iDnes - Zákaz mobilních telefonů na školách ve Francii funguje překvapivě dobře, ač kdysi vyvolal spory. Žáci se vrátili k osobní komunikaci, skupinovým hrám a pohybu. V hodinách jsou soustředěnější a učitelé jim ani nemusí telefony odebírat, napsal týdeník Die Zeit.

Zákaz používání mobilů ve školách platí od září na základních a v různé míře i středních školách. Vztahuje se i na tablety a chytré hodinky. 

Podle německého listu se nenaplnila obava učitelských odborů, že pedagogům nezbude, než ráno u vchodu mobily vybírat a pak je schovávat v trezorech. Na většině francouzských škol se osvědčilo jednodušší pravidlo: studenti telefony sami vypínají a ukládají tak, aby nebyly na očích. 

Aby zjistila, jak nové opatření funguje v praxi, zavítala reportérka Die Zeit do školy Collège Paul Langevin ve městě Carros na jihu Francie. Zjistila, že po letech ticha se ze dvora ozývá opět hlasitá konverzace. Žáci tam také běhají či hrají na honěnou. Někteří se dokonce vrátili ke kartám. „To už jsme tu roky neviděli,“ řekl k znovuobjevené zábavě ředitel školy Eric Claussen.

„Dnes je to u nás klidnější,“ dodal Claussen. Zákaz podle něj příznivě ovlivnil výuku. Mládež dříve o přestávkách zůstávala často nehybně u svých obrazovek. V hodinách pak byla nesoustředěná a někdy i rozzlobená, když si před tím na sociálních sítích s někým nadávala. 

Ředitel školy oceňuje i skutečnost, že chudší rodiče nyní necítí takový tlak, aby kupovali svým ratolestem nejnovější technické vymoženosti nebo módní aplikace do nich. Nadměrné používání mobilů ale považuje za problém všech společenských vrstev. 

Francouzský ministr školství Jean-Michel Blanquer odůvodňoval zákaz i snahou snížit počet případů kyberšikany. Přísnou restrikci slíbil v předvolební kampani také prezident Emmanuel Macron a poslanci jeho hnutí ji pak v červenci prosadili v parlamentu. 

Podle opozice šlo ale hlavně o PR tah, protože jen o trochu mírnější zákaz přinesl už zákon z roku 2009. Filozof a matematik Gilles Dowek označil fakt, že se ze škol vyhání elektronika, za směšný. Když už, zakázal by spíš pera a tužky, protože s nimi studenti v budoucnu určitě pracovat nebudou. Na rozdíl právě od různých digitálních zařízení, napsal v deníku Le Monde.

Omezení mobilních telefonů na školách zavedli i v Bavorsku, Švédsku, Dánsku a amerických státech Colorado a Connecticut. V Česku se o podobném opatření zatím diskutuje. Většina českých rodičů podporuje plošný zákaz, ukázal v září zveřejněný průzkum agentury Ipsos. 

Zdroj.cz - Suverén české politické scény, Andrej Babiš a jeho hnutí ANO, získali v senátních volbách jediný ze sedmadvaceti senátorských mandátů. Samo o sobě by to, kromě symbolické potupy, nemuselo pro Babiše nic velkého znamenat. Podstatnější jsou spodní trendy, z nichž vyrostlo nevítězství v komunálních volbách a otevřená porážka v senátkách.

Obojí volby naznačily, že hnutí ANO ztrácí koaliční potenciál. To se projevuje jednak ve vytváření radničních koalic a současně během druhého kola senátních voleb, kdy kandidáty ANO většinou nepodpořili voliči ostatních stran.

Když už nejsou babišovci schopni zvítězit ani v superlevicovém senátním obvodu na Břeclavsku, musí jejich předsedovi zablikat výstražná kontrolka. Čím je to způsobeno, že je „nikdo nemá rád"?

Mnoha politikům a politickým stranám dochází, že partnerské objetí s Andrejem Babišem je smrtelné. Americký spisovatel Mario Puzo by to označil slovy polibek smrti. Spojenectví s Andrejem Babišem je obecně rizikové ze dvou důvodů.

