to ráno ani nevstal z postele. Takže si to nejspíše Chrudimské noviny vysoudí, ale nejspíš na základě odvolání ke krajskému úřadu (předpokládám, že bylo podáno) nebudou soudy třeba,“ předpokládá další vývoj kauzy Lajoš.

Redakce Chrudimských novin však soudní cestou postupovat nebude. Je toho názoru, že mrhat penězi daňových poplatníků ve sporu, který v důsledku s největší pravděpodobností dopadne v její prospěch, by bylo zcela v protikladu k přístupu, který většinově zastává.

Chrudim - Martina Vítková byla jednou z mála ředitelek zdejšího Regionálního muzea, která se nebála nových výzev a odvážně se pustila do maratonu, který ji nakonec bohužel stál místo. Vedení Pardubického kraje se ji totiž rozhodlo nečekaně k údivu mnoha kulturních odborníků odvolat a uvrhnout muzeum zpět do nejistoty.

Přesto se na své působení v Chrudimi nedívá Martina Vítková s hořkostí, ale do jisté míry se zadostiučiněním.

Paní Vítková, podařilo se vám objevit starou oponu místního divadla, zorganizovala jste i výstavu, na níž podle některých reakcí nebyli místní konzervativní návštěvníci připraveni a výstava byla nečekaně ukončena. O co vlastně šlo?

Nedá se říct, že by opona byla nově objevená. Nová byla spíše ta energie, která se do věci přes studenty UMPRUM nalila. Oponu před lety řešil tehdejší historik muzea Karel Pikhart, ale protože nikdy nebyla vystavena, nic se nestalo. Nelze chtít po institucích či veřejnosti nemalé prostředky, aniž by tu byl jasně viditelný důkaz jejich potřebnosti a smysluplného využití. Libušina věštba na oponě ze starého chrudimského divadla je symbolem budoucnosti, ale také výzvou. Nikdo nezná svou budoucnost, i když pro ni intenzivně pracuje. Výstava Epizoda I, na níž muzeum spolupracovalo s ateliérem sochařství pražské Uměleckoprůmyslové školy, hledala nové způsoby a cesty, jak vystavovat a mluvit o muzejních sbírkách. Výstava měla přivést do Chrudimi dva laureáty prestižní Chalupeckého ceny. Sochař Dominik Lang, známý z Bienále v Benátkách v roce 2011, se tu objevil, ale konceptuální autorka Barbora Klímová, která působí na fakultě v Brně, bohužel už pohled svého ateliéru na archivy nepředstaví. A její studenti svůj semestrální úkol nezakončí. V Chrudimi jako na půl cestě chtěly spolupracovat nejzajímavější tvůrčí ateliéry Prahy a Brna. Z tohoto setkání a protnutí různých myšlenek mohly vzniknout zajímavé podněty.

[[img:chrn_fullwidth:11097:Opona Jana Kokeše z roku 1854.  Foto: Ivo Mičkal]]

Také experimentální hledačské výstavy do programu muzea patří. Se sázením na jistotu se nedá daleko dojít, ona ta jistota konzervativismu je také pro každého jiná a jinde. Tvar výstavy ovšem nikdy není důvodem pro její předčasné ukončení. Navíc bez vědomí těch, kteří výstavu připravili. Výstava byla plánována dlouho, už v dubnu 2014 se stalo chrudimské muzeum a jeho sbírky jedním z důležitých témat výjezdního workshopu ateliéru sochařství UMPRUM v jihočeské Bechyni. Projekt byl třetím pokračováním dramaturgického plánu spolupráce muzea a uměleckořemeslných škol, který jsme odstartovali už v lednu 2014 spoluprací se SUPŠ hudebních nástrojů a nábytku v Hradci Králové. 

Jaký byl program této série výstav?

Záměrem muzea bylo představovat pravidelně uměleckoprůmyslové či designové vzdělávací instituce a následně dílo pedagogů. Důvod je zjevný - školy tohoto typu a muzea byly zakládány ve stejné době, na konci 19. století a ze stejného důvodu. Z obav před následky průmyslové revoluce. (Jedna taková škola byla založena i v Chrudimi.) Ekonomika průmyslu se ve výrobě projevila velkými sériemi předmětů. Maximalizace zisku nebrala ohledy na krásu a použitelnost tvaru. Bojujeme s tím stále, snad každý se někdy setkal s varnou či čajovou konvicí, která při použití kape. Na vině je špatný design, špatný tvar. Úkolem řemeslných škol a muzeí bylo předcházet těmto situacím a vzdělávat výrobce i spotřebitele, aby nás stále obklopovaly dobře navrhnuté a funkční tvary. V historii muzeí se snadno zjistí, že muzea se školami vždy nějak spolupracovala. A tato spolupráce byla oboustranně prospěšná. Pokračovat se mohlo třeba sochařskou školou v Hořicích.

