V sobotu dne 9. 5. 2015 se v Kulturním domě v Litoměřicích konalo Mistrovství ČR SUT - Festival tanečního mládí 2015, ve věkové kategorii dospělých. MD dance studio Chrudim reprezentovala formace Barbory Netolické „Sail“.

[[img:chrn_fullwidth:11359:]]

Na začátku celodenního soutěžního maratonu stálo 19 formací parketových tanečních kompozic z celé republiky, které si nominaci na mistrovství vytančily na regionálních kolech. Formace MD dance studia Chrudim postoupila do 12členného semifinále a po jeho absolvování i do šesti členného večerního finále. Výborná atmosféra a vzájemná podpora finálových formací i diváků byla skvělou kulisou pro vyhlašování výsledků, při němž MD dance studio Chrudim vystoupalo na stupínek nejvyšší a získalo titul MISTRA ČR.

[[img:chrn_fullwidth:11360:]]

Děkujeme choreografce Barboře Netolické a tanečnicím Barboře Benešové, Veronice Džurníkové, Kateřině Grofové, Kateřině Horové, Zuzaně Hovorkové, Petře Hrstkové, Tereze Jarošové, Anetě Kopecké, Adéle Křičenské, Veronice Mandysové, Michaele Pintové, Markétě Schulzové, Barboře Szumowski, Kateřině Šustrové, Evě Tatíčkové a Lucii Zelené za skvělou reprezentaci a zároveň Městu Chrudim za finanční podporu.

Martin Dytrt

V posledním vydání časopisu Reflex, jsem si přečetl sloupek Karla Steigerwalda, ve kterém tento autor píše mimo jiné i toto: "Správa věci veřejných tu není od toho, aby poskytovala občanům kvalitní služby, nýbrž aby poskytovala kvalitní zábavu."

Přestože v tomto případě má pan Steigerwald na mysli hlavně Prahu a nový úsek pražského metra, či tunelový komplex Blanka, určitě by ho také velice potěšilo, kdyby věděl, že přesně této zásady se plně drží i chrudimská radnice. A pro příklady tu člověk nemusí chodit vůbec daleko. Přímo zábavnou taškařici o tom, zda je obutá či bosa, poskytuje v posledních měsících občanům města už jen paní zastupitelka Šárka Trunečková. O této zábavě se ale na těchto stránkách už psalo mnohokrát, proto se pojďme veselit dále a ještě lépe.

Například do Novoměstské ulice, kde v rámci konaní fotbalových utkání dlouhodobě dochází k vyloučení veřejné dopravy, tak, aby tam mohlo vždy pohodlně zaparkovat hlavně jen několik desítek aut. To, že by tam i za těchto podmínek projel i americký vojenský konvoj a že jsou paradoxně v přímé blízkosti stadiónu tři obrovská parkoviště s dostatkem parkovacích míst, musíme brát rozhodně také jako zábavný prvek. Nejvíce zábavy si ale užijí právě cestující, kteří ve dnech a v časech konaní fotbalových utkání nastoupí do vozů městské hromadné dopravy a chtějí se dostat například na zastávku Dr. Malíka, a díky uzavírce Novoměstské ulice se pak rázem ocitnou až na Tyršově náměstí. Právě oni také na vlastní kůži poznávají, jak se vedení a úřednictvo královského věnného města snaží takovou zábavu občanům všemožně a maximálně poskytovat.

Zda je to dobře a zda právě taková zábava je to pravé potěšení i pro někoho, kdo například těžce chodí, toť otázka. Já osobně si myslím, že určitě ne. Protože takový člověk si pak maximálně tak zanadává - někdo pro sebe, jiný přímo řidiči autobusu, další pošle k čertu vedení města nebo samotný fotbal, či celou zemi. Tedy úplně opačně, než by tomu mělo ve skutečnosti asi být - kdy by většina lidí naopak měla právě fandit a kopat plně za to, kde žije a kde bydlí. Tedy například všeobecně za město, za jeho vzhled, krásu, funkčnost nebo konkrétně třeba za ten fotbal nebo i za tu veřejnou dopravu. V tomto případě je ale bohužel neustále opak pravdou. Přitom paradoxně jak ten fotbal, tak i ta doprava fungují v Chrudimi více než dobře. Nebýt tedy právě některých, naprosto nesmyslných rozhodnutí těch, co o tom všem někde ze skrytu svých kanceláří či zasedacích místností, nebo z titulů svých funkcí rozhodují.