V první rovině to pocítily vládní strany ČSSD a KSČM. Na pozadí autoritářského způsobu řízení vlády Babiš automaticky strhává pozornost na svou stranu a vysává jejich hlasy. Když pak dojde na volební rozhodování, řídí se levicový volič podle osvědčeného hesla: nač volit kopie, když můžu hlasovat pro originál. Tímto způsobem Babiš stáhl na svou stranu většinu voličské klientele levice.

Druhým momentem je, že spolupráce s Babišem se pro většinu politických stran i osobností veřejného života stává stále větším reputačním problémem. Za hnutím ANO sice stojí třetina národa, ale zbylé dvě třetiny nechtějí mít s Babišem nic společného.

Předseda ANO tak zůstává uvězněn v „cele předběžného zadržení" svých třiceti procent. Sám Babiš si to začíná silně uvědomovat. Odrazem této reflexe je jeho sobotní rozhovor pro Právo, kde velebí piráty a Čižinského hnutí Praha sobě. To je náznak možné budoucí reorientace jeho hnutí. Otázka je, jestli mu to někdo uvěří.

Fialovo vedení by se mělo přestat tvářit jako nezúčastněný pozorovatel a vstoupit do řady lokálních dějů. Ostatně nezkorumpovanější organizaci celé ODS, na Praze 10, musela výkonná rada před lety zrušit a poté složitě obnovovat, aby dnes mohla v komunálkách s jinými lidmi získat 16 procent.

ODS se těmito volbami skutečně dostala na dráhu vzestupu. Co jí tam především katapultovalo? Jednak opoziční étos a současně si vybrala bonus za to, že před dvěma lety nevytvořila vládu s Andrejem Babišem. Dotknout se dnes na celostátní úrovni hnutí ANO, to znamená krátkodobou výhodu, ale střednědobou porážku.

To sociální demokracie v těchto volbách objevila podruhé své dno. 130letá strana dnes reálně stojí před hlubokými změnami. Jedna směrovka na pomyslné křižovatce ukazuje vstříc rozdělení na tradiční sociální demokraty a levicové liberály. Druhá směrovka nese název sjednocení různých proudů, ale se zcela jinými tvářemi, jak to udělalo KDU-ČSL v roce 2011.

Dalším poražených z těchto voleb je pro změnu 97letá strana (KSČM), kterou jeden levicový politolog nazval Kapitalistickou stranou Čech a Moravy (KSČM). Je evidentní, že tato kdysi radikálně revoluční strana píše poslední kapitoly svého příběhu a epilog nese název: začali jsme jako strana protestu a končíme jako poskoci jednoho miliardáře.

Na rozdíl od ČSSD zřejmě KSČM skončí s voličskou generací, které v období politické normalizace (1969-89) tato strana přinesla relativní materiální zabezpečení a výhody.

Zdroj.cz - Andrej Babiš komunální volby vyhrál i nevyhrál. Zvítězil sice v 17 ze 27 statutárních měst v České republice, ale strategicky už nemá kam jít.

Volební výsledky totiž ukázaly, co signalizovaly už sněmovní volby v říjnu 2017: hnutí ANO se natlačilo tak doleva, že odebralo podstatnou část hlasů ČSSD a KSČM. Tedy stranám, které na centrální úrovni drží samotného Babiše u moci. Nejde pochybovat o tom, že tento volební výsledek oslabí pozice předsedů obou stran a dost možná urychlí jejich výměnu a reorientaci obou uskupení. Tyto volby Babišově vládě rozhodně neprospěly.

Babiš současně svou protiimigrační rétorikou marginalizoval Okamurovu SPD, jinak potenciálního koaličního partnera v očekávání. Pro všechny tři strany se stal nebezpečným elementem pro jejich další existenci. I proto se ve volebním štábu hnutí ANO nejásalo, protože komunální volby sice Babiš objektivně vyhrál, ale celkově to jeho pozici oslabilo.

Úplně stranou pak nechme výsledky senátních voleb, kde sice ve druhém kole příští týden zvítězit může, ale ne rozdílem, který by odpovídal jeho dlouhodobým voličským preferencím kolem třiceti procent. Něco napovídá, že dnešním dnem se Andrej Babiš ocitl za zenitem svých sil.

