Ať jen pořád nepíši o politice, tak dnes ryze technicky. Cituji z článku Chrudimských novin: "Samotná demolice dosluhujícího objektu začala nejprve rozebráním dvou dvanáctimetrových komínů, které zde původně sloužily k odvětrávání sušičky sladu. ´Komíny byly netypické v tom, že u obou byly nahoře umístěny velké plechové ´čepice´, které pravděpodobně usměrňovaly proudění vzduchu do objektu pod nimi. Museli jsme tedy nejdříve začít jejich odstraněním,´ říká Tomáš Mysliveček."  To ale není tak docela pravda.
[[img:chrn_fullwidth:209:Větrací hlavice, tady už bez korouhviček, na komínech chrudimské sladovny, o nichž je v příspěvku Františka Pilného řeč, jsou dnes minulostí.  Foto: Chrudimské noviny]]
"Velké plechové čepice" se správně nazývají větrací hlavice nebo též trošku starší češtinou korouhvičky. Nesloužily k proudění vzduchu do objektu pod nimi, ale naopak. Otáčely se po větru tak, aby vždy boční vyústění této hlavice bylo po větru. Prouděním větru docházelo ve vlastním komíně k vytvoření podtlaku, který nasával dole vlhký vzduch a komíny jej vypustily ven. Dole muselo být přisávání vzduchu z venku do objektu. Zřejmě tento podtlak (nebo-li tah komína) nebyl dostatečný, proto byly komíny doplněny ventilátory pro zlepšení proudění vzduchu.

Název "korouhvička" pochází původem od ozdoby na střeše - plechového kohouta, který se podobně, jako tyto větrací hlavice, otáčel po směru proudění vetru. Tento kouhout se umisťuje na hřeben střechy. Zatímco tyto hlavice měly praktický účel, tak kohout na střeše je ryze ozdoba. Společné mají jen právě ono natáčení podle směru větru. Odtud též pochází krásné české přísloví "otáčet se, jak korouhvička", které trefně použil například Vlasta Burian ve filmu Katakomby.

Čtenáře Chrudimských novin zdraví František Pilný

Českem otřásají zprávy ohledně neštěstí v Uherském Brodě. Těžko se lze vžít do neštěstí rodin obětí. Jejich bolest je obrovská. Novináři dělají svoji práci a tak ještě několik následujících dnů bude tato zpráva zaplňovat stránky médií. Diskuze pod články zaplavují hysterické výkřiky některých pacifistů o omezení legálních držitelů střelných zbraní. V první řadě si však musíme uvědomit, že nezabíjí zbraň, ale člověk. Těžko můžeme nyní hledat viníka. Viník je mrtev!

Zbrojní průkaz v naší zemi nelze získat rozhodně zadarmo, žadatel musí kromě bezúhonnosti (čistý trestní rejstřík), prokázat i spolehlivost (nesmí opakovaně páchat přestupky uvedené v zákoně o střelných zbraních a střelivu). Musí prokázat zdravotní a odbornou způsobilost. Psychotesty skutečně nejsou povinné. Odpovědnost při posuzování zdravotní způsobilosti nese praktický lékař, který posudek vydává a má pravomoc v případě pochyb uchazeče na psychotesty poslat. Musíme však přiznat, že psychotesty nejsou ze své podstaty samospasitelné. Žádný psychotest nemůže odhalit zkratovité jednání jinak stabilního jedince. Na druhou stranu může odfiltrovat vyloženě psychopatologické osobnosti a labilní jedince. Je pravdou, že paranoidní osobnosti se často ozbrojují, na druhou stranu zdaleka ne všichni majitelé zbrojních průkazů jsou paranoiky.

Občan v demokratické zemi musí mít právo se legálně bránit. Lidé se rodí silní a slabí a pánové Smith a Wesson dokázali tyto rozdíly eliminovat. Argument, že na ochranu tady máme policii, je zcela plochý. Útočník nikdy na svoji oběť neutočí v místě, kde právě hlídkuje policie. Policie po oznámení na tísňové volání může na místo přijet za 10 minut, ale také za půl hodiny. Kolik obětí může mít na svědomí ozbrojený střelec, ale i útočník s bodnou či sečnou zbraní nebo autem do příjezdu policie? Přiznejme si to, že psychopata se zbraní může zastavit pouze ozbrojený a vycvičený slušný člověk! Spousta držitelů zbrojních průkazů má střelectví jako koníček a tráví na střelnici mnohem více času než policisté. Kdyby se v restauraci nacházel legálně ozbrojený občan, bylo by s největší pravděpodobností obětí méně.