Možná by bylo dobré se rozhodnout, zda chceme v těchto případech funkčnost nebo jen zábavu. Já osobně, jakkoliv mám zábavu moc rád a samotná Šárka Trunečková vypadá na té fotce s panem starostou v cizokrajném kompletku velice dobře, svůdně a zábavně, tak bych v těchto případech volil rozhodně jen onu funkčnost a kvalitu.

Tomáš Velendorf, čtenář Chrudimských novin

V Regionálním muzeu v Chrudimi skončila k 7. dubnu jeho ředitelka renomovaná historička umění a kurátorka Martina Vítková. Za 21 měsíců jejího působení zde proběhlo třikrát víc výstav než v předchozích letech. Do muzea se začalo spontánně chodit, což nebývalo zvykem. Muzeum náhle ožilo a Chrudimáky to zajímalo. Pod taktovkou Martiny Vítkové vznikaly expozice, doplňované častými přednáškami a akcemi přerůstajícími prostor muzea, a dokázaly oslovit jak nejmladší školáky, tak seniory, aniž by se jim kvalitativně podbízely, což nebývá v Česku zvykem.

Uprostřed Martina Vítková, vzadu Kokešova opona. Foto: Facebook

V kuloárech zdejší regionální politiky se vyskytuje názor, že je "Chrudim kulturně předimenzovaná". To je samo o sobě zajímavé, vnímání kultury jako něčeho potencionálně nebezpečného, něčeho, co je třeba preventivně redukovat.

Je fakt, že kromě tradičního Muzea loutkářských kultur tu v nevyužívaném kostele sv. Josefa vzniklo před nedávnem Muzeum barokních soch, jehož přestavbu svěže provedla skupina Projektil architekti. V zrekonstruovaných prostorách galerie Chrudimské besedy z 30. let v Pipichově divadle tu pravidelně připravuje výstavy známá spisovatelka a kurátorka Kateřina Tučková, a to je jen zlomek toho, co se tu děje. Teď do toho začalo s kulturní "nakládačkou" ještě Regionální muzeum. To už začalo být na zmíněné regionální politiky, strážce kulturních dimenzí, opravdu moc.

Proto musela krajská radní Jana Pernicová (ČSSD) zasáhnout. Vždyť se Martina Vítková pokusila nakonec zachránit i jednu z nejstarších dochovaných malovaných opon v Čechách, oponu chrudimských ochotníků z roku 1854 a nejenže ji vystavila veřejnosti, ještě sehnala sponzory na její restaurování! Tak to už byla poslední kapka. Ředitelka Vítková je donucena k rezignaci, zaměstnanci muzea poslušně podepisují petici za její odvolání. Muzeum teď povede jako mnohokrát předtím jejich osvědčená odborová  předačka, účetní Jungmannová, a všichni si oddechnou. Od roku 2011 se tu vystřídalo pět ředitelů a v mezidobích muzeum vedla právě paní účetní.

Markéta Korečková s jednou ze svých soch. Foto: Facebook

Politici doposud rozhodují o odborných pozicích ve státních institucích a odvolávají schopné ředitele, kteří pracují nad rámec svých povinností a dokážou oslovit širokou veřejnost, místo toho upřednostní spokojenost a klid v kancelářích jejich podřízených. Pokud si ovšem my takové mocenské rošády necháme líbit, s naší zemí to půjde od desíti k pěti.

Obyvatelé Chrudimi měli i díky práci Martiny Vítkové možnost pocítit, že se s kulturou v jejich městě žije lépe než bez ní a mohli by to začít říkat nahlas - třeba svým politikům.

P.S.

