Před časem naše noviny informovaly o rekonstrukci parčíku před Mateřskou školou Svatopluka Čecha. Bohulibý záměr revitalizovat park předložil jistý zahradník z Brna a městská rada návrh posvětila. Celý projekt stál půl milionu korun a už během realizace se mezi občany rozhořela diskuze o smysluplnosti této investice.

Vzhledem k tomu, že zákládání parků je složitá věc a vyžaduje delší časový úsek k posouzení, zda se záměr podařil, vydali jsme se s redakčním fotoaparátem k parčíku až dnes.

Jak můžete vidět ve skutečnosti a na našich fotografiích, záměr města se bezezbytku podařil. Parčík je krásně zelený a květiny jsou rozkvetlé.

Problémem ovšem spočívá v tom, že se o tu krásu nezasloužila ani slavná městská rada, ani zahradník, který parčík projektoval, ale sama Matka příroda, která pokryla trávník žlutými pampeliškami a plevelem bez ohledu na architektonický koncept zmíněného projektanta.

[[img:chrn_fullwidth:1067:Parčík před školkou Svatopliuka Čecha v dnešních dnech]]
Celý záměr s vydlážděnými plochami uprostřed trávníku (!) ve tvaru jakýchsi listů a kruhy ze štěrku, ze kterých rozpačitě vyrůstá okrasný česnek a dnes díky špatně položené geotextilii i spousta plevele, budí posměch a rozhořčení občanů. Tráva je neposečená a celý parčík působí spíš jako černá skládka na předměstí.

Lavičky hodící se maximálně na okraj milionářského bazénu, skýtající odpočinek snad jen bezdomovcům, dotvářejí scenérii neopakovatelného kýče.

Nabízí se otázka. Je současný stav výsledkem špatného projektu, nedbalostí provádějící firmy nebo amatérským záměrem vnutit přírodě a občanům města něco tak nepřirozeného? 

[[img:chrn_fullwidth:1070:Parčík před školkou - současný stav]]
Požádali jsme redakčního grafika, aby nám upravil fotografii parčíku do stavu, ve kterém byl dříve. Výsledek je velmi zajímavý a můžete si prohlédnout sami, který pohled je lepší.

Pokud chcete, můžete na první straně hlasovat, jestli by jste chtěli nechat parčík v současném stavu, nebo jestli by bylo lepší beton z trávníku odstranit.

[[img:chrn_fullwidth:1071:Parčík před školkou - tak jak zhruba vypadal před lety a jak by mohl vypadat i napříště]]
Otázkou nakonec zůstává, zda bylo nutné zničit kamennou fontánu z dílny architekta Schmoranze a zda nestačilo parčík před školkou prostě párkrát za rok posekat. Ušetřilo by se 500 tisíc a důvěra lidí ve své zvolené zástupce by tak neutrpěla další šrám.

[[img:chrn_fullwidth:1120:]]
Tiskové zprávy jsou pro media životadárnou tekutinou. Bez nich se dnes neobejde žádná firma, instituce či politik. Všichni sdělují veřejnosti, co mají na srdci, nebo čím se zabývají. Světem kolují milióny tiskových zpráv a noviny z nich sestavují část svého zpravodajství.

A právě jedna taková přišla do naší redakce. Zaslal nám ji místostarosta pro kulturu a sociální věci Roman Málek.

Zpráva, kterou do medií zaslal tento nadějný politik, byla však trochu jiná. Sdělovala světu informaci, která dohnala jednoho našeho kolegu téměř k pláči. Po dlouhém přemítání, zda by nebylo lepší novinářského řemesla zanechat, neb svět se řítí do neznámých končin a on již není schopen ho chápat, rozeslal svým kolegům mail se zoufalým výkřikem: "Proboha, čím se ten Málek vůbec zabývá?"

Nebudu napínat. Místostarosta pro kulturu, sport a sociální věci Roman Málek sdělil celému světu, že „děti, které se méně hýbou, jsou obéznější“. Větu, kterou tisíce z nás slyšeli již na základní škole, větu, která pronásleduje obézní děti stovky let.

Svojí tiskovou zprávou tak přivedl k zoufalství většinu editorů z krajských médií, kteří jsou tlačení chronickým nedostatkem kvalitních zpráv. Přitom tuto hlubokou a originální myšlenku nám sdělil komunální politik, na kterého se valí jedna pohroma za druhou. Trestní oznámení za jasné porušení zákona o střetu zájmů, likvidace Muzea barokních soch, zpackaná podpora Domu seniorů v Chrudimi. Snaží se tak Málek vylepšit svůj mediální profil?

