Chrudim - Městské zastupitelstvo schválilo poskytnutí půlmiliónové dotace na pokračující opravy střechy kostela Nanebevzetí Panny Marie.

Podle chrudimského arciděkana Jiřího Heblta se tak letos dočká opravy i sanktusník - malá věžička nedaleko presbytáře, v níž se nacházel malý zvon:

„Finanční prostředky poskytnuté naší farnosti městem Chrudim budou použity na pokračování opravy střechy kostela Nanebevzetí Panny Marie.

Tato oprava, která započala v roce 2009, je financována z příspěvků Města Chrudim, z dotačního programu Pardubického kraje a z Programu záchrany architektonického dědictví (PZAD) Ministerstva kultury České republiky.

Rozsah jednotlivých etap se stanovuje podle výše přidělených finančních prostředků na příslušný rok. Oprava probíhá v souladu s příslušnými zákony a pravidly v součinnosti s orgány památkové péče.

Termín dokončení opravy střechy závisí na tom, jak budou v dalších letech dotace přidělovány. Letos by měl být opraven sanktusník na střeše hlavní lodi a budou provedeny přípravné práce k další etapě. S instalací zvonku do věžičky zatím nepočítáme, ale pokud by se nějaká možnost otevřela, jak zvonek pořídit, určitě bychom ho umístili tam, kam patří.

[[img:chrn_fullwidth:1156:Sanktusník je malá věžička nedaleko presbytáře]] 

Oprava střechy je prvním krokem k zamýšlené celkové obnově vnějšího pláště kostela, po které současný neutěšený stav volá už léta. Doufám, že se dobré dílo s pomocí Města Chrudim nakonec podaří dovést k cíli,“ říká arciděkan Heblt.

Chrudim – Slavnostním výkopem otevřel utkání s Domažlicemi Míša Tereska, jenž trpí dětskou obrnou. V charitativní akci bylo vybráno přesně 55 327 Kč! Na jeho úspěch ale již jistý vítěz třetí ligy navázat nedokázal, v souboji nováčků nestačil na Domažlice v poměru 1:5.

Zápas proti Domažlicím byl ve znamení charitativní pomoci pětiletému Míšovi Tereskovi v jeho boji proti zákeřné nemoci. Výtěžek ze vstupného a jednorázové finanční dary od sponzorů budou použity na úhradu jeho rehabilitačního pobytu v Piešťanech. Míša provedl slavnostní výkop a dostal od kapitána Chrudimi Tomáše Linharta věcné dary.

Chrudimští se snažili dobrou věc podpořit ještě lepším fotbalem, regulérně ale musíme uznat, že se jim to i přes snahu nedařilo. Počáteční příměří trochu provětral Pavel Štěpánek, nejaktivnější hráč Chrudimi v prvním poločase, jenž zkoušel štěstí z velké vzdálenosti. První půle příliš šancí nepřinesla a o to více diváky šokovala 30. minuta, ve které se po chybě obrany dostal až před gólmana Kovařík a překrásným lobem otevřel skóre dnešního duelu – 0:1!

Toto byl i poločasový výsledek a po přestávce se začaly dít věci. Domácí vstoupili do druhé pětačtyřicetiminutovky jako uragán a prvních patnáct minut nepustili soupeře téměř z vlastní poloviny. Z toho pramenilo také vyrovnání, o které se po Kesnerově volném přímém kopu postaral přesnou hlavičkou Jiří Adámek – 1:1! Zbytek zápasu bychom mohli nazvat slovy: „Krutá realita.“

MFK bylo stále mírně lepší, jenže soupeř tvrdě trestal chyby v obraně. Po jedné z nich zůstal ve vápně nepokrytý Bezděk a hlavou o břevno opět poslal čtvrtý tým tabulky do vedení – 1:2! Ještě před tím, než se dokázali domácí vzpamatovat z inkasované branky, Domažlice se radovaly potřetí. Nedůraz mladého Drahoše potrestal Kovařík, který před gólmanem ještě předložil Leitlovi a ten se nemohl mýlit – 1:3!

Ne, ne. To ještě není vše. Uplynuly další čtyři minuty, když se čtvrtou gólovou radost ošpuntoval Bauer – 1:4! Definitivní hřebíček do rakve udělal střídající Veselý, který po dvou minutách na hrací ploše v šanci udělal Mrázkovi kličku a přesně k tyči dokonal „bůra“ - 1:5! První zápas po oslavách jisté výhry se nepovedl, Jiskra si odvezla vysokou výhru. 

