Babišova nouzová opatření mohou být začátkem nového právního řádu. Opozice a právníci promluvili, ale Česká televize jim nedává slovo.

Dlouho jsem zvažoval, o čem mám napsat. Chtěl jsem napsat o tom, co doopravdy říká virolog Christian Drosten, u nás krajně dezinterpretovaný, nebo o tom, že Babišova brutální opatření víc škodí než pomáhají a opozice k tomu mlčí. Ve znechucení nad Babišovou mediální sebechválou jsme ovšem včera 17. 3. přepnuli z veřejnoprávních Událostí ČT na komerční TV Nova a s překvapením jsme zjistili, že opozice nemlčí. Veřejnoprávní ČT jí jen nedává slovo. Navíc jsem po bleskovém průzkumu webů demokratických stran a právnické www.ceska-justice.cz zjistil, že kritických vyjádření už je víc. Tak jsem se rozhodl napsat o tomhle.

Logika mediálních vystoupení
Ale začněme přeci jen popořadě. Už brutální zavření vysokých škol, muzeí, kulturních akcí a badatelen archivů v úterý 10. 3. 2020 ve mně vyvolalo nedůvěru. Proč bylo nutné po týdnech nečinnosti najednou zavřít badatelnu Archivu ministerstva zahraničí a přitom nechat v provozu nákupní centra? V badatelně je asi 12 míst a běžně se zde sejde jen asi 5 lidí, v nákupních centrech se sejdou stovky cizích lidí z široké oblasti, kteří pak mohou nákazu roznášet dál. Zavření badatelen je brutálním porušením svobody vědeckého bádání. Zabraňuje mi to v získání důležitých informací. Proč se na začátku zavíraly instituce z hlediska obsahu činnosti (kultura, vzdělání) a ne podle početní kapacity? Proč se nehledí na to, že jde o nastavení pravidel pro dlouhodobé fungování? Budeme v tom muset žít zřejmě až do léta, možná déle, proč se vše jednorázově ruší, místo aby se hledaly cesty, jak v tomto režimu dál žít? (Např. místo zrušení zkoušek rozdělit je na turnusy menších skupin, atp.) Navíc mě znepokojovalo, že ministr zdravotnictví i ministr školství líčili poměry lživě tak, jako by tato opatření nikomu nevadila. Přes skype se prý na VŠ dávno vyučuje…. To nevěstilo nic dobrého do budoucna.
Dobře, říkal jsem si, možná jsem zaujatý. Ale postupem času mi došlo, že rytmus a obsah Babišových zásahů se neřídí tím, co je nutné pro zastavení koronaviru, ale tím, co je marketingově vhodné pro každodenní vystupování v televizi. Veřejnoprávní ČT. Musí to být každý druhý den něco a zároveň to musí být opatření tvrdá, aby to vypadalo, že Babiš „maká“, ale zároveň to po něm samotném ani jeho ministrech nevyžadovalo skutečně něco udělat. Zavírat instituce je snadné, sehnat roušky a respirátory ne. Babiš má každý druhý den záminku pro zásadní vystoupení, při kterém předvádí i své spolustraníky: už 10. 3. zavřeli školy – údajně na 2 týdny, druhý den to rozšířili na měsíc, 14. 3. omezili volný pohyb a zavřeli zemi lidem z rizikových oblastí, 16. 3. vyhlásili nouzový stav a zavřeli hranice úplně, další den zavřeli školky, teď 18. 3. vydali absurdní zákaz vycházení bez roušky… Mezi 10 a 12 h smějí nakupovat jen důchodci. To si dělá legraci?
Obsah jeho opatření slepě napodobuje Itálii, nikdy nečeká, zda se projeví účinnost, musí totiž mít téma pro další vystoupení. Mediální logika zároveň ukazuje, že Babiš bude muset opatření pořád stupňovat. Kam ale zajde, když už došel k zákazu vycházení? Něco nám naznačují momentální lživé výkruty pana ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, který vinu za své selhání a lhaní přenesl na nemocnice! Prý jim (dle prohlášení z 17. 3. 2020) nařídil včas, aby měly zásoby roušek na 4 měsíce dopředu. Podobným směrem jde Babiš, který začal obviňovat ředitele nemocnice Na Bulovce.