Druhou fází spolupráce měla být i výstava pedagoga spolupracující školy. Dějiny nás učí, že právě umělci působící na školách jsou ti, na které historie nezapomene. Dokáží formulovat a předávat své názory dalším generacím, mají tedy vliv na společnost. První byla připravena výstava jediného východočeského monumentálního sochaře Ladislava Jezbery Dosnění, ale ta v létě také nebude. V plánu byla i prezentace významných osobností designu.

Proč vlastně přijeli studenti UMPRUMu do Chrudimi?

Studenti sochařství UMPRUM se přijeli do Chrudimi poučit o sbírkách a muzeích, o způsobu vystavování a interpretace sbírek. Měli už zkušenost s vlastní sbírkou, jež se rozšiřovala podle stejných principů jako sbírky muzeální. Význam předmětu je nutno obhájit před kolegiem, které má často jiné názory, zkušenosti a preference. Přijetí do sbírky se stvrdí hlasováním.

[[img:chrn_fullwidth:11098:Předčasně zrušená expozice v chrudimském muzeu, kterou připravili studenti pražské UMPRUM.  Foto: Dominik Hejtmánek]]

Vybrali jste na výstavu nějaké zvláštní předměty ze sbírek muzea?

Ze sbírky muzea byly vybrány předměty přijaté po roce 2000 a ty byly vystaveny jako doklad činnosti muzea ve 21. století. Souběžně probíhaly rozhovory s kurátory sbírek, jejich nahrávky byly sestříhány do zvukomalebné podoby, z níž se vynořovaly jednotlivě věty, zvuky, smích... Právě akord zvuků a slov dával jasnou představu o mnohohlasé identitě muzea složeného z odborníků různých oborů lidské činnosti. Vynikla také emotivnost teoretiků, která bývá v jejich profesionální práci spíše jen tušena v pozadí, jejich niterný vztah k předmětu svého bádání. Hovořilo se o nejstarším dochovaném chrudimském nočníku. O pokladničce z 15. století nebo o gotickém klenáku z podlažického kláštera, který pamatuje Codex Gigas, o výjimečných předmětech a dokladech ze sbírky historie, archívu, knihovny, etnografie a výtvarného umění. Pohled studentů a pedagogů Dominika Langa, Edith Jeřábkové a Jana Haubelta vyzdvihl důležitost interpretace historie i umění.

Zpět k oponě. Jakým způsobem se studenti podíleli na jejím znovuobjevení?

Nejzásadnějším činem výstavy bylo opravdu vystavení historické divadelní opony z poloviny 19. století. Protože muzeum dlouho nemělo dostatek zaměstnanců, ve svých počátcích sotva dva, opona zde byla jen uložena. Součástí sbírek se stala až v roce 2001. Příběh opony znovuzapočal tedy až nedávno a pokračoval také díky studentům. Ti na náklady školy vymysleli a vyrobili lůžko pro oponu, které restaurátor šesti monumentálních opon, Jiří Látal z Litomyšle, ocenil jako ideální. Vyrobili také transportní bednu dlouhou bezmála osm metrů a asistovali restaurátorce Haně Vítové, která měla odborný dohled nad převozem a vystavením opony.

[[img:chrn_fullwidth:11096:Opona je v současnosti vystavena v Regionálním muzeu.  Foto: Dominik Hejtmánek]]

Inspirovali vás studenti svým přístupem a elánem?

Energie studentů, kteří se pokusili Chrudimi pomoci s jedním z jejích symbolů, obrozeneckou oponou starší než základní kámen Národního divadla, byla velmi pozitivní, a byla by velká škoda, kdyby spolupráce nepokračovala. Studenti se během pobytu v Chrudimi setkali s krásným, vstřícným a přívětivým městem, s mnoha zajímavými lidmi. Báječnou přednášku a vhled do sběratelství a historie města jim připravil Tomáš Pavlík. Pražští studenti odjížděli se zážitkem, že je Chrudim prostě úžasná. A ona je.