Chrudim - Velkou soutěž o nejlepší chrudimské maturitní tablo vyhlašují Chrudimské noviny právě dnes. Kteří maturanti zvítězí v tomto roce s nejlepším a nejnápaditějším tablem? O tom rozhodnou čtenáři Chrudimských novin do konce tohoto měsíce.

Neklamným znamením blížícího se léta jsou mimo modré oblohy a krátkých sukýnek i maturitní tabla umístěná ve výlohách našeho města. Před panely s fotografiemi postávají zvědavci, aby se podívali, kdo tento rok uzavírá etapu života zvanou dětství a vstupuje na práh dospělého života. Více či méně povedená tabla jsou komentována, kritizována i oceňována, ale v každém případě budí velký zájem.

Redakce Chrudimských novin se rozhodla, že dá příležitost lidem ze širokého okolí, aby do tohoto hodnocení vstoupili a pomohli nám najít nejlepší a nejnápaditější chrudimské tablo. Pravidla jsou jednoduchá. Podívejte se na první stranu našich internetových novin a vyberte si v soutěži o Nejlepší maturitní tablo a pak už jen zvolte to, které se Vám nejvíc líbí. Každý může hlasovat vždy jednou denně a na konci měsíce se všichni dozvíme, která chrudimská maturitní třída se stane vítězem.

[[img:chrn_fullwidth:1148:Krytý bazén v Hotelu Jezerka na Seči]]
A cena? Velká párty pro celou třídu a jejich přátele u bazénu v hotelu Jezerka. Každý maturant z vítězné třídy dostane navíc voucher v hodnotě 500,-Kč a může tak ve společnosti svých přátel či přítelkyň strávit odpoledne a podvečer na velké bazénové párty s hudbou, drinky a příjemnou společností v největším hotelu v našem okolí.

Takže, dejte se do klikání a už se na vás všechny těšíme. A abychom neošidili i vás ostatní, připravujeme z této velké párty i reportáž s rozhovory s maturanty o všem možném.

Tabla jsou zde

Chrudim - Když před pěti lety zjistili Iva a Michal Tereskovi, že jejich malý Míša má dětskou obrnu, trvalo jim jen chvíli, než jim došlo, jak zásadně se od té doby změní jejich život. Po zdrcujících diagnózách s malými světélky naděje, se pustili do dlouhého boje se zákeřnou chorobou.

Od té doby oni i Míša absolvovali nespočítatelně lékařských vyšetření, zákroků a procedur,  než se dostali k informaci, že na Slovensku existuje něco, co může malého Míšu částečně vrátit do normálního života. Od té doby tatínek Michal nemyslí na nic jiného, než jak sehnat onu potřebnou sumu, kterou specializované pracoviště Adeli za léčbu požaduje.

Míša mezitím statečně bojuje a pere se s nesnázemi života. Věci, které všichni z nás považujeme za samozřejmé a snadné, překonává Míša s vypětím a to, co je pro nás chvilka, je pro Míšu hrozně dlouhá doba. Přesto všechno je to normální usměvavý kluk, který si rád hraje, miluje sport a hlavně hokej a také se snaží pomáhat doma rodičům. Co na tom, že nemůže chodit a leze při tom po zemi. Hlavně, když může mamince pomoci s domácími pracemi, aby to pak oba mohli večer vyprávět tatínkovi, když přijde z práce.

[[img:chrn_fullwidth:1147:Takhle krásně se z vozíčku můžu v lázních napít]]

V prosinci tohoto roku snad Míša pojede do slovenských Piešťan, aby konečně mohl podstoupit speciální léčbu ve zdravotnickém zařízení Adeli. Rodiče do té doby musí dát dohromady 100.000 korun, které bude léčba stát. Tatínek Michal Tereska se toho ale nebojí a neúnavně dělá vše pro to, aby potřebnou částku zajistil.

Lidem okolo manželů Tereskových není Míšův osud jedno a všichni se snaží nějak pomoci. A právě chrudimští fotbalisté, kteří oslavili před několika dny svůj velký úspěch, pozvali malého Míšu na svůj první „po vítězný“ domácí zápas a požádali ho, aby provedl na stadionu MFK slavnostní výkop.