Umlčení médií a opozice
Opozice promeškala příležitost ozvat se s kritikou zameškaných opatření a místo toho 10. 3. podpořila Babišovy represe. Už tenkrát se mohlo poukázat na to, že Babiš promeškal konec jarních prázdnin, nezavedl kontroly na hranicích, aby předešel návratu lidí z lyžovaček v Itálii, ani na letištích, odkud k nám přilétali turisté. Veřejnoprávní ČT, která se ještě před pár dny stavěla do role pronásledované instituce, poskytla Babišovi volné pole pro sebechvalná vystoupení.
Teprve v sobotu 14. 3. se na tiskovce zeptal Babiše nějaký novinář na nedostatek roušek v nemocnicích a Babiš to v přímém přenosu označil za nepravdu. „Tak mi řekněte kde, a já jim to osobně přivezu,“ pokračoval Babiš v nevkusné roli makajícího hospodáře. Na internetu se připomnělo, že ministr zdravotnictví Vojtěch byl už 28. 1. 2020 dotázán v parlamentu poslancem ODS Bohuslavem Svobodou, zda je roušek dostatek. Odpověděl tehdy, že jich máme milion. Nyní je vidět, že ministr lhal. Vývoj lhaní dua Babiš – Vojtěch hezky shrnuje článek „Jak šel čas s rouškami.“
Reakcí na to byla Babišova „karanténa médií“, kdy 15. 3. zakázal přístup na tiskovky všem, kromě ČT, Novy, TV Prima, ČRo a agentury ČTK. Kritické otázky se nepřipouštějí. Mezitím vycházejí najevo těžko uvěřitelné chyby vyplývající z „mediální logiky“. V touze přivlastnit si zásluhy Babiš bránil ministrovi vnitra až do soboty, aby organizoval nákup roušek a respirátorů, teprve po vlastním selhání ustoupil. ČT o tom mlčí. Kellnerova PPF získala v Číně 120 tun zdravotního materiálu včetně respirátorů, ale vláda ČR je nedokáže dopravit do Čech. Ani o tom ČT včera neinformovala. Babiš zdržoval vznik Ústředního krizového štábu, aby ho nezastínil ministr vnitra Jan Hamáček z ČSSD. Ani to ČT neuvedla.
Tehdy se ozvaly i opoziční strany a předseda Hospodářské komory, ale veřejnoprávní ČT jim prostě nedala slovo. V pondělí 16. 3. 2020 vydaly demokratické opoziční strany (ODS, TOP09, STAN, KDU-ČSL) a Piráti společné prohlášení: Poukazují v něm na premiérovo lhaní a požadují pravdivé informace. O dlouhodobém plánu nic neříkají.
O den později vydala ODS (17. 3. 2020) prohlášení v podobném znění. Předseda ODS Petr Fiala výstižně pro TV Nova řekl, že Babiš přirovnává situaci k válce, ale zároveň nechce mít žádnou dlouhodobou strategii. Neříká nic o tom, k čemu nedomyšlené zákroky směřují, co bude dělat dál.
Na omezování osobních svobod poukázalo ve svém prohlášení z 16. 3. 2020 STAN. Zde konečně zkritizovali Babišovu organizační neschopnost. Plošný zákaz vycházení je jen důsledek Babišovy nepřipravenosti.
Za KDU-ČSL se ozval v prohlášení z 16. 3. místopředseda Petr Halík. Kritizuje Babiše za to, že dává i hasičům a nemocnicím nepravdivé informace a nedokáže zajistit dostatek ochranných pomůcek.
Mezi běžnými občany ale stále převládá dojem, že vše má na starosti Babiš, že má ohromné zásluhy a že opozice nic nedělá. ČT o jejich činech ani prohlášeních neinformuje, Kellnerovy respirátory se budou vydávat za Babišův úspěch. Do čela Ústředního krizového štábu postavil Babiš protiprávně „svého“ náměstka zdravotnictví Prymulu.
A ještě o jednom důležitém prohlášení včera ČT neinformovala. O drsném projevu prezidenta Hospodářské komory Vladimíra Dlouhého z 17. 3. 2020, kde poukázal na katastrofální hospodářské škody a na to, že vláda nemá ani pro ekonomickou obnovu žádný plán. Na nápravu škod by měla vláda vyčlenit aspoň 40 mld Kč. To je Babišovi jedno, stejně by to nešlo z jeho peněz. Tiskovou konferenci Vladimíra Dlouhého přenášela ČTK zde.