[[img:chrn_fullwidth:1102:Místostarosta Málek si rád hraje - fotografie, kterými se prezentuje na vlastním Facebooku]]
Nabízí se otázka. Čím se vůbec zabývá Roman Málek zvolený na radnici za KDU-ČSL? Nevěnuje svůj čas pouze své sebepropagaci vytvářením zbytečných a nesmyslných tiskových informací, které nikoho nezajímají a mají za úkol pouze dostrkat jména autora do médií v jakékoliv formě? Nesoustředí se pouze na další volby a oblast kultury, sportu a sociálních věcí nechává, aby se zmítala nedostatkem peněz a koncepčního řízení? Nejde mu jen a pouze o to, aby se opět dostal do komunální politiky a další čtyři roky se bavil pouštěním balónů, bambiriádami a vydáváním sebe oslavných infantilních kalendářů?

[[img:chrn_fullwidth:1098:Jeden z billboardů permanentní Málkovy kampaně]]
Jsme v polovině volebního období a za dva roky budou politici občanům skládat účty. Snad si u Romana Málka vzpomenou, že pod nánosem nových slibů o očištění všeho možného a snesení modrého z nebe, bude skryta opět jenom nezřízená touha přežít další čtyři roky ve sladkém nicnedělání za plat trojnásobně převyšující příjmy většiny z nás.

Na stránkách www.mladik.cz si můžete přečíst o dalších aktivitách místostarosty Málka

Zde si můžete přečíst originální tiskovou zprávu:

Příloha: 

Tisková zpráva Romana Málka

Finanční úřad začal rozesílat složenky vybízející k zaplacení daně z nemovitosti. Ačkoliv se tato daň za to, že jste něčeho majiteli (cítíte tu absurditu?), držela v minulých letech v rozumných mezích a město ji samo o sobě nezvyšovalo, tak to současná radniční politická garnitura svým občanům pořádně osolila.

Vůbec se nerozpakovala a bez mrknutí oka rozhodla loni o stoprocentním zdražení této daně, která přiteče do městské pokladny. Chrudim se tak zařadila mezi několik málo měst v České republice, která využila zákonné možnosti k takto razantnímu (nejvyššímu možnému) zdanění svých občanů.

"Plody" tohoto rozhodnutí radnice nyní sklízí všichni majitelé nemovitostí v Chrudimi. Čísla na složenkách hovoří jasně. Například vlastníci panelákových bytů 3 + 1 odvedou v průměru do pokladny města namísto dosavadních čtyř stovek hned stovek osm. A čím větší nemovitost, tím pochopitelně vyšší daň.

A co zdražíte dál, páni radní? V současnosti se třeba nahlas hovoří o stoprocentním navýšení poplatku za odvoz odpadu, poplatek za psy je v Chrudimi také dost vysoký a i to poslední - pytlíky na výkaly, jste chovatelům z ulic vzali.

Otázkou tedy zůstává, jak se s penězi vybranými nad rámec dosavadních zvyklostí naloží. Zda poslouží ve městě opravdu k něčemu smysluplnému, tedy občanům, nebo jen k zalepení děr v hospodaření radnice, kterou, ať chceme nebo ne, řídí lidé bez manažerských zkušeností.

Už proto bychom si měli podobné kroky, jako je stoprocentní navýšení místních daní, a důvody takových rozhodnutí, příště více ohlídat a ne jen pak reptat u piva. Politici jsou totiž našimi zaměstnanci, kteří nám za mzdu z našich daní spravují město. A také oni mají za povinnost skládat daň svým voličům.

Doba nazrává. Prezident Klaus v rozhovoru pro CNN uvedl, že se Evropská unie nachází v pozici jako kdysi Československo před rokem 1989. A když přijdete někde v Chrudimi do hospody, slyšíte tu takřka stejné komentáře. Co to znamená? Že se očekává změna ve společnosti.

Měl jsem to štěstí si dvakrát za uplynulý týden přisednout k mladým lidem a jejich debaty mě překvapily. Musím říct, že příjemně. Neřešili u piva, co se děje zrovna ve městě, až na sáčky na psí exkrementy, které podle nich nepochopitelně zmizely z ulic, ač odvádějí za psy městu nemalé poplatky, ale zabývali se především vlastní situací a přátel, a komentovali konkrétní dopady současné politiky na jejich životy.