Jinak řečeno, uvítězil se k budoucí koaliční samotě, která ho už za pár let dostihne. Podobně jako dostihla typově podobného politika, Vladimíra Mečiara, který sice v roce 1998 ve slovenských parlamentních volbách zvítězil, ale do pozice jej poslal nulový koaliční potenciál.

Otázkou je, kdo vlastně v těchto volbách fakticky zvítězil? Bylo to tam, kde se ve volebních štábech slavilo. Rozhodně to bylo v mnoha regionálních hnutích, která postupně ovládají stále větší a větší
města. Svědčí to o tom, že česká politika se stále více fragmentalizuje a ztrácí jednotící linii.

Letos se slavilo i v centrále ODS v pražské Truhlářské ulici. ODS evidentně přežila svou smrt a v řadě okresních a některých krajských městech svou podporu zdvojnásobila. Na to, aby byla alternativou
k Babišovi, ovšem potřebuje program a étos, který nabídne jinou verzi světa. Tu prozatím nemá na stole. Zatím to vypadá, že by se možná mohla stát jádrem budoucího protibabišovského bloku.

A Praha nakonec. Vždycky druhé Brno se v těchto volbách rozhodlo jít standardní cestou a řeklo ne experimentálním hnutím, které dělali z komunální politiky něco mezi cirkusem a nevládním aktivismem. Naopak pražští voliči se evidentně rozhodli, že po čtyřech letech zablokovaného rozvoje města a drastického vzrůstu cen bytů a nájmů, opakování této politiky, jen v mírně jiném aranžmá.

Symbolické pro volby na pražský magistrát je, že v zastupitelstvu bude jen jedna klasická politická strana (ODS). Zbytek tvoří hnutí, slepence stran nebo aktivistická uskupení bez pevného programu, jen
s jakousi hipisáckou vizí Prahy, jako maloměsta plného sousedské vzájemnosti a alternativních řešení všeho druhu. Pražané se namísto rozvoje rozhodli pro skanzenizaci hlavního města a zřejmě ho dostanou.

                                                                                   Bohumil Pečinka

Forum24 - Cesta Andreje Babiše k moci nad Českou republikou se v noci na 12. července po dlouhém, trapném a ostudném představení v poslanecké sněmovně završila. Vzhledem k tomu, jakou moc kumuluje ve svých rukou, je dosud bezprecedentním vládcem nad českým obyvatelstvem. Přitom otevřeně pohrdá demokratickým systémem, opírá se o někdejší totalitní stranu a kumuluje politickou moc s mocí mediální a ekonomickou.

Od této chvíle zbývají už jen poslední záruky občanské svobody. Je to jednak Senát, který má málo pravomocí, ale může bránit ústavním změnám, a je to Ústavní soud, který ale nemá v rukou vymahatelnost práva a svých vlastních rozhodnutí. Veškerou represivní moc i moc nad výběrem daní a finanční kontrolu celé společnosti má v rukou Andrej Babiš, který se může bez problémů podívat na každý bankovní účet v zemi. Nové nástroje k tomu připravila už vláda Bohuslava Sobotky.

Fakticky poslední zárukou svobody a právního řádu v České republice jsou nyní naše mezinárodní smlouvy, zejména členství v Evropské unii. Je přitom patrné, že Babišovým zájmem je maskovat svoji autoritativní a nesmírně kumulovanou moc vágními ohledy na evropské partnery. Ale i oni si postupně, jako koneckonců i větší část české společnosti, mohou zvyknout na snížený komfort demokracie ve východní části střední Evropy.

Tento den, 12. červenec 2018, je prohrou polistopadové demokracie. Formálně demokratickými prostředky se tu chopila moci síla, která odstraňuje principy dělby a kontroly moci.