Pardubický kraj má skutečně svá kulturní specifika, měla jsem možnost to zažít na vlastní kůži. Před pár lety jsme měli v Pardubicích v Galerii Mázhaus, kterou částečně subvencovalo město, výstavu Estrogen (s Marianou Jůdovou a Pulinou Skavovou), jeden místní radní nelenil a exponáty, které se mu zdály pobuřující, přikázal zahalit, po velkém ohlasu veřejnosti, která se postavila proti cenzuře umění a vše vypadalo na happy end, město galerii raději potichu zrušilo. Tytéž pobuřující objekty jsem po čase vystavila i v Chrudimi, zde je přijali s humorem, pan starosta u nich dokonce s úsměvem pózoval. Jaký postoj asi zaujme k nynější situaci, kdy mu schopné lidi rozvíjející jeho město odvolává Pardubický kraj?

Markéta Korečková, čtenářka Chrudimských novin

MfDnes věnovala 13. dubna značný prostor tématu pardubických předzahrádek. Vzhledem k tomu, že jde o poměrně složitou problematiku a některé informace nebyly uvedeny přesně, nabízíme ucelené vysvětlení.

Co se týká předzahrádek a jejich vzhledu, v Pardubicích neplatí žádná vyhláška města či jiný obecně závazný předpis, který by jejich podobu definoval či omezoval. V památkové rezervaci se provozovatelé zahrádek musí řídit pravidly danými závazným stanoviskem památkářů, tedy například barva slunečníků by měla být v tónu fasády, slunečníky by neměly zakrývat průčelí historických domů, oplocení či zábradlí zahrádek by mělo být dřevěné či kovové, nikoli plastové, nemělo by být ověšeno reklamními poutači a podobně.

V souvislosti s otevřením nově zrekonstruované třídy Míru vznikl, i na základě častých dotazů provozovatelů restaurací, doporučující materiál specifikující parametry, které by předzahrádky měly splňovat. Městští architekti spolupracovali na tomto materiálu s městským obvodem I, který vydává povolení k záboru veřejného prostranství v této lokalitě. Materiál týkající se vzhledu a vybavení zahrádek má pouze doporučující charakter a nemá za cíl provozovatele restaurací jakkoli šikanovat či omezovat, ale má napomoci tomu, aby zrekonstruovanou třídu Míru nehyzdily nevkusné předzahrádky. Městský obvod jako vlastník nemovitosti povoluje zábor veřejného prostranství.

Jediným závazným kritériem pro povolení záboru je plocha předzahrádky. Městský obvod také dohlíží na to, aby provozovatelé dodržovali podmínky zákona o pozemních komunikacích, v případě zahrádek například to, zda nezasahují do vozovky, zda nebrání pohybu zdravotně postižených osob a podobně. Z výše uvedeného je patrné, že město sice může usilovat o to, aby třída Míru nepřipomínala lunapark, nicméně bez vstřícnosti a pochopení podnikatelů nic nezmůže.

Kauza předzahrádky Kra Kra na náměstí Republiky patří do jiné kategorie. Autor se pozastavuje nad tím, že majitel restaurace musel předzahrádku nejprve zbourat, aby ji mohl letos provozovat dál. Jde však v podstatě o dva oddělené příběhy. První je o tom, že majitel restaurace musel na základě soudem potvrzeného rozhodnutí odstranit černou stavbu, druhý o tom, že požádal o zábor prostranství na zřízení letní předzahrádky a městský obvod mu vyhověl. Všichni si jistě pamatují, jak původní „předzahrádka“ vypadala. Již stavební úřad městského obvodu I v roce 2009 konstatoval, že jde o černou stavbu a jeho názor podpořil o tři roky později Nejvyšší správní soud. Tím, že potvrdil opodstatněnost rozhodnutí o odstranění stavby, potvrdil, že zasklená předzahrádka stavbou je.

Stavební úřad magistrátu případ převzal s agendou stavebních úřadů městských obvodů v roce 2012 a dokončil jej. Za to, že majitel užíval stavbu bez povolení, mu stavební úřad uložil pokutu 200 tisíc korun. Pokud ji poměřuje s firmou stavějící logistické centrum bez povolení, je třeba dodat, že tato firma získala stavební povolení dodatečně během výstavby, což zákon dovoluje a pokutu 900.000 korun bez průtahů uhradila. Pan Reindl vybudoval stavbu tam, kde nikdy nemohla stavební povolení získat, několik let v ní nepovoleně podnikal a pokutu dodnes neuhradil.