V České republice je více než 307 000 držitelů zbrojních průkazů a více než 700 000 kusů registrovaných střelných zbraní. Selhání jednotlivce z takového počtu držitelů zbrojních průkazů je spíše promile než-li procento selhání. Přesto, že podráždění a nezodpovědní řidiči zabijí ročně mnohonásobně více lidí než držitelé legálních střelných zbraní, nikdo o omezování řidičských průkazů neuvažuje. Zavedení řidičských průkazů na zkoušku u mladých řidičů a zodpovědný přístup lékařů při posuzování zdravotní způsobilosti řidičů a držitelů zbrojních průkazů může toto riziko výrazně eliminovat, nikdy však zcela vyloučit!

Za svoji mnohaletou praxi strážníka jsem se dostal do situace, kdy jsem hleděl do hlavně nabité brokovnice opilého psychopata, který vlastnil zbrojní průkaz, nikomu bych tuto zkušenost nepřál. Pro zdravého jedince není vůbec snadné vystřelit na člověka, a to i v situaci, kdy vám jde o život. Několikrát jsem však také musel uskakovat do příkopu před přestárlým řidičem, který mne za bílého dne v reflexní vestě přehlédl. Auto je stejně nebezpečná a mnohdy nebezpečnější zbraň než pistole!

Žijeme v uspěchané době plné stresu a podobná selhání jedinců vidíme na celém světě. Můžeme se zamyslet nad naším žebříčkem hodnot a tomu přizpůsobit náš život. V situaci, kdy nám jde o život, můžeme spoléhat jenom sami na sebe.

Upřímnou soustrast a mnoho sil rodinám a příbuzným obětí, ale i rodině pachatele.

Jiří Stuna, Chrudim

P.S.: Autor článku je psychoterapeut, dlouholetý velitel Městské policie ve Skutči a učitel sebeobrany

Už od roku 1871 mohou lidé využívat železniční spojení z Chrudimi do Pardubic. I přes všechen pokrok trvá ale takové spojení o délce několika málo kilometrů i dnes, v 21.století, v některých případech skoro přesně tak dlouho jako ve století páry. Někdy dokonce i déle. A vzhledem k tomu, že právě v Pardubicích zastavují každý den už nějaký ten pátek rychlovlaky od Hamburku, Berlína, Vídně, Budapešti a jiných evropských měst, je bohužel propojení Chrudimě s okolním světem mnohem komplikovanější, než by si mnozí z nás mohli myslet.

Ostatně, ono stačí se jen na chvíli zastavit a rozhlédnout kolem sebe. A hned uvidíte, mnohdy i ucítite ten smrádek a teploučko, které číší zpoza takřka každého rohu. Ať už ve formě sice krásné, historické památkové zóny, přes kterou je ale paradoxně veden tranzit osobních automobilů a hromadná doprava je z ní vyloučena, anebo krásného náměstí, kde dávají lišky mnohdy i přes den dobrou noc. A o kousek dál vidíme pro změnu měsíční krajinu před kdysi věhlasným hotelem Romania, než z něj někdo dokázal vytvořit po interiérové stránce barokní hrůzu a kýč povýšený venkovní přístavbou a zásahem policejního komanda. Ať je také nějaká sranda, že? Smrádek a teploučko jsou patrné i na unikátním a krásném prostranství samotného centra, které je ale v takovém stavu, že se sem nikomu nechce ani na bleší trh, a kde obří plátno a stovky prázdných sedaček vypovídají o době se spoustou chytrých mobilů nebo tabletů, které dnes dělají z biografu mnohdy cizí nebo i sprosté slovo.

Proto jsem si po posledních komunálních volbách v duchu říkal, že je možná fajn, že se tam "nahoru" dostaly zase nové tváře. A že to možná ten náš věčně brčálový kačák, který tu pořád máme, přece jen trochu rozvíří. Když jsem si ale přečetl na těchto stránkách reakci pana Herbsta ohledně vlastního vyjádření k setkávání zastupitelů s panem starostou, tak se mi jen protočily panenky a přestal jsem všemu věřit. Říkal jsem si, zda syndrom s naší úvratí nepostihl i jeho.

Taková skoro "banální" věc je setkávání se starostou města a co vše z toho může vzniknout. Řekl bych, že až fantasmagorická taškařice, vhodná tak možná ještě do pořadu Tele Tele. Přestože si o tom všem člověk jen přečte, neví, jak to přesně bylo, či ještě lépe, řečeno slovy Dany Medřické, jinak skvělé představitelky postavy doktorky Fastové v seriálu Nemocnice na kraji města: "Já jim k tomu nesvítila," musí se divit a kroutit nad tím vším hlavou. Osobně pana Zahrádku neznám, ale co se týče mé občasné telefonické nebo mailové komunikace s ním, tak mám jen dobré zkušenosti. Pokaždé jde o korektní, slušné a vstřícné jednání. Dále se mi líbí jeho články a postřehy v těchto iNovinách. Směřují totiž často do černého, nebo alespoň minimálně tím správným směrem. Proto nemohu uvěřit tomu, co tu napsal v několika sloupcích pan zastupitel Herbst. Už jen jeho slova o nahrávacím zařízení, o novináři, kdy dává toto slovo posměšně do uvozovek, jeho slova o hvězdách, jsou opravdu jak někde z Venuše či Marsu. Jsou neskutečná, zní hodně podivně a jakoby z jiného světa. Nedokáži si vůbec představit, co si pan zastupitel počne, až bude chtít zveřejnit a řešit daleko závažnější a podstatnější věci, než "jen" pouhé povídání si s panem starostou. Bude pak snad iniciovat vznik nějaké instituce, například po vzoru komunistického Federálního úřadu pro tisk a informace, a nechá si své řádky autorizovat a schválit přímo tam? Opravdu směšná představa.

