Chrudimské noviny Z médií

Dnes: 2°C
Zítra: 4°C
Pozítří: 3°C

Z médií

Ivo Cerman: Stane se karanténa ohniskem nového právního řádu?

Babišova nouzová opatření mohou být začátkem nového právního řádu. Opozice a právníci promluvili, ale Česká televize jim nedává slovo.

Dlouho jsem zvažoval, o čem mám napsat. Chtěl jsem napsat o tom, co doopravdy říká virolog Christian Drosten, u nás krajně dezinterpretovaný, nebo o tom, že Babišova brutální opatření víc škodí než pomáhají a opozice k tomu mlčí. Ve znechucení nad Babišovou mediální sebechválou jsme ovšem včera 17. 3. přepnuli z veřejnoprávních Událostí ČT na komerční TV Nova a s překvapením jsme zjistili, že opozice nemlčí. Veřejnoprávní ČT jí jen nedává slovo. Navíc jsem po bleskovém průzkumu webů demokratických stran a právnické www.ceska-justice.cz zjistil, že kritických vyjádření už je víc. Tak jsem se rozhodl napsat o tomhle.

Logika mediálních vystoupení
Ale začněme přeci jen popořadě. Už brutální zavření vysokých škol, muzeí, kulturních akcí a badatelen archivů v úterý 10. 3. 2020 ve mně vyvolalo nedůvěru. Proč bylo nutné po týdnech nečinnosti najednou zavřít badatelnu Archivu ministerstva zahraničí a přitom nechat v provozu nákupní centra? V badatelně je asi 12 míst a běžně se zde sejde jen asi 5 lidí, v nákupních centrech se sejdou stovky cizích lidí z široké oblasti, kteří pak mohou nákazu roznášet dál. Zavření badatelen je brutálním porušením svobody vědeckého bádání. Zabraňuje mi to v získání důležitých informací. Proč se na začátku zavíraly instituce z hlediska obsahu činnosti (kultura, vzdělání) a ne podle početní kapacity? Proč se nehledí na to, že jde o nastavení pravidel pro dlouhodobé fungování? Budeme v tom muset žít zřejmě až do léta, možná déle, proč se vše jednorázově ruší, místo aby se hledaly cesty, jak v tomto režimu dál žít? (Např. místo zrušení zkoušek rozdělit je na turnusy menších skupin, atp.) Navíc mě znepokojovalo, že ministr zdravotnictví i ministr školství líčili poměry lživě tak, jako by tato opatření nikomu nevadila. Přes skype se prý na VŠ dávno vyučuje…. To nevěstilo nic dobrého do budoucna.
Dobře, říkal jsem si, možná jsem zaujatý. Ale postupem času mi došlo, že rytmus a obsah Babišových zásahů se neřídí tím, co je nutné pro zastavení koronaviru, ale tím, co je marketingově vhodné pro každodenní vystupování v televizi. Veřejnoprávní ČT. Musí to být každý druhý den něco a zároveň to musí být opatření tvrdá, aby to vypadalo, že Babiš „maká“, ale zároveň to po něm samotném ani jeho ministrech nevyžadovalo skutečně něco udělat. Zavírat instituce je snadné, sehnat roušky a respirátory ne. Babiš má každý druhý den záminku pro zásadní vystoupení, při kterém předvádí i své spolustraníky: už 10. 3. zavřeli školy – údajně na 2 týdny, druhý den to rozšířili na měsíc, 14. 3. omezili volný pohyb a zavřeli zemi lidem z rizikových oblastí, 16. 3. vyhlásili nouzový stav a zavřeli hranice úplně, další den zavřeli školky, teď 18. 3. vydali absurdní zákaz vycházení bez roušky… Mezi 10 a 12 h smějí nakupovat jen důchodci. To si dělá legraci?
Obsah jeho opatření slepě napodobuje Itálii, nikdy nečeká, zda se projeví účinnost, musí totiž mít téma pro další vystoupení. Mediální logika zároveň ukazuje, že Babiš bude muset opatření pořád stupňovat. Kam ale zajde, když už došel k zákazu vycházení? Něco nám naznačují momentální lživé výkruty pana ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, který vinu za své selhání a lhaní přenesl na nemocnice! Prý jim (dle prohlášení z 17. 3. 2020) nařídil včas, aby měly zásoby roušek na 4 měsíce dopředu. Podobným směrem jde Babiš, který začal obviňovat ředitele nemocnice Na Bulovce.

Umlčení médií a opozice
Opozice promeškala příležitost ozvat se s kritikou zameškaných opatření a místo toho 10. 3. podpořila Babišovy represe. Už tenkrát se mohlo poukázat na to, že Babiš promeškal konec jarních prázdnin, nezavedl kontroly na hranicích, aby předešel návratu lidí z lyžovaček v Itálii, ani na letištích, odkud k nám přilétali turisté. Veřejnoprávní ČT, která se ještě před pár dny stavěla do role pronásledované instituce, poskytla Babišovi volné pole pro sebechvalná vystoupení.
Teprve v sobotu 14. 3. se na tiskovce zeptal Babiše nějaký novinář na nedostatek roušek v nemocnicích a Babiš to v přímém přenosu označil za nepravdu. „Tak mi řekněte kde, a já jim to osobně přivezu,“ pokračoval Babiš v nevkusné roli makajícího hospodáře. Na internetu se připomnělo, že ministr zdravotnictví Vojtěch byl už 28. 1. 2020 dotázán v parlamentu poslancem ODS Bohuslavem Svobodou, zda je roušek dostatek. Odpověděl tehdy, že jich máme milion. Nyní je vidět, že ministr lhal. Vývoj lhaní dua Babiš – Vojtěch hezky shrnuje článek „Jak šel čas s rouškami.“
Reakcí na to byla Babišova „karanténa médií“, kdy 15. 3. zakázal přístup na tiskovky všem, kromě ČT, Novy, TV Prima, ČRo a agentury ČTK. Kritické otázky se nepřipouštějí. Mezitím vycházejí najevo těžko uvěřitelné chyby vyplývající z „mediální logiky“. V touze přivlastnit si zásluhy Babiš bránil ministrovi vnitra až do soboty, aby organizoval nákup roušek a respirátorů, teprve po vlastním selhání ustoupil. ČT o tom mlčí. Kellnerova PPF získala v Číně 120 tun zdravotního materiálu včetně respirátorů, ale vláda ČR je nedokáže dopravit do Čech. Ani o tom ČT včera neinformovala. Babiš zdržoval vznik Ústředního krizového štábu, aby ho nezastínil ministr vnitra Jan Hamáček z ČSSD. Ani to ČT neuvedla.
Tehdy se ozvaly i opoziční strany a předseda Hospodářské komory, ale veřejnoprávní ČT jim prostě nedala slovo. V pondělí 16. 3. 2020 vydaly demokratické opoziční strany (ODS, TOP09, STAN, KDU-ČSL) a Piráti společné prohlášení: Poukazují v něm na premiérovo lhaní a požadují pravdivé informace. O dlouhodobém plánu nic neříkají.
O den později vydala ODS (17. 3. 2020) prohlášení v podobném znění. Předseda ODS Petr Fiala výstižně pro TV Nova řekl, že Babiš přirovnává situaci k válce, ale zároveň nechce mít žádnou dlouhodobou strategii. Neříká nic o tom, k čemu nedomyšlené zákroky směřují, co bude dělat dál.
Na omezování osobních svobod poukázalo ve svém prohlášení z 16. 3. 2020 STAN. Zde konečně zkritizovali Babišovu organizační neschopnost. Plošný zákaz vycházení je jen důsledek Babišovy nepřipravenosti.
Za KDU-ČSL se ozval v prohlášení z 16. 3. místopředseda Petr Halík. Kritizuje Babiše za to, že dává i hasičům a nemocnicím nepravdivé informace a nedokáže zajistit dostatek ochranných pomůcek.
Mezi běžnými občany ale stále převládá dojem, že vše má na starosti Babiš, že má ohromné zásluhy a že opozice nic nedělá. ČT o jejich činech ani prohlášeních neinformuje, Kellnerovy respirátory se budou vydávat za Babišův úspěch. Do čela Ústředního krizového štábu postavil Babiš protiprávně „svého“ náměstka zdravotnictví Prymulu.
A ještě o jednom důležitém prohlášení včera ČT neinformovala. O drsném projevu prezidenta Hospodářské komory Vladimíra Dlouhého z 17. 3. 2020, kde poukázal na katastrofální hospodářské škody a na to, že vláda nemá ani pro ekonomickou obnovu žádný plán. Na nápravu škod by měla vláda vyčlenit aspoň 40 mld Kč. To je Babišovi jedno, stejně by to nešlo z jeho peněz. Tiskovou konferenci Vladimíra Dlouhého přenášela ČTK zde.