Babiš o to stál dlouho a projevil vytrvalost. Když si uvědomíme, že po první investici na likvidaci demokracie, kterou byl nákup vydavatelství Mafra za více než 3 miliardy korun měl dostatek prostředků na bezprecedentní politický marketing a prakticky neustálou kampaň, můžeme si být jisti, že za moc v České republice utratil rozhodně více než 5 miliard korun. Právě kvůli této ekonomické sile našel velké množství kolaborantů mezi novináři a v prostředí české podnikatelské a intelektuální elity, která postrádá až na výjimky občanskou hrdost. Hodně lidí prodalo Babišovi své duše a někteří se neprodali lacino. Ale těch levných kolaborantů bylo zase hodně, což taky něco stálo. Pro Babiše bylo přitom spíše překvapením, že na prodej tu nejsou všichni, na které si ukáže.

Co bude dál, je otázka. Úloha sociálních demokratů prakticky skončila a stali se z nich lokajové. Komunisté tančí na hrobě polistopadového období, které bylo přitom nejúspěšnejší etapou celé české historie.

Nyní začíná nová, zřejmě dlouhá éra rizikového života v simulované demokracii ruského typu. A půjde o to, jak se bude každý z nás chovat. Těch posledních pět let bylo érou morálního úpadku, jaký jsme nezažili od dob normalizace. Měli bychom se stydět a nejlépe se vzpamatovat a najít ztracenou čest.

Budoucí profil národa lze ale bránit každým statečným vystoupením proti ohavnosti. Babiš dobře ví, co mu říkali lidé na náměstích. A bojí se jich. V tom je naše naděje. Že budeme pokračovat v naprosto viditelném odporu. Na ten totiž ještě nemůže sáhnout. Budeme se bránit, pane Babiši. A celý stát budeme bránit před vámi a před komunisty.

Forum 24 - V poslední době se objevily nové strany. Nejúspěšnější se u nás zdají být Piráti, nikdo ale ve skutečnosti přesně neví, kdo vlastně jsou. Mají ale slušný úspěch, poslední takový v Evropě zaznamenali před padesáti lety Zelení. 

Zelení se často řadili k levici, nicméně myšlenkové proudy byly u nich původu silně anarchistického. My jsme v našich dobách a v naší generaci už anarchisty nezažili. V první polovině dvacátého století byli hlavními levicovými proudy zejména marxisté, kteří se štěpili na sociální demokraty a komunisty, ale na druhé straně to byli právě anarchisté. Ti byli obzvláště silní ve Španělsku. Ale koncem tamní občanské války, když ruská tajná policie, která byla ve Španělsku velmi aktivní, nechala anarchisty vyvraždit, evropští anarchisté se z této rány ve skutečnosti už nikdy nevzpamatovali. Byť ještě anarchistická hnutí vznikala, zejména v Itálii, už nikdy nenabrala sílu. 

Sílu naopak nabíralo hnutí Zelených, které od anarchistů převzalo boj nejen proti soukromým vykořisťovatelům, ale i proti státu, protože věděli, že právě stát je schopen nejvíce ničit přírodu a životní prostředí. Ovšem Zelení se v poslední době dostali do krize, podědili totiž po anarchistech i kromobyčejné nadání se mezi sebou poprat a na to napříč Evropou doplatili. 

Teď mnoho lidí zaujalo Pirátské hnutí. Je to pokračování Zelených? Spíše ne. Na rozdíl od Zelených jsou Piráti pokračovatelé klasické levice. A sice té etatistické, jak jsme ji už zažili. Občan musí být zkrátka přinucen ke svému blahu a je na státu, aby řídil společenský řád tak, aby obšťastnil své občany ať chtějí, nebo nechtějí. 

V této souvislosti bylo u nás pozoruhodné sledovat, že právě Piráti bojovali na straně mocichtivých úředníků, aby se prolomila advokátní mlčenlivost. Bylo zajímavé, jak toto údajně revoluční hnutí stálo na straně policie a přidružených státních složek. Hned na to se Piráti jasně postavili proti návrhu, aby zástupci státní moci nebyli nadále privilegováni, aby, i když jsou uráženi, byli přece jenom blíže běžným občanům. Piráti se úředníků zastali, stejně jako svého času komunisté, kteří ve své době ovládali všechny obludně byrokratické úřady a své úředníky drželi pod zvláštní ochranou. Kdo vrchnost uráží, musí býti taky patřičně potrestán. Tento přístup se u nás stále zachovává. 