Za takového stavu, kdy se jedna obyčejná zpráva o činnosti zastupitele města zvrhne do takové absurdity - napadání a osočování druhého člověka, pak si opravdu nezasloužíme nic víc, než to, co máme. Jen tu naši Potěmkinovu vesničku a onen vlak, co přijíždí do Pardubic tak jako v dobách páry, a to ještě ke všemu často v momentě, když už je jen vidět, jak se červená zadní světla expresního vlaku do Berlína či Vídně ztrácí někde rychle v dáli. A tímto stylem jednání a konání, jaké nyní předvedl i nový městský zastupitel pan Herbst, bude ještě dlouho trvat, než takový vlak jednou dostihneme a budeme moci do něj i nastoupit. Dobře nám tak!

Tomáš Velendorf, čtenář Chrudimských novin

Ve středu 4. února v 17 hodin se uskutečnilo historicky první (v tomto volebním období) z pravidelných setkání členů chrudimského zastupitelstva se starostou Mgr. Petrem Řezníčkem. Smyslem těchto pravidelných neformálních setkávání je informovanost o přáních, problémech a potřebách občanů. Má představa předávání informací je: občan - zastupitel - starosta - zastupitel - občan.

Témata k diskuzi byla:
- Informovanost veřejnosti o plánech a vizích vedení města - městský rozhlas ano, či ne? Chrudimský zpravodaj a webové stránky města ...
- Strategický plán udržitelného rozvoje města Chrudimi 2015 - 2030
- Lesovna Podhůra ?
- Zrušení devatenácti dopravních překážek v Široké ulici?
- Jaké má záměry, plány vedení města s budovou bývalého IVTASu v městském parku? Bylo by možné tuto budovu využít na Dům umění a řemesel, městskou galerii atd.?
- Rekonstrukce sportovní haly, nebo stavba nové haly na zelené louce? Například v prostoru ploché dráhy?
- Financování a výsledky projektu "Zdravé město".
- Řešení prostoru za muzeem - areál letního kina - Multifunkční kulturně-společenské open air centrum.
- Sestavení a schválení obsazení komisí poradních orgánů rady města?

Příští hodinka se starostou bude ve středu 4. března v 17 hodin a následně pak v 19 hodin setkání zastupitelů s občany v Galerii v Muzeu. Jste všichni srdečně zváni.

Richard Herbst, zastupitel města za ANO 2011

Se zájmem jsem si přečetl článek v Chrudimských novinách o využití lokality "Jedličky". Je to bohužel tak, jak píšete, město vybírá poplatky za psa, ale volné venčení v Chrudimi není možné. Přitom i například v centru Prahy najdete plácek oplocený nízkým plotem s cedulkou "Volné pobíhání psů dovoleno". Nevím, proč to nejde v Chrudimi, asi proto, že by to bylo něco nového, nevyzkoušeného. Na to si totiž tady nehrajeme, cokoliv nového je třeba řádně odmítnout a nejlépe ještě toho, kdo s nápadem přišel, řádně uzemnit.

Docela se divím, že i starosta Řezníček vyslyšel přání našeho zastupitele Richarda Herbsta (a jeho ústy prezentovaný názor spousty Chrudimáků) a je ochoten se setkat jak se zastupiteli (zřejmě opozičními), tak i s občany města, je to totiž také něco nového, v Chrudimi dosud nevyzkoušeného a co na tom, že jinde je to běžné? To se v Chrudimi nenosí. Děkuji Vám, pane starosto.

Město Chrudim má však daleko zajímavější projekt, a to je Zdravé město a Místní agenda 21. Na zastupitelstvu bylo schváleno na tento projekt asi 2,5 mil. Kč, pravda, většina z toho je kryta dotací z rozpočtu ČR. Požádal jsem o zaslání podrobnějšího rozpočtu na tento projekt a dočetl se v něm např. toto: "Zpracování studie o zdraví a životním stylu dětí a školáků v Chrudimi", částka celkem 82.000,- Kč (z grantu hrazeno 69.700,- Kč a z vlastních zdrojů (=města Chrudim) 12.300,- Kč)." Takže za jakousi studii o životě školáků vyhodíme 12 tisíc Kč z městského rozpočtu a 70 tisíc ze státního rozpočtu. Docela by mě zajímalo, zda tuto studii zpracovávají v každém městě? A která firma ji zpracovává? Kdo se tím živí? A jak se asi bude lišit životní styl školáků v Chrudimi a například v Kolíně? Spousta otázek k jednomu řádku v rozpočtu. Skoro bych řekl, že nebude rozdíl v životním stylu dětí a školáků v Chrudimi a v Kolíně. Pak se máme divit, proč má stát tak velký dluh.

