Bývalý starosta a současný poslanec Jan Čechlovský (ODS) popírá, že vyjednává o nové radniční koalici a současně jedním dechem dodává, že vedle obsazení míst v radě a dalších orgánech města lidmi z jeho strany by si ji dovedl představit za předpokladu, že by se muselo v Chrudimi konečně začít něco dít.

Ostatně volají po tom i někteří čtenáři Chrudimských novin, stejně jako po příchodu Čechlovského na radnici. Je totiž evidentní, že se současné koalici příliš nedaří, provázejí ji časté názorové střety nebo rozhodnutí, která jsou nejprve schválena a potom odvolána, viz. dotace pro Senior centrum nebo uzavření ziskové městské sauny ve prospěch podnikání soukromého subjektu.

Ač tedy Čechlovský tvrdí, že o novém složení radnice nejedná, dal si se starostou Řezníčkem (SNK-ED) na konci května dostaveníčko ve slováckém Vlčnově během tradiční Jízdy králů, tedy daleko z dohledu Chrudimáků. Co bylo obsahem jejich schůzky, je otázkou.

Není však tajemstvím, že se o slovo na radnici hlásí také lídr sociálních demokratů Jaroslav Trávníček, který původně nabízené křeslo místostarosty odmítl. Na odpověď, zda se tedy Chrudim dočká nové "jízdy králů" - Řezníčka, Čechlovského a Trávníčka, na úkor Málkem ovládané městské rady, nebo šlo jen o další z mnoha přátelských setkání Řezníčka s Čechlovským, si budeme muset nejspíš ještě chvíli počkat.

Jedno je však zřejmé - současná situace na radnici není navenek tak přátelská, jak se prezentuje. Že to našemu městu příliš neprospívá, není třeba dvakrát připomínat. Za všechny to popsal právě Čechlovský, a to v duchu, že by se konečně mělo už něco začít dít... Nezbývá, než souhlasit.

Starosta Řezníček se rozhodl odpovědět na výzvu Chrudimských novin, kam se poděly miliony na slibované zakopání horkovodu v sídlišti U Stadionu. Učinil tak sice, ale hned na několika frontách včetně městského Zpravodaje.

Jeho reakce má dvě roviny - faktickou (pokud jde o pravdivost údajů) a politickou (pokud jde o nápadně vysoký počet zveřejněných odpovědí). My se teď budeme zabývat druhou rovinou, neboť ta první si zasluhuje důkladnější rozbor s ohledem na řadu zkreslených informací a polopravd.

Starosta pojal svoji odpověď na úvod jako politický šťouchanec a v podstatě tím ukázal, z koho má v místní politice tzv. "vítr" v kalhotách. Ostatně, přiznal se k tomu před celým městem. Proč k tomu, ale použil městský Zpravodaj nebo portál města, je otázkou.

Odpověď je zřejmá - šlo o "PR", které jsme permanentně svědky prakticky každý den od začátku tohoto volebního období. Takřka všichni z vedení radnice včetně starosty mají potřebu se vyjadřovat ke všemu, co se ve městě děje a utrácejí za to peníze z naší společné kasy.

Takových příkladů je v Chrudimi, podobně jako ve Středočeském kraji v bývalém Rathově hejtmanství, za poslední dva roky bezpočet. Stačí kliknout na portály Chrudim.tv nebo Youtube a přesvědčit se. A nyní? Je to dokonce už i černé na bílém ve Zpravodaji. Namísto věcné diskuze opět ona politická jízlivost, tentokrát ne v obličeji starosty, ale mezi jeho řádky.

Nikdo nechce se starostou bojovat, ale chceme znát jasnou odpověď na jasnou otázku - proč jde zakopat horkovod u Vestce a proč je to U Stadionu podle jeho slov neproveditelné? A co proto, aby to proveditelné bylo, když se na tomto slibu také podílel, v dozorčí radě Elektrárny Opatovice udělá? Nic víc, nic méně. Nechceme žádnou kampaň, ale zřetelnou odpověď. Napoprvé jsme se jí nedočkali.

Noci kostelů v Chrudimi předcházela kampaň, za níž by se nemuseli stydět ani v čínské čtvrti. Obrovský billboard nad vstupem do kostela Nanebevzetí Panny Marie krásně kontrastuje se sochou Panny i schmoranzovskou neogotikou.