Ohnisko nového právního řádu?
Činí se i právníci , taky něco říkají. Nejprve se ozval v blogu advokát Václav Vlk, který poukázal na amatérský způsob vyhlašování nouzových opatření, nedostatečné formulace a porušování ústavních svobod. Následovalo souhrnné vyjádření expertů 17. 3. 2020 na webu ceska-justice.cz. Co vadí právníkům? Došlo k seberozpuštění poslanecké sněmovny, která se dle usnesení z 11. 3. sejde až 14. 4. 2020. V čele Ústředního krizového štábu nestojí ministr vnitra, jak by měl (Statut ÚKŠ z r. 2008, čl. 4/2), ale v souladu s mediální marketingovou logikou zde stojí nevolený náměstek ministra zdravotnictví. Aby ANO mělo reklamu. Nařízení vlády nejsou často dostupná v celkové verzi, ačkoliv platí od vyhlášení. Jsou pochyby o tom, zda vláda směla zrušit doplňkové volby do senátu na Teplicku.
Během dneška 18. 3. 2020 přednesli kritiku premiéra na svém briefingu zástupci senátu – předseda Miloš Vystrčil a předsedové klubů. Ale písemné verze se člověk na webu Senátu nedohledá… Nejúplnější verzi Vystrčilova projevu přinesly Parlamentní listy!
Když už na to poukázali právníci, tak si dovolím vyjádřit i svoji domněnku. Naše parlamentní demokracie je už od krize let 2010–2013 ve stavu klinické smrti, která jen ještě nebyla „potvrzena“ změnou právního řádu. Nikdo parlamentní demokracii nechce, řadu let nám oficiálně vládne „hnutí“, protestují proti němu také jen další „hnutí“. Tato změna se jen ještě nepřelila do změny právního řádu. Teď jsme ve stavu suspenze svobody pohybu, faktického omezení svobody projevu. (To má obdobu v opatřeních EU v době migrační a klimatické krize. Nezapomeňme, že ministr zdravotnictví Vojtěch inicioval propuštění dětského psychiatra Jaroslava Matýse kvůli vyjádření k aktivistce Gretě Thunbergové.) Weyrovsky řečeno: Je možné, že současné změny vyvolané epidemií jsou ohniskem nového právního řádu. Je to možná konec polistopadové republiky.
Zajímavé je, že Milion chvilek pro demokracii mlčí. Jak výstižně řekl Zdeněk Koudelka: „Kde začíná ohrožení demokracie, tam končí Milion chvilek.“

Zdroj: http://blog.aktualne.cz/blogy/ivo-cerman.php?itemid=36144

Tomáš Pecina: Talisman

První obětí koronavirové pandemie v této zemi nebyl ústavní systém, jak se domnívá Václav Vlk, nýbrž kritické myšlení a schopnost racionální analýzy informací. Češi si podomácku šijí ochranné obličejové roušky, v přesvědčení, že rouška – tato moderní forma králičí pacičky pro štěstí – sníží riziko koronavirové nákazy. Pozoruhodné na tom je, že na rozdíl od běžného talismanu, který přináší štěstí tomu, kdo ho nosí, jde o talisman vikarický, zástupný: nákaze zabrání nikoli u nositele, nýbrž u ostatních, kteří s ním přijdou do styku.

Osobu věřící v zázračnou moc roušek nepřesvědčíte ničím: je hluchá k argumentu, že přes tkaninu pronikne zhruba 80 % částic o velikosti koronaviru, takže (částečnou) ochranu poskytne rouška jen v případě, že je nošena nakaženým, který už má příznaky ve formě respiračního onemocnění a chrlí do okolí virový aerosol, nikoli u jedince bez symptomů, a naopak může situaci zhoršit, není-li s ní při nasazování a snímání manipulováno správným způsobem a není po použití řádně sterilisována, ani faktem, že její nošení hodnotí jako spíše kontraproduktivní např. i Světová zdravotnická organizace. Nepomáhá nic, věřící rouškián je schopen vás na místě inzultovat, protože pro něj jste nezodpovědný, egoistický jedinec, který nehodlá komunitě obětovat ze svého pohodlí nic, ani pár minut strávených ušitím ochranné pomůcky (roušky průmyslově vyráběné přirozeně nejsou k mání – jsme v České republice!).

Hereze tresce se arci přísně: ředitel Nemocnice Na Bulovce Jan Kvaček, který si dovolil sdělit sestrám, jež se roušek domáhaly, pravdu, má být odvolán a lze očekávat, že obětí bude přibývat i v ulicích města.

Ale ne vše je tak špatné, jako by se mohlo jevit na první pohled. Podíváme-li se na rouškovou kampaň očima sociologa, nelze nevidět i určité pozitivní aspekty působení tohoto šílenství. Lidé jsou opět jednotni, stmeleni společnou vírou v ochrannou moc roušky, cítí se být solidární a tím, že si roušku musejí sami ušít, dostává se jim pocitu, že čímsi přispěli ku společnému blahu. Není proto dobře snažit se jedinci s kusem trenýrek na obličeji jeho víru vyvracet nebo jej přesvědčovat o její nesprávnosti, či přesněji škodlivosti: mýlí se, ale jeho omyl má i významné pozitivní konotace a nečekaný duchovní rozměr: tím, že nosí roušku, nepomáhá přece sobě, nýbrž nám ostatním! A že chudí duchem jsou blahoslavení, neboť jejich je království nebeské, to správně rozpoznal již evangelista Matouš.

Zdroj: https://slepeckahul.pecina.cz/all/uvahy-a-komentare/talisman

Velký manuál ke koronaviru: co víme, proč zůstat doma a jak se ochránit

PRAHA – Dva přední čeští infekcionisté, profesoři z Nemocnice na Bulovce, prof. MUDr. Jiří Beneš, CSc., a prof. MUDr. Ladislav Machala, Ph.D., sepsali pro veřejnost manuál ke koronaviru. 
 
Dosavadní vývoj situace
 
Ještě počátkem března 2020 se zdálo, že je možné nevpustit koronavirovou infekci na naše území, a pokud by se tak výjimečně stalo, zabránit jejímu rozšíření v naší populaci. V té době již probíhala epidemie v severní Itálii a první desítky případů vykazovalo Německo a Francie. Za těchto okolností byla přijata standardní epidemiologická opatření spočívající na dvou základních pilířích:
 
1) kontrola hlavních migračních tras (především letů z rizikových oblastí);
 
2) aktivní vyhledávání osob podezřelých z nákazy a jejich izolace, u prokázaných případů nemoci pátrání po všech kontaktech.
 
Tyto činnosti vykonávaly a dosud s maximálním vypětím vykonávají orgány hygienické služby. Přesto se ukazuje, že uvedená opatření jsou nedostatečná, a to ze dvou důvodů.
 
Především, nemoc nemá typické klinické projevy, podle nichž by bylo možné ji aspoň přibližně odlišit od běžných virových infekcí, které jsou v tomto ročním období časté. V oficiálních materiálech evropských i světových autorit (ECDC, WHO) se stále píše, že nemoc se projevuje náhle vzniklou horečkou, suchým kašlem, dušností, slabostí a bolestmi ve svalech. My zdravotníci ale vidíme, že většina nemocných s prokázanou koronavirovou infekcí má jen lehce zvýšenou teplotu a k tomu známky zánětu nosohltanu, čili rýmu, mírné bolesti v krku a někdy i kašel. Nejsme tedy schopni podle projevů nemoci vytipovat osoby, které prodělávají koronavirovou infekci, a odlišit je od lidí s běžným nachlazením.
 
Druhou okolností, která se na selhání protiepidemických opatření podílela, byla lyžařská sezóna, která v únoru vrcholí. Tisíce rodin z celé ČR vyrazily do Alp, včetně oblastí v severní Itálii. Šlo o individuální turistiku, kterou nebylo možné standardními postupy kontrolovat. Zprvu se zdálo, že by zde neměl být problém, protože v horských oblastech nebyl hlášen výskyt infekce. Někteří lidé ale po návratu pociťovali známky nachlazení, a když u nich bylo provedeno vyšetření na koronavirus, ukázalo se, že vychází jako pozitivní. Tímto způsobem se zhroutila další výchozí myšlenka, na které byl plán boje s infekcí založen: vývoj epidemie prokázal, že není možné spolehlivě určit, který region je rizikový a který ne. Lze pouze říci, že některý region je rizikovější než jiný, ale za bezpečný již nelze označit žádný.
Nyní pořád ještě trvá snaha zastavit šíření infekce, ale přitom jednotlivé případy výskytu onemocnění bez jakékoli zjevné epidemiologické souvislosti vedou k závěru, že infekce je již nyní kdekoli mezi námi, byť zatím nikoli masivně. U kteréhokoliv případu i mírné respirační infekce nyní musíme být připraveni na možnost, že jejím původcem je koronavirus. Za této situace postupně přestává mít smysl dohledávat epidemiologické souvislosti mezi jednotlivými případy a nalézat kontakty a vykazovat podezřelé jedince do karantény. Namístě jsou plošná restriktivní opatření, která vyhlašuje stát a která mají zabránit snadnému přenosu viru, a samozřejmě i individuální ochrana, kterou by měl provádět každý občan sám za sebe. Tyto snahy už mají jiný cíl: není možné epidemii zastavit, je ale důležité zpomalit její nástup tak, aby neprobíhala explozivně, nýbrž pokud možno pozvolna.
 