To jen malé a krátké zamyšlení na okraj.

František Pilný, zastupitel města za ANO 2011

Základním a prvním bodem volebního programu hnutí ANO v komunálních volbách v Chrudimi bylo pozitivní a neútočné vedení volební kampaně a snaha o navození atmosféry spolupráce v orgánech města v případě volebního úspěchu. To bylo společně se snahou o změny základem veškerého úsilí v předvolební kampani i v povolebních vyjednáváních. Proto jsme nikoho nenapadali a při hodnocení povolebních jednání jsem se vždy snažili podávat jen neurčité informace o tom, že jednání jsou velmi složitá a případná koaliční dohoda je tedy v nedohlednu.

Naopak my jsme před volbami i v průběhu povolebních vyjednávání byli v různých mediích a prohlášeních označováni za vyděrače, dočetli jsme se o nás mnoho lží, osočování a polopravd. V mnoha případech se můžeme jen domnívat, kdo byl zdrojem takových informací a komu jejich zveřejnění „prospívalo“. Takováto tvrzení se jen velmi těžko vyvracela právě s ohledem na zachování slušnosti při jednáních a nepřipouštění konfrontace přes media. Právě takováto vyjádření z našeho pohledu zavírala dveře k jakékoliv případné další spolupráci. Pokud nyní zpětně hodnotím některé naše postupy, vyjádření a stanoviska, docházím k závěru, že je třeba nyní, když je již rozhodnuto, uvést k některým skutečnostem naše stanoviska.

Nikdy jsme nezpochybňovali, že je SNK vítězem voleb a má právo vést jednání o radniční koalici. Zdůrazňovali jsme ale, že naše vyjednávací pozice je úplně stejná. Protože i my jsme získali šest mandátů, stejně jako SNK. Bohužel jsme neustále naráželi na argument druhé strany, že oni nemají šest mandátů, ale třináct (tedy včetně ODS a ČSSD) a že „voliči jasně rozdali karty“ a nepřejí si tím pádem nic jiného, než pokračování dosud vládnoucího uskupení. To byl jeden z hlavních příkladů účelové interpretace výsledků voleb. Ale také to byl hlavní důvod, proč veškerá další jednání skončila tak, jak skončila. Ať jsme přišli s jakýmkoliv návrhem, vždy to nebylo možné, pokud by nerespektoval výsledky voleb a tedy zachování jejich třináctky. Třináctky, která byla prokazatelně uzavřena již před volbami a následně stvrzena i po vyhlášení výsledků. Arogantní tvrzení o tom, že oni vlastně mohou vládnout bez nové rady i vedení dál, třeba klidně celé další čtyři roky, protože si to voliči tak přejí, byla jen důsledkem takto uzavřených dohod. Vše se zakrývalo napadáním z vyděračství a nesmyslností našich požadavků. Jednou jsem byl označen za toho, který brzdí jednání, protože pro mne neexistuje jiná varianta, než abych byl starostou, jindy zase, že brzdím jednání proto, že ve Dvoře Králové mi vlastně nic nechybí, tak proč bych měl mít zájem se v Chrudimi dohodnout. A bylo i mnoho dalšího osočování.

Základní chybou, která je nám vyčítána, je, že jsme naši snahu o změnu personifikovali až po volbách. Že z našeho programu ani našich vyjádření nebylo patrné, o co nám vlastně jde. Ano, od počátku pro nás změna znamenala i změnu ve vedení města. Způsob řízení města a další kritizované praktiky pro nás byly zosobněny pány Řezníčkem a Čechlovským. Proto pro nás při většině jednání nebyl model s těmito dvěma pány ve vedení města přijatelný. Já osobně jsem několikrát nabízel Petrovi Řezníčkovi i možnost, že se oba v zájmu dohody zřekneme jakýchkoliv ambicí na posty ve vedení města. Ale zde jsme opět vždy narazili na to, že to nejde, protože voliči si přejí něco jiného.