Ohnisko nového právního řádu?
Činí se i právníci , taky něco říkají. Nejprve se ozval v blogu advokát Václav Vlk, který poukázal na amatérský způsob vyhlašování nouzových opatření, nedostatečné formulace a porušování ústavních svobod. Následovalo souhrnné vyjádření expertů 17. 3. 2020 na webu ceska-justice.cz. Co vadí právníkům? Došlo k seberozpuštění poslanecké sněmovny, která se dle usnesení z 11. 3. sejde až 14. 4. 2020. V čele Ústředního krizového štábu nestojí ministr vnitra, jak by měl (Statut ÚKŠ z r. 2008, čl. 4/2), ale v souladu s mediální marketingovou logikou zde stojí nevolený náměstek ministra zdravotnictví. Aby ANO mělo reklamu. Nařízení vlády nejsou často dostupná v celkové verzi, ačkoliv platí od vyhlášení. Jsou pochyby o tom, zda vláda směla zrušit doplňkové volby do senátu na Teplicku.
Během dneška 18. 3. 2020 přednesli kritiku premiéra na svém briefingu zástupci senátu – předseda Miloš Vystrčil a předsedové klubů. Ale písemné verze se člověk na webu Senátu nedohledá… Nejúplnější verzi Vystrčilova projevu přinesly Parlamentní listy!
Když už na to poukázali právníci, tak si dovolím vyjádřit i svoji domněnku. Naše parlamentní demokracie je už od krize let 2010–2013 ve stavu klinické smrti, která jen ještě nebyla „potvrzena“ změnou právního řádu. Nikdo parlamentní demokracii nechce, řadu let nám oficiálně vládne „hnutí“, protestují proti němu také jen další „hnutí“. Tato změna se jen ještě nepřelila do změny právního řádu. Teď jsme ve stavu suspenze svobody pohybu, faktického omezení svobody projevu. (To má obdobu v opatřeních EU v době migrační a klimatické krize. Nezapomeňme, že ministr zdravotnictví Vojtěch inicioval propuštění dětského psychiatra Jaroslava Matýse kvůli vyjádření k aktivistce Gretě Thunbergové.) Weyrovsky řečeno: Je možné, že současné změny vyvolané epidemií jsou ohniskem nového právního řádu. Je to možná konec polistopadové republiky.
Zajímavé je, že Milion chvilek pro demokracii mlčí. Jak výstižně řekl Zdeněk Koudelka: „Kde začíná ohrožení demokracie, tam končí Milion chvilek.“

Zdroj: http://blog.aktualne.cz/blogy/ivo-cerman.php?itemid=36144

První obětí koronavirové pandemie v této zemi nebyl ústavní systém, jak se domnívá Václav Vlk, nýbrž kritické myšlení a schopnost racionální analýzy informací. Češi si podomácku šijí ochranné obličejové roušky, v přesvědčení, že rouška – tato moderní forma králičí pacičky pro štěstí – sníží riziko koronavirové nákazy. Pozoruhodné na tom je, že na rozdíl od běžného talismanu, který přináší štěstí tomu, kdo ho nosí, jde o talisman vikarický, zástupný: nákaze zabrání nikoli u nositele, nýbrž u ostatních, kteří s ním přijdou do styku.