Piráti se tedy prokazují jako dědicové klasické levice a my zjišťujeme, že oholený Karel Marx, který nosí dredy, se zdá být zase lákavý, nicméně přístup k občanům se mnoho nezměnil. Jsem zvědav, jak dlouho bude především mladým voličům v České republice trvat, než prohlédnou tuto podivnou maškarádu.

Zdroj: http://forum24.cz/je-pozoruhodne-kdyz-pirati-bojuji-na-strane-mocichtivych-uredniku/

Forum24.cz - Finanční správa dál pokračuje v devastaci drobných podnikatelů. Po tristním případě, v němž musel podnikatel zaplatit 15 tisícovou pokutu za nenamarkované bonbony, se objevil další. Tentokrát se udavač, pracující pro ministerstvo financí, zaměřil na malý bazar s oděvy. Majitelce za pozdě namarkovaných deset korun nyní hrozí velká pokuta, která se může stát pro podnikatelku likvidační.

Elektronická evidence tržeb se i nadále stává důvodem, proč někteří podnikatelé přemýšlí o konci živnosti. Jedním z důvodů je šikana ze strany Finanční správy, která je největším nepřítelem drobných živnostníků. Kontroly a pokuty, které dokazují zvůli ministerstva financí v čele s Babišovou oblíbenou úřednicí Alenou Schillerovou, neznají mezí.

Problém byl ovšem v tom, že onen mladík byl najatý udavač, který pracoval pro ministerstvo financí. „Druhý den přišla paní z úřadu s tímto mladíkem a byl sepsán záznam o chybě,“ vzpomíná paní Zuzana.

[[img:chrn_fullwidth:15422:Zápis dvou úředních osob o pozdě namarkovaných deseti korunách]]

Přestože jí i úřednice vyprávěla o tom, že se nejedná o velký prohřešek, který bude vyřešen jen drobnou pokutou, nebo se nebude řešit vůbec, nastala úplně jiná situace.

„Přišla pokuta. Čekala jsem za ten „šílený“ prohřešek nějakou malou sumu, ale přišlo mi, že mám zaplatit 15 tisíc,“ říká podnikatelka, která zdůrazňuje, že pro ni je to před důchodem opravdu likvidační.

Přesto Zuzana V. nehází vinu na nikoho jiného, jen nechápe, proč se k živnostníkům stát chová jako dráb. „Vím, že neznalost věcí neomlouvá mou chybu, ale myslím, že pokuta v této výši je šikanózní a brutální. S podnikáním končím a nechám to silnějším povahám. Proti pokutě jsem se odvolala i když mi bylo řečeno, že je již pozdě,“ shrnuje bezradně dopady kontroly EET žena, která se kromě podnikání věnuje i charitě a pomocí svého bazaru například shání oblečení pro potřebné.

Pokud máte obdobnou zkušenost s Finanční správou a chcete se o ni podělit, napište nám na mail info@forum24.cz.

hlidacipes.org - Ještě v roce 2007 se obce musely postarat o pohřeb jen 140 lidí, u nichž se nenašel nikdo, kdo by jim poslední rozloučení vypravil. O deset let později počet takzvaných sociálních pohřbů narostl desetinásobně.

V roce 2017 tak už obce zařizovaly pohřeb na státní útraty u 1450 zemřelých. I když v absolutních počtech nejde o závratné číslo a souhrnný výdaj nepřesahuje deset milionů korun, více než o peníze jde o to, jakou informaci o vývoji ve společnosti takový nárůst sociálních pohřbů dává.

Pohřeb a dědictví

„Viděl bych za tím odcizování se rodin,“ říká Daniel Hůle ze společnosti Člověk v tísni, analytik zaměřující se na oblast dluhů, vzdělání, sociálního znevýhodnění a socioekonomii.

„Může to být důsledek doby normalizace – pozdního věku se dožívají lidé, co za normalizace dávali své děti do jeslí a může to mít nějaký vliv v pozdějším odcizení. Ale to je jen taková moje teorie. Faktorů, proč narůstá počet sociálních pohřbů, je jistě více. Může to souviset i s tím, že lidé mají méně peněz, ale není to primární,“ říká Hůle.