Nejenom toto přátelské gesto se odehraje na stadionu Za Vodojemem v sobotu, 19. května v 10.15 hod. Stejně tak budou fotbalisté organizovat i finanční podporu, kterou věnují na Míšovu léčbu. Chrudimští vítězové tak symbolicky pomohou malému Míšovi Tereskovi v jeho největším životním zápase.

Další informace na stránkách www.obrna.eu

Kam zmizelo 15 milionů na zakopání horkovodu podél řeky Chrudimky? Na tuto otázku nedostal včera zastupitel Thér od starosty Řezníčka jednoznačnou odpověď. Odpovědí byl zastupiteli pouze starostův úšklebek...

Je pravdou, že se lidé žijící vedle tohoto hrůzného monstra, které mají pod okny, na jeho zakopání těší už několik let. Těší se od doby, co radnice nechala na své tiskovce vyhlásit, že získala na jeho skrytí pod zem peníze od investorů obchodního domu Tesco a sousedního Parku Píšťovy. Avšak od té doby je ticho po pěšině...

Čekal bych proto od starosty víc, než jen úšklebek nad písemným návrhem zastupitele, který se evidentně narozdíl od některých pasivních nebo loajálních kolegů k starostovi v městském zastupitelstvu na danou problematiku důkladně připravil.

Čekal bych víc už proto, že měl starosta v minulém volebním období uvedené peníze ve své dikci a také proto, že je v současnosti činný v orgánech Opatovické elektrárny, kde je zavázán, stejně jako všichni jeho předchůdci od dob starosty Nového, nemalou roční odměnou v řádech statisíců korun.

Nastal tedy nejvyšší čas, aby se k problému postavil čelem a doložil, kam oněch 15 milionů zmizelo, nebo kde byly proinvestovány (prohospodařeny) a jak budou v rozpočtu nahrazeny. Je totiž nanejvýš logické a hospodárné spojit tuto investici s chystanou odbočkou horkovodu k městskému stadionu.

V opačném případě bude pohrobek socialismu (horkovod) dál hyzdit životní prostředí "zdravé" Chrudimě a pouze se arogantně rozkročí přes řeku Chrudimku pod záminkou zanedbatelných "úspor". Není totiž žádným tajemstvím, že Opatovice v nejbližších letech, zhruba od roku 2016, avizují drastické zvýšení cen odpadového tepla. To už si ale nejspíš nikdo ze zastupitelů ve své "zaneprázdněnosti" neověřil.

Chrudim - Zatím poslední Antidiskotéka Jiřího Černého poukázala na velký zájem chrudimských hudebních nadšenců. Málokdo z nich ale ví, že za pořádáním se skromně skrývá ještě jeden nadšenec. Do Chrudimě přivedl tyto pořady Jan Vichr.

Chrudimské noviny se ho proto zeptaly, kde se vzal nápad pozvat hudebního kritika pana Černého k nám do Chrudimě.

[[img:chrn_fullwidth:1074:Jan Vichr, dramaturg chrudimských pořadů Jiřího Černého.  Foto: Chrudimské noviny]]

Myslela jsem si, že za vším musí být nějaká agentura, ale jestli se nepletu, vy nepracujete v tomto oboru?

Ne, ne, jsem zaměstnán ve státní správě, tuto aktivitu mám jako svého koníčka, vyplývajícího ze zájmu o kulturní dění. Maturoval jsem v r. 1968. Intenzivně jsem prožíval ta krásná 60. léta, která se samozřejmě odrazila i v literatuře, hudbě nebo ve společenských událostech. A to mě drží dodnes.

Jak Vás to tedy napadlo?

O večerech v Divadelní kavárně jsem uvažoval již delší dobu. Žiju v Chrudimi zhruba deset let, pořad tohoto druhu mi zde citelně chyběl. Znám se s panem Černým poměrně dlouho. Někdy od 70. let, kdy jsem na jeho pořady chodil v Praze, a tak jsem toho využil.

Jiří Černý už tenkrát dělal Antidiskotéky?

Ano, dokonce mi (pro něj úplně cizímu člověku) přinesl na jednu z nich na kazetě nahranou desku, která díky tehdejší cenzuře nevyšla. No a pak jsme se občas různě potkávali, a mám pocit, že i rádi. Známosti jsem využil i v Pardubicích, ve volném čase jsem byl činný v místním filmovém klubu jako lektor.