Tiskový úsek Magistrátu města Pardubic

Od Velikonoc uběhlo už mnoho času. Většina z nás si připomněla osud Ježíše, jeho odsouzení a hlavně proradnou činnost zrádců v jeho okolí. Ježíš byl narychlo odsouzen v noci. V temné noci za falešného svědectví. V noci a s pomocí zločince byli také prosazeny církevní restituce. Velikonoce se staly osudné rovněž bývalé ředitelce Regionálního muzea v Chrudimi. Rychlost rozhodnutí ukazuje, že se pracovalo dlouho do noci. Noční hodiny jsou jako stvořené pro různá zločinná spiknutí. Dříve se říkávalo: aktivní blbec je horší než třídní nepřítel. Ředitelka muzea nebyla žádná blbka, ale dáma s obrovským rozhledem. Za necelé dva roky její činnosti mělo muzeum více akcí než za celé čtvrt století před tím. Současně probíhalo několik výstav, dopolední přednášky pro školy a odpolední pro důchodce, které tam mnohdy přivedli ti dopolední účastníci. Na všech, na kterých jsem byl, se vždy přistavovali židle. Plná přednášková síň se vidí málokde. Nikdy jsem neviděl, že by tato práce děvčata netěšila.

Jednou z posledních akcí bylo vystavení chrudimské opony. Opony, která se dlouhá léta válela v garáži jak kravský ocas. Bylo jen otázkou času, kdy ji krysy v noci sežerou. Opony Jana Kokeše, na kterou se v krátké době rýsovaly finance potřebné k jejímu zrestaurování. Poté mohla dále sloužit v divadle. Někdy by se alespoň bylo na co koukat. V článcích, které jsem měl možnost číst, jsem se dozvěděl, že ředitelka Vítková ukončila svoji činnost na vlastní žádost a může se vrátit jen pro své osobní věci. Já takové procesy pamatuji.

Těsně před Velikonocemi jsem se po poslední komentované prohlídce úspěšné výstavy potkal před muzeem s Richardem Herbstem. Kolem nás se vracela ředitelka muzea ke svému autu. V krátké chvilce se nám pochlubila se svými plány na příští sezonu. Trochu mě zaráží, že v té chvíli neměl Richard o jejím odvolání ani potuchy. Jako radní pro kulturu by snad o tom vědět měl. Vedení radnice si hraje také na mrtvého brouka a dělá, že se ho to netýká.

Město si po vyštípání Luboše Jelínka očividně neví rady s Muzeem barokních soch. Někdy dost kontroverzní Jelínek však dokázal bez skandálů stavbu dokončit. Hlavně měl ale dlouhodobou vizi, jak z muzea udělat evropskou záležitost. Právě Vítková předvedla, jak se řídí muzeum v Evropě. Že muzeum už není nějaká zatuchlá a zaprděná cimra, kde na vás za pavučinami vykoukne badatel, který nechce býti rušen. Ukázala, jak do muzea přilákat nejenom důchodce, ale hlavně mladé.

Vraťme se však k Velikonocům, k biblickému příběhu, kterým jsem začal o jeho obsazení zde v Chrudimi. Pilát je znám - oranžová čistička z města perníku. Do rolí falešných svědků a Jidáše si musíte představitele dosadit sami. Já jsem jen dědek ze Škrovádu a do muzea se dostanu velice zřídka. Pokud chrudimští radní nechají Vítkovou takovýmto podlým způsobem odstranit, potom jen dokáží, že mají strach, aby je žena, ač malého vzrůstu, svojí pracovitostí nepřevýšila. Po takové odbornici s radostí chňapne kdejaké evropské město. Radní z královského věnného města se opět představují jako slaboši bojící se novot. Připomínám stavbu železnice a jejich strach z kouřící a supící lokomotivy, kterou se báli pustit do města. Tím samozřejmě nechci urazit Martinu Vítkovou, ale svou prací, kterou zde dosud vykonala, mi ji připomíná.