Proč je důležité zabránit explozivní epidemii
 
Explozivní průběh měla epidemie v čínské provincii Wuhan a také v severní Itálii. Důsledkem v obou zemích byl kolaps zdravotnického systému a vysoký počet úmrtí na koronavirovou infekci. Naproti tomu Německo nebo Jižní Korea vykazují velmi nízký počet úmrtí, přestože počet pacientů s koronavirovou infekcí se v těchto zemích pohybuje v řádu tisíců.
 
(Přehled aktuálních dat o počtu prokázaných případů a počtu úmrtí lze najít například na webových stránkách Johns Hopkins University.)
 
Nebezpečí vyplývající z explozivně probíhající epidemie jsou tato:
 
1) Jestliže onemocní velké množství lidí naráz, zastaví se chod společnosti a začnou selhávat služby, včetně těch, na jejichž existenci jsou mnozí občané přímo závislí.
 
2) Mezi těmito službami má zvláštní místo zdravotnictví. Při zahlcení zdravotnického systému velkým množstvím pacientů s COVID-19 se může stát, že nezbude kapacita na standardní zdravotní péči, protože lidé ani v průběhu pandemie nepřestanou stonat na běžná onemocnění všeho druhu (úrazy, náhlá chirurgická onemocnění, infarkty apod.).
 
3) Dosavadní zkušenosti s koronavirovou infekcí ukazují, že závažnost onemocnění závisí mimo jiné na množství viru, které se dostalo do organismu postiženého člověka. Při explozivním průběhu lze očekávat, že koncentrace viru v místech, kde se nahromadí větší množství infikovaných lidí, bude velmi vysoká. Osoby, které se do tohoto prostředí dostanou, budou vystaveny mnohem většímu riziku nejen nákazy samotné, ale i těžkého průběhu.
 
4) Jestliže se během explozivně probíhající epidemie vyskytnou různě patogenní varianty viru, pak ve výhodě ocitají ty nejagresivnější, které se nejrychleji množí. Agresivní klony virů totiž v této situaci vyprodukují více potomstva než ty se standardním chováním. Explozivní průběh epidemie tedy i z tohoto důvodu podporuje závažnější průběh nemoci.
 
Co víme o vlastnostech viru a průběhu nemoci
 
Především, koronavirus patří mezi viry poměrně citlivé na zevní vlivy. To znamená, že nesnáší sluneční záření, mráz, horko nebo vyschnutí. Ve vnějším prostředí vydrží jen několik desítek minut. Avšak v uzavřených prostorách se stálou teplotou a vlhkostí mohou na povrchu inertních předmětů přežívat několik dní.
 
Na svém povrchu mají koronaviry lipidový (tukový) obal, který je možné zničit pomocí alkoholových rozpouštědel, ale i obyčejného mýdla.
 
Genetická informace koronavirů je ve srovnání s jinými viry velmi proměnlivá, a to je jedním z důvodů velkých koronavirových epidemií v posledních desetiletích (SARS v letech 2002–2004, MERS v letech 2013–2015, současná pandemie COVID-19), ale také selekcí různých variant viru, které se navzájem liší svou patogenitou. U aktuálního koronaviru byly zatím popsány dvě varianty (L a S) a lze očekávat, že brzy budou popsány ještě další.
 
Virus se do lidského organismu dostává především dýchacími cestami, může však do těla proniknout i přes oční sliznici nebo případně jinými sliznicemi. Inkubační doba obvykle činí 5 dnů s rozmezím 2–14 dní.
 
Infekce nejčastěji probíhá jako běžná viróza. Pacienti mají lehce zvýšenou teplotu, rýmu, kašel, pobolívání v krku; někdy infikovaný člověk nepopisuje dokonce žádné obtíže. Takovýto lehký průběh bývá pravidlem u dětí a mladých a jinak zdravých lidí, zejména jestliže infekční dávka nebyla příliš velká. Typicky se tento klinický obraz vyskytoval u jedinců, kteří se nakazili během své lyžařské dovolené. Naopak u osob starých a primárně nemocných může virus postihnout dolní dýchací cesty a plíce. Hlavním klinickým projevem je pak kašel, horečka a narůstající dušnost. Větší riziko takového průběhu nastává zejména v situacích, kdy je infekční dávka velká, například jestliže se nemoc roznese v domově seniorů, kde všichni onemocní naráz. Těžký průběh nemoci byl popsán i u čínských zdravotníků, kteří sice byli primárně zdraví, ale pracovali až do úplného vyčerpání a přitom byli vystaveni vysokým dávkám viru.
 
Častou otázkou je, jestli onemocnění zanechává trvalou imunitu. Zatím se zdá, že v tomto ohledu záleží na závažnosti nemoci. Velmi lehce probíhající infekce nemusí vést k významné tvorbě specifických protilátek, což znamená, že člověk i po prodělané infekci může zůstat k nákaze vnímavý. Naopak po středně těžce a těžce probíhající nemoci se protilátky téměř jistě vytvoří a imunita je pak dlouhodobá.
 
Způsob přenosu infekce
 
Vylučování viru pravděpodobně začíná den před vznikem prvních klinických projevů (rýma, kašel, vzestup teploty) a trvá po celou dobu nemoci a ještě několik dní po jejím skončení. Doba vylučování viru po odeznění klinických projevů je závislá mimo jiné na stavu imunity; u jedinců se sníženou imunitou může vylučování trvat déle než týden po normalizaci tělesné teploty. Obecně je zřejmě možné doporučit, aby po prodělání nemoci by měl člověk zůstat ještě týden v izolaci.
 
Většina nemocných se nakazí jedním ze dvou způsobů. Prvním a nejnápadnějším je nákaza vzduchem prostřednictvím infekčního aerosolu. Infekční aerosol vzniká zejména při kýchání a při kašli. Mikrokapénky obsahující velká množství viru se zpravidla několik minut vznášejí ve vzduchu a poté ulpí na okolních předmětech. Dostanou-li se mikrokapénky na sliznice dosud zdravého člověka, snadno u něj vyvolají infekci.
 
Druhým, rovněž velmi častým způsobem šíření nákazy, je přenos kontaktem. V tomto případě jde o to, že sekrety z nosu, úst a dýchacích cest nemocného, včetně slz, obsahují virus, který v zaschlém sekretu přetrvává na površích předmětů různě dlouhou dobu, v závislosti na okolních podmínkách. Na pokožce rukou vydrží řádově desítky minut, na povrchu kapesníků, ale i na držadlech v dopravních prostředcích, na bankovkách, tlačítkách, klávesnicích počítačů a dalších často dotýkaných předmětech může přežívat několik dnů. K nákaze dochází nejčastěji tak, že si dosud zdravý člověk nejprve kontaminuje ruce dotykem znečištěného předmětu, a pak si rukama zanese infekci do nosu, úst nebo očí.
 
Používání roušek a respirátorů
 
Jednoduché papírové nebo látkové roušky poskytují částečnou ochranu několik desítek minut, přesněji do té doby, než působením vlastního dechu zvlhnou. Látkové roušky je možné opakovaně použít pro přeprání ve vodě teplejší než 60 °C a případném přežehlení, papírové roušky jsou jednorázové. Respirátory, které poskytují vyšší stupeň ochrany, lépe těsní a déle chrání. Používají je především zdravotníci, kteří jsou vystaveni značnému riziku infekce po dlouhou část své pracovní doby.
 
Některé respirátory jsou opatřeny ventilem. Před jejich použitím je nutné si ujasnit, o jaký ventil jde. Výdechový ventil umožňuje snadný výdech, vzduch při výdechu odchází ventilem a není tedy filtrován. Tento typ respirátoru je určen pro ochranu zdravých osob, které se nacházejí v rizikovém prostředí. Naopak existují respirátory opatření vdechovým ventilem, kde je usnadněn vdech a filtruje se vydechovaný vzduch; tyto respirátory mají používat nemocní lidé, aby infekci nešířili dál.
 
Dále je vhodné rozlišovat, v jakých situacích jsou roušky potřeba a v jakých nikoli.
 
Při pobytu ve volné přírodě (procházky, sport, venčení psů) bez kontaktů s ostatními lidmi (zbytečně se nepřibližovat, nedávat se do řeči) je riziko přenosu minimální a nošení roušky tedy není potřeba. Přenos by mohl hrozit v případech, kdy je venku velká koncentrace lidí – to je typické pro asijská velkoměsta, proto je tam již běžným zvykem nosit roušku na veřejnosti. U nás by taková situace mohla nastat například při čekání ve frontě.
 