V roce 1989 se mi podařilo zajistit účast pana Černého při promítání filmu „Newport Folk Festival“ z roku 1967, kde vystupovaly přední hvězdy folkového a bluesového nebe. On citlivě vstupoval do promítání s poznámkami k jednotlivým účinkujícím. Bylo to nezvyklé, velice zajímavé.

Na besedě po filmu naprosto otevřeně hovořil o svých názorech na tehdejší situaci a o své činnosti kolem roku 1968 i po něm. Dodnes se divím (a nejen já), že nás tehdy nezavřeli.

Vzpomínáte na práci při filmovém klubu?

Na dobu působení v Pardubickém filmovém klubu vzpomínám moc rád. Filmové kluby byly tenkrát ostrůvky svobodných výměn názorů; podařilo se nám v rámci filmových představení uspořádat besedy s osobnostmi, které jinak měly přístup na veřejnost v různé míře ztíženou, jako například režisér Jiří Krejčík, výtvarník Theodor Pištěk, režisér animovaných filmů Gene Deitch se svou ženou, režisér Fero Fenič a další.

A jedna zajímavost - v roce 1988 měli v Pardubicích světovou premiéru Ropáci Jana Svěráka, tehdejšího studenta režie na FAMU, za jeho osobní účasti. Ale tenkrát se o tom moc nesmělo mluvit. Ani ne tak z politických důvodů (i když Ropáci soudruhům moc nevoněli), ale hlavně proto, že film byl nominován na studentského Oskara do Ameriky.

Jedna z podmínek byla, že před  tím nesmí být uveden nikde jinde. A Honza Svěrák si chtěl ověřit reakce mimopražského publika. Ropáci tenkrát toho studentského Oskara získali.

[[img:chrn_fullwidth:1122:Jiří Černý.  Foto: Chrudimské noviny]]
Ale zpět k Jiřímu Černému ...

Nezapomenutelným zážitkem bylo pozdější střetnutí 18. 11. 1989 v sále Dopravních podniků v Praze na setkání členů Jonáš klubu, které pan Černý moderoval. Vzhledem ke známým sametovým událostem se večer změnil v manifestaci. Přímí účastníci předchozího večera popisovali své zážitky z Národní třídy.

Ta zjitřená atmosféra byla neskutečná. Pan Černý mi pak říkal, že kdyby večer proběhl, tak, jak byl původně naplánovaný, měl na podium vystoupit Václav Havel. Ale takhle musel být jinde…

Jiří Černý citlivě komentuje nejen hudbu, ale i dobu hodnotí velice srozumitelně.

To máte pravdu, obdivuji na něm, že nejen perfektně rozumí tomu, o čem vypráví, ale že dokáže hudbu zasadit do společenského kontextu. Asi není příliš známé, že má hluboké znalosti též o vážné hudbě (v Chrudimi měl minulý rok krásný pořad o Emě Destinnové).

Navíc velkou část osobností, o kterých vypráví, osobně zná, což využívá nikoli k tomu, aby se nějakým způsobem chlubil, ale k tomu, aby posluchači dotyčného ještě více přiblížil. Své názory i v době, kdy naprostá většina z nás potupně mlčela, dokázal zastávat otevřeně.

[[img:chrn_fullwidth:1076:Redaktorka Chrudimských novin Věra Nevečeřalová a Jan Vichr.  Foto: Chrudimské noviny]]
A kdy jste se rozhodl zkusit nabídnout Jiřímu Černému Chrudim?

Po revoluci bylo času na setkávání méně, ten revoluční kvas nás nějak pohltil. Občas jsem zajel na jeho Antidiskotéky, až mě napadlo (a dnes si vyčítám, že pozdě), že by mohl pan Černý přijet i do Chrudimi.

Po úžasném druhém koncertu Leonarda Cohena v Praze v srpnu v roce 2009, který jsem měl to štěstí vidět stejně jako on, jsem se s ním spojil. Zeptal jsem se ho, zda by se nechtěl o své zážitky z koncertu s námi podělit. On rád souhlasil, a tak započala naše trvalejší spolupráce.

Našel jste v našem městě vhodného pořadatele?

Nejdříve jsem přemýšlel o vhodném místě. Když padla volba na divadelní kavárnu, bylo jasné, že pořadatelem musí být Chrudimská beseda; chtěl bych jí touto cestou poděkovat za ochotu i vstřícné jednání.