Osobu věřící v zázračnou moc roušek nepřesvědčíte ničím: je hluchá k argumentu, že přes tkaninu pronikne zhruba 80 % částic o velikosti koronaviru, takže (částečnou) ochranu poskytne rouška jen v případě, že je nošena nakaženým, který už má příznaky ve formě respiračního onemocnění a chrlí do okolí virový aerosol, nikoli u jedince bez symptomů, a naopak může situaci zhoršit, není-li s ní při nasazování a snímání manipulováno správným způsobem a není po použití řádně sterilisována, ani faktem, že její nošení hodnotí jako spíše kontraproduktivní např. i Světová zdravotnická organizace. Nepomáhá nic, věřící rouškián je schopen vás na místě inzultovat, protože pro něj jste nezodpovědný, egoistický jedinec, který nehodlá komunitě obětovat ze svého pohodlí nic, ani pár minut strávených ušitím ochranné pomůcky (roušky průmyslově vyráběné přirozeně nejsou k mání – jsme v České republice!).

Hereze tresce se arci přísně: ředitel Nemocnice Na Bulovce Jan Kvaček, který si dovolil sdělit sestrám, jež se roušek domáhaly, pravdu, má být odvolán a lze očekávat, že obětí bude přibývat i v ulicích města.

Ale ne vše je tak špatné, jako by se mohlo jevit na první pohled. Podíváme-li se na rouškovou kampaň očima sociologa, nelze nevidět i určité pozitivní aspekty působení tohoto šílenství. Lidé jsou opět jednotni, stmeleni společnou vírou v ochrannou moc roušky, cítí se být solidární a tím, že si roušku musejí sami ušít, dostává se jim pocitu, že čímsi přispěli ku společnému blahu. Není proto dobře snažit se jedinci s kusem trenýrek na obličeji jeho víru vyvracet nebo jej přesvědčovat o její nesprávnosti, či přesněji škodlivosti: mýlí se, ale jeho omyl má i významné pozitivní konotace a nečekaný duchovní rozměr: tím, že nosí roušku, nepomáhá přece sobě, nýbrž nám ostatním! A že chudí duchem jsou blahoslavení, neboť jejich je království nebeské, to správně rozpoznal již evangelista Matouš.

Zdroj: https://slepeckahul.pecina.cz/all/uvahy-a-komentare/talisman

Česká vláda překročila pomyslnou mez v našem ústavním systému a začala se chovat způsobem, který ohrožuje demokracii. Signifikantní byl způsob, kterým vyhlásila nouzový stav. Jsem přesvědčen, že nařízení vlády, vydané sice na základě zákonného zmocnění, není v pořádku. Vymezení území republiky v něm chybí, vláda nepřemýšlela nad tím, že Česká republika není jen území obkroužené horizontem české země a Moravy. Přikládal jsem to zbrklosti a nezkušenosti.

Naprostému nepochopení poslání politiků v demokratickém systému pak chybějící slušnost oznamující všem lidem i úředně, rozuměj v textu nařízení vlády, že k takto extrémnímu omezení základních práv občanů přistupuje po zralém uvážení a alespoň vyjádření, že tak činí z lítosti a s přihlédnutím k respektu k tomu, že základní lidská práva a svobody nepřestaly existovat.

Protiústavní se stává postup vlády právě v tom, že přestala činit, co je demokratické. Vláda musí veřejně ospravedlňovat potřebné kroky, vysvětlovat potřebné kroky a sdělovat lidem v míře absolutně nutné, že se o jejich práva bude starat a diktátorské pravomoci bude zvažovat na lékárenských vahách a pokud možno ihned je vrátí zpět, zvažujíc každodenně potřebnost kterého konkrétního omezení. Vrchol arogance a současně protiústavnosti přichází v prohlášení o uzavření hranic. Každý z politiků se předhání v technokratickém opatření, které co nejvíce zakáže, omezí a pokud možno zamezí svobodě pohybu, svobodě lidské vůle. Zakázat překračovat hranice je totiž velmi efektní a hezky to vypadá a je to hlavně hned. Třeba na rozdíl od banálního povolání osob, které mohou přispět k pomoci zdravotníkům. K takové pomoci, která spočívá v pomoci při péči o nemocné, v úklidu v nemocnicích, atd. Jen se to strašně těžko dělá, vyžaduje to přemýšlet a nedá se to hezky natočit do televize. Špatně se mi to píše, ale uzavření hranic a zákaz opustit republiku už je protiústavní. Tímto způsobem nesmí vláda jednat, protože existují měkčí, ale náročnější řešení se stejným efektem. Tím je ostraha hranic.