Nemocný člověk, u něhož byla infekce koronavirem prokázána nebo který má příznaky jakékoli respirační infekce, by naopak roušku nosit měl. Rouška má v tomto případě dvojí účel: omezuje vylučování viru do okolí a zároveň působí jako optický signál, který varuje kolemjdoucí, aby s takto označeným jedincem nevstupovali do kontaktu.
 
V uzavřených prostorách se potřeba roušky musí posuzovat individuálně, v závislosti na čtyřech okolnostech: hustota lidí; riziko, že některý z přítomných je zasažen infekcí; přítomnost seniorů a oslabených osob; možnost účinného větrání. Roušku by měl nosit každý, kdo má projevy respirační infekce, ale samozřejmě ji mohou nosit i ti, kteří se potřebují chránit.
 
Jak se má v době epidemie chránit člověk, který je dosud zdravý
 
1) Vyvarovat se kontaktů s lidmi, kteří mají projevy infekce dýchacích cest, zejména jde-li o situace, kdy dochází k vzniku infekčního aerosolu. Riziko přenosu infekce je větší při déletrvajícím kontaktu a tehdy, jestliže k expozici došlo v uzavřeném prostoru. Cestování metrem je z tohoto hlediska rizikovější než cestování tramvají nebo autobusem.
 
2) Pro přímou osobní ochranu před infekcí aerosolem je možné použít ústenku čili roušku; k tomu je vhodné současně nosit brýle jako ochranu očí. Ochrana je tím lepší, čím lépe rouška na obličej doléhá.
 
3) Ochranou proti přenosu kontaktem je co nejvyšší hygiena rukou. Doporučuje se mýt si ruce důkladně mýdlem vždy po příchodu domů. Je nezbytné vyvarovat se v maximální možné míře sahání na předměty, kterých se nedávno dotýkalo mnoho jiných lidí (držadla, tlačítka, kliky). Při častějším pobytu ve veřejných prostorách se doporučuje pořídit si dezinfekční prostředek na ruce ve spreji, eventuálně používat rukavice. Zvláštní pozornost je v tomto ohledu třeba věnovat malým dětem, které by v dopravních prostředcích měly mít rukavice. V obchodech pozor na volně ložené potraviny, které se bez další úpravy konzumují (housky a rohlíky v kontejnerech). K placení je lépe používat karty a nezapomínat na hygienu rukou i po zadání PIN.
 
4) Po dotyku předmětů, které mohly být kontaminovány, si člověk nemá sahat na obličej, především na do okolí očí, nosu a úst dříve, nežli si důkladně očistil ruce.
 
5) Místnosti, ve kterých se lidé zdržují delší dobu, je vhodné často větrat.
 
Jako příklad z běžného života je možné uvést, jak by mělo vypadat cestování taxíkem: Ohleduplný taxikář auto po každém zákazníkovi vyvětrá. Sám nosí roušku, protože neví, kdo k němu přisedne. Každý nový cestující nastoupí v roušce, protože si nemůže být jist, kdo se v taxíku vezl v poslední době. Po opuštění taxíku si cestující při nejbližší příležitosti umyje nebo vydezinfikuje ruce, protože se v autě dotýkal sedadla, madla nebo jiných předmětů.
 
Co má dělat člověk v karanténě, který byl v kontaktu s infekcí a přitom je subjektivně zdravý
 
1) Člověk v karanténě se nesmí stýkat s jinými lidmi, zejména ne s těmi, kterým by hrozil těžší průběh infekce (senioři, osoby s poruchou imunity). Musí-li vyjít z domova, např. na nezbytný nákup, měl by mít ústenku. (Je třeba dodat, že nošení ústenky je důležité hlavně jako optický signál pro okolí. Dokud je člověk zdráv a z dýchacích cest neodcházejí žádné sekrety, je riziko přenosu nákazy vzdušnou cestou minimální.) Člověk v karanténě smí sám chodit do přírody, venčit psa apod., pokud tomu nebrání nějaké speciální ustanovení nebo omezení.
 
2) Nemá cenu v této fázi usilovat o vyšetření na přítomnost koronaviru. Případný pozitivní výsledek pouze potvrdí, že člověk má v sobě infekci; dokud je však subjektivně zdráv, je jeho režim stejný jako v karanténě, nic se nemění. Jestliže bude výsledek testu negativní, znamená to, že v danou chvíli člověk virus nevylučuje; nicméně inkubační doba běží a již následující den může nemoc propuknout. Negativní výsledek testu tedy nelze považovat za jakési vystavení bezinfekčnosti; jeho platnost není větší než 24 hodin.
 
Jak má postupovat člověk, který má projevy jakékoli respirační infekce
 
1) V době epidemie by se každý takový člověk měl chovat tak, jako kdyby měl koronavirovou infekci již prokázanou. Především tedy zůstat doma a nešířit infekci mezi ostatní lidi.
 
2) Podle současných nařízení má člověk s příznaky infekce dolních dýchacích cest (horečka, kašel, případně dušnost) své onemocnění telefonicky ohlásit pracovníkům spádové hygienické stanice. Ti rozhodnou o tom, jestli je potřebné provést vyšetření na průkaz koronaviru.
 
3) Základní hygienická opatření k zábraně šíření infekce jsou všeobecně známa:
 
· Kašlat a kýchat do kapesníku na jedno použití nebo loketní jamky, nikoli do dlaně.
· Ke smrkání používat jen papírové kapesníky, které se hned po použití vyhazují do odpadkových nádob nebo do igelitového sáčku; rozhodně by se neměly vracet zpět do kapes nebo do kabelek.
· Mýt nebo dezinfikovat si ruce po smrkání nebo jiné manipulaci se sekrety z dýchacích cest.
 
4) Jestliže je z nějakého důvodu nezbytné vyjít z domova mezi ostatní lidi, pak jedině s nasazenou ústenkou nebo maskou. Je zejména nutné zabránit přímému i nepřímému kontaktu se seniory a oslabenými osobami.
 
5) Protože proti koronavirům dosud není k dispozici žádná účinná specifická léčba, doporučuje se aspoň podporovat stav imunitního systému, tj. dostatečně spát, zdravě se stravovat, užívat vitamin C a podobně. V současné době probíhá intenzivní výzkum možných protivirových léků a je pravděpodobné, že během několika měsíců by tyto přípravky mohly být k dispozici pro léčbu těžkých případů koronavirové infekce. Je nutno ještě dodat, že antivirotika určená k léčbě chřipky (oseltamivir, přípravek Tamiflu) jsou vůči koronavirům zcela neúčinná.
 
6) Lékařskou pohotovostní službu má smysl volat při podezření na komplikaci koronavirové infekce, především tehdy, jestliže člověk pociťuje narůstající dušnost. V takovém případě je obvykle potřeba hospitalizace.
 
Na závěr
 
Úplně nejdůležitější je zachovat si chladnou hlavu a nepanikařit. Naše dosavadní znalosti o průběhu epidemie svědčí o tom, že koronavirová infekce je při správném chování do značné míry srovnatelná s chřipkou. Ano, je zřejmé, velká část naší populace tuto infekci prodělá, ale naprostá většina postižených se brzy uzdraví bez jakýchkoli zdravotních následků.
 
17.3.2020
 
Prof. MUDr. Jiří Beneš, CSc., Prof. MUDr. Ladislav Machala, Ph.D.
Klinika infekčních nemocí 3. LF UK, Nemocnice Na Bulovce, Praha

Roušky: zjistěte, k čemu slouží a jak je správně používat

Mall.cz – Kvůli epidemii nového koronaviru začali Češi masivně vykupovat papírové roušky. Spousta lidí ale ve skutečnosti neví, k čemu roušky slouží a jak je správně používat. A jaký je rozdíl mezi rouškou a respirátorem? Poradíme vám v článku.
 
Velké množství lidí si myslí, že je papírové roušky ochrání před nákazou. To je velký omyl. Roušky neslouží k tomu, aby vás před viry ochránily. Naopak slouží k tomu, abyste vy nenakazili ostatní, pokud už jste nemocní.
 
Pokud nemocný zakašle nebo kýchne, vypustí kapénky s viry do vzdálenosti až 1,5 metru. Roušky slouží k tomu, aby virům v takto širokém rozletu zabránily. Nakažený přes roušku při zakašlání viry stále vypustí, ale v omezeném množství. Z toho důvodu rouška neslouží jako ochrana před viry – pokud se viry dostanou přes roušku ven, dostanou se i dovnitř.
 
Jinak je to s bakteriemi. Ty jsou totiž větší než viry a rouška, a proto je bez problému zachytí ven i dovnitř. Mezi bakterie patří například angína nebo borelióza a rouška vás před nimi ochrání. Viry jako chřipka nebo nový koronavirus však rouškou proniknou.
 