Nikdy jsme nebyli na rozdíl od SNK schopni jasně a neúčelově interpretovat výsledky voleb v Chrudimi. Věděli jsme jen jediné, že pro naši snahu něco změnit, jsme nedostali dostatečnou podporu. Na druhou stranu nás stejný volební výsledek, jako dosáhlo SNK, určitě opravňoval k jednáním o případné koalici s ČSSD a to bez toho, že to bylo ze strany SNK a ODS považováno za podpásové nefér jednání. Proč? Koalice se Svobodnými, Koalicí pro Chrudim a ČSSD, to mohla být jedna z optimálních možností, ke které jsme možná my dostali od voličů impuls. Bohužel, třináctka byl nerozbitná. Co je však jasné, že v průběhu povolebních vyjednávání nás kontaktovalo velké množství lidí, kteří tvrdili, že nás nevolili proto, abychom ustupovali nebo se se s nimi (myšleno třináctkou) spojovali. Takže nešlo jen o stanoviska jednotlivců ve vyjednávacím týmu. Stejný názor měla i většina kandidátů za hnutí ANO. Stejný názor zastávali dlouhodobě i Svobodní a chvíli i Koalice pro Chrudim.

Co k tomu říci. Na co byly potřeba všechny ty tanečky po volbách, když to nakonec dopadlo tak, jak to dopadlo. I pan Dr. Tejkl to potvrdil, že to od počátku byl model optimální. Jen ten vývoj okolo byl z našeho pohledu nepochopitelný. Všechna ta jednání kolem, napadání a osočování, to byla jen kamufláž a v tomto případě hodně nehezké divadélko. Karty se možná rozdávaly někde úplně jinde, než v Chrudimi a aktéři tohoto představení mysleli na něco úplně jiného, něž na zájmy našeho města. Vždyť za dva roky budou krajské volby a ambice můžeme mít i na celostátní úrovni. Zase se jen potvrdilo, že politika je... Ale o tom, že nechci být sprostý, se již psalo. Jen k tomu uvedu, že nedokážu pochopit, jak si mohli padnout do náruče ti, kteří se v průběhu všech jednání vzájemně označovali za ty nejméně přijatelné pro případnou koalici. Jakákoliv naše nabídka vůči SNK vždy ihned končila tím, že přece oni nepůjdou do koalice s někým, kdo je zásadně proti nim a nemá zájem se s nimi dohodnout. Vyslechli jsme si povídání o okopávání kotníků a namydlených schodech. Dokonce víme o jednom kandidátovi za ODS, který přestoupil od Koalice jen proto, aby „šel proti Málkovi“. Já jsem byl opakovaně před nevyzpytatelností pana Málka z mnoha stran varován, ale znovu jsem naivně uvěřil tomu, že by každý měl stát za tím, co říká. Postup pana Málka a následně celé Koalice pro Chrudim pro mne byl největším zklamáním.

Ing. Ondřej Kudrnáč, kandidát na starostu za hnutí ANO 2011 v Chrudimi

Vážení novináři, dovoluji si zaslat text z mého facebookového profilu jako vyjádření k anonymu k podanému trestnímu oznámení. Hned na začátek poprosím - šiřte dál i s mým textem. Dnes, tj. 20. 1. 2015 můžete na CT24 sledovat proužek zpráv, kde běží, že šéf pardubické ODS Jiří Janků čelí obvinění ze zpronevěry.

Tipnul bych si, že za tímto "anonymem" v médiích a trestním oznámením stojí pan Pavel Nevečeřal vedený ve sdružení Patrioti panem Jiřím Lejhancem. Jsme malé město, většina je zná. Přečtěte si pozorně dané trestní oznámení. Nepřipomíná Vám to udavačské dopisy z dob totality? Je smutné, že takové praktiky předvádí lidé reprezentující skupinu zajímavých osobností v politickému hnutí Patrioti.

Závažným trestným činem je profitování z peněz města... :-). Z jeho hodnocení voleb vyplývá, že jsem se obohatil. No, tohle musí vadit každému podnikateli a slušnému člověku nejen v řadách politického uskupení Patrioti, ale napříč politickým spektrem i obyčejným lidem.

Já za sebe pouze mohu říci, že budu s radostí spolupracovat s Policií ČR a že se nenechám zastrašit ani tímto, ani anonymními smskami, které mi přišly jako předvoj této akce, kde pisatel špiní mou paní, mne a informuje mne, že už velmi brzy se na mne uvaří voda v kotli :-). No, tak už je to tady.

Proč si myslím, že to jsou výše uvedení pánové? Protože je to postopáté. I na vlastím webu to zkoušeli zpromotovat, ale nikoho takové pomluvy nezajímají. Viz. web Patriotů Pardubic a článek právě pana Nevečeřala...

Dokonce bych rád vyzval představitele jmenovaných institucí, na kterých parazituji, aby se k tomu vyjádřili. To by mohlo být zajímavé :-). Protože je to také útok na všechny jmenované instituce, které jsou mimochodem spolupachateli. Pošpinit Janků je jedna věc, ale tady jsou město Pardubice, Městský rozvojový fond, Dopravní podnik, Komorní filharmonie, Technické služby, Letiště, Dostihový spolek, dokonce i školka, která si, chudák, dovolila utratit za pět let u nás něco okolo 30.000 Kč.