Já tedy navrhnu panu Černému témata, Chrudimská beseda sdělí volné termíny, a někdy kolem září to dáváme dohromady na příští rok. Mohu s potěšením říci, že ačkoli Jiří Černý další nabídky na pořádání antidiskoték především z časových důvodů odmítá, s Chrudimí počítá i do budoucna.  

Myslím, že hlavně poslední kavárna ukázala, jaký je velký zájem o Antidiskotéky, co plánujete na podzimní setkávání?

Dohodli jsme se na čtyřech vystoupeních v roce, což je, myslím, tak akorát. Rád bych samozřejmě častěji, Jiří Černý toho má opravdu moc.

Letos nás tedy čekají ještě Rolling Stones v září a koncem listopadu v čase předadventním opět Leonard Cohen. Je to reakce na časté žádosti o opakování tohoto pořadu, splácíme tím i určitý dluh těm, kteří se na první pořad nedostali. Bylo jich tenkrát hodně…

Pro příští rok uvažuji o hudebních profilech Boba Dylana nebo Johnnyho Cashe, Elvise Presleyho, Pink Floyd, skupiny Crosby, Stills, Nash & Young, Doors, z našich ETC, Marsyas nebo Spirituál kvintet. Bude problém z toho množství kvalitní muziky vybrat pouze čtyři zástupce. V hlavě nosím ještě jeden nápad, ale musím to ještě domyslet.

Víte, že mi Jiří Černý při rozhovoru řekl, že za poznání příjemného chrudimského publika vděčí právě Vám?

To mě samozřejmě velice těší. Každé setkání s panem Černým je pro každého z nás setkáním se vzácným člověkem, který ovlivnil a ovlivňuje více než dvě generace posluchačů a čtenářů. Člověk s obrovskými znalostmi a přehledem, který si na nic nehraje, je přirozený a skromný.

Jak napsal jeden z jeho přátel ve sborníku k jeho 75. narozeninám: „Chybíš všude tam, kde nejsi. A možná dnes více než tehdy.“  A já jsem moc rád, že alespoň čtyřikráte do roka Jiří Černý v Chrudimi nechybí.    

Děkuji za rozhovor. 

Chrudim - Muzeum barokních soch ve své první sezóně přichystalo pro každého návštěvníka něco. Na své si přijdou milovníci horrorů i počítačových her.

Zatímco rodičům zůstane v paměti krása soch barokních mistrů, děti se mohou zabavit hledáním zvířecích motivů na jednotlivých sochách či obrazech. Podle představ realizátorů této soutěže, jim odměnou bude možnost „zapařit“ si na počítači v podzemních prostorách bývalého kapucínského kostela. Atributy jednotlivých světců jim tak nadále zůstanou velkou neznámou.

Příští čtvrtek a pátek zaplaví město příznivci Bambiriády. Duchovní otec této akce - místostarosta Roman Málek, pak pro děti, krom tradičních gumových skákacích hradů, cukrové vaty a zmrzliny, připravil speciální program. Jaký? To je překvapením. Až se vaše dítko dostatečně vyřádí na atrakcích zábavných, můžete směle pokračovat v prohlídce soch.

Po ochutnávce vína, která se v pod dohledem svatého Jana Nepomuckého uskutečnila 31. března, bude 8. června následovat i tanec. Barokní nocí plnou tance vás provede soubor Villanella a pod vedením zkušených tanečníků se třeba i nějaký ten taneček naučíte. Paruka a pro dámy obruče pod sukni nejsou nutné. Program bude probíhat od 20 hodin do půlnoci a jedná se o součást Festivalu muzejních nocí 2012.

Hned druhý den – 9. června se konečně dočkají milovníci filmů plných krve, napětí a děsu. BIOBAROKO připravilo „Noc hrůzy“. Čas začátku hrůz v MUBASu pak byl stanoven na 20 hodinu. Jen několik málo kroků za zády svatého almužníka tak můžete shlédnout filmy Temné stíny, Ať vejde ten pravý a španělský trhák REC.

[[img:chrn_fullwidth:1140:Bude to hrůza]] 

Přesné znění programu, kterým Muzeum barokních soch oslaví 350 let od položení základního kamene kostela žebravých mnichů není zatím známé.

Tolik tedy prozatím z nabídky programu nesoucího charaktristické znaky rukopisu místostarosty odpovědného za kulturu v našem městě.