 
Kdy roušku nosit
 
Podle pokynů Světové zdravotnické organizace noste roušku, když:
* kašlete nebo kýcháte, abyste omezili přenos kapének obsahujících viry,
* jste v pravidelném kontaktu s nemocnou osobou – v tomto případě je rouška lepší než žádná ochrana,
* se vrátíte z oblasti, kde právě probíhá epidemie, a jste doma v izolaci s dalšími lidmi. V tomto případě pro větší účinnost noste také rukavice a ochranné brýle.
Pozor: Pokud máte podezření, že jste se novým koronavirem nakazili (máte příznaky jako kašel, teplotu nad 38 stupňů nebo bolesti svalů), v žádném případě nechoďte ven mezi lidi a zavolejte:
* svému praktickému lékaři,
* linku 1212
* nebo infolinku státního zdravotnického ústavu na číslech 724 810 106 a 725 191 367.
 
Viry se šíří velmi rychle a každým kontaktem s lidmi vážně ohrožujete jejich zdraví. Třeba v případě nového koronaviru má sice 80 % případů lehký průběh, ale virus představuje velkou hrozbou pro lidi nad 65 let a pro osoby s oslabeným imunitním systémem.
 
Nošení roušky omezuje šíření virů jen v případě, že si spolu s ním správně myjete ruce. Doporučený postup mytí rukou podle Světové zdravotnické organizace se dozvíte v tomto článku.
 
Jak bezpečně zacházet s rouškou
 
1. Nejprve si umyjte nebo dezinfikujte ruce, ať viry zachycené na rukou nepřenesete na roušku.
2. Rouškou si zakryjte nos a ústa a přesvědčte se, že mezi vaším obličejem a rouškou nejsou žádné mezery.
3. Během nošení se roušky nedotýkejte. Pokud se jí dotknete, hned si ruce umyjte nebo vydezinfikujte. Rouška slouží jako filtr a kapénky s virem se do ní zachytávají.
4. Jakmile rouška zvlhne, vyhoďte ji do uzavřeného koše a vezměte si novou. Roušky na jedno použití nikdy nepoužívejte znovu.
5. Roušku sundávejte zezadu a nedotýkejte se přední části. Poté si umyjte nebo vydezinfikujte ruce.
 
Papírové roušky mají účinnost pouze desítky minut. Jakmile zvlhnou, jejich ochranná funkce klesá. Proto roušky pravidelně vyměňujte.
 
 
Roušky vs. respirátory
 
Jak už bylo řečeno, roušky slouží k tomu, abyste nemoc nešířili dál. Jako aktivní obrana proti virům naopak slouží respirátory z nanovláken s filtrační třídou FFP3 a částečně FFP2. Čím vyšší FFP, tím vyšší ochranu respirátor poskytuje.
 
* Respirátory FFP1 ochrání před většími pevnými částicemi, například uhličitanem vápenatým. Proto se používají jako ochranná pomůcka ve stavebnictví.
 
 
* FFP2 zabrání vdechnutí dráždivých látek v pevném a kapalném skupenství, například uhličitanu sodného, který se používá pro zvyšování pH v bazénu,
 
 
* FFP3 ochrání před viry, radioaktivními látkami a vysoce toxickými látkami, proto je nosí například lékaři.
 
 
Respirátory dělíme také podle filtrační účinnosti, to znamená kolik % látek odfiltrují:
 
* FFP1 odfiltruje 80 % látek,
* FFP2 zamezí vnikutí 94 % látek
* a FFP3 odfiltruje 99 % látek.
 
Respirátory ale v současnosti nejsou veřejnosti dostupné a přístup k nim má pouze zdravotnický personál.
 

Jsme jako rukojmí zavření v letadle, které řídí neschopní a psychopati

Pro někoho to pořád všechno byla jen taková obecná slova, zřejmě výmysly líné „kavárny“. To byla pořád samá legrace z lidských práv, dalajlamismus a pussyriotismus, a teď to máme. Natvrdo, empiricky, jde o životy, o zdraví a o peníze. Na koho se to teď hodí?
 
I kdyby se stalo, že většina obyvatelstva u nás nebude přímo postižena nemocí, celých skupin lidí se to netýká. Když to nebudeme brát jen podle věku, tak jde o profesní skupiny. Lékaři, sestry, policisté, pokladní v supermarketech. My se můžeme riziku ještě nějak vyhnout, ale tihle lidé ne. Pokud se ani pro ně nepovedlo zařídit včas všechny ochranné pomůcky, co si pak má pomyslet zbytek občanů?
 
Před více než měsícem chtěly opoziční strany jednat ve Sněmovně o tom, co by se mělo dělat v případě problémů. Projednávání tohoto bodu programu zamítly tyto strany: ANO, ČSSD a komunisté.
 
Teď vláda provozuje okázalá gesta, na která není potřeba ani přemýšlení, ani odvaha. Něco zakázat a omezit by nejspíš musela každá vláda. Jenže kromě toho bychom čekali, že udělá i něco jiného. Roušky nejsou, respirátory nejsou, co ti géniové celý měsíc dělali?
 
 
Premiér slídí po velkoskladech, jestli jsou tam potraviny. Co by tam asi tak bylo? Létající talíře? Co tam leze? Na to nemá lidi? Nemá nic jiného na práci? Neumí si sehnat informace? Pak už chápeme ta tvrzení, že někdo pracuje 16 hodin denně. To se jede hodinu tam, hodinu zpět, pak hodinu zabere všechno kolem tiskovky, jejímž výsledkem je zmatené česko-slovenské mektání. Jako fíkus z pozadí přihlíží ministryně financí (!). Možná by se měla už teď starat, kde sežene všechny ty peníze, které začínaly chybět už předtím, než první exemplář viru v daleké Číně vylezl.
 
Jsme na tom bohužel stejně, jako když lidé v dopravním letadle zjistí, že hoří jeden motor. Pak ještě cestující okouknou posádku a zjistí, že všichni včetně pilotů jsou mentálně narušení a pod vlivem. Skutečně prekérní situace. Utéct není kam a ty šílené lidi moc snadno za letu vyměnit nemůžete. Kapitán jakž takž řídí a do palubního mikrofonu vykládá, jak maká a že se za ním mají všichni semknout. Tak se všichni semknou, což je pocitu marnosti nezbaví.
 
No a když ten motor najednou zhasne a začne se opatrně slavit, že z nejhoršího jsou snad všichni zatím venku, ukáže se, proč už nehoří. Došlo palivo, protože piloti před startem neodhadli, kolik mají natankovat.
 
Celé roky se tady vykládalo, že se mají dělat rezervy na dobu, kdy může něco přijít. Bylo úplně jisté, že něco přijde, protože se zatím ještě nestalo, že by tomu tak nebylo. Ekonomiku čekají zřejmě krušné časy. Jen by se nemělo zapomenout na to, že peníze začínaly chybět už před krizí. Teď se bude virus hodit. Za to může přece on. On na to Andrej Babiš rychle přijde.
Viděno z nadhledu, rozjezd téhle nemoci umožnila čínská totalita, která perzekvovala lidi, kteří na problém s novou nemocí upozornili. Čínská specifika, nesmíme to vidět černobíle.
 
Tak hlavně že se dočteme, jak lidumilné společnosti ze stáje PPF Petra Kellnera Home Credit a SOTIO nakoupily 1500 ochranných obleků a 20 tisíc respirátorů pro české lékaře a zdravotnický personál. Že zrovna Home Credit, který tak asertivně dává najevo, jak nesnáší svobodné psaní o skutečných poměrech v Číně, a rozesílá výhružné dopisy. Psaní o poměrech v Číně, které za dnešní pohromou stojí, to jim nevonělo. To se moc a moc zlobínkali, protože by se zas na ně asi zlobínkali čínští komunisté, bez jejichž blahosklonnosti by si pan Kellner v Číně ani… nezapodnikal.
 
Jaká lidská práva? Jaké svobody? Je třeba myslet ekonomicky. Tak už jsme domysleli.
 
Jan Jandourek, Forum24

Václav Vlk: Česko má první oběť koronaviru. Ústavní systém

Česká vláda překročila pomyslnou mez v našem ústavním systému a začala se chovat způsobem, který ohrožuje demokracii. Signifikantní byl způsob, kterým vyhlásila nouzový stav. Jsem přesvědčen, že nařízení vlády, vydané sice na základě zákonného zmocnění, není v pořádku. Vymezení území republiky v něm chybí, vláda nepřemýšlela nad tím, že Česká republika není jen území obkroužené horizontem české země a Moravy. Přikládal jsem to zbrklosti a nezkušenosti.

Naprostému nepochopení poslání politiků v demokratickém systému pak chybějící slušnost oznamující všem lidem i úředně, rozuměj v textu nařízení vlády, že k takto extrémnímu omezení základních práv občanů přistupuje po zralém uvážení a alespoň vyjádření, že tak činí z lítosti a s přihlédnutím k respektu k tomu, že základní lidská práva a svobody nepřestaly existovat.