V jejich očích současný systém selhal. Finanční toky spravované státem i Unií jsou neprůhledné, část vybraných daní mizí prostřednictvím dotací nenávratně na účtech lobbistů nebo v daňových rájích, dozorčí a správní orgány státních firem řídí vysloužilí politici bez odborných znalostí a namísto, aby stát efektivně spravovali, mají tato místa za odměnu jako trafiku.

Příčin, proč jde hospodaření státu i Unie ke dnu, vyjmenovali pochopitelně víc. Připomenu ještě jimi zmiňovanou a všudepřítomnou korupci, přebujelou byrokracii a nekontrolovaný finanční kapitál, který si z lidí i jednotlivých států dělá dojnou krávu. Navrch ještě zmínili média, která jsou podle nich poplatná politikům a proto je už nelze brát vážně. Poměrně trefně a bez emocí pojmenovali příčiny současného krachu těžce vydobytých demokratických hodnot.

A tak zatímco my, "dospělí", se rozčilujeme nad zprávami, které jsou nám denně předkládány, a za jejichž obsah si můžeme v podstatě sami, tak mladí k nim přistupují s rezervou a začínají si vytvářet svůj vlastní svět. Začínají totiž správně rozlišovat, kudy cesta dál nevede. A to je to, co mě na tom všem těší.

Tradice pálení čarodějnic jako by rok od roku nabývala na intenzitě. Množí se akce, kde si každý může podle libosti prolít hrdlo pivem, limonádou, opéci na hranici přinesenou i na místě zdarma získanou uzeninu.

Stejné je to i v Chrudimi. Za Divadlem Karla Pippicha, na Koniášově plácku, se opět konal po vynucené jednoroční přestávce Koniášův potlach. Loni si dal pauzu, aby letos opět mohl Na Roštině spálit trochu pokleslé literatury, polen a lidské blbosti.

Vezměme si Potlach za modelový příklad. Není jediným pálením čarodějnic v Chrudimi. Skvělé akce pořádají třeba na Festunku, U Václava, v Mraveništi, dokonce v letním kině! Pět ohňů v jednom městě, počítáme-li i Potlach. Po třiceti letech absence je to neuvěřitelné a skvělé zjištění.  

Nebudu ale chválit onu zmíněnou akci jen proto, že ji spolupořádal můj chlebodárce. Zaujal mě však postoj organizátorů - cukrová vata, párky, limonáda pro soutěžící děti - vše hrazené ze soukromých prostředků.

„Nic zvláštního,“ pomyslí si asi každý. Opravdu nic zvláštního?

Nevím, jak ve vašem světě, ale v tom našem mohu pozorovat tvrdý kapitalismus. Čím větší zisk, tím lépe. Dělat jen tak, z dobré vůle, něco pro dětský úsměv, radost a plné bříško, se tu moc nevidí. Přesto tato akce nejspíš leží v žaludku leckterým.

[[img:chrn_fullwidth:1018:Čarodějnice na Janderově]]
Přijde mi proto zvláštní, že se v Chrudimi zakládá nová tradice jen ze vzdoru. Pouze z důvodu vlastní ješitnosti, která dotyčným nedovolí být jedním z mnoha. "Protože já chci být přece ten jediný, jedinečný, výjimečný." A k tomu, abych byl výjimečný, použiji společné peníze nás všech, protože nejsem dost chlap na to, abych investoval něco ze svého do špekáčků či balónků tak jako ostatní.

Třeba se dočkáme doby, kdy zvoleným zástupcům půjde opravdu o kvalitnější život těch, kdo jim svými hlasy svěřili na čtyři roky funkci. Možná konečně přestanou zalévat svoje ego trucpodniky, které se neobejdou bez finančního přispění těch, kdo jsou na nich hosty.

P. S.
Počítali jsme účast při pálení čarodějnic na trase - letní kino (cca 15 - 20 lidí) - Koniášův plácek (cca 300 lidí) - hřiště na Janderově (cca 150 lidí) - U Václava (cca 150 - 200 lidí). Další stovky lidí přišly na Festunk a do Mraveniště i jinam v Chrudimi. Z tohoto přehledu je zřejmé, že lidé dali ve většině přednost vlastním soukromým akcím než zábavě organizované městem, kam je nepřilákala ani zdarma rozdávaná uzenina, a tak se tu hasil oheň daleko dříve než v jiných místech.

[[img:chrn_fullwidth:1019:Na Janderově se končilo ještě za denního světla]]

Prostor mezi Radoušovkou a místem zvaným Chrudimáky V Prdeli dostane konečně smysluplné využití a promění nehostinný oprýskaný pravobřežní ráz řeky Chrudimky v moderní rezidenční bydlení s obchody a parkovištěm.