Jaroslav Koreček, malíř ze Škrovádu

Praha 7. dubna 2015 - Moravské naftové doly reagují na článek publikovaný na webu Chrudimskenoviny.cz. MND a.s. se distancuje od praktik podomních prodejců a nikdo z jejich zaměstnanců v Chrudimi, ani v jiném městě, plyn ani elektřinu v žádném případě formou podomního prodeje nenabízí.

Článek se objevil dnes 7.4.2015 na webu http://chrudimskenoviny.cz/kategorie/krimi/mlada-matka-vyklopila-malem-v-opilosti-z-kocarku-dite-po-prijezdu-strazniku-vyhrozov

S největší pravděpodobností se jednalo o jiného dodavatele energií, který se za MND pouze vydával a svým jednáním úmyslně pošpinil jméno MND. Společnost MND si zakládá na férovém jednání a nekalé praktiky svých konkurentů odsuzuje.

Tímto prohlášením bychom rádi redakci Chrudimských novin informovali, že MND žádné podomní prodejce nevyužívá. Pokud se i v budoucnu dostane do redakce podobná informace o podomních prodejcích vystupujících jménem MND, budeme rádi, pokud nás budete varovat, abychom mohli případně situaci řešit i ve spolupráci s policií.

Děkujeme a v případě dotazů jsme Vám samozřejmě k dispozici.

Dana Dvořáková, Corporate Communication Director KKCG, a. s.

Právě jsem si přečetl článek o Desateru problémů a jeho prioritách, včetně informace na samotných stránkách města. A člověk o tom všem musí opravdu hodně pochybovat, zda něco takového dává smysl a zda to opravdu není jen stavění nějaké Potěmkinovy vesničky.

O tom, že je někde špína a nepořádek, něco někde nefunguje tak, jak má, něco někde schází, či naopak přebývá, na to přece nepotřebuji nějaké nasvícené muzejní sály, desítky stolů a sáhodlouhé diskuze, které mnohdy ani nikam nevedou. Ostatně, zda nějaké Desatero dává smysl nebo ne, vypovídá totiž už jen a jen právě první bod Desatera. Tedy:

1. Rozdělit dopravu z obchvatu města dopravním značením do doby vybudování jeho etapy ve směru „Pardubice - Žďár nad Sázavou" přes Palackého ul. a ve směru „Pardubice - Vysoké Mýto" po obchvatu

Člověk nemusí být zrovna celoživotní dopravní expert a poslanec, typu Stanislava Humla, aby nepochopil tu věc, že nyní se musí maximálně využit přínos a potencionál otevření obchvatu (zatím tedy jen polovina obchvatu), když už tedy konečně (po kolika vlastně letech?), bude otevřen. Tedy musí jít nyní hlavně o to, aby se z Palackého třídy a ulice Obce Ležáků staly komunikace jen a pouze městského typu, bez zatížení silnic I. tříd a se všemi výhodami z toho plynoucími (zklidnění komunikace a jejího okolí, nová parkovací místa, více zeleně, nové zastávky MHD, jízdní pruhy pro cyklisty, atd.). A to se docílí jedině tím, že silnice I/17 bude nově přesměrovaná do trasy Čáslavská - Poděbradova - Dašická a silnice I/37 bude vedena nově jen po obchvatu a dále po městském okruhu okolo nemocnice k pivovaru. A ne, podle mého názoru, zase nějakým kočkopsem tak, jak je to uvedeno právě v Desateru.

Jako druhou věc a velkou nápomoc tomu, že doprava bude prozatímně vedena částečně i po městském okruhu, než bude vybudován celý obchvat I/37 až k obci Kunčí, bych viděl nutnost realizace i těchto dalších věci a kroků.