Protiústavní se stává postup vlády právě v tom, že přestala činit, co je demokratické. Vláda musí veřejně ospravedlňovat potřebné kroky, vysvětlovat potřebné kroky a sdělovat lidem v míře absolutně nutné, že se o jejich práva bude starat a diktátorské pravomoci bude zvažovat na lékárenských vahách a pokud možno ihned je vrátí zpět, zvažujíc každodenně potřebnost kterého konkrétního omezení. Vrchol arogance a současně protiústavnosti přichází v prohlášení o uzavření hranic. Každý z politiků se předhání v technokratickém opatření, které co nejvíce zakáže, omezí a pokud možno zamezí svobodě pohybu, svobodě lidské vůle. Zakázat překračovat hranice je totiž velmi efektní a hezky to vypadá a je to hlavně hned. Třeba na rozdíl od banálního povolání osob, které mohou přispět k pomoci zdravotníkům. K takové pomoci, která spočívá v pomoci při péči o nemocné, v úklidu v nemocnicích, atd. Jen se to strašně těžko dělá, vyžaduje to přemýšlet a nedá se to hezky natočit do televize. Špatně se mi to píše, ale uzavření hranic a zákaz opustit republiku už je protiústavní. Tímto způsobem nesmí vláda jednat, protože existují měkčí, ale náročnější řešení se stejným efektem. Tím je ostraha hranic.

Vláda úplně absurdním způsobem reaguje na potřeby ekonomiky a ve svojí silové oblasti financí, tedy v daních, není schopna přijmout nařízení, které by mělo relevantní a zákonný podklad pro odložení daní, daňových přiznání a splatností. Slibuje benevolenci, která se může hravě změnit v libovůli úředníka, až to bude posuzovat. To je protiústavní.

Text až doposud může vzbudit  u čtenáře oprávněné pochybnosti, tedy je to jen takové povídání pro právníky, o podnikatele se starat nemusíme, ti mají dost peněz, prostě běžné sociální i společenské odsouzení mého minoritního názoru.

Tak pro všechny tady mám jiný příklad. Vláda tady rozhodla o tom, že když na vás někdo naprská vir, vy to nebudete vědět a nakazíte nevědomky třeba svoje dítě, partnera, kolegy v práci, anebo si lehkovážně neumyjete pořádně ruce na WC a někdo se nakazí, hrozí vám 12 let trestu odnětí svobody. Vláda naprosto nehorázně zařadila vir do seznamu nakažlivých nemocí, který právě je provázán s trestním právem, a to přesně tak, jak píšu. Skupina technokratů bez vědomí souvislosti vládne špatně.

Úplně ostudná je role parlamentu. Role poslanecké sněmovny, která se rozpustila fakticky. Jako hlídací pes tak přestala fungovat. Milí politici, podpora napříč politickým spektrem v těžké době neznamená, že zavřeme oči před zneužíváním výsostných práv vlády a před jejich zneužíváním v naprosté nevědomosti, tak jak jsem popsal. Poslanci, proto jste poslanci, aby jste konali, ne si demonstrativně rozpustili schůzi a utekli domů. Ano, je to nebezpečné, ale proto jste byli zvoleni.

Své už věděl o diktatuře nejslavnější římský vládce. Dle některých historiků si její zneužití uměl představit, a proto diktaturu nechtěl. Přesto přišla. Co přinesou dějiny nám? K diktatuře máme totiž pěkně nakročeno.

Václav Vlk

Proč je karanténa prospěšná? Podle dat mírní rychlost šíření nákazy a ‚zachraňuje‘ nemocnice

Český rozhlas – Opatření, která v souvislosti s celosvětovou epidemií koronaviru v úterý přijala Bezpečnostní rada státu, nejsou podle odborníků přehnaná. Poukazuje na to i čerstvá zahraniční studie. Omezení kontaktu mezi lidmi – s čímž souvisí uzavření škol či zákaz některých akcí – může zásadně ovlivnit další šíření nemoci. Klíčové ale je, jak budou lidé nařízení dodržovat. V Česku dosud bylo potvrzeno 61 nakažených.
 
Premiér Andrej Babiš (ANO) mimořádná opatření vyhlásil v úterý dopoledne po jednání Bezpečnostní rady státu. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO) zároveň zopakoval sérii doporučení: nepodávat si ruce, nelíbat se a nepřibližovat se k lidem.
Epidemiologové se ve studii, kterou zveřejnil zdravotnický magazín The Lancet, shodují, že nelze přesně určit, kde se virus bude v nadcházejících týdnech či měsících šířit. Díky zavádění různých opatření lze ale kontrolovat, jakou rychlostí k tomu dojde.
 
Sociální distancování

Nový typ koronaviru se přenáší především vzduchem, přímo od infikovaných. Opatření jako izolace, dobrá hygiena a omezení veřejných akcí tedy spadají do strategie, kterou epidemiologové nazývají „sociální distancování“.
Jde o praxi běžně používanou ke kontrole šíření chřipky. Ta je současnému koronaviru podobná způsobem přenosu a je celosvětově odpovědná za odhadem stovky tisíc úmrtí ročně, jak informoval magazín The Economist.
 
Rychlost šíření nákazy vědci nazývají epidemickou křivkou. Je-li míra reprodukce případů vysoká, počet nově infikovaných prudce roste, zatímco počet uzdravených stagnuje. Pokud je naopak míra reprodukce viru nízká, daří se lépe nakažené uzdravovat.
Cílem preventivních opatření tedy není zcela zamezit výskytu nových případů, ale vyrovnat epidemickou křivku tak, aby se infekce šířila pomaleji.
 
 
Podle epidemiologů narovnání křivky přináší dvě zásadní výhody. První je zmírnění náporu na zdravotnická zařízení, která na prudký nárůst pacientů nemusí být připravena. Vypořádat se s infikovanými postupně je snazší, taková léčba také znamená méně úmrtí.
Za druhé, celkový počet infekcí v průběhu epidemie může být nižší.
„Lidé ve Wu-chanu umírali asi častěji než jinde ve světě, protože zdravotnický systém už je nebyl schopen absorbovat. Nebyl tam doktor, který je zkontroluje, ventilátor, který se jim poskytne. Kapacity byly vyčerpány,“ řekl v podcastu Vinohradská 12 infektolog David Řezáč z Ústřední vojenské nemocnice Praha.
 
Řidič, zlomový případ

Epidemiologové průběh rozdělují do několika fází. V první se případy nákazy objevují sporadicky. U většiny pacientů tak lze dohledat, kde či od koho se nakazili. Úřady jsou tedy schopné kontaktovat a testovat lidi v jejich sociálním okruhu. V Česku se jednalo o všechny případy nákazy až do úterního dopoledne.
 
Druhá fáze nastává, objeví-li se infikovaný, který o své nemoci doposud nevěděl, a není jisté, kdy se nakazil. Ztrácí se možnost vystopovat, kdo s ním mohl přijít do styku.
Epidemiolog a náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula za takový případ označil pražského řidiče Uberu. „Je to pro nás známka toho, že už můžeme mít v komunitě řadu případů, které mohou být potenciálně nebezpečné,“ přiblížil Prymula v rozhovoru pro Radiožurnál .
Epidemiologové se pak shodují, že v této fázi je důležité křivku udržet co nejníže. Jen tak se podaří poskytnout péči všem, kteří ji potřebují. Sociální distancování je efektivní metodou, jak toho dosáhnout.
 
Kapacity stačí

Co do počtu lůžek na infekčních odděleních je Česko podle infektologa Řezáče vybaveno dostatečně.
„Můj soukromý odhad je, že desítky (dejme tomu až pár stovek případů) jsme schopni poměrně bez problémů zvládnout, aniž by si někdo všiml, že by ve zdravotnickém systému něco přestalo fungovat nebo by to byl problém,“ hodnotí.
Odhaduje, že disponujeme zhruba tisícovkou lůžek na infekčních klinikách. Dost je podle něj také lékařů se zaměřením na infekční choroby.
„Pokud by počet nakažených přesáhl kapacitu infekčních lůžek, tak si myslím, že spousta lidí bude prostě stonat doma,“ dodává.
 
Veřejnost je Achillova pata
 
Preventivní opatření jsou podle něj na papíře jednoduchá, složitější je ale jejich uvádění do praxe. To závisí na odpovědném chování veřejnosti. 
„To je ta Achillova pata. Lidé opatření samozřejmě nedodržují. Projeďte se někdy tramvají v zimním období a uvidíte, kolik lidí tam kašle nejen do ruky (podle lékařů je nejefektivnějším kašlání i kýchání do loketní jamky – pozn. red.), ale vlastně kašle úplně do volného prostoru,“ pokračuje lékař.
Představa, že šíření koronaviru zastaví jen nošení roušek nebo správné mytí rukou, je podle něj lichá. „Za řeč stojí, že by si lidé měli uvědomit, že opravdu není normální, když je někdo nemocný, tak chodí do práce,“ vysvětluje.
Možný nátlak ze strany zaměstnavatelů hodnotí jako krátkozraký. „Přijde jeden nemocný do práce a nakazí další dva, a ten problém je ještě větší. Lidé s ,rýmičkami‘ a s běžným nachlazením přesto do práce chodí a dělají to i zdravotníci,“ míní Řezáč.
Mezi nejdůležitější opatření řadí právě karanténu. „To je opravdu věc, která funguje. Ukázalo se to i u minulých epidemií, ať už to byl SARS, nebo MERS.“
Světová zdravotnická organizace (WHO) doposud nevyhlásila šíření nemoci COVID-19 za pandemii neboli nemoc s vysokou incidencí po celém světě. Podle odborníků ale nynější situace, kdy se vysoký počet infikovaných objevuje mimo Čínu v Itálii, Íránu či Jižní Koreji, naznačuje, že je virus globální hrozbou.
Souhrnná data hovoří o více než 114 tisících nakažených, 64 tisících vyléčených a čtyřech tisících mrtvých.
 