S přátelským pozdravem Jiří Janků www.jiri-janku.cz

Samotný text trestního oznámení

Dne: 10.12.2014 Místo: Pardubice

Věc: Podání trestního oznámení na neznámého pachatele

V roce 2013 v měsících září až říjen, při volbách do PS PČR, byl spáchán trestný čin. Zcizení peněz Oblastního sdružení ODS Pardubice, obelhání dárců, obohacení se ve prospěch jedince.

Zcizeny byly peníze sponzorů, kteří se rozhodli podpořit svou stranu. Byli záměrně obelháni Jiřím Janků, předsedou oblastního sdružení Pardubice, že tyto peníze mají posílat na účet jeho společnosti eBrána.

Oblastní sdružení ODS Pardubice má svůj vlastní účet, který pro tyto záležitosti využívá, veškeré peníze jsou tudíž evidovány a jsou transparentně používány ve prospěch a účel dárci daný a jejich použití schvaluje příslušný orgán.

Jiří Janků svým jednáním obohatil pouze sebe, svévolně nakládal s penězi určenými pro Oblastní sdružení ODS a platil jimi úkony, které prováděla jeho firma bez výběrového řízení.

Jak vyplývá z jeho hodnocení voleb, měl se obohatit o cca 250 tisíc korun, což však neodpovídá nákladnosti jím objednaných služeb. Předpokládáme obohacení cca o 500 tisíc. Tyto peníze však dostával i přímo do rukou bez smlouvy a tudíž je ani nedanil a nepřiznával.

Dalším závažným trestným činem je profitování z peněz města Pardubice a Pardubického kraje. Zde vydělává na veřejných zakázkách pro statutární město Pardubice a pro firmy patřící městu nebo Pardubickému kraji. Pravidelně je jediným účastníkem výběrových řízení, ale i tam kde výběrové řízení nebylo vypsáno, což není v případě veřejných institucí možné.

Firma eBrána (potažmo i firma Wizards.cz, která patří panu Jiřímu Janků) propojila byznys a politiku a došlo ke střetu zájmů a nezákonnému obohacování na základě konexi.

Firmy eBrána a Wizards.cz, Gepard mají zakázky u těchto firem a institucí financovaných z veřejných peněz města Pardubice a kraje a Pardubického kraje:

· město Pardubice
· Městský rozvojový fond
· Dopravní podnik města Pardubice
· Komorní filharmonie Pardubice
· technické služby města Pardubic
· Letiště Pardubice
· Dostihový spolek Pardubice
· Úřad městské části Pardubice VII
· Základní škola praktická a mateřská škola speciální Pardubice Mateřská škola Srdíčko
· Pardubický kraj
· Domov mládeže a školní jídelny Pardubice
· Správa a údržba silnic Pardubického kraje

Blíží se konec roku a chtěl bych se trochu ohlédnout zpět. V létě mnoho nechybělo a Pišťovy se staly tak známé jako Vrbětice. Ty se několikrát denně skloňují ve sdělovacích prostředcích. Ještě jsem neslyšel závěry vyšetřování havárie, a co se vlastně v chemických skladech ukládá. Chrudim navštívil cirkus Berousek. Přiznám se, že když zahlédnu cirkusový stan, připomíná mi to dětství. Tehdy jsme cirkusáky a cirkusačky obdivovali a záviděli, že můžou chodit do školy, kde chtějí. Cirkus si nehraje na velké umění. Chce pobavit především děti, a to se daří. Stan postaví a představení spolu se zvířaty odehraje patnáct lidí. Mezitím si zajišťují propagaci na dalších štacích. Vše zbourat a sednout za volanty náklaďáků je otázka hodin. Předpokládám, že zhruba tolik lidí jim vystavuje nutná povolení na úřadech. Napadá mě, kolik by za těchto podmínek a bez dotací fungovalo divadel? Jak je možné, že se bez našich herců obejde Hollywood? Od poloviny října se zřejmě ve Vrběticích nacvičuje novoroční ohňostroj. Obyvatelé se evakuují, armáda má manévry. Munice, kdoví čím obohacená nebo ochuzená, nekontrolovatelně vybuchovala. Ministr se předvedl v erárním triku a možná někoho vyznamená za statečnost.

Uhodil třístupňový mráz a zastavil železnici. Slogan, "všichni stojí, my jedeme," dávno neplatí. Kdyby nepřišla obleva, tak těch pár lidí, kteří u dráhy ještě fyzicky pracují, otloukají námrazu dodnes. V Praze se od dob Křižíka zastavily podruhé tramvaje. Poprvé je zastavily barikády při květnovém povstání v roce 1945. Kdysi koloval vtip. Pozor na kalamitu, přijde podzim, bude padat listí. A to jsme v té době měli dokonce dva ministry dopravy.                      