Vláda úplně absurdním způsobem reaguje na potřeby ekonomiky a ve svojí silové oblasti financí, tedy v daních, není schopna přijmout nařízení, které by mělo relevantní a zákonný podklad pro odložení daní, daňových přiznání a splatností. Slibuje benevolenci, která se může hravě změnit v libovůli úředníka, až to bude posuzovat. To je protiústavní.

Text až doposud může vzbudit  u čtenáře oprávněné pochybnosti, tedy je to jen takové povídání pro právníky, o podnikatele se starat nemusíme, ti mají dost peněz, prostě běžné sociální i společenské odsouzení mého minoritního názoru.

Tak pro všechny tady mám jiný příklad. Vláda tady rozhodla o tom, že když na vás někdo naprská vir, vy to nebudete vědět a nakazíte nevědomky třeba svoje dítě, partnera, kolegy v práci, anebo si lehkovážně neumyjete pořádně ruce na WC a někdo se nakazí, hrozí vám 12 let trestu odnětí svobody. Vláda naprosto nehorázně zařadila vir do seznamu nakažlivých nemocí, který právě je provázán s trestním právem, a to přesně tak, jak píšu. Skupina technokratů bez vědomí souvislosti vládne špatně.

Úplně ostudná je role parlamentu. Role poslanecké sněmovny, která se rozpustila fakticky. Jako hlídací pes tak přestala fungovat. Milí politici, podpora napříč politickým spektrem v těžké době neznamená, že zavřeme oči před zneužíváním výsostných práv vlády a před jejich zneužíváním v naprosté nevědomosti, tak jak jsem popsal. Poslanci, proto jste poslanci, aby jste konali, ne si demonstrativně rozpustili schůzi a utekli domů. Ano, je to nebezpečné, ale proto jste byli zvoleni.

Své už věděl o diktatuře nejslavnější římský vládce. Dle některých historiků si její zneužití uměl představit, a proto diktaturu nechtěl. Přesto přišla. Co přinesou dějiny nám? K diktatuře máme totiž pěkně nakročeno.

Václav Vlk

Před nedlouhou dobou ústavní soud zrušil zákon o zdanění církevních restitucí. V té souvislosti se ve sdělovacích prostředcích znovu otevřela diskuse na toto téma. Opět jsme slyšeli z úst některých představitelů našeho státu, že církevní restituce byly předražené. Dokonce jeden z politiků uvedl, o kolik miliard to bylo. Argumentuje se, že zemědělská půda v žádném případě nemá tu hodnotu, podle které byly vypočítány finanční náhrady za nevydané pozemky. Když se vyjádřím mírně, tak musím konstatovat, že podobná tvrzení jsou zavádějící. Pozemky, které nebylo možné vydat, jsou dnes z větší části zastavěné. Příkladem toho je třeba lokalita pod Větrníkem, Na Šancích. Některé budovy na tomto místě, obytné i komerční, stojí na pozemku, který původně patřil našemu kostelu. Kdybychom se obrátili dnes na soudního znalce, aby ocenil pozemek v tomto území, jeho cena by jistě nebyla 45 Kč za metr čtvereční, ale byla by několikanásobně vyšší.

[[img:chrn_fullwidth:2644:]]

Církev udělala velkorysé gesto, když přijala restituční zákon. Je to naopak! Ne my dostáváme více, než bychom měli, ale méně. Naši představení se zřekli nemalé části těchto nároků, aby konečně mohlo dojít k vyrovnání mezi církví a státem. A také nechtěli někomu brát střechu nad hlavou nebo omezit jeho podnikání. Je třeba si ještě uvědomit, že stát požíval výnosů z těchto nemovitostí, a to po desítky let. Tedy nejsme těmi, kteří se na restitucích obohacují. Jen potřebujeme materiální základnu pro život a rozvoj našich společenství. Nemohu přijmout názor, že církev nepotřebuje žádný majetek, vždyť je přece institucí duchovní. Připomíná mi to tvrzení farizeů, kteří Ježíši vyčítali, že chodí na hostiny a že je žrout a pijan vína.