Chrudim – Ve středu 16. května v 17 hodin bude v Galerii Art na náměstí zahájena za osobní účasti umělce výstava výtvarníka a spisovatele Petra Síse. Před měsícem byl světoznámý autor oceněn v Boloni odborníky z celého světa jako mimořádně originální umělec, který vytváří mnohoznačné a věrohodné příběhy s využitím různých uměleckých postupů. Cena je označována jako „Nobelova cena pro dětskou literaturu“.

Petr Sís se narodil v roce 1949 v Brně, vyrostl v Praze. Absolvoval pražskou VŠUP a The Royal College of Art v Londýně. Za svou tvorbu získal mnoho ocenění po celém světě – od Zlatého medvěda na Filmovém festivalu v Berlíně (1980 za krátký film Hlavy) až po Ragazzi Award na Mezinárodním veletrhu dětské knihy v Boloni (2004 za Strom života a 2008 za Zeď).

[[img:chrn_fullwidth:1077:Petr Sís - Ptačí sněm]]
Petr Sís žije a pracuje skoro třicet let v Americe. Jeho kresby otiskovaly nejznámější světové deníky. Mimo stovek knižních kreseb vytvořil plakát k oscarovému filmu Miloše Formana Amadeus nebo výtvarně zpracoval stěny metra v New Yorku. Stal se mezinárodně uznávaným autorem dětské literatury.

[[img:chrn_fullwidth:1078:Petr Sís - Karlův most]]
Sám napsal dvě desítky knih pro děti i pro dospělé. Svoji neuvěřitelnou představivostí oslovuje čtenáře s příběhy slavných historických postav, například Galilea, Darwina nebo českého cestovatele Eskymo Welzla. Snaží se, aby jeho knihy byly srozumitelné čtenářům na celém světě. Svými detailně provedenými ilustracemi vyzdobil na padesát knížek. V češtině již vyšly jeho knihy Strom života, Tibet s podtitulem Tajemství červené krabičky a Hrej, Mozarte, hrej.

[[img:chrn_fullwidth:1079:Jacqueline Kennedy - Onassis]]
O tom, že Česko může zajímat celý svět se Petr Sís přesvědčil při spolupráci s Jacqueline Kennedyovou. Dokázala ho inspirovat a podporovat v jeho  tvůrčí práci. Po smrti druhého manžela Aristotela Onassise pracovala jako redaktorka nakladatelství, měla blízko k výtvarnému umění a fotografii. A právě jeden z autorů, který ji zaujal, byl výtvarník Petr Sís. Protože uznávala jeho tvorbu a českou kulturou byla nadšena, nabídla kreslíři Sísovi redigování knihy o Praze. Z více než stovky pověstí společně vybrali tři a vznikla kniha pod názvem Tři zlaté klíče.

Petr Sís přiváží do Chrudimi svou první prodejní výstavu v Čechách, na které představí přes třicet svých kreseb a grafických listů.

Fotografie z návštěvy Petra Síse v Základní škole Dr. Malíka. Výstava grafických listů Petr Síse je zde.

Chrudim – V pondělí 14. května se sešli letos už potřetí zvolení zástupci města na veřejném zasedání zastupitelstva. Co se zpočátku možná zdálo jako lehce uspávající úředničina, změnilo se brzy v živou diskuzi.

Přesně v 16 hodin zahájil starosta Chrudimi Petr Řezníček (SNK-ED) jedenácté zasedání zastupitelstva. Zdaleka ne všichni zastupitelé seděli na svých místech. Třeba Tomáš Židek (SNK-ED) dobíhal ve svém béžovém obleku asi pět minut po úvodních starostových slovech ke svému místu. Někteří zastupitelé nedorazili vůbec, byli však předem omluveni.

Ještě než se ve velké zasedací místnosti v Pardubické ulici přistoupilo k prvnímu hlasování, přihlásil se Josef Štěpánek (Volba pro město - Chrudimská volba) s připomínkou adresovanou na IT oddělení chrudimské radnice. V materiálech, k nimž má každý zastupitel přístup přes internetové rozhraní, nenašel podklady k v lednu neschválenému příspěvku pro Domov seniorů.

Starosta se poté snažil vysvětlit, že podklady k návrhu, který nebyl zastupitelstvem schválen, nejsou poté přístupné v databázi. Slíbil však, že se pokusí zjistit, jak se dá celá věc napravit. Štěpánkovi se zdálo zvláštní, že tyto materiály nemají třeba svoji vlastní složku, odkud by se daly pohodlně stáhnout a nastudovat.