[[img:chrn_fullwidth:1188:K dokonalé kompozici morového sloupu a kostela Nanebevzetí PM stále něco chybělo.  Foto: Chrudimské noviny]]
Kultura veřejného prostoru se v naší zemi v posledních letech vytrácí. Možná to souvisí s ústupem od klasického vzdělání, vulgárními reklamami a vymizením vnímání města, jako místa, které působí na vkus a city svých obyvatel. Jednoduše řečeno, v hezkém prostředí se žije hezky.

Praxe obrovských plakátů umístěných na omítky budov v památkové zóně se nejvíce rozmohla zřejmě v hlavní  městě. Kdo někdy prošel „Zlatou stezku“ (od Hradu po Prašnou bránu), jistě si nemohl nevšimnout tisíců poutačů, které lákají k nákupu ruských beranic s hvězdičkou, skla pochybné kvality, erotických služeb.

Chrudimské noviny před nedávnou dobou psaly o tomto nešvaru v souvislosti s Chrudimí. Černé výlepy zvoucí na koncerty snad pozoroval každý, kdo se někdy vydal přes Široké schody do centra města.

Některé z domů na Resselově náměstí se rovněž připojily k zástupu nevkusných maškarních panáků, jejichž tvorbu městská vyhláška přísně postihuje. Žel Bohu, není tato vyhláška nikým vymáhána. Takže si majitelé s klidným svědomím nastřílí hřeby přímo do omítky a následně za pomoci plachet dobrých pro čínskou džunku, zvou na dvě kávy za cenu jedné. Kobliha zdarma.

Přesto se dá tento postup pochopit.

Těžko už se chápe, proč chce touto cestou kráčet instituce, která by měla být strážkyní kultury, morálky a krásy. Nakolik se musí podbízet světskému smýšlení. Jako by někteří zastavili svůj vývoj v šedesátých letech, která charakterizuje potřeba vymýšlet stále nové a nové způsoby, jak oslovit mladé. Neon sem, rockový koncert tam.

[[img:chrn_fullwidth:1186:Billboard, sice trochu nakřivo, ale o to razantněji konečně prorazil na chrudimský kostel.  Foto: Chrudimské noviny]]
Samuel Hataš by se nepochybně podivil, kdyby v presbytáři svého kostela viděl tancovat polonahé slečny účinkující v představení „Živé pašije“. Jak by se pak díval na plachtu zvoucí k zábavnému pořadu, jenž má ze sakrálního prostoru udělat jeden velký workshop, není těžké odhadnout. Úcta k předkům má mnoho podob. A všechno souvisí se vším, jak říká Lenin.

Možná se naše názory zdají být příliš konzervativní a škrobené, nechápající novou dobu a její potřeby. Možná je opravdu snaha o zachování čistoty, vkusu a kultury v místech, kterými denně procházejí tisíce lidí, pro mnohé snahou zpátečnickou. Přesto se nabízí otázka, co si budou jednou pamatovat naše děti. Ať už ty, které jsme přivedli na svět, nebo ty, pro něž jsme byli rodiči v životě duchovním. Nedej Bože, aby to byly právě ty plakáty dušené domy, o něž se naši předchůdci starali tak dobře a poctivě, aby je naše generace kulturních ignorantů směle zahalila do zvulgarizované reklamy, zvoucí na to i ono.

Že to nebude fungovat, se vědělo od začátku. Taková plejáda politických stran a subjektů se totiž v radniční koalici jen tak hned nevidí - ČSSD, SNK-ED, Koalice pro Chrudim, TOP 09, Věci veřejné a Strana svobodných občanů.

Co strana, to jiný názor a jiný lídr s vlastními ambicemi. Připomeňme si třeba nechuť bývalého místostarosty a volebního lídra ČSSD Trávníčka spoluvládnout na radnici se současným starostou Řezníčkem (SNK-ED), kterému Trávníček nemůže přijít kvůli staré křivdě na jméno. A tak se vytáhl další "králík z klobouku sociální demokracie" Miroslav Tejkl, aby mohla koalice vzniknout alespoň na druhý pokus a volby neskončily celkovou blamáží.

Už to o něčem vypovídá. Po náročných a zdlouhavých vyjednáváních se poslepovaná koalice ujala řízení chrudimské radnice a do okolního světa začaly pronikat první úsměvné zprávy o práci politických nováčků, vedených zkušeným "psem" Řezníčkem. Pozdvižení třeba vyvolala informace, že si noví radní měli hned na první schůzi říct o patnáctitisícové měsíční odměny za práci pro město, zatímco jejich předchůdci to dělali jen za pár stovek.