Poslanci si málem v tichosti odhlasovali čtrnáctiprocentní zvýšení platu. Cudně mlčí o příplatcích a náhradách. Většina z nich vykonává své původní zaměstnání a mzdu samozřejmě věnují na charitu. Nebo se mýlím? Proběhly volby. Připadalo mi to, jako když se hraje před prázdným hledištěm. To se špatně hraje. Zvláště, když jde o představení, kde každý ví, jak skončí. Diváci se alespoň podívají na pohledného milovníka a hezkou naivku. To však bylo spíše vzácností. Zvolení zastupitelé s tak slaboučkým mandátem, který o několik procent převyšoval hranici uznání referenda, vytvořili různé koalice, spíše partičky. Nevím, proč koalice nejdou společně do voleb? To by však chtělo odvahu. Takhle se může klidně stát, že ten, který dostane nejvíce hlasů a měl by být automaticky starostou, ať se to líbí nebo ne, vypadne. Je otázkou, zda-li tohle divadlo neodradí zbytek voličů. Uvidíme, zda se dokáží zastupitelé dohodnout ještě letos, nebo to odloží jako poslanci Vrbětice na příští rok.

Slavilo se čtvrtstoletí od sametové revoluce. Dohadovalo se, kdo vlastně demonstroval a kdo ne. Na Národní se nacvičovalo hajlování s rudými kartami. Obdivuji, jak všichni trefili odstín a velikost karet. Účast však byla slabota. To v roce 1938 hajlovalo při vítání německé armády sto tisíc Pražanů. Demonstrovalo se i na Klárově, kde se přidali i profesoři a předvedli se před prezidenty okolních států. Potom pěkně tvrdě po bolševicku na Hrad. Chybělo jen přelézání brány jako při útoku na zimní palác.

Nechyběli ani pomalovaní otužilci pod transparentem na chrámu Svatovítské katedrály, symbolu české státnosti. Možná, že se inspirovali největšími umělkyněmi na světě - Pussy Riot. To mohli jít ale do chrámu, tam je tepleji a mohli se svlíknout úplně. Třeba chtěli napodobit zloděje, kteří po požáru vykrádali katedrálu a podle pověsti se tím chránili před dogami, které tam hlídaly. Kníže Václav, který chrám založil, se dokázal postavit v čelo svých šiků a aby zabránil krveprolití, nabídl protivníkovi souboj. Těžko si dovedu představit někoho ze současných vůdců v čele armády. Ledaže by chtěli nepřítele uchechtat.

Jako předvánoční přání bych si přál, aby ti, kteří tak zázračně rychle díky svým schopnostem dokázali zbohatnout, pomohli vyvést Evropu z problémů. Aby ti, co tuto zem vedou, ji začali považovat za svoji vlast a tak se k ní i chovali. Abyste ty, kteří vám dali život a myli vám pussyny, vyzvedli z chudobinců a odkladoven a vzali je na pár hodin domů. Čekají na to.

Jaroslav Koreček, Škrovád

Nezbývá mi, než reagovat na nepravdivé výroky Petra Lichtenberga ze Strany svobodných občanů, který v diskusích pod články Chrudimských novin opakovaně tvrdí, že projekt Muzea barokních soch je chybný, že na něj občané města doplácejí, a že zadlužil Chrudim nejvíce v její historii. Reaguji na tyto nepodložené údaje pod tíhou pořekadla, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou, a lidé tak mohou snadno nabýt dojmu, že to, co říká Petr Lichtenberg, by pravda být mohla.

Pravda to však není a nikdy nebyla. V historii města Chrudim bylo podobných „nejdražších investic“ celá řada, stačí vzpomenout na stavbu Muzea, které nejenom ve své době, ale dosud svým významem a kvalitou odpovídá spíš investici v hlavním městě kterékoliv země. Dalšími „drahými investicemi“ byly stavby chrudimského divadla, nemocnice na Kateřině, regulace toku Chrudimky, školních budov, revitalizace chrudimského Bronxu (IPRM), apod., velmi často investovaných z rozpočtu města a velmi často také bez podpory císaře pána, státu či Evropské unie. Velká část těchto investic zadlužila město na desítky let. Co se v těch dobách objevilo nespokojenců, žehrajících na zátěž obyvatelstva, si můžete přečíst v muzejních análech. Dnes, s odstupem času nikdo na tyto investice nehubuje a město se jimi pyšní tak, jako se třeba chlubíme nejlepším sálem v České republice či titulem „město škol“, díky kterým byla Chrudim nazývána Aténami východních Čech. Možná je to tím, že v Chrudimi žilo a žije dostatek vzdělaných lidí, kteří vědí, že jenom snaha posunout město dopředu, například právě kvalitní kulturní, sociální, dopravní či podnikatelskou infrastrukturou, zabraňuje zmizení našeho města do bezvýznamnosti.