Čím je pro vás osobně důležitý výjev, který je na oponě zachycen?

Libušino proroctví je metaforou, se kterou se můžeme neustále konfrontovat. Opravdu jsme dostáli představám našich předků o velikosti a významu národa či společenství žijícího na tomto území? Máme být na co pyšní před svými potomky?

Není proto velkou škodu zrušení výstavy?

Určitě ano. Na výstavu Epizoda I byly totiž vytištěny pozvánky, pozváni lidé, recenze směřovaly do odborného tisku. Uměleckoprůmyslovou školu výstava něco stála - grant na pobyt v Chrudimi, materiály, které na výstavě byly použity. Součástí výstavy byla spolupráce s ateliérem z brněnské FAVU. Zatímco Praha se soustředila na téma muzejnictví, brněnský projekt Betarchív se týkal archívnictví. Formuloval tři úrovně práce s archiváliemi. Prvopočáteční dění a dokumenty nazval alfa stavem. Beta chápali jako to nejdůležitější, co je díky diskusím a ujasnění názorů vybráno pro výstavu. Následovat měla závěrečná gamafáze, která pracovala s odstupem a zpětnou vazbou na prezentovaný názor. Netřeba podotýkat, že zrušení spolupráce uprostřed běhu není dobrou vizitkou pro muzeum. Pokud by byl projekt uskutečněn v plném rozsahu, mohl být první spoluprací tohoto druhu, o které by se ihned začaly psát články a vědecké texty.

[[img:chrn_fullwidth:11099:Martina Vítková s fotografem Bohdanem Holomíčkem.  Foto: Bohdan Holomíček]]

Co říci závěrem?       

Můžeme si jen přát, aby se tento problém nepodepsal na budoucnosti opony, která je jedním ze symbolů města, důkazem jeho národní a kulturní vyspělosti a předmětem, jenž by měl lidi tak nějak svátečně spojovat. Oficiální sbírka na restaurování opony by měla započít 30. dubna. Očekává se, že bude trvat nejméně dva roky. Opona bude k vidění ještě do poloviny května, kdy ji vystřídá plánovaná výstava geoparku Železné hory.

P.S. Zájem sochařského ateliéru UMPRUM o sbírky pokračuje v projektu Epizoda II pro Dům umění města Brna a Epizoda III v proslulé pražské galerii Tranzitdisplay. To je výstava, která sbírá sběratele - jedním z účastníků diskuse o tvorbě a prezentaci sbírky se stal právě chrudimský Tomáš Pavlík.

Chrudim - Parkování ve městě je nikdy nekončícím příběhem, který přes dílčí úspěchy nemůže uspokojit všechny majitele aut. Přestože třeba parkovací dům v centru Balustráda zdaleka není obsazen, stěžují si další a další šoféři na nedostatek míst k odstavení svého vozu. Chtějí je pochopitelně zdarma.

Problém s parkovacími místy se teď vynořil třeba v čerstvě rekonstruované ulici Čs. armády. Tady se totiž rozšířila fáma, že po rekonstrukci se počet míst k odstavení aut zmenší, z čehož místním vstávají vlasy hrůzou na hlavě. „Zajímalo by mne, jak bude vyřešeno parkovaní u nádráží. V současné době zde probíhají úpravy chodníku. Dnes jsem se dozvěděl, že zde bude zákaz parkování. Nechápu, kde majitelé vozidel bydlící v ulici Čs. armády mají parkovat, pokud se informace zakládá na pravdě,“ zlobí se Jiří Bendák.

[[img:chrn_fullwidth:629: Vznikne tady další parkoviště? To současné je mnohdy poloprázdné.  Foto: Chrudimské noviny]]

Šéf Oddělení investic MěÚ Chrudim Soběslav Dušek tyto vášně však klidní. „Parkování u nádraží v ulici ČSA bude zachováno ve stejném duchu jako před rekonstrukcí. Podélné stání zůstane mezi ulicemi Přemysla Otakara a Rooseveltovou,“ říká Dušek. Město navíc v této lokalitě plánuje od Českých drah zakoupit pozemek o rozloze asi 800 metrů čtverečních, kde by mohlo vzniknout další parkoviště. O možnosti odkupu teď bude jednat městské zastupitelstvo, které se sejde 18. května.

