V neděli odpoledne 27. listopadu uspořádal Okrašlovací spolek Škrovád v útulném prostředí Hospůdky pod kopcem odpoledne pro nejmenší děti.
Loutkářský soubor Ahoj Chrudim zahrál pohádky ve kterých nechyběli čerti a kašpárek. Kašpárek s malými diváky okamžitě navázal kontakt a ti mu začetli radit co má dělat.

Škoda že jich nepřišlo tolik jako v loňském roce. Nevím zdali se stává pro současné děti tradiční loutkové a maňáskové divadlo pokleslou zábavou kterou převálcuje televize a nebo je to naopak? Nebo je pro rodiče problém se zdvihnout po nedělním obědě z gauče a děti někam odvést. Co třeba požádat babičku a dědu, ti by určitě pomohli. Po divadle byla vyhodnocena soutěž jablečných moučníků Škovádská buchta.

 
V letošním ročníku byla rozšířena soutěž malých kuchaříků. Vítěz Honzík překvapil jak dokonale popsal přípravu a pečení koláče. Nakonec děti Mikulášovi přednesli básničku nebo zazpívali písničku kterou si pro tento den připravili.

Škrovád - Koncem listopadu pořádá Okrašlovací spolek Škrovád vycházku pro děti a rodiče. Cílem jsou jeskyně v Brusích. Podle pověsti mají v těchto místech svoje hnízdo čerti. Aby náhodou nezaspali Mikuláše, chodí je děti budit. 
Letos uviděli jen takového maličkého,kterého mají mladí čerti na hraní. Ti nejodvážnější, kteří se dostali skoro na konec jeskyně tvrdí, že je slyšeli.Tak jsou určitě vzhůru a můžeme se na ně těšit až přijdou s Mikulášem. A bude to brzy.

[[img:chrn_fullwidth:14347:Tak tohohle mrňouse mají škrovádští čertíci na hraní. Foto: Okrašlovací spolek Škrovád]]

Po opečení špekáčků se připravovali na závěrečnou regatu plachetnic vlastnoručně vyrobených z kůry. Mohutné vlny plné zrádných protiproudů velké řeky Chrudimky na Borku nejlépe zvládla loď kapitánky Adélky Chvojkové. Poté co se voda nad jezem zklidnila, ostatní lodě na ni zle dotírali, ale Adélka však těsně zvítězila. Počasí přálo a jen dokreslovalo příjemné nedělní odpoledne.

Jaroslav Koreček, Okrašlovací spolek Škrovád

[[gal:14351]]

Tak jsem si přehrál reportáž o Škrovádu. V České TV si se skloňováním nedělají problémy. Protože jsem měl před vernisáží ve Svratce, odmítal jsem paní reportérce rozhovor, ale nakonec jsem po přeložení termínu svolil. Česká TV opět nezklamala. Z celého rozhovoru vám odvysílají jednu větu. Abych jim nekřivdil, tak mě dvě. Každopádně po reportáži člověk vypadá ještě větší hlupák než ve skutečnosti. Proto jsem si připravil několik bodů, které by mohly v reportáži zaznít.

Po dokončení současné úpravy návsi vyšel v novinách článek o největším srocení značek ve střední Evropě. Projekt byl dokonce vyhodnocen jako nejlepší v kraji. Projekty se vybírají podle nějakého zvláštního klíče. Většinou zvítězí ten nejblbější a nejdražší. Pokud vůbec nějaká soutěž je. Při slavnostním otevření se plácalo po ramenech a rozdávali desetitisícové odměny. Předpokládám, že odměny šly na charitu, jak je zvykem.

Autor tohoto veledíla pravděpodobně v životě ve Škrovádě nebyl, jinak by si musel všimnout, že je postaven na skále. První domy se zde stavěly bez základů přímo na skálu. Sklepy a studny se sekaly přes zimu, kdy nebylo tolik práce. Místo, aby autor rekonstrukce náměstí zdůraznil toto specifikum, zatáhl sem typicky městské prvky a třešinky živořící uprostřed návsí, jsou jen třešničkou na dortu.