O to víc mě zaujaly myšlenky Petra Lichtenberga, který hřímá teze o nesmyslnosti projektu Muzea barokních soch (Mubaso). Nepamatuji si, že by se mě Petr na projekt Mubaso někdy zeptal, snad jednou, před lety na ulici, ale vzpomínám, že když jsem se mu na jeho zjednodušené argumenty snažil odpovědět, on rozhovor rychle ukončil se slovy, že to je moje pravda a on má jinou.

Přemýšlím, co je zajímavého na jeho myšlence, udělat z muzea prostor pro reprezentační a ceremoniální účely. Jako by jich na radnici a v Muzeu nebylo dost. Snažím se pochopit argumenty Petra i jeho Svobodných, bohužel napadá mě pouze jedna věc. O všech investicích v našem městě dávno i nedávno rozhodovali lidé, kteří byli vzdělaní a viděli vždy o trochu dál než běžní občané města. Měli odvahu a schopnost odhadnout smysl a přínos té které investice. Upřednostňovali jejich dlouhodobý dosah pro rozvoj města před krátkodobým a populistickým efektem. Myslím, že názory Petra Lichtenberga na Muzeum barokních soch v sobě skrývají tři problémy - nevzdělanost, neinformovanost a populismus. Ono není divu. S praxí prodavače v non-stop nálevně na Borzně, bankovního úředníka na přepážce či domovníka, v sobě sebrat odvahu kandidovat na starostu našeho města, či před časem dokonce na senátora České republiky, to vše chce velkou dávku nekritičnosti a sebejistoty.

Tobě, Petře, bych chtěl vzkázat, že žádný dlouhý kabát, kravata či gel na hlavě nedokáží nahradit chybějící vzdělání. A chtěl bych tě poprosit, abys z neznalosti nebo škodolibé nepřejícnosti nešířil dál mezi občany města nepravdy. Nepomáhá to ani tobě, a už vůbec ne našemu městu.

Luboš Jelínek

"Komunisté už dávno nejsou bolševici," říká  Miroslav Tejkl, místostarosta města Chrudimi. A zároveň se diví, že mnozí z nás máme ještě před očima tmu, když slyšíme, že by se komunisté po 25 letech měli stát opět členy rady města. Udivuje ho, že nevíme, že už to nejsou takoví lumpové, jací to ještě bývali v sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy už jen občas někoho zavřeli, vyhodili ze zaměstnání, ze školy a občas nechali někoho zastřelit na hranici. Na hranici, na které nás neprodyšně chránili před imperialistickým světem a jeho nebezpečím. Místostarosta kroutí hlavou nad tím, jak je možné, že nevíme, že už to nejsou ani omylem titíž komunisté a fachmani, jací to byli v letech padesátých. Kdy dokázali, mimo mnohačetné hrůzy, dokonce popravit i nevinnou ženu - jedinou tehdy popravenou ženu v socialistickém bloku. Překvapuje ho, že i někdo, kdo tyto všechny hrůzy nezažil, nebo zažil jen zčásti a nikoli do důsledků, má také tmu před očima. Tmu před očima přiznává jen tomu, kdo si to peklo zažil na vlastní kůži.

A zároveň se nám všem snaží vysvětlit, že v dnešní době už je normální, že jsou komunisté skoro všude. V různých zastupitelských strukturách v západních zemích, ve Skandinávii, v naší Sněmovně, v našem Senátu, v Evropském parlamentu a dokonce už i na radnici v Chebu. Co je to ale za komunisty v těch západních zemích a ve Skandinávii? To už nám neříká. Zda mají také takovou hrůzostrašnou a zločineckou historii jako naši komunisti. Zda někde v Norsku, Švédsku či ve Švýcarsku, nechali také tito soudruzi popravovat a zavírat své protivníky. Zda je také vyhazovali z práce a ze škol. Bylo by fajn, aby nám to ještě řekl a vysvětlil. Bylo by také dobré se dozvědět, zda některý člen strany oné západní komunistické strany, o kterých pan místostarosta hovořil, dokáže být stejně cynický, stejně drzý a pokrytecký, jako členka stejné strany, se kterou chce pan Tejkl uzavřít koaliční partnerství, zda někdo takový tam na Západě dokáže stejně jako ona maximálně zlehčovat, popírat a znevažovat, všechno tu hrůzu, která se u nás za doby totality udála. Zda je členem takové strany na Západě i někdo, kdo byl kdysi členem represivních složek tehdejšího totalitního režimu.

To by bylo dobré vědět ještě před tím, než pan místostarosta se svými kolegy z ostatních politických stran podepíše koaliční smlouvu s partají, která už dávno není bolševická, jak on říká, která se ale asi jen pro jistotu, pro kus sentimentu a trochu senilnosti ještě jmenuje pořád stejně jako v dobách oněch hrůz, které jsem popisoval.

Tomáš Velendorf, Chrudim