Mezitím ale uběhlo půldruhého roku a vztahy mezi starostou Řezníčkem a místostarostou Málkem (Koalice pro Chrudim) začaly klokotat jako voda v papiňáku. Říká se, že si jdou teď doslova po krku. MfDnes to dokonce nazývá neustále otevřeným bojem.

Výsledkem je Řezníčkovo anulování rozhodnutí městské rady, ovládané Málkem, která bez výběrového řízení pronajala zdarma na 25 let soukromé podnikatelce objekt města k provozování vlastního saunování a navíc se ještě rada zavázala uzavřít prosperující městskou saunu, aby podnikatelce nekonkurovala. Něco takového novodobá historie Chrudimi nepamatuje a je skoro na zváženou, zda radní nepřekročili svůj mandát.

A do toho přichází tak trochu teatrální vystoupení Strany svobodných občanů (SSO) z radniční koalice, zdůvodňované prohlubujícím se zadlužováním města, bez praktického dopadu na chod radnice. Ostatně, SSO za celého půldruhého roku jiné téma, než míru zadlužení, neotevřela, což bylo znát ze všech prohlášení, odkazujících se pokaždé na program strany. Jakoby Svobodným došly nápady...

Odteď tedy tvoří politický slepenec jen ČSSD, SNK-ED, Koalice pro Chrudim, TOP 09 a Věci veřejné, o nichž se neví, zda vůbec v Chrudimi fungují. Pokud se tedy vnitřní pnutí na radnici neuklidní, což zřejmě nelze předpokládat, můžeme se dočkat ještě řady překvapivých rozuzlení. Jedním z nich je i možný rozpad koalice a nové volby vedení města, nebo umělé prodlužování italského manželství koaličních stran.

A tak nezbývá, než se závěrem zeptat, jak k tomu přijde prostý občan a samotné město Chrudim? Pracuje se vůbec, nebo jen intrikuje..?

Vnímavější zemědělci se svými traktory a těžkou technikou na silnice ve středu nevyjeli a neotravovali život lidem, kteří nemají se zdaněním vína a zelené nafty nic společného. Nenechali se zkrátka zmanipulovat agrární komorou k nesmyslnému protestu.

Podobnou paralelu jsme zažili v Chrudimi dvakrát - tentokrát v režii Chrudimských patriotů, kteří si vzali, stejně jako zemědělci, motoristy za rukojmí, avšak kvůli stále odkládané stavbě silničního obchvatu. Nelze se proto divit, že leckterému řidiči ruply nervy a občas některému patriotovi s píšťalkou v puse nafackoval.

Jak může nebohý spěchající řidič zařídit stavbu obchvatu? Jak se mohou motoristé zasadit za zrušení daně na víno a zelenou naftu, když to s úředníky a politiky ani nehne? Maximálně se na účet protestujících a nad jejich nemohoucností dobře pobaví, zatímco na silnicích tečou lidem nervy.

Obě akce mají společného jmenovatele - a to politické zájmy. Není žádným tajemstvím, že jsou agrárníci a odboráři prodlouženou rukou sociální demokracie, která se ráda veze na vlně občanské nespokojenosti a sbírá laciné politické body. Není také tajemstvím, že jsou v občanském spolku Chrudimských patriotů lidé s politickými ambicemi. Vzpomeňme třeba na snahy proměnit tohle sdružení ve volební stranu k nelibosti jeho předsedy, architekta Kopečného.

Proto, až uvidíte na silnicích opět něčí loutky - ať už v traktoru nebo s píšťalkou v puse, zapřemýšlejte, komu a jakému účelu taková akce slouží a kdo se na ní chce politicky přiživit. Vždyť protestovat za něco, co není v lidských silách prosadit, je stejné pokrytectví jako slibovat před volbami nemožné. 

Vznikla snad v Chrudimi za poslední volební období nějaká bezpečnější křižovatka? Posunula se někam stavba obchvatu? Nevznikla žádná křižovatka a na obchvat města nevydá podle poslední informace ministerstvo financí žádné peníze minimálně do roku 2015. Je to stejné jako se zvýšenou daní na zelenou naftu, kterou vláda v den prostestu zemědělců bez mrknutí oka schválila.

Někdo nahoře má tedy rozhodovací pravomoc, loutkoherci pod nimi se na tom politicky přiživují a ti úplně dole se stávají jejich loutkami (voliči) a rukojmími. Pouze ti vnímavější se nenechají do této hry zatáhnout - ať už v Chrudimi nebo jinde.