[[img:chrn_fullwidth:13858:Ve Škrovádě mají novou atrakci. Ale spíš k pláči, než k pobavení. Foto: Chrudimské noviny]]

Po letech se do své vesnice vrací člověk, který zde prožil mládí. Místo návsi je parkoviště. Náves, kde o posvícení stály houpačky a kde se lidé scházeli třeba na lampionovém průvodu, se zlikvidovala. Pan Velendorf nevěří svým očím a napíše článek, kterého si všimne paní reportérka z ČT. Najednou se po letech vracíme k nejlepšímu projektu v kraji. V době kdy se již část vozovky rozpadá. Pokud vám to připomíná pohádku o Císařových nových šatech, kde až dítě řeklo císař je nahý, tak se nemýlíte.

Pan Velendorf se diví. Lidé, to vám tahle necitlivost nevadí? Ale vadí, i když někomu se současná úprava líbí. Nesmíme zapomínat, že původní obyvatelé Škrovádu, pokud ještě žijí, se nechají spočítat na prstech. Těch si nikdo neváží a hlavně mají starost, jak vyjít se svým směšným důchodem, ze kterého mnohdy přispívají svým potomkům. Přicházejí noví lidé, většinou z měst. Ani ne z měst, jako spíš ze sídlišť. Tam se lidé neznají ani v domě. Kdo z nich vyrůstal někde na náměstí? Dnes se lidé ve Škrovádu ani všichni neznají, nezdraví se. Ráno sednou do aut a večer se vracejí k televizi. Vesnice je nezajímá. Neváží si toho, co zde zanechali předcházející generace.

Co asi zbude po nich? To opravdu chceme zanechat příštím generacím vesnice bez návsí, města bez náměstí bez veřejného prostoru, který je zde od středověku. A pokud nějaký zbude, tak ho zacpeme auty.

Že se dá udělat cesta bez betonových obrubníků, které se používají na dálnicích, se můžeme přesvědčit o několik stovek metrů po proudu Chrudimky. Na asfalt navazuje trávník, na něm podle potřeby zaparkuje auto. Všichni se sem vejdou. Jak maminy s kočárky, tak pejskaři s cyklisty. To vše bez pruhů a značek. A to v létě je zde provoz poměrně značný na plovárnu a stadion.

Docela mě mrzí, že naši zelení, kteří bědují nad každou zašlápnutou žabičkou, již dávno neprotestují nad zbytečným značením. Jakou ekologickou zátěž přinese pro naši planetu výroba každé z těchto značek? Samozřejmě, že celá záležitost za chvíli vyšumí a zjistí se, že je všechno dle norem a v naprostém pořádku. Byrokracie nabobtnala do obludných rozměrů, státní dluh roste a občané se zase dělí na my a oni.

Relativně malebnou a poklidnou náves v nedalekém Škrovádě zaplavily nedávno nové dopravní značky. A to v takovém množství, že by se za to nemusela snad stydět ani nechvalně známá severojižní magistrála v Praze, nebo ještě „slavnější“ úsek mezinárodní silnice E55.

Bdělé oči úředníků, střežících veškeré bezpečí a blaho obecného lidu, dohlédly už tedy až sem, do samého srdce Škrovádu. Ti, kdo tuto náves zaplevelili těmito značkami, si už snad ani neuvědomují, že i v dnešní době se dokáže spousta lidí řídit ještě pořád selským rozumem a obyčejným pravidlem pravé ruky. A nepotřebují k tomu ochranou ruku ze „shora“. Oni si to uvědomit snad ani nemohou, protože oni dál, než ke dveřím svých kanceláři ani nedohlédnou. A mnohdy přes všechny ty nové zákony, vyhlášky a předpisy, už ani dohlédnout nemohou. Jinak by snad tušili, co taková smršť  dopravních značek udělá s takovou, vcelku malebnou návsí, která je jednou nohou skoro v lese, která je obklopena pěkným stavením staré hospody, je na ní umístěná socha Jana Nepomuckého a stojí na ní i pomník obětem první světové války.