Co víc si v centru přát? Vrátí se sem lidé a přibude nebytových prostor, aniž by to kladlo zvýšené nároky na parkování ve městě. Ostatně, takový je i novodobý trend a městskou kasu to navíc nestojí ani "kačku".

V kontrastu s tím vyčnívají v centru Chrudimi městské nemovitosti připomínající svým vzezřením a využitím šedivé pohrobky socialismu. Vzlínající vlhko, opadané omítky, zatuchlé obchody, mezi nájemníky převažují sociálně méně přizpůsobiví lidé...

Pamatujete si ještě, kolik vášní vzbudil prodej místa, kde teď stojí Balustráda? Jen pro připomenutí - stával zde prázdný městský dům, který osiřel po odchodu katastrálního úřadu, a jeho přílepkem byla po několik let ruina, která tu zbyla po explozi plynu. A dnes? Výsledek vidíte sami - moderní obchodně-bytový komplex s unikátním podzemním parkovištěm.

Mám za to, že čas dal přívržencům této "cesty" za pravdu a že výstavba v Radoušově a Pobřežní ulici bude stejně jako Balustráda pro město přínosem. Škoda jen, že stejně nesmýšlejí někteří naši radní, kteří udržují při "životě" skomírající budovy, aniž mají s jejich provozem nějaké větší manažerské zkušenosti.

Není to tak dávno, co jsme ze všech stran, především těch veřejných, slyšeli ujišťování o všem možném a nemožném. O tom nemožném především. Slibovat možné, znamená slibovat potřebné. A potřebné není tak vidět, jako nemožné. Hlavně se však z nesplnění možného hůře vymlouvá.

„Zasadíme se o výstavbu obchvatu,“ byla slova, která jsme všichni slyšeli a četli od členů Věcí veřejných v našem městě asi nejčastěji. Dokonce i pardubický tajemník se obul do starosty Řezníčka, když tento litoval absence snahy o zprostředkování setkání s ministrem dopravy. Celá věc se prý nakonec měla trochu jinak a možná šlo jen o zákulisní čachry chrudimské maloměstské politiky. V paměti však zůstává hlasitý křik snad všech, kdo jen chvilku toužili po Vítu Bártovi na samotném vrcholu.

Co se však nestalo v posledních dnech a týdnech, v nichž nás média sytila kašičkou, která nebyla zrovna stravitelnou.

Krom obvyklých bulvárních pochoutek „kdo, kde, s kým a za kolik“, dočkali jsme se kabaretního představení na téma „úplatek, toť prostá půjčka příteli,“ a samozřejmě též klasické české hry „já nic, já muzikant, to všechno ten zlý svět kolem“. Bárta, Škarka, Kočí. Chybět nesmí samozřejmě paní Peak a její vypečené hrátky s voliči, kteří vložili důvěru do podnikatelského pokusu jistého Napoleona Bárty, majitele (dnes už bývalého) šmírovací Agentury Bílého Lva.

Novou tradicí, kterou tyto ženy přinesly do politiky, tak určitě nebude kultivovanost, šestý smysl (pokud jím není smysl pro vulgarity po konzumaci „těžkého francouzského vína“), citlivost a jemnost. Přinesly sprostotu, které se vyrovná asi jen ministr Prostředníček a spící, hulvátský Kníže.

Naše noviny tedy neváhaly a chrudimskou kancelář Veřejných věcí kontaktovaly. Těšili jsme se na pár jasných slov, pevné stanovisko.

Čekali jsme vyjádření k situaci, která je lokálně možná méně zajímavá, než hlasitě vydupávaný obchvat. Globálně však tlačí silnici u Vestce hluboko k archeologickým vykopávkám.

Dočkali jsme se ticha, které si nezadá s tichem na hřbitově u svatého Kříže. Ani slovo. Ani čárka. Ani tečka. Nic.

Chrudimské Věci veřejné jako by přestaly existovat.

Nezbývá, než doufat, že hrdinství, s jakým táhly do donkichotských bitev v letech předchozích, předvedou brzy znovu. Jen místo planiny u větrných mlýnů bude místem jejich bitvy Waterloo.

Dříve mnoho slov, dnes ticho po pěšině ...

Technický stav budov vlastněných městem je až na radnici a objekty výkonné samosprávy takřka katastrofální, nevyjímaje historickou zónu, a to přesto, že se Chrudim pyšní titulem druhého nejlepšího historického města České republiky.