Novinář Tomáš Koloc nabízí hypotézu, že za nárůstem sociálních pohřbů mohou být i exekuce, konkrétně obavy, že se vypravením pohřbu člověk přihlásí k dědictví, respektive k dluhům zemřelého.

„Netvrdím, že to tak je, ale s tímto výkladem jsem se osobně setkal. Když mi zemřel otec, který měl velké dluhy, nabádala mne sociální pracovnice, abych pohřeb nevypravoval, protože ze zkušenosti ví, že to lze považovat za přihlášení se k závazkům zemřelého,“ vypráví Koloc.

Takový výklad ale odmítají experti v oboru, právníci i ministerstvo pro místní rozvoj.

„Podle judikatury – z obstarání zůstavitelova pohřbu není možné usuzovat na to, že dědictví vypravitel pohřbu nechce odmítnout. To, že zemřelý byl v exekuci, nelze vykládat jako přihlášení se k závazku,“ říká mluvčí ministerstva Veronika Vároši.

„Z aktuálních sociologických průzkumů vyplývá, že důvodů pro nevypravení pohřbu je vždy více, nikoli pouze jeden. Obecně se dá dovodit, že dobrovolně nikdo nevypraví pohřeb osobám opuštěným již za života, bez velkého majetku a bez fungujících rodinných a příbuzenských vazeb,“ dodává Vároši.

Cizinci i lidé beze jména

Souvislost s exekucemi, v nichž je v Česku zhruba 900 tisíc lidí, nevidí ani Daniel Hůle, který se tématu dlouhodobě věnuje. „Když zaplatím pohřeb ze svého, tak to nemá s dědictvím absolutně nic společného,“ říká.

Může se však podle něj občas stát, že když člověk zemře, v tu chvíli nemusí mít známé pohledávky a až později se přihlásí věřitelé. „A na vás s dědictvím padne i dluh, o němž jste nevěděli,“ dodává.

Advokát Petr Němec, který se též problematice exekucí dlouhodobě věnuje, zdůrazňuje, že dědicem se lze stát jen usnesením soudu (notáře) v rámci dědického řízení.

„Dědicem se nestanete tím, že zaplatíte něčí pohřeb, to bychom při smrti bohatých lidí mohli sledovat velkou přetahovanou o fakturu za pohřeb. Faktura není dědický titul. Věřitel se pochopitelně nemůže domáhat po někom uhrazení dluhu s tím, že ta osoba zaplatila pohřeb. Akt pohřbení tedy nelze vykládat jako přihlášení se k závazku, tj. k dluhu, to je právní nesmysl,“ zdůrazňuje Němec.

Připouští sice, že růst počtu sociálních pohřbů může mít sociologickou souvislost i s počtem exekucí, ale mnohem více s rozkladem rodinných vazeb a změnou hodnot ve společnosti obecně.

„Exekuce tam roli hrát můžou jako fenomén, který snižuje zájem příbuzných o takovou osobu, natož o její dědictví. Je pak logické, že se budou chtít vyhnout dalším výdajům, jako je náklad na pohřeb, když vědí, že budou muset stejně odmítnout dědictví. O urnu si pak požádají,“ říká Němec.

Jen za první čtvrtletí roku 2018 stát obcím proplatil pohřby dalších 243 zemřelých. I když by bylo zajímavé vědět, v jakých krajích a oblastech počet sociálních pohřbů vzrostl především, ministerstvo pro místní rozvoj takové statistiky nevede.

„Byly by zavádějící: obce mají pohřbívací povinnost, a ta se netýká trvale žijících občanů, ale potenciálně všech lidí, kteří na území obce zemřou – cizinci, lidé beze jména, bezdomovci. Při porovnávání by pak byly ve značné nevýhodě ty obce, na jejichž území jsou například domovy důchodců, léčebny dlouhodobě nemocných, nemocnice a tak podobně,“ vysvětluje Veronika Vároši.