[[gal:13434]]

To, že by se veřejné finanční prostředky mohly investovat jinak a daleko lépe a efektivněji, jako například na chybějící přechod pro chodce na frekventované silnici I/37, kde při cestě ze Škrovádu k železniční stanici paradoxně žádný takový přechod není,  nebo že by se prostředky využily na odstranění nevzhledných a okolí hyzdících nádob na tříděný odpad a jejich následné umístění pod zem, nebo na takové veřejné osvětlení, které by nehyzdilo i takovou kolonádu, jaká je v Karlových Varech, natož pak takovou ves jakou Škrovád je, o tom je asi zbytečné mluvit. 

Tímto směrem úředníci  dohlédnout  asi nemohou. Už jen z toho důvodu, že tyto všechny erární peníze s kterými „hospodaří“ nejsou jejich a také možná i proto, že oni sami, tam ani nebydlí.

K celkové dokonalosti této absurdity tam schází snad už jen nalajnovat pod letitou lípou přechod pro chodce a postavit k němu ve všední dny nějakého četníka.  Nejlépe takového, jakým byl i strážmistr Tomáš Topinka, v seriálu Doktor Martin. Ten tam pak bude také následně vše pečlivě a bedlivě usměrňovat a hlídat. A občas okřikne i školáky, jak mají správně přecházet po přechodu pro chodce a vyzve je, aby si to zopakovali a vrátili se zpět pod lípu. Protože to nebylo to správné a bezpečné přecházení.

Co jsou to reklamní stojany/cedule áčka?

Reklamní stojany áčka svým tvarem připomínají písmeno A, proto se pro ně vžil název "reklamní stojany". Lze je ale nalézt i pod názvy jako reklamní cedule, či reklamní tabule. Tyto reklamní stojany áčka najdou využití pro vnitřní i venkovní prezentaci.

K čemu takové reklamní stojany slouží? Jejich využití je limitovánou pouze vaší představivostí. Setkáte se s nimi v ulicích, kde slouží jako upozornění, ale i na výstavách, kde svou potištěnou plochou upozorňují na nové služby, produkty atd.

Lze je dělit na několik druhů, které se liší dle své základny a stability.

	Klasický reklamní stojan áčko Jednoduchý oboustranný reklamní stojan áčko s hliníkovou konstrukcí. Takovéto reklamní áčko je díky své nízké váze lehce přenosné, ale nedoporučujeme jej však používat při silnějším větru. Klasické reklamní áčko je ve formátech A1, A2, B1 a B2. Dodáváme je bez tisku nebo s konkreténím tiskem vaší grafiky pro obě strany.
	Reklamní stojan áčko s ocelovou konstrukcí Kovový reklamní stojan áčko s ocelovou konstrukcí a oboustranným potiskem. Bytelná ocelová konstrukce zaručuje tomuto reklamnímu stojanu áčko odolnost proti větru. Toto reklamní áčko je v nejpoužívanějším formátu A1. Dodáváme je bez tisku nebo s konkreténím tiskem vaší grafiky pro obě strany.
	Reklamní stojan áčko se základnou na vodu Reklamní stojan áčko se základnou na vodu je tvořen ze dvou částí. Plastová podstava reklamního stojanu je dutá a je schopná pojmout několik desítek litrů vody, či písku. Druhou částí je pak kovová konstrukce. Díky své vysoké váze je tento reklamní stojan áčko vhodný do silného větru. Toto reklamní áčko je v nejpoužívanějším formátu A1. Dodáváme je bez tisku nebo s konkreténím tiskem vaší grafiky pro obě strany.

Pro potisk zvolte vhodnou metodu podle způsobu použití:

• Plakát - nejlevnější řešení, jednoduchá výměna, nízká životnost - zvolte, pokud potřebujete často měnit grafický motiv matný papír 115g/m2.
• Samolepka - dlouhá životnost, stálost barev, změna motivu znamená přelepení - zvolte, pokud nepotřebujete často měnit grafický motiv monomerická samolepka s UV ochranou laminací.
• Magnetka - jednoduchá a rychlá výměna, pro časté změny motivu - zvolte, pokud potřebujete často měnit grafický motiv (nebo máte opakující se motivy a vyměňujete je) spodní část magnetky je samolepící film, vrchní část je potištěna vaší grafikou.