Předně musí být zajištěna včasná instalace nového a jasného dopravního značení. Tedy nových dopravních či tranzitních směrů. Jako odstrašující příklad může Chrudimi posloužit otevření nového úseku dálnice D3 z Tábora do Soběslavi v červnu 2013, kdy dotyčné obce nemají do dnešního dne (brzo to budou už dva roky) instalované řádné dopravní značení, tedy takové, aby řidiče navádělo jen na novou dálnici a nevedlo je pořád postaru skrz dotčené obce a města a o dálnici nebyla nikde skoro ani zmínka.  Další věcí, co se týče dopravy v Chrudimi, je nové vyhrazení jízdních pruhů pro autobusy hromadné dopravy (a zároveň pro sanitky, hasiče, policii, cyklisty, atd.). Zde by byly vhodné tyto úseky: např. cca 150 m úsek těsně před  křižovatkou u Guláška ve směru od nemocnice, nebo stejně dlouhý úsek před kruhovou křižovatkou u nákupní zóny, také ve směru od nemocnice, dále např. úsek před kruhovou křižovatkou na Bídě ve směru od sladovny.

Dále vzhledem k tomu, že silnice I/17 bude určitě trasována přes samotné město Chrudim daleko delší dobu než I/37, prosazoval bych i rekonstrukci povrchů vozovek, ale už s novou instalací, tzv. tichého asfaltu včetně výrazných barevných ploch před přechody pro chodce, a to tedy zvláště v ulicích Čáslavská, Poděbradova a Masarykovo náměstí. Spoustu dalších pozitivních kroků dokáže určitě popsat a přijít s nimi opravdový znalec na dopravu.

V závěru bych chtěl ještě podotknout, že jsem už na podzim některé tyto kroky konzultoval s panem místostarostou Trávníčkem, zodpovědným za dopravu, a ten se k nim vyjadřoval více než pozitivně. Takže je tu pořád reálná šance, že nově otevřený půl obchvat bude mít pokud možno maximální možné a pozitivní účinky na dopravu a na samotný život velké části Chrudimi. Zda tomu napomůže i řešení Desatera problémů, to je teď otázka. Možná na další kolo Desatera.

Tomáš Velendorf, čtenář Chrudimských novin

Každoročně dosazuje Okrašlovací spolek Škrovád olše do posledního zbytku lužního lesa v okolí. Ostatní olšiny byly postupně různě zastavěny a zlikvidovány. Olše nám přitom věnují rybáři z Havlovic a jde o náletové dřevny z okolí jejich rybníků.

Při první akci spolku jsme uváděli na plakátku jako místo konání "Plašťata", v domnění že název vznikl od oblíbeného místa na koupání. Paní Petržílková nám název opravila. Pašťata znamenají, že se zde dříve páslo. Tyto obecní pozemky, průhony, umožňovaly průhon dobytka na pastvu, většinou také obecní pozemky. To nám zase vysvětlil pan Štěpán, okresní rezervátor, kterého zveme na naše akce, aby nás seznámil s místy, které důvěrně zná. Nezapomeňme, že Slatiňany byly vesnice. Sedláky by člověk spočítal na prstech rukou. Ve Škrovádu by však stačila jedna.
 

Když opustila Chrudimka sevření Škrovádských skal, rozlila se do kraje. Dříve zde byla čtyři ramena. Po dostavbě přehrad se postupně zanesla. Zhruba stejnou podobu olšiny si osobně pamatuji více než padesát let. Některé olše byly proschlé, některé padly zbytečně, jak dokazují jejich obrostlé pařezy. Současné společnosti je všechno staré na obtíž a ohrožuje ji. Stromy i lidé. Pamětníci odcházejí a nebude trvat dlouho, kdy se nebudeme moci někoho zeptat na historii. To ale říkali už naši dědové.

Dvacátý březen nebyl k výsadbě vybrán náhodně. Je to den částečného zatmění slunce a toto datum se tak bude dobře pamatovat. Použiji slova astrologa Milana Gelnera. Snad je cituji správně: "Doufám, že se probudí vnitřní národní cítění a my všichni pochopíme, že, bez výjimky, pro všechny platí. Každý osudu svého štěstí strůjcem." Jinými slovy: Každý z nás bude sklízet to, co zasadil a zasel.