Nella Krawiecová, Český rozhlas
 
https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/zdravi/koronavirus-cesko-karantena-preventivni-opatreni-andrej-babis-data-evropa_2003101915_nkr?fbclid=IwAR3Kr5pXFtX-OiOgtoo-UE9g6oPBWCUQCfYPtOeJ3dTFozVmqgGKgEOtT3A 
 
 
Nouzový stav (platné k 12.3.2020)

* Zákaz vstupu pro cizince (od páteční půlnoci 13.3.2020):
Vláda zakázala vstup do ČR cizincům z 13 rizikových oblastí, je mezi nimi například Čína, Jižní Korea, Írán, Itálie, ale i Rakousko, Německo, Španělsko, Švýcarsko, Dánsko, Belgie, Holandsko, Švédsko, Velká Británie nebo Francie. Výjimkou jsou cizinci s přechodným pobytem v Česku nad 90 dní nebo cizinci s trvalým pobytem.
* Zákaz vstupu do rizikových oblastí (od páteční půlnoci 13.3.2020):
Kabinet současně zakázal českým občanům a cizincům s trvalým i přechodným pobytem cestovat do rizikových oblastí. Výjimku mají lidé, kteří dojíždějí do příhraničí za prací
* Zákaz pro osobní dopravce (od soboty 14.3.2020):
Začne platit také zákaz pro dopravce přepravovat přes hranice více než devět lidí.
* Zákaz akcí nad 30 osob (od pátku 13.3.2020 6.00 hodin):
Zakazují se také divadelní, filmová a další kulturní představení, stejně tak sportovní, náboženské i další akce jako poutě či ochutnávky, a to jak veřejné, tak soukromé s účastí nad 30 lidí. Zákaz se nevztahuje na zasedání ústavních a veřejných orgánů, rovněž zákaz neplatí pro pohřby.
* Zákaz vstupu do restaurací večer (od pátku 13.3.20 20.00 hodin): Kabinet také zakázal chodit do restaurací v čase od 20. hodiny do 6. hodiny ranní.
* Zákaz restaurací v nákupních centrech (od pátku 13.3.2020 6.00 hodin):
Bude platit rovněž zákaz činnosti stravovacích služeb, které jsou umístěné v nákupních centrech s plochou větší než 5 tisíc metrů čtverečních.
* Zákaz vstupu do posiloven, klubů a knihoven (od pátku 13.3.2020 6.00 hodin):
Začne platit zákaz vstupu do posilovny, na koupaliště, do solárií, saun, wellness center, do hudebních a zábavních klubů, veřejných knihoven a galerií.
 
Kam telefonovat
* 724 810 106
* 725 191 367
Pokud jsou obě linky obsazeny, volejte přímo na příslušnou krajskou hygienickou stanici. Další informace naleznete na stránkách Ministerstva zdravotnictví.
 
Jak postupovat při návratu z Itálie apod.

1. Zůstat po příjezdu doma.
2. Telefonicky kontaktovat svého lékaře či krajskou hygienickou stanici a poradit se na dalším postupu.
3. Při výskytu příznaků po příjezdu ze zasažených oblastí se důrazně nedoporučuje chodit do ordinace lékaře.
Jaké jsou příznaky:
* horečka (v 87,9 % případů)
* suchý kašel (67,7 %)
* únava (38,1 %)
* zahlenění (33,4 %)
* další příznaky
 
Jak se chránit

1. Pravidelné mytí rukou mýdlem a vodou.
2. Vyhýbání se kontaktu s člověkem, který jeví příznaky onemocnění.
3. Používání dezinfekčních prostředků.
4. Nezdržovat se v místech s vyšším počtem lidí.
5. Zvážit cesty do zahraničí.
6. Preventivní opatření podle ministerstva zdravotnictví.
 
 

Arciděkan Jiří Heblt k církevním restitucím

Před nedlouhou dobou ústavní soud zrušil zákon o zdanění církevních restitucí. V té souvislosti se ve sdělovacích prostředcích znovu otevřela diskuse na toto téma. Opět jsme slyšeli z úst některých představitelů našeho státu, že církevní restituce byly předražené. Dokonce jeden z politiků uvedl, o kolik miliard to bylo. Argumentuje se, že zemědělská půda v žádném případě nemá tu hodnotu, podle které byly vypočítány finanční náhrady za nevydané pozemky. Když se vyjádřím mírně, tak musím konstatovat, že podobná tvrzení jsou zavádějící. Pozemky, které nebylo možné vydat, jsou dnes z větší části zastavěné. Příkladem toho je třeba lokalita pod Větrníkem, Na Šancích. Některé budovy na tomto místě, obytné i komerční, stojí na pozemku, který původně patřil našemu kostelu. Kdybychom se obrátili dnes na soudního znalce, aby ocenil pozemek v tomto území, jeho cena by jistě nebyla 45 Kč za metr čtvereční, ale byla by několikanásobně vyšší.

[[img:chrn_fullwidth:2644:]]

Církev udělala velkorysé gesto, když přijala restituční zákon. Je to naopak! Ne my dostáváme více, než bychom měli, ale méně. Naši představení se zřekli nemalé části těchto nároků, aby konečně mohlo dojít k vyrovnání mezi církví a státem. A také nechtěli někomu brát střechu nad hlavou nebo omezit jeho podnikání. Je třeba si ještě uvědomit, že stát požíval výnosů z těchto nemovitostí, a to po desítky let. Tedy nejsme těmi, kteří se na restitucích obohacují. Jen potřebujeme materiální základnu pro život a rozvoj našich společenství. Nemohu přijmout názor, že církev nepotřebuje žádný majetek, vždyť je přece institucí duchovní. Připomíná mi to tvrzení farizeů, kteří Ježíši vyčítali, že chodí na hostiny a že je žrout a pijan vína.

Arciděkan Jiří Heblt, Chrudim

Kdo je rebel Matovič? Příběh překvapivého vítěze slovenských voleb

Reflex – Nejen Slovensko je trochu v šoku, že jedním z hlavních favoritů na zisk premiérského křesla po sobotních volbách je politický samorost Igor Matovič.
 
Všichni nyní hledají odpověď na otázku, jak tento enfant terrible slovenské politiky dokázal v závěru kampaně vystoupat se svou stranou Obyčajní ľudia a nezávislé osobnosti (OĽANO) až na úroveň dosud nedostižného Ficova Smeru, a dokonce s ním bojovat o první místo ve volbách. Odpověď je ovšem jednoduchá. Igor Matovič pochopil základní imperativ dnešní politiky, který zní: vítězí politici, kteří své voliče baví. Stylem politiky je proto Igor Matovič trochu slovenskou obdobou Borise Johnsona, jenž také svůj politický vzestup postavil na často provokativních, ale skoro vždy zábavných výrocích.
 
Obyčejní lidé
 
Trnavan Matovič vstoupil do politiky v roce 2010. Předtím se zabýval podnikáním: v 90. letech vybudoval inzertní noviny na Trnavsku a přidal síť podobných titulů po celé zemi. Jeho 36 inzertních novin následně sehrálo roli i při jeho politickém angažmá. Matovič založil hnutí, které se původně jmenovalo lapidárně Obyčejní lidé. Ač se Matovič vždy označoval za konzervativního katolíka, dohodl se při své první parlamentní kandidatuře v roce 2010 na spolupráci s tehdejšími libertariány Richarda Sulíka a jeho stranou Svoboda a Solidarita (SaS).
 
 
Už tehdy se Matovič zachoval na klasického politika netradičně: jeho Obyčejní lidé si řekli jen o čtyři místa na kandidátce a „skromně“, ale takticky zvolili poslední čtyři pozice. To jim pak umožnilo „jet“ v kampani jednoduché heslo „kroužkujte poslední čtyři“. Mělo sílu díky podpoře Matovičových inzertních novin. Čtveřice pak zasedla do parlamentních lavic. Vedle jejich šéfa se poslanci stali jeho bratranec, redaktorka jeho novin a jejich vášnivý čtenář...
 