Koráb se potápí, bárka jde ke dnu. První obyvatelé zaoceánského parníku opouštějí palubu na záchranných člunech - chrudimští Svobodní odešli z radniční koalice. Podle vyjádření jejich lídra, radního Petra Lichtenberga, se jeho strana odmítá dál podílet na zadlužování města. 

Pokud se podíváme na oficiální stránky této strany, lze z nich například vyčíst nesouhlas s budováním Muzea barokních soch (podle Svobodných by zřejmě bylo lepší nechat památku spadnout), které si, podle jejich lídra, na provoz nevydělá. I přesto, že původní projekt hovořil zcela jinak. Další vyhozené peníze jsou prý za parčík u kina.

Nelze než s podivem sledovat kauzalitu – rozpočet Muzea barokních soch a města byl schválen dnes? Parčík byl rekonstruován včera? Zastupitelstvo vyúčtování odsouhlasilo před týdnem?

Není tomu tak.

Co tedy přímo předcházelo tomuto rozhodnutí, je čtenářům našich Novin zřejmé – další dvě podivné kauzy místostarosty Málka.

Pokud však sledujeme vývoj v radě města a v celé radniční koalici, která více než za jeden provaz táhnoucí politiky, připomíná lidsky, morálně a ideologicky nesourodý slepenec, musí nám být jasné, že důvodem k tomuto činu Svobodných nebyly jen kamikadze akce mladíka z radnice.

Po celou dobu existence koalice docházelo v radě k podivným spojenectvím, kdy Málek uzavřel důvěrné přátelství s Tejklem a člověk neznalý jejich rodinného stavu, by to odhadoval minimálně na jednovaječná dvojčata. Občas se přidal i člen dnes už mrtvé strany Kasal. Jak se potom mohli cítit členové strany, která fakticky nemohla prosadit nic a nezbývalo jí, než hrozit pěstičkami a kopat kolem sebe? Nepochybně nedobře.

Udivující je snad pouze to, co bylo zmíněno výše – proč teď? Proč zrovna v této době? Rok a půl byli Svobodní se svou pozicí občas štěkajících pejsků spokojení.

Pohnuly se snad ledy a chystá se velká koalice, v níž zasednou Řezníčkovi Evropští demokraté spolu s ODS a socialisty? Možná se opravdu konečně po roce a půl dočkáme odejití Romana Málka. Místostarosty, který v novodobé historii města nemá konkurenci v podivných projektech (počítačová herna v Muzeu barokních soch, reklamy na chrudimském veřejném osvětlení, Senior centrum a v poslední době sauna) a zvláštní formě sebeprezentace, která až hraničí s duševní poruchou.

Pravděpodobně nějaký analytický svobodný mozek vyhodnotil situaci a podle starého rčení „Lépe odejít se štítem, než být nesen na štítu,“ zavelel k ústupu. Čest je to však pochybná. Člověk znalejší situace, která na radnici panovala, se nemůže ubránit myšlence na rčení, které zmiňujeme v úvodu.

Rušit vydělávající podnik města na úkor soukromého podnikání a ještě bez výběrového řízení, tak to tu ještě nebylo. Tak "otrlého" regionálního politika Chrudim v novodobé historii dosud nezažila.

Lidovec Roman Málek z Koalice pro Chrudim se rozhodl zrušit zmodernizovanou, mezi návštěvníky krytého plaveckého bazénu populární saunu a prosadit u radních, aby se město této služby na pětadvacet let zřeklo výměnou za saunový svět kutnohorské podnikatelky v bývalém nevěstinci hned v sousedství.

Není to přitom poprvé, co Málek balancuje na hraně zákona - vzpomeňme například na to, když se před rokem bez vědomí radních přihlásil do výběrového řízení na pronájem sloupů veřejného osvětlení pro reklamy, aby tím protiprávně vyšachoval z veřejné soutěže firmu Hostalek - Werbung.

Není tedy divu, že se o Málka zajímal Útvar pro odhalování korupce a finanční kriminality. Ostatně, finanční postih za tento delikt doteď nezaplatil.

Namátkou lze zmínit také Málkovo vynášení informací na veřejnost o cenách projektu Muzea barokních soch ještě před jeho dokončením, tj. před vlastní realizací, která je vždy levnější než samotný projekt. Ohrozil tak zájmy Chrudimě tím, že umožnil zveřejněním interních informací potenciálním zájemcům o tuto zakázku navýšit cenové nabídky na úkor pokladny města.