Tím máme za sebou představení těchto reklamních stojanů i jejich dělení. Je tak na vašem uvážení, zda pro svou prezentaci využijete spíše klasický reklamní stojan áčko, který je v nabídce v mnoha formátech, nebo je pro vás více zajímavý reklamní stojan, který obstojí v i silném větru.

Svůj nový reklamní stojan áčko si na eshopu objednáte velice jednoduše. Stačí si vybrat vámi požadovaný rozměr, materiál pro tisk a kusy. Dále pak jen stačí zadat vaše údaje, vybrat dopravu a objednávku odeslat. Další možností, jak reklamní stojan objednat je přes email, kde uvedete všechny potřebné údaje. K objednávce je také nutné dodat tisková data. Jakmile objednávku obdržíme, vaše nové reklamní áčkopro vás začneme připravovat. Reklamní stojan vám poté zašleme na vaši adresu.

Kompletní nabídku reklamích systémů, včetně reklamních stojanů áčko naleznete také na www.print.cz - reklamní stojany áčko.

 

Anonymní výstraha uložení výbušného zařízení dnes na několik hodin ochromila činnost Krajského úřadu Pardubického kraje. Po tragických událostech v Uherském Brodě či Žďáru nad Sázavou je složité obdobné hrozby reálně vyhodnotit a adekvátně jim čelit.

V současné době patříme mezi několik málo úřadů, které jsou návštěvníkům otevřeny bez jakékoliv kontroly. Bezpečnostní hrozby několika posledních měsíců a rádoby vtipné pokusy některých jedinců, jejichž důsledkem je nezbytná mobilizace pořádkových sil, nás nutí zvážit, zda není na čase, abychom současný systém kontroly pohybu osob v budovách úřadu změnili.

Už dnes využívají někteří nepřizpůsobiví spoluobčané naší otevřenosti a na Krajském úřadě vykonávají své potřeby. Je třeba promyslet, jestli nenadešla chvíle, kdy bychom měli více chránit jak zaměstnance kraje, tak občany, kteří každý den přicházejí řešit své záležitosti. Musíme vnímat, že se doba radikálně mění a je nutné se tomu odpovídajícím způsobem přizpůsobit. Případná opatření, která bychom zavedli, však v žádném případě nesmí být vnímána restriktivně, ale musí sloužit především k pocitu většího bezpečí.

Hejtman Pardubického kraje Martin Netolický

„Alena je devatenáctiletá matka. Žije na malém městě sama s dvouměsíční dcerkou, v pronajatém bytě. Snaží se o dceru starat, jak nejlépe umí. Ví, jaké to je, vyrůstat bez rodičů. Svoje dětství prožila u pěstounů. Když byla malá, otec spáchal sebevraždu, matka se zhroutila a později se z důvodu psychiatrického onemocnění nebyla schopna se o Alenu starat.

Než začala do rodiny dojíždět sociální pracovnice z Amalthey neměla Alena nikoho, s kým by mohla sdílet obavy, smutek, ale i radosti související s péčí o Natálku např.: bolení bříška, jak často Natálku koupat, jak jí rozvíjet, vnímat její pokroky apod. Sama se potýká se nedostatkem financí, zatím si není jistá, jak rozdělit peníze, které náklady jsou nezbytné, nebo kde se dá ušetřit, i s tím ji soc. pracovnice pomáhá a podporuje ji v samostatném rozhodování. Otec Natálky je momentálně ve vězení, s Alenou se před porodem Natálky rozešel, svou dceru zná pouze z fotek, Alena je podporována v udržování kontaktu dcery s otcem, i když si není jistá, zda bude jejich vztah pokračovat i po jeho propuštění, chce, aby se otec mohl s dcerou vídat a podílet se na její výchově.“

Amalthea z.s. realizuje díky podpoře Nadace Terezy Maxové dětem další pokračování projektu Na začátku, který je zaměřen na pomoc těhotným ženám v obtížné životní situaci. Služba je určená pro nastávající maminky z Pardubického kraje, které jsou ve většině případů bez podpory rodiny a okolí, potýkají se s minimem peněz, hrozí jim ztráta bydlení, jsou nezletilé, z minulosti si často nesou traumatické zážitky apod. Některé z nich již v minulosti odebrání dítěte zažily. 