Jako první šel do hlasování, jako ostatně vždy, program jednání zastupitelstva. Bez průtahů byl schválen.

Jako další bylo zástupcům občanů předloženo vyúčtování města za rok 2011. Slovo poté dostala Hana Vránová, vedoucí finančního odboru městského úřadu, která se snažila všem přítomným vysvětlit třeba to, proč dluh města, přepočítaný na jednoho obyvatele, stoupl na letošních 4800 korun, nebo jak je možné, že hodnota majetku města klesla skoro o 850 miliónů Kč.

[[img:chrn_fullwidth:1128:]]
Jednou z mála dobrých zpráv pak bylo sdělení, že obchodní společnosti města hospodařily se ziskem a nezávislý audit v hospodaření města nenalezl významnější nedostatky. Přesto je podle Vránové co zlepšovat.

Vyúčtování bylo následně zastupiteli schváleno.

Při projednávání změny v jednacím řádu zastupitelstva se zastupitel Jan Čechlovský (ODS) ostře pustil do předkládajícího Romana Málka (Koalice pro Chrudim) mimo jiné s výtkou, v níž absolutně nesouhlasil s navrhovanou změnou. Podle Čechlovského to totiž bylo předkladatelem prezentováno tak, jako by snad bývalé zastupitelstvo města jednalo podle špatného jednacího řádu.

Dále zastupitel ODS považoval za podivnou změnu v řádu, která prakticky umožňuje předkladateli nějakého návrhu do zastupitelstva tento návrh stáhnout prakticky kdykoli během jednání.

Další jeho výtky směřovaly ke změnám ve vyhlašování přestávky a vše nakonec vyústilo k pozměňovacímu návrhu Čechlovského, který zastupitelé přijali.

Fotbalisté, kteří hrají a trénují na hřišti v Novoměstské ulici se po schválení zastupitelstvem dočkají dotace na rekultivaci jejich zeleného přítele – pažitu hřiště Městského fotbalového klubu.

Jelikož se rekonstrukce "Emiláku" dá očekávat v poměrně blízké době, bylo nutné řešit nevyhovující vytápění budovy tribuny. V ní se nacházejí i šatny sportovců, sociální zázemí a mnoho dalších, dnes nevyužitých, kancelářských prostor.

Město se proto rozhodlo připojit celý areál na horkovod z opatovické elektrárny. Brzy tak bude opravdu platit, že Chrudim a elektrárna v Opatovicích jsou propojeni takřka pupeční šňůrou.

Karel Thér (Volba pro město - Chrudimská volba), který se přihlásil o slovo, však míní, že by bylo vhodné spojit tuto akci se zakopáním horkovodu, který hyzdí levou stranu Chrudimky.

Podle Théra by k tomuto účelu měly být v městské kase uloženy prostředky, které poskytla společnost Tesco a Park Píšťovy. Celkově by se jednalo asi o 15 miliónů korun. Horkovod by pak vedl po zemí od mostu u Tesca až k bývalé pultové prodejně.

Zastupitel Thér proto připravil písemný návrh, který by připojení "Emiláku" spojil s akcí, která by měla změnit břehy kolem řeky. Po úsměšcích starosty, který ho poté přečetl zastupitelům, nebyl ale přijat.

Původní návrh, který bude město stát přes milion korun (jde o připojovací poplatek - přivedení horkovodu bude na náklady elektrárny), poté zvolení zástupci schválili.

Následoval bod, který uvedl opět místostarosta Málek. Jednalo se o zamítnutí příspěvku pro Lůžkové a sociální centrum, o.p.s.

V úvodní řeči si neodpustil několikeré rýpnutí do přítomných novinářů, kteří, podle jeho interpretace, nepsali o stavěném Domově seniorů objektivně. Čtenáři našich novin byli o celé kauze informováni v několik článcích, které jsme v průběhu posledních měsíců uveřejnili.

Až dojemně působila mezistranická solidarita místostarostova, v níž se zastával Ivany Bohaté (SNK-ED), zastupitelky a předsedkyně Dozorčí rady zmiňovaného Domova.

Poté už si vzal slovo Josef Štěpánek (Volba pro město - Chrudimská volba) a se slovy: „Děkujeme vám za hezkou pohádku,“ požadoval po místostarostovi zodpovědném za sociální oblast záruky, že se nebudou opakovat problémy, které Domov seniorů do dnešních dnů provázejí.