Chrudim - Zápach šířící se z průmyslové zóny, která se rozkládá v místech bývalého podniku Transporta, obtěžuje v současnosti některé obyvatele sídliště Na Rozhledně. Mají ale podle všeho smůlu, pokud by se se stížností obrátili na místní městský úřad. Podobně, jako v případě zápachu z polí, i tady je město prakticky bezmocné.

Chrudimské noviny se už nepříjemnému zápachu, který se občas šíří z polí, jež obklopují město, věnovaly. Po dotazu, jenž směřoval k vedení Odboru životního prostředí MěÚ Chrudim, se ukázalo, že úředníci mnoho „pák“ na případné „hříšníky“ z řad zemědělců nemají. Podobná situace podle všeho panuje i v případě zápachu, který rozhodně není organický a pochází z míst, kde sídlí pobočky průmyslových podniků. „Zajímalo by mne, co je příčinou intenzivního nepříjemného zápachu z průmyslové zóny, který se šíří do sídliště Strojařů. Zápach připomíná pálenou strusku nebo něco, jako když se pálí brzdové destičky u auta,“ stěžuje si na problematické žití Na Rozhledně Jan Polák.

[[img:chrn_fullwidth:11118:Z Transporty se údajněě šíří zápach ze spálených brzdových destiček, radnice však místním nepomůže.  Foto: Chrudimské noviny]]

Úřednice z Oddělení ekologie prostředí MěÚ Chrudim Bohumila Mlatečková však krčí rameny. Město tady mnoho nezmůže. „Městský úřad Chrudim, Odbor životního prostředí, v tuto chvíli nedokáže posoudit, co je příčinou zápachu z průmyslové zóny. V areálu průmyslové zóny bývalé Transporty jsou v provozu zejména takzvané vyjmenované zdroje dle zákona o ochraně ovzduší, které by eventuálně mohly být příčinou zápachu. Kompetentním orgánem ochrany ovzduší je v tomto případě Krajský úřad Pardubického kraje, odbor životního prostředí a zemědělství. Stížnosti na provoz vyjmenovaných zdrojů, případné kontroly provozů, dodržování stanovených podmínek provozu zdrojů řeší dle zákona o ochraně ovzduší Česká inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát Hradec Králové,“ směřuje stížnosti zdejších obyvatel městská úřednice. Obyvatelům Rozhledny tak nezbývá, než se obrátit na kraj nebo ještě lépe na Českou inspekci životního prostředí.

Chrudim - Konec dubna je tu a s ním pálení čarodějnic, tajemná Filipojakubská noc a také svátek lásky i práce. Na něj si sice ještě týden počkáme, ale vyhlížet třešeň, pod níž svou milou políbíte, aby vám neuschla, můžete už teď. Případným zájemcům mohu zapůjčit jednu ze svých dvou třešní.

V pátek 24. dubna pořádá Hotel Vídeň v Luži středověké hody a na vás je, abyste posoudili, jak se šéfkuchaři příprava třeba vran v těstíčku povedla. Ve středověku se totiž jedlo kdeco a chudina byla obvykle pouze o kaších z hrachu a obilí. Město Slatiňany vás od 16 hodin rovněž srdečně zve na vystoupení kapely Pardubická 6 a posezení při písničkách s kapelníkem Ladislavem Šauerem do Společenského domu Slatiňany. Nově opravené třímanuálové varhany chrámu Nanebevzetí Panny Marie rozezní v pátek od 22 hodin Kateřina Holá, loňská absolventka brněnské JAMU. Na programu bude také J. S. Bach, B.Smetana, O. A. Tichý, J. Klička a další.

V hlineckém Betlému se pořád něco děje. Nejinak tomu bude i o nadcházejícím víkendu. Tentokrát půjde o tradiční Svatojiřský jarmark s doprovodným programem, prodej lidových výrobků a ukázky řemesel. Dopolední program je následující: Hudební, taneční a divadelní vystoupení - ZŠ Ležáků, ZŠ Smetanova, ZŠ praktická a speciální, FS Vysočánek - Vynášení Smrtky, Poznejte zelené srdce Česka - zahájení nové turistické soutěže, registrace hráčů po celý den, Pohybové studio Sluníčko, Street Angels. A odpolední program vypadá takto: Street Angels, Poznejte zelené srdce Česka - autogramiáda kreslířky knihy, Sbor ZUŠ Hlinsko, Kvalita z Hlinecka - vyhlášení nově oceněných, Hudební skupina Replica. Po celý den pak bude probíhat výroba voskových svíček v TIC, hrát bude flašinetář a konat se budou selské trhy.