Za těmito ženami jezdíme domů, setkávat se však můžeme i jinde podle předchozí domluvy. Poskytujeme jim cílenou a dlouhodobou podporu v období těhotenství, připravujeme je na péči o dítě a současně pomáháme s řešením jejich nepříznivé situace. Snižuje se tak riziko nedostatečné péče, ohrožení dítěte a jeho odebrání z rodiny. Vždy pracujeme s ohledem na nejlepší zájem dítěte. Snažíme se o to, aby dítě mohlo vyrůstat u svých rodičů nebo v péči někoho z širší rodiny. Teprve když se nedaří dítěti zajistit dobrou péči ve vlastní rodině, usilujeme o to, aby mohlo žít v náhradní rodině. Smyslem projektu je podporovat matky v aktivním řešení jejich situace.

Službu poskytujeme bezplatně.

V případě, že se vás tato situace dotýká, neváhejte se na nás obrátit.

Kontakt: Bc. Eva Černá

Sociální pracovnice programu Podpora pro rodinu a dítě

Tel: 777 752 826, email: eva.c@amalthea.cz

Amalthea z.s., Městský park 274, 537 01 Chrudim

Před necelým rokem jsem byl seznámený se záměrem společnosti Foxconn investovat až 100 milionů dolarů do zóny, která se v moderní terminologii označuje pojmem Smart City. Jedná se ve skutečnosti o komplex budov propojených špičkovými chytrými technologiemi, které by měly ve svém důsledku vést k efektivnímu a hlavně technicky vyspělému řízení celé oblasti.

Stávající areál výrobních kapacit v bezprostřední blízkosti Památníku Zámeček tak s vysokou pravděpodobností dozná změn, které si dnes jen stěží dokážeme představit. Kancelářské prostory, střední škola, nová zóna pro bydlení, sportoviště, obchodní zóna, to vše by se mohlo do několika let stát skutečností.

Osobně vizionářský projekt velmi podporuji a jsem rád, že Pardubický kraj může být jeho partnerem a zároveň svou částí přispět k rozvoji dané lokality. Naším záměrem je navázat na aktivity společnosti Foxconn zejména v oblasti vzdělávání, kde se nabízí výstavba supermoderního objektu pro střední školu elektrotechnikou. Pokud se snažíme, aby studenti měli blíž k praxi, kde jinde než v návaznosti na výrobu a zároveň v rámci technologicky vyspělého areálu?

V čem ale vidím rizika: Největším z nich je zcela nedostatečná dopravní dostupnost a nevyhovující silniční napojení zóny. Proto jsme již zahájili řadu jednání, příkladně se Správou železniční dopravní cesty, aby stávající železniční vlečka byla natolik optimalizována, aby mohla být využita i pro osobní dopravu do areálu společnosti Foxconn a přespolní zaměstnanci nemusel využívat městskou hromadnou dopravu.

Složitější situace bude se silniční infrastrukturou. Zde se nabízí urychlení výstavby jihovýchodního obchvatu, zkapacitnění silnic II. a III. třídy v bezprostředním okolí, ale také například napojení zóny na ulici Na Drážce, aby v budoucnu mohl být zrušen nebezpečný železniční přejezd a křížení s železnicí bylo mimoúrovňové.

To vše bude znamenat zátěž na veřejné rozpočty. V možnostech kraje ani města však takovéto miliardové stavby nejsou. Naší společnou snahou bude přesvědčit CzechInvest, potažmo Ministerstvo průmyslu a obchodu, aby akce získala podporu ze státního rozpočtu, tak, jak tomu bylo v Kvasinách. Díky investici společnosti Škoda Auto v Kvasinách byla podpořena nemocnice v Rychnově nad Kněžnou, uskutečnila se rekonstrukce trati Častolovice – Solnice a staví se obchvat v samotném městě. Nechceme tedy nic jiného než obdobný přístup státu k investici, která je výzvou pro naše krajské město.