Novinky.cz - Jistě jste ve firmách, školách, nemocnicích a na obecních úřadech nemohli už skoro vydržet. A těšili se jak malé dítě na Vánoce. Ale konečně je to tady. V pátek začne platit GDPR.

Hlídacípes.org - PAVUČINY BYZNYSU. Dopátrat se skutečných vlastníků bývá někdy obtížné. Řada na první pohled ryze českých firem má zahraniční majitele skryté za spletí firem. Mezi ně patří i přední holografická firma Optaglio, která vyráběla ochranné prvky na českých dokladech.

V Česku působí přes 12,5 tisíce firem s ruskými vlastníky. Ve skutečnosti je jich ale v majetku Rusů minimálně o 133 více. Řada z nich se totiž nehlásí ke společnosti přímo, ale vlastní ji prostřednictvím řetězce firem.

Často tento způsob nepřímého vlastnictví využívají například společnosti z daňových rájů na Kypru, Nizozemí nebo USA.

Vzhledem k tomu, že BIS dlouhodobě upozorňuje na pronikání ruských struktur do českého byznysu, rozhodla se redakce HlídacíPes.ogr zmapovat konkrétní příklady českých firem se skrytým ruským vlastníkem.

Jednou z nich je přední holografická firma Optaglio, s.r.o., která na český i zahraniční trh dodává bezpečnostní prvky na občanské a řidičské průkazy, či na pasy a kolky.

Na první pohled jde o českou firmu, s českým sídlem, jejímž jediným vlastníkem je britská Optaglio Limited. Podle zjištění HlídacíPes.org ale za touto společností stojí Rus Vladimír Zhukov.

Podobný model nalezneme například u firmy Šroubárna Turnov, kde se teprve po rozkrytí vlastnické struktury ukazuje, že její majitelkou je 80letá Ruska.

Prosazovat a chránit

Na rostoucí zájem Kremlu o Česko upozorňuje opakovaně v posledních letech česká kontrarozvědka. Podle BIS Rusko v Česku dlouhodobě buduje vlivové a propagandistické struktury, jejichž cílem je prosazovat a chránit ruské ekonomické a politické zájmy na úkor zájmů Česka.

“Cílem ruského zájmu se stává česká účast v mezinárodních vědecko-technických projektech a na tyto projekty navázané možnosti přístupu k finančním prostředkům z českých i evropských grantů cestou českých prostředníků spolupracujících s ruskou stranou,” varuje BIS ve své výroční zprávě za rok 2014.

Rozhodně nelze tvrdit, že řeč je i o firmě Optaglio. Jisté ale je, že na první pohled nejsou vazby této holografické společnosti se sedmdesáti zaměstnanci a kapitálem 25 milionů korun na Rusko patrné – firma sídlí v Česku a její mateřská společnost Optaglio Limited zase ve Velké Británii.

[[img:chrn_fullwidth:14447:Vlastnické vazby společnosti Optaglio. Foto: internet]]

V Česku firma spolupracovala až do roku 2014 se Státní tiskárnou cenin a získávala významné dotace. Například v roce 2014 inkasovala prostřednictvím Ministerstva průmyslu celkem 10 milionů korun z operačního programu Podnikání a inovace. Dalších 7 milionů inkasovala v rámci provozních dotací a v rámci dotačních projektů zařadila do provozu stroje v hodnotě 24,6 milionů korun.

Teprve při podrobném prozkoumání britského rejstříku vychází najevo, že vlastníkem mateřské společnosti, která Optaglio ovládá, je Rus Vladimir Zhukov.

Back in USSR

Za zmínku stojí také postřeh týdeníku Euro, že u samotného zrodu firmy stáli jaderní fyzici, kteří delší dobu pracovali v bývalém Sovětském svazu – SSSR.

HlídacíPes.org se pokusil představitele společnosti kontaktovat s prosbou o objasnění vlastnické struktury a jejich motivací. Ani po dvou dnech ovšem na zaslaný email nikdo z firmy nereagoval, bez reakce nechali také vzkaz u sekretářky, a následující den už nikdo telefony ve firmě nezvedal.