Arciděkan Jiří Heblt, Chrudim

Piráti ve stranickém referendu podpořili senátní kandidaturu Tomáše Tožičky, který se tak s deseti dalšími osobnostmi na Teplicku utká o uvolněné křeslo po zesnulém Jaroslavu Kuberovi. Kandidatura silně levicového Tožičky, který se na sociálních sítích nezdráhá otevřeně hlásat extrémní názory, a vše, co se kolem ní v uplynulých dnech odehrálo, vypovídá mnohé o stavu Pirátské strany. Vypadá to, že si není příliš jista svým ideovým zakotvením, což začínají vnímat nejen voliči, ale i samotní straníci.

Snad žádná strana tak důsledně neodmítá pravolevé dělení jako Piráti, byl to ostatně i jeden z leitmotivů jejich letošního stranického sjezdu. A snad žádná jiná strana se tak nevymezuje proti svému spojování s levicí. Přesto si Piráti, tvrdošíjně se označující za středovou stranu, za kandidáta do Senátu vybrali člověka, který tvrdí, že centrismus je matkou fašismu, a který patří k nejvýraznějším osobnostem české krajně levicové scény.

Jeho extrémní výroky na Twitteru pak Piráti bagatelizují jako mediální zkratky, které vlastně myslel Tožička jinak. Jenže jeho „pravice je zločin proti lidskosti“ není zkratkou „chci hájit zájmy sociálně slabších“, stejně jako „vojáci na misích NATO jsou žoldáci“ není zkratkou „z NATO vystupovat nechci, jsem jen pacifista“.

Řeklo by se, že jedna vlaštovka jaro nedělá a podle jednoho kandidáta nejde hodnotit celou stranu. Při pohledu do nitra pirátského fóra je nicméně zjevné, že podstatná část strany s Tožičkovými názory – od nutnosti zničit kapitalismus po jedinou opravdovou demokracii v roce 1968, kdy byla ústavně zakotvena vedoucí úloha KSČ – vyloženě souzní.

Těsný střet těch, pro které není Tožička žádným komunistou, tedy pardon – komunitaristou, ale prototypem středového liberála a humanisty, s těmi, kteří proti jeho kandidatuře vystupovali, dopadl nepřesvědčivým vítězstvím prvního tábora. Pro stažení Tožičkovy kandidatury se v internetovém fóru vyslovilo 232 hlasujících, proti jich bylo 249. Celkem se do referenda zapojilo 494 hlasujících. Stojí také za zmínku, že polovina členů oprávněných hlasovat se  rozhodování o Tožičkově kandidatuře vůbec nezúčastnila.  

Ideologická nevyhraněnost se Pirátům začíná pomalu, ale jistě vracet. Dlouhodobě totiž takovou politiku bez hrozících negativních dopadů dělat nejde. Členská základna je složena stylem každý pes jiná ves, a to včetně extrémů typu Tožičky, což pak nevyhnutelně vede k vnitrostranickému pnutí a rozmíškám, které stranu poškozují dovnitř i navenek. 

V podobných situacích je možná lepší otevřeně přiznat barvu a přestat skrývat inklinaci k levici. Ostatně silná levicová strana si u nás s úpadkem ČSSD a ANO, které je levicové, jen když se mu to zrovna hodí, voliče jistě najde. Pak alespoň odejdou jen ti členové a hlavně voliči, kteří pochopí, že si vzájemně se stranou vlastně nemají moc co nabídnout. Pirátům by to do budoucna mohlo jen prospět. 

Zdroj: https://www.info.cz/nazory/palicka-kauza-tozicka-ukazala-limity-ideologicke-nevyhranenosti-piratu-44372.html