Kdo prochází podél olšiny, si možná všimne cedulek na vysazených stromcích. Anička, Maruška, Jana, Roby a další. To jsou jména našich malých sadaříků. Mimochodem, vzpomínáte na lunety Mánesova orloje, co je na měsíci dubnu? Nevěřím, že kdo zasadí stromek, ho dokáže někdy ulomit nebo zničit. Ne každý stromek se ujme a přežije. Ti, kterým se to podaří, uvidí pod svojí korunou první polibek těch. kteří je zasadili.

Jaroslav Korček, Škrovád

[[gal:10898]]

Česká pirátská strana
Krajské sdružení Pardubického kraje

Zabránění v pořízení videozáznamu ČPS ze zasedání zastupitelstva města Chrudim

K politováníhodné události došlo dne 16. 3. 2015 na řádném zasedání Zastupitelstva města Chrudim. Česká pirátská strana se zde snažila naplnit jeden z bodů svého programu - transparentnost a otevřenost - a zprostředkovat občanům města Chrudim videozáznam z jednání zastupitelstva. Hned na začátku jednání si kameramana České pirátské strany všimla skupinka zastupitelů a prostřednictvím předsedajícího starosty města Chrudim Mgr. Petra Řezníčka zabránila pořízení záznamu. Zastupitelstvo dokonce v rozporu se zákonem nechalo o nahrávání hlasovat, jako by snad bylo rozhodnutí zastupitelstva obce nadřazeno zákonům. Kameraman ČPS se snažil konfliktu vyhnout a naléhání zastupitelů vyhověl, přestože obec nemá zákonný důvod bránit občanům v pořizování záznamu z veřejného zasedání zastupitelstva.

V současné době se videozáznam nachází v rukou právníků České pirátské strany, kteří po vyhodnocení zváží právní kroky pro případné porušení zákona ze strany zastupitelů města Chrudim. Dne 17. 3. 2015 se kameramanovi ČPS telefonicky omluvil starosta města Chrudim Mgr. Petr Řezníček a přislíbil spolupráci při pořizování videozáznamů z následujících jednání zastupitelstva města Chrudim.

Politici by si měli uvědomit, že s mocí jde ruku v ruce zodpovědnost a že se za svoji práci zodpovídají voličům, kteří mají právo jejich počínání v souladu se zákonem kontrolovat. Každý si nyní může vyhledat ve výsledcích onoho nešťastného hlasování zastupitelů města Chrudim, komu tyto základní demokratické principy nevyhovují.

V Chrudimi dne 17. 3. 2015
PhDr. Jiří Stuna
Předseda krajského sdružení
ČPS Pardubického kraje

Myslím, že se pan Kolář rozhodl dobře. Minimálně kvůli sobě. Po pracovní stránce byl relativně v pohodě, bohužel o jeho manželce to říct nemohu, s ní se dělat nedalo. Je jen jedna věc, která mě udivuje. A to neberu jakkoli zle, jen to jen úvaha.

Když budeme mít kdokoli z nás problém s alkoholem ve své práci, ať je to zdravotní sestra, operátor callcentra, přepážkový pracovník jakékoli instituce, je to jedno v jaké práci - okamžitě bychom měli všichni vyhazov a myslím, že i kdybychom prokázali snahu se stokrát léčit, myslím, že by na nás v práci nikdo nečekal a nikoho bychom už z řad zaměstnavatelů nezajímali. Ve vedení TS Chrudim, které je veřejnosti poměrně dost na očích, to procházelo a z čistě objektivního hlediska si myslím, že tohle by se dít nemělo.

Není to můj útok vůči Kolářovi, teď ani nejde o jméno, ale o princip. Jen si myslím, že tohle by se stávat nemělo. A myslím, že to neháže dobré světlo na celé město - Kolář Nekolář. Je to prezentované jako zodpovědná práce a jak to vypadá, když ji dokáže dělat někdo, kdo má v první řadě problém sám se sebou. Město si akorát samo nabíhá na smeče v podobě pohrdání z řad normálně myslících občanů.

Každopádně, ať se léčba zdaří. Nikdo nikomu nepřeje nic zlého, možná jen pana Koláře doběhlo něco, s čím se těžko žije. Jako jednou za čas každého z nás.

Ivana Palečková, Chrudim