Jak je ale patrné z dřívějšího vyjádření zástupce společnosti, k ruskému majiteli se firma nehlásí. “Nás nevlastní ruský kapitál. Mateřská firma je anglická,” konstatoval v článku šéfredaktora HlídacíPes.org Roberta Břešťana zveřejněném v časopise Reportér zástupce společnosti Pavel Matoušek.

Rusko nebo Belize?

Osmačtyřicetiletý Zhukov působí v Česku ještě v dalších dvou firmách – Publisity centre SZ, kde vlastní 25% podíl a zbývající část drží jeho krajanka Maria Truskanova. S tou také Zhukov sdílí stejné bydliště ve vile na pražském Břevnově.

Zhukov figuruje jako jednatel také v neprůhledné společnosti ČŽI Group, kterou vlastní offshorová firma z daňového ráje v Belize ZIVA Investments, u níž nelze dohledat majitele. Ta své dceřiné společnosti napůjčovala desítky milionů korun, jen v roce 2009 podle údajů v účetní závěrce přiteklo ČŽI z Belize téměř 27 milionů korun.

Anonymní ZIVA Investments ale měla k Optagliu v minulosti ještě blíž – na podzim roku 2005 tuto holografickou firmu krátce vlastnila. Teprve poté převzala majetkový podíl již zmíněná britská Optaglio Lmited se Zhukovem v pozadí.

Tatáž offshorová společnost v Česku ovládá také Technologický park v Lochovicích, jehož jednatelkou je již zmíněná Zhukovova známá Truskanova, a do jehož prostor se Optaglio nedávno přestěhovalo.

Kdo stojí za mateřskou společností ZIVA ale odmítá jednatelka říci. “Proč vás to zajímá? Vy jste novinářka, tak to vám nebudu nic říkat,” řekla Truskanova a položila telefon.

Ruská šroubárna

Když přijde řeč na skutečného vlastníka firmy, jsou podobně jako Truskanova nesdílní i představitelé další zdánlivě české společnosti vlastněné ruským občanem.

Na okraji Turnova, označovaného za bránu do Českého ráje, stojí rozlehlý areál výrobny šroubů a čepů Šroubárna Turnov, a.s. Při letmém pohledu do obchodního rejstříku i do účetní závěrky se zdá, že jde o ryze českou společnost – jejím majoritním vlastníkem je v první linii česká firma IRIS Export-Import, s.r.o.

Teprve při pátrání po vlastnících mateřské firmy se základním kapitálem 60 milionů korun vychází najevo, že její majitelkou je Ruska – osmdesátiletá Valentina Korotkova.

“Já vím, kdo nás vlastní – firma,” řekl HlídacíPes.org ředitel společnosti a místopředseda představenstva Jaroslav Vávra. Proč není firma vlastněna napřímo a zda ví, kdo za mateřskou firmou stojí ale vysvětlit nechtěl. “Pro mě je vlastněna napřímo, vlastník je pro mě přímo viditelný. Je to člověk, se kterým se pravidelně scházím úplně bez problémů.”

Zda je tedy vlastníkem, se kterým se ředitel společnosti pravidelně stýká osmdesátiletá Korotkova žijící v ruské Samaře, nebo zda je pouze bílým koněm, už Vávra odmítl komentovat. “Nebudu vám vysvětlovat, kdo to je. To neřešte, nechci na to odpovídat a řešit tuhle věc,” uzavřel rozhovor ředitel turnovské Šroubárny.

Jak vyplývá ze souhrnných údajů společnosti CRIF, většina z více než 416 tisíc firem se sídlem v Česku je vlastněna přímo konkrétním osobou, více než 100 tisíc z nich má ale buďto více vlastníků, nebo jsou vlastněny přes další úrovně.

Ze srovnání počtu firem v přímém a koncovém vlastnictví podle národnosti se například ukazuje, že zatímco v přímém vlastnictví se k českým firmám hlásí 1 428 vlastníků z daňového ráje na Kypru, při srovnání s údaji o koncových vlastnících jich je o téměř 600 více. Obdobný nárůst lze pozorovat u vlastníků z Nizozemska či USA.

Eliška Hradilková Bártová, Hlídacípes.org