Místostarosta však ve své řeči žádné takové záruky neposkytl, takže viditelně rozzlobený Štěpánek vyzval Málka k rezignaci.

Na to už provozovatel internetových stránek www.mladik.cz nereagoval a slovo tak dostal přihlášený zastupitel z Koalice pro Chrudim, Jiří Hradec. Podle Hradce by se neměly dávat peníze tam, kde je evidentně porušován zákon.

Komunista Jaroslav Moučka poté vyjádřil pochybnost, zda se vůbec dočkáme uvedení celého komplexu do regulérního provozu. Milan Jiruška totiž ani po výzvě města nebyl schopen dodat k projektu podklady.

Zamítnutí slíbeného příspěvku pak bylo zastupiteli schváleno.

Na programu pak bylo třeba sjednocení provozu chrudimské Salvátorské pouti, návrh k bezplatnému převodu nemovitostí v Markovicích a Vlčnově, schválení radou doporučené dotace na opravu střechy a krovů nad Agorou.

Parčík u Wiessnerovy vily pak město za 14 miliónů nekoupí, takže si občané dále budou muset zkracovat cestu roztrhaným pletivem a Rohrbachovy busty bude dál obrůstat psí víno.

Po ukončení jednání zastupitelstva si vzal slovo ještě Petr Lichtenberg (Svobodní) a ve své, spíše předvolební řeči, s níž se během jednání pochlubil stranickému kolegovi Lebduškovi, tepal do zvyšujícího se zadlužení města.

Zastupitelstvo poté skončilo v poklidu své třetí letošní zasedání.

Před časem naše noviny informovaly o rekonstrukci parčíku před Mateřskou školou Svatopluka Čecha. Bohulibý záměr revitalizovat park předložil jistý zahradník z Brna a městská rada návrh posvětila. Celý projekt stál půl milionu korun a už během realizace se mezi občany rozhořela diskuze o smysluplnosti této investice.

Vzhledem k tomu, že zákládání parků je složitá věc a vyžaduje delší časový úsek k posouzení, zda se záměr podařil, vydali jsme se s redakčním fotoaparátem k parčíku až dnes.

Jak můžete vidět ve skutečnosti a na našich fotografiích, záměr města se bezezbytku podařil. Parčík je krásně zelený a květiny jsou rozkvetlé.

Problémem ovšem spočívá v tom, že se o tu krásu nezasloužila ani slavná městská rada, ani zahradník, který parčík projektoval, ale sama Matka příroda, která pokryla trávník žlutými pampeliškami a plevelem bez ohledu na architektonický koncept zmíněného projektanta.

[[img:chrn_fullwidth:1067:Parčík před školkou Svatopliuka Čecha v dnešních dnech]]
Celý záměr s vydlážděnými plochami uprostřed trávníku (!) ve tvaru jakýchsi listů a kruhy ze štěrku, ze kterých rozpačitě vyrůstá okrasný česnek a dnes díky špatně položené geotextilii i spousta plevele, budí posměch a rozhořčení občanů. Tráva je neposečená a celý parčík působí spíš jako černá skládka na předměstí.

Lavičky hodící se maximálně na okraj milionářského bazénu, skýtající odpočinek snad jen bezdomovcům, dotvářejí scenérii neopakovatelného kýče.

Nabízí se otázka. Je současný stav výsledkem špatného projektu, nedbalostí provádějící firmy nebo amatérským záměrem vnutit přírodě a občanům města něco tak nepřirozeného? 

[[img:chrn_fullwidth:1070:Parčík před školkou - současný stav]]
Požádali jsme redakčního grafika, aby nám upravil fotografii parčíku do stavu, ve kterém byl dříve. Výsledek je velmi zajímavý a můžete si prohlédnout sami, který pohled je lepší.

Pokud chcete, můžete na první straně hlasovat, jestli by jste chtěli nechat parčík v současném stavu, nebo jestli by bylo lepší beton z trávníku odstranit.

[[img:chrn_fullwidth:1071:Parčík před školkou - tak jak zhruba vypadal před lety a jak by mohl vypadat i napříště]]
Otázkou nakonec zůstává, zda bylo nutné zničit kamennou fontánu z dílny architekta Schmoranze a zda nestačilo parčík před školkou prostě párkrát za rok posekat. Ušetřilo by se 500 tisíc a důvěra lidí ve své zvolené zástupce by tak neutrpěla další šrám.