V sobotu 25. dubna od tří odpoledne opět můžete navštívit chrudimské Muzeum loutkářských kultur. Loutková hra na motivy indiánských mýtů s názvem Dcery Matky Země vás zavede do daleké a dávné Ameriky. Dozvíte se, jak se z lovců stali zemědělci. Setkáme se s indiány, kteří objevili tajemství tří dcer Matky Země: Fazole, Kukuřice a Dýně. Hra je pro děti i dospělé. Hrají Tereza a Tomáš Machkovi. Na představení navazuje drobná tématická dílna pro děti. Do hospůdky Pod Kopcem se od tří odpoledne můžete vypravit na opékané sele. Občanské sdružení Přátele Chrudim a Autobusová doprava Jan Mrázek Hradec Králové pořádají v sobotu 25. dubna od 10 hodin třetí ročník Festiválku na klíček v areálu Sokola Slatiňany. Těšit se můžete na vystoupení dětí i dospělých a objeví se také zpěvačky Monika Mašková, Markéta Maky Zdeňková a zpěvák Karel Vágner s překvapením. Od 17 hodin se můžete těšit na Wječnou žízeň. Připraven bude bohatý doprovodný program. Ve dvě odpoledne pak přivítá swingové odpoledne v Klášterních zahradách skvělé hosty: Taneční a dechový orchestr ZUŠ Chrudim, Big band Lanškroun, Big Band Chrudim, Jazzový orchestr Chrudim ZUŠ Chrudim Reunion. Od sedmi večer potom v MUBASu jistě neopomeňte navštívit operu Orfeus v nastudování pardubické konzervatoře.

V neděli se můžete ve skutečském muzeu podívat na obrazy našeho věrného dopisovatele Jaroslava Korečka, které skrývají nevšední půvab a poté už třeba hurá do Slavické obory. Všechno zde kvete a pučí, roste a zelení se. Radost pohledět, protože právě každoroční probuzení přírody, tak nejisté v posledních dnech února a března, nám dává novou naději. Naději na další život, úrodu, telata, kůzlata a další roztomilou havěť. Člověk ve městě snadno zapomene, kde leží onen skutečný tep a kořen všeho žití :-).

Tak příjemný víkend, milí přátelé.

Chrudim - Redakce Chrudimských novin informovala v minulém týdnu ve zvláštní fotoreportáži o nových záchranných prvcích v okolí několika jezů na území města. Proč se však pěnové podkovy a provazy s tabulemi vůbec objevily u dvou chrudimských splavů, jsme zjišťovali u Povodí Labe, které je správcem toku řeky Chrudimky v našem městě. 

Podnik, který se stará o vodní toky nejen na Chrudimsku, musel chtíc nechtíc investovat do zřízení stojánků s tabulemi a záchrannými prostředky. Přikazuje mu to totiž jeho zakladatel, kterým je Ministerstvo zemědělství ČR. To se dohodlo s vodáky, kteří právě pěnové podkovy a lana u nebezpečných jezů postrádali. Proto i v samotné Chrudimi vytipovali pracovníci Povodí Labe několik rizikových míst, kde nechali později umístit již zmíněné stojánky. Jedním z těchto nebezpečných jezů je i známá „velryba“ v Janderově, kde se v letních měsících pravidelně koupou jak chrudimští, tak slatiňanští teenageři. Ke smrtelné nehodě zde však už hodně dlouho nedošlo. Mnohem nebezpečnější je z tohoto pohledu tzv. druhý splav v sídlišti U Stadionu, kde v minulosti utonulo už několik chrudimských občanů a zvířat, především psů.

[[gal:11032]]

Otázkou tak zůstává, jak dlouho záchranné prvky, jež si vodáci nyní pochvalují, na svých místech vydrží. Osudné by se jim mohly stát nájezdy vandalů a lano v Janderově v létě pravděpodobně poslouží i někomu z návštěvníků festivalu Yanderov k nevšední zábavě, kterou by mohla být třeba houpačka na některém z listnáčů rostoucích kolem řeky. Už v této době totiž některé stojánky o své úhledně stočené lano přišly, protože se jeho části válí na zemi.