Málek vtrhl do tohoto volebního období inzerátem na titulní stránce místního plátku, který proti všem etickým zásadám očerňoval v den konání komunálních voleb politickou konkurenci z korupce. Nejenže Málek nikdy o žádné korupci nevěděl a ohříval si za přispění vedení těchto nejmenovaných novin svoji politickou polívčičku, ale především teď jeho chování korupci přinejmenším připomíná.

Není totiž normální, aby místostarosta zavíral to, co městu vydělává, a nechal na téže činnosti profitovat soukromou osobu, která navíc městu neodvádí žádné daně. Nelze se proto divit, že starosta Řezníček pochybný Málkův podnik stopl, pokud chtěl předejít vlastní politické sebevraždě. Správně totiž zavětřil, že narychlo "spíchnuté" rozhodnutí městské rady, kterou Málek de facto politicky ovládá, poškozuje ekonomické zájmy města.

Je tedy otázkou, čeho ještě se od Málka dočkáme a kam až jeho balancování zajde. Zatím jsme svědky probleskujících zpráv o častém názorovém jiskření v městské radě mezi Málkem a Řezníčkem a při poslední schůzi zastupitelů rovněž výzvy, aby Málek rezignoval kvůli zpackané situaci v Senior centru.

Protestů tedy přibývá, kontroverzních rozhodnutí také. Vše je tedy v rukou místních politiků a na jejich politické odpovědnosti vůči městu a svým občanům, kterou projevil zatím jen starosta. Čím déle tato agónie potrvá, tím více "překvapení" nám ambiciózní politik přichystá.

Práce novináře je někdy opravdu nevděčný úkol. Tedy, většinou. Člověk se logicky snaží psát tak, aby co nejlépe vystihl danou problematiku, popsal situaci, jíž byl svědkem. Neříkáš pravdu? Napíšu to. Říkáš pravdu? Napíšu i to. Posmíváš se druhým? Buď si jistý, že se to v mém článku objeví.  

Je jasné, že se tím nezavděčí všem a vždy bude dost těch, kteří ho budou považovat za pisálka píšícího na objednávku teď toho, jindy onoho. Aristoteles by řekl něco o argumentaci ad hominem, dnes se spíše hovoří o napadání osoby, místo kritiky faktů.

Jenže aby novinář mohl pracovat, potřebuje informace, podklady, materiály. A novinář pracující v deníku, je potřebuje co nejdříve. Nemůže sedět u párečku a nabírat kila.

[[img:chrn_fullwidth:1162:]]
Žel Bohu, spolupráce se státními zaměstnanci - vlastně zaměstnanci nás všech, i toho novináře - bývá často opravdovým utrpením. Přestože mají státní zaměstnanci ze zákona povinnost poskytovat informace, které nepodléhají utajení na požádání komukoliv, činí tak neochotně, se zbytečnými prodlevami a evidentně neradostně.

Těžko pochopitelné. Co jim má dělat větší radost, než práce pro jejich chlebodárce, z jehož daní jsou živi? Snad jen polední kávička a cigaretka s holkama z vedlejší kanceláře.

Ale pozor! Existují i státní a obecní zaměstnanci, kteří chrlí den co den tiskové zprávy v počtu, který rozhodně není malým. Ovšem jsou to zprávy, jejichž informační hodnota se blíží nule. Jeden příklad za všechny zde .

Novinář čekající dny a týdny na jednu zprávu tak není spokojeným obyvatelem zdravého města. 

Takový redaktor se totiž smutně dívá do mailové schránky a doslova hypnotizuje ukazatel nových zpráv. A ono nic. 

Mohu-li tedy hovořit za ty, kdo se denně pídí po střípcích, z nichž poté skládají celou skládačku, kterou čtenář za pár sekund proletí a následně s kamarády u piva diskutuje, kamarádkami na dětském hřišti probírá - mějte rádi své redaktory.

I když jsou jejich otázky občas hloupé, vlezlé, nepatřičné, málo znalé problematiky. Slibuji, že pokud je budete mít rádi, oni budou mít rádi vás. A protože vás budou mít rádi, budou o vás psát pravdu. Pravý přítel totiž říká i pravdu, která někdy bolí.

Kam zmizelo 15 milionů na zakopání horkovodu podél řeky Chrudimky? Na tuto otázku nedostal včera zastupitel Thér od starosty Řezníčka jednoznačnou odpověď. Odpovědí byl zastupiteli pouze starostův úšklebek...