Ne-strana
 
I tohle předznamenalo dlouhodobý rys Matovičova stylu politické práce. Jeho strana, jež se později přejmenovala na Obyčejné lidi a nezávislé osobnosti, měla dlouho jen čtyři členy a jednalo se právě o původní kvarteto zakladatelů a „Igorových lidí“. Současná vládní koalice proto dokonce prosadila zákon, který stranám přikazuje mít minimálně tři sta členů.
Matovič ale i nadále svou stranu řídí jako „one-man show“, i když s několika specifickými rysy. Od roku 2012 šla jeho strana OĽANO do voleb už samostatně. Její lídr opakovaně při volbách prosadil, že nejenom kvarteto zakladatelů, ale všichni současní poslanci musí kandidovat z úplného konce kandidátky. Matovič totiž razil teorii, že poslanci musí pracovat tak, aby s přehledem díky preferenčnímu kroužkování „přeskočili“ všechny ostatní kandidáty. Poslanec, který to nedokáže, nemá podle Matoviče v Národní radě Slovenské republiky co dělat. Sám stranický lídr šel v tomto ohledu příkladem a vždy kandidoval z posledního – 150. místa.
 
Showman, aktivisté a katolíci
 
Kandidátku Matovič navíc vždy sestavuje jako mix osobností známých regionálně, či dokonce celoslovensky. Kvarteto zakladatelů strany doplňují známí aktivisté z oblasti boje proti korupci, ale také výrazní představitelé křesťanského hnutí. Ti druzí dávají hnutí, jehož forma navenek nevypadá nijak tradičně, konzervativní ideologický obsah. Na Slovensku, kde je oproti České republice mnohem důležitější rozdělení politiků a stran na hodnotové liberály a konzervativce, proto OĽANO většinově patří k těm druhým.
 
 
Ostatně Matovič v současné volební kampani prohlásil, že nevstoupí do žádné koalice, která přijímala zákon o registrovaném partnerství, legalizovala drogy nebo přistoupila na uprchlické unijní kvóty. Tyto postoje ho navíc nyní chrání před palbou ze strany Ficova Smeru, jenž většinu středopravé opozice vykresluje jako liberály, kteří chtějí v zemi zavést adopce dětí homosexuály a vpustit do země „hordy utečenců“.
 
Fico do basy
 
S nepříliš sourodou kandidátkou Matovič vždy ve volbách zabodoval. Vděčil za to nejen povolání známých osobností, ale hlavně svému vrozenému showmanství, s nímž se prezentoval při parlamentních projevech i při různých politických happeninzích. Když například kdysi podpořil referendum o omezení výhod politiků a jejich imunity, připojil svéráznou akci, kdy v samotném centru Bratislavy zaparkoval auto na přechodu pro chodce a nechal ho tam stát. Přivolané policisty upozornil na svou imunitu a veřejnost na nesmyslnost zákonů v tomto ohledu. K tomu přidává vždy velmi jadrný politický jazyk. O Ficově vládě často mluví jako o mafii či hydře, která musí po volbách skončit „v base“.
 
Je to rebel
 
Kontrast jejich kampaní navíc není jediným důvodem, proč zbytek pravostředové opozice hledí na Matoviče trochu přes prsty. Nejde jen o stoupající preference jeho strany OĽANO, ale i o Matovičův styl, jenž podle hesla „padni komu padni“ občas míří nejenom na vládní strany, ale i na partnery z opozice. Legendární se stala situace, kdy Matovič vysypal v parlamentu na hlavu „kolegovi“ z jiné opoziční strany injekční stříkačky, aby kritizoval jeho smířlivé výroky o tvrdých drogách. Na Matoviče by se zkrátka hodila tradiční česká hláška: „Je to rebel!“
Tomuto rebelovi však nyní před volbami nepomáhá jen jeho prořízlá pusa, ale hlavně dobře nachystaná akční kampaň. S kolegy odjel do Francie a našel tam mnohamilionovou vilu bývalého smeráckého ministra financí Počiatka, který ve funkci záhadně zbohatl. V pořízeném videu nalepil na plot exministrova objektu v Cannes cedulku „Majetek Slovenské republiky“. Jindy si vyjel s kamerou na Kypr, aby odhalil místo, kde sídlí schránkové firmy, přes něž skupina Penta ovládá slovenské zdravotnictví. Na to navázalo rozsvícení pěti tisíc svíček před úřadem vlády, jež měly upozornit na počet lidí, kteří každoročně na Slovensku zemřou, protože dlouho čekali na zdravotnickou pomoc, zatímco se zdravotní oligarchové podle Matoviče topí v miliardách.
 
Skvělá kampaň
 
Závěrečným trumfem kampaně strany OĽANO se pak stalo hlasování, které Matovič rozjel na internetu. Voliči v něm mohou na základě 11 otázek rozhodnout o podmínkách vstupu jeho strany do vlády. Najdeme mezi nimi hmotnou zodpovědnost politiků, operace všech onkologických pacientů do 14 dnů, elektronické volby nebo zákonnou povinnost platit faktury v pořadí, jak přišly.
 
Část návrhů se může zdát trochu populistická, ale celá akce si za formu i obsah zaslouží jedničku s hvězdičkou z politického marketingu. Bez osobitého stylu, nadání pro kampaně a trochy šaškovství by se totiž Matovič nikdy nemohl dostat do pozice, kdy má teď reálnou šanci svalit velikána slovenské politiky, jímž byl posledních 12 let Robert Fico.
 
Petr Sokol, Reflex

Info.cz: Kauza Tožička ukázala limity ideologické nevyhraněnosti Pirátů

Piráti ve stranickém referendu podpořili senátní kandidaturu Tomáše Tožičky, který se tak s deseti dalšími osobnostmi na Teplicku utká o uvolněné křeslo po zesnulém Jaroslavu Kuberovi. Kandidatura silně levicového Tožičky, který se na sociálních sítích nezdráhá otevřeně hlásat extrémní názory, a vše, co se kolem ní v uplynulých dnech odehrálo, vypovídá mnohé o stavu Pirátské strany. Vypadá to, že si není příliš jista svým ideovým zakotvením, což začínají vnímat nejen voliči, ale i samotní straníci.

Snad žádná strana tak důsledně neodmítá pravolevé dělení jako Piráti, byl to ostatně i jeden z leitmotivů jejich letošního stranického sjezdu. A snad žádná jiná strana se tak nevymezuje proti svému spojování s levicí. Přesto si Piráti, tvrdošíjně se označující za středovou stranu, za kandidáta do Senátu vybrali člověka, který tvrdí, že centrismus je matkou fašismu, a který patří k nejvýraznějším osobnostem české krajně levicové scény.

Jeho extrémní výroky na Twitteru pak Piráti bagatelizují jako mediální zkratky, které vlastně myslel Tožička jinak. Jenže jeho „pravice je zločin proti lidskosti“ není zkratkou „chci hájit zájmy sociálně slabších“, stejně jako „vojáci na misích NATO jsou žoldáci“ není zkratkou „z NATO vystupovat nechci, jsem jen pacifista“.

Řeklo by se, že jedna vlaštovka jaro nedělá a podle jednoho kandidáta nejde hodnotit celou stranu. Při pohledu do nitra pirátského fóra je nicméně zjevné, že podstatná část strany s Tožičkovými názory – od nutnosti zničit kapitalismus po jedinou opravdovou demokracii v roce 1968, kdy byla ústavně zakotvena vedoucí úloha KSČ – vyloženě souzní.

Těsný střet těch, pro které není Tožička žádným komunistou, tedy pardon – komunitaristou, ale prototypem středového liberála a humanisty, s těmi, kteří proti jeho kandidatuře vystupovali, dopadl nepřesvědčivým vítězstvím prvního tábora. Pro stažení Tožičkovy kandidatury se v internetovém fóru vyslovilo 232 hlasujících, proti jich bylo 249. Celkem se do referenda zapojilo 494 hlasujících. Stojí také za zmínku, že polovina členů oprávněných hlasovat se  rozhodování o Tožičkově kandidatuře vůbec nezúčastnila.  

Ideologická nevyhraněnost se Pirátům začíná pomalu, ale jistě vracet. Dlouhodobě totiž takovou politiku bez hrozících negativních dopadů dělat nejde. Členská základna je složena stylem každý pes jiná ves, a to včetně extrémů typu Tožičky, což pak nevyhnutelně vede k vnitrostranickému pnutí a rozmíškám, které stranu poškozují dovnitř i navenek. 

V podobných situacích je možná lepší otevřeně přiznat barvu a přestat skrývat inklinaci k levici. Ostatně silná levicová strana si u nás s úpadkem ČSSD a ANO, které je levicové, jen když se mu to zrovna hodí, voliče jistě najde. Pak alespoň odejdou jen ti členové a hlavně voliči, kteří pochopí, že si vzájemně se stranou vlastně nemají moc co nabídnout. Pirátům by to do budoucna mohlo jen prospět. 

Zdroj: https://www.info.cz/nazory/palicka-kauza-tozicka-ukazala-limity-ideologicke-nevyhranenosti-piratu-44372.html