Martin Netolický, hejtman Pardubického kraje

Do roku 2008, než jsem navštívil Laos, byla pro mne Čína pouze vzdálený a vzácný kus mé vlastní kulturní bytosti, jako starý Egypt, Řecko, Mexiko. Sice jsme v roce 1968 napsali s Petrem Kalandrou posměšnou píseň Slunce Mao, ale to jen z radosti. Teprve když jsem viděl v této malé, hornaté, komunistické zemi, jak nadutě se k ní velká komunistická Čína chová, jak plundruje její přírodu a obyvatelstvo ani jedné země do toho nemá co mluvit, tak se mě cosi dotklo. V Luang Prabang jsem napsal text. Trochu kramářský. Muziku složil Vladimír Veit. A jelikož město bylo plné barevných betonových draků, kterým Laosané dávali každý den do tlamy napapat rýže, dostal jsem k nim srdečný vztah. V kramářské písni ČÍNA pak ožili úplně:

http://www.hutka.cz/new/mp32/china04.mp3

Po podivném posledním desetiletí, kdy část politiků i obyvatel chce zase blíž k Rusku, prožívám pocity absurdity. EU a NATO nám prokazatelně zaručují prosperitu, bezpečnost, svobodu a nezávislost. Ale leze k nám útočná propaganda, která na nás bafá i z Pražského hradu, že EU a NATO jsou jakési karikatury, které nás utiskují a vysávají. Dobře, pár pomatenců plácá zbloudilosti. To se ve svobodné společnosti také děje. Ale pitomé je, že rozhodující většina se vyřadila z vlivu a zastrčila hlavu do písku rozlehlé pouště nezájmu o jakékoliv dění. Nechá se pouze vystrašit televizní obrazovkou a přesvědčovat, že ostnatý drát okolo země by mnohé vyřešil. Agresivní skupinka začíná být slyšet.

[[img:chrn_fullwidth:12862:Ne všichni byli v Praze z návštěvy čínského prezidenta nadšeni.  Foto: Pavel Šmíd ]]

A v této atmosféře rozvratných pochybností nás navštívil hlavní čínský komunista. Ve vší parádě. Jenže státní náštěva to byla jen na oko. Několik zbohatlíků, co pasou našeho pana prezidenta, použilo stát k dělání vlastních kšeftů. Čínský komunista to viděl rád, protože tak to doma také vede. Čína nepatří občanům, ale komunistické straně, tak jako to bylo čtyřicet let u nás. Občan smí tuto skutečnost jen oslavovat. Ale nám, malé zemi, která byla během posledních osmdesáti let dvakrát přepadena a okupována, vadí, že se to stalo taky Tibetu. Takže jsme ukázali pár tibetských vlajek. Mírumilovně a bez pokřiku. Byla zde i jemná připomínka nám milého Dalajlámy a Václava Havla. V normální politice celkem okrajová záležitost. Jenže chápání prezidentových pasáků je jiné. Z nejistoty propadli panice, že sluníčková tibetská vlajka by kšefty kazila. A zde se objevuje jméno policajta Jiřího Komorouse. Za komunistů prošel špionážním výcvikem a stal se profesionálním rozvědčíkem s orientací na Francii. Po převratu ho přeřadili na boj proti drogám. Tam jsme se potkali. Angažoval jsem se v tom také. I s Pavlem Bémem jsem jezdil po školách, já hrál písničky a on vysvětloval.

Pavel Bém pak udělal kariéru, já zůstal písničkářem a Komorous se stal mysticky věřícím Landovsko-Ortelovským vlastencem. Teď je šéfem Útvaru pro ochranu ústavních činitelů. Hmm. Čeští špioni byli pod patronací KGB. Ústavní činitelé jsou zástupci mého státu. Chci, aby tento stát zůstal můj a byl bezpečný. Aby se už nestalo, že v první hodině okupace je uprostřed Prahy zajata vláda i s troubou Dubčekem... A kdo si teda vlastně vzpomněl, když zavlály na bývalé Leninově třídě rudé prapory, že vlajka Tibetu je provokace? Chování policajtů naznačovalo, že možná třeba žijeme také v jiném státě. V zemi, kde prezident z pozice svého úřadu organizuje kšefty svým zbohatlickým pasákům a říká tomu investice. Jaká investice má následovat příště?

Jaroslav Hutka