Je pravdou, že se lidé žijící vedle tohoto hrůzného monstra, které mají pod okny, na jeho zakopání těší už několik let. Těší se od doby, co radnice nechala na své tiskovce vyhlásit, že získala na jeho skrytí pod zem peníze od investorů obchodního domu Tesco a sousedního Parku Píšťovy. Avšak od té doby je ticho po pěšině...

Čekal bych proto od starosty víc, než jen úšklebek nad písemným návrhem zastupitele, který se evidentně narozdíl od některých pasivních nebo loajálních kolegů k starostovi v městském zastupitelstvu na danou problematiku důkladně připravil.

Čekal bych víc už proto, že měl starosta v minulém volebním období uvedené peníze ve své dikci a také proto, že je v současnosti činný v orgánech Opatovické elektrárny, kde je zavázán, stejně jako všichni jeho předchůdci od dob starosty Nového, nemalou roční odměnou v řádech statisíců korun.

Nastal tedy nejvyšší čas, aby se k problému postavil čelem a doložil, kam oněch 15 milionů zmizelo, nebo kde byly proinvestovány (prohospodařeny) a jak budou v rozpočtu nahrazeny. Je totiž nanejvýš logické a hospodárné spojit tuto investici s chystanou odbočkou horkovodu k městskému stadionu.

V opačném případě bude pohrobek socialismu (horkovod) dál hyzdit životní prostředí "zdravé" Chrudimě a pouze se arogantně rozkročí přes řeku Chrudimku pod záminkou zanedbatelných "úspor". Není totiž žádným tajemstvím, že Opatovice v nejbližších letech, zhruba od roku 2016, avizují drastické zvýšení cen odpadového tepla. To už si ale nejspíš nikdo ze zastupitelů ve své "zaneprázdněnosti" neověřil.

Před časem naše noviny informovaly o rekonstrukci parčíku před Mateřskou školou Svatopluka Čecha. Bohulibý záměr revitalizovat park předložil jistý zahradník z Brna a městská rada návrh posvětila. Celý projekt stál půl milionu korun a už během realizace se mezi občany rozhořela diskuze o smysluplnosti této investice.

Vzhledem k tomu, že zákládání parků je složitá věc a vyžaduje delší časový úsek k posouzení, zda se záměr podařil, vydali jsme se s redakčním fotoaparátem k parčíku až dnes.

Jak můžete vidět ve skutečnosti a na našich fotografiích, záměr města se bezezbytku podařil. Parčík je krásně zelený a květiny jsou rozkvetlé.

Problémem ovšem spočívá v tom, že se o tu krásu nezasloužila ani slavná městská rada, ani zahradník, který parčík projektoval, ale sama Matka příroda, která pokryla trávník žlutými pampeliškami a plevelem bez ohledu na architektonický koncept zmíněného projektanta.

[[img:chrn_fullwidth:1067:Parčík před školkou Svatopliuka Čecha v dnešních dnech]]
Celý záměr s vydlážděnými plochami uprostřed trávníku (!) ve tvaru jakýchsi listů a kruhy ze štěrku, ze kterých rozpačitě vyrůstá okrasný česnek a dnes díky špatně položené geotextilii i spousta plevele, budí posměch a rozhořčení občanů. Tráva je neposečená a celý parčík působí spíš jako černá skládka na předměstí.

Lavičky hodící se maximálně na okraj milionářského bazénu, skýtající odpočinek snad jen bezdomovcům, dotvářejí scenérii neopakovatelného kýče.

Nabízí se otázka. Je současný stav výsledkem špatného projektu, nedbalostí provádějící firmy nebo amatérským záměrem vnutit přírodě a občanům města něco tak nepřirozeného? 

[[img:chrn_fullwidth:1070:Parčík před školkou - současný stav]]
Požádali jsme redakčního grafika, aby nám upravil fotografii parčíku do stavu, ve kterém byl dříve. Výsledek je velmi zajímavý a můžete si prohlédnout sami, který pohled je lepší.

Pokud chcete, můžete na první straně hlasovat, jestli by jste chtěli nechat parčík v současném stavu, nebo jestli by bylo lepší beton z trávníku odstranit.

[[img:chrn_fullwidth:1071:Parčík před školkou - tak jak zhruba vypadal před lety a jak by mohl vypadat i napříště]]
Otázkou nakonec zůstává, zda bylo nutné zničit kamennou fontánu z dílny architekta Schmoranze a zda nestačilo parčík před školkou prostě párkrát za rok posekat. Ušetřilo by se 500 tisíc a důvěra lidí ve své zvolené zástupce by tak neutrpěla další šrám.