[[img:chrn_fullwidth:136:...]]

Je tedy na zváženou, zda je pro město smysluplné držet tolik nemovitostí, když na jejich údržbu nestačí a neinvestuje do nich už několik desetiletí. Tyto domy jsou pak nejen pro ostudu, ale v podstatě skoro nic do městské kasy nepřinášejí.

Město si přitom na druhé straně zoufá, že je bez peněz a nepouští se kvůli tomu takřka do žádných investic, ačkoliv potřebuje investovat do svých sídlišť, sportovišť a nemá finance ani na další připravené projekty.

Možná by stálo za úvahu probrat letitý "šatník" a ponechat si jen ty nejlukrativnější domy a ostatních se prostě zbavit. Leží v nich ladem nejen několik desítek milionů korun, ale především skrytý potenciál pro oživení centra města. A co si budeme povídat, Chrudim potřebuje něco takového jako sůl.

Charvátova vila, kterou Chrudim získala v roce 2010 do svého vlastnictví, zeje po celou dobu prázdnotou, a to přesto, že se nachází v atraktivní lokalitě. Není divu, prodej zařizovalo město bez pomoci odborníků, přičemž prodejní cena objektu byla od počátku nastavena hodně vysoko a zůstává doposud.

Čeká se však na bohatého kupce, který za dům "vysolí" na stůl minimálně tři miliony v hotovosti. Ještě nedávno to přitom byly miliony čtyři. V hantýrce se tomu říká "velké oči".

[[img:chrn_fullwidth:138:Vila v Hniličkově ulici, kterou město vysoudilo po historikovi Jiřím Charvátovi]]

Vila byla totiž neobydlená už předtím celých dvanáct let, co se vlekly soudní pře o pozůstalost historika Jiřího Charváta. Na technickém stavu domu se to pak nutně podepsalo.

Kdo si tedy bude chtět vilu koupit, bude muset mít na účtu několik dalších milionů nutných k rekonstrukci zastaralé nemovitosti, a to se potom kupec hledá jen velmi těžko.

Většina chrudimských lékařů už totiž svoji vilu s vlastním bydlením a ordinací má a moc dalších možností ve městě nezbývá. Pokud tedy nezvítězí zdravý selský rozum a zlatá střední cesta, stane se z Charvátovy vily další v řadě chátrajících městských nemovitostí. A těch už má Chrudim ve sbírce víc než dost.

Druhé místo v soutěži Historické město roku 2011 a navrch sto tisíc od ministryně kultury. Taková je bilance Chrudimských v prestižním klání vyhlašovaným Sdružením historických měst a sídel Čech, Moravy a Slezska, o kterém se v úterý zmiňovala takřka všechna média v republice.

[[img:chrn_fullwidth:754:Zatímco na Pražském hradě a v Soulu dostává ocenění, v Chrudimi Muzeum barokních soch tiše čeká na své naplnění]]
Jenže špunty v Chrudimi nebouchají - jednak proto, že historie si vždy pamatuje jen vítěze, a také proto, že cena je především vyjádřením úspěšné přeměny kostela sv. Josefa na Muzeum barokních soch, s kterou ne všichni současní představitelé radnice vnitřně souhlasí.

Narozdíl tedy od vítězného Uherského Hradiště, kde se vítězství slavilo a zapíjelo, a lidé tam zastavovali svého starostu, aby se na vlastní uši přesvědčili, že jejich město vyhrálo, je v Chrudimi ticho po pěšině. Nebýt starosty Řezníčka, který je velkým propagátorem města, nikdo by výjimečnost muzea ani nezmínil.

Královské věnné město Chrudim tak prožívá zvláštní agónii - má za sebou bohatou historii, nezanedbatelný vklad do kulturnosti české země, řadu významných rodáků a osobností, a památek soustředěných v centru, na nichž se koncepčně, podobně jako v Uherském Hradišti, ještě donedávna pracovalo.

[[img:chrn_fullwidth:734:Zatím nejvýznamnější akce - koštování vína]]
A teď? Kultura se smrskla na koštování vína v kostele a v leťaku se nám bude prohánět Vinnetou... Není proto divu, že se o dozvucích dřívější práce vykonané pro město zarytě mlčí, natož aby se slavilo. Doba se totiž opakuje s železnou pravidelností - dřívější úspěchy jsou zapomenuty, protože teď jsme tu "my". Vše dřívější je prostě underground.