Přijeli, viděli, namalovali a pak se přišli lidem v sídlišti U Stadionu pochlubit, co pro ně vymysleli. Jenže se zlou se potázali. Zaplněná jídelna zdejší základní školy pražské inženýry architekty vypískala.

Jak by ne, klidné místo k životu jim chtěli proměnit v jakousi dopravní zkratku a rozparcelovat na desítky menších parkovacích "chlívků". Nejspíš dobrý úmysl, ale nepochopený v kontextu zdejšího bytí, které má úplně jiný ráz než rušná Praha.

Byl jsem tenkrát u toho - lidé svoje sídliště nedali. Bylo sympatické, jak se dokázali v mžiku sjednotit a mluvit společným hlasem. Ne nadarmo zde potom dřívější radniční koalice "prohrála" komunální volby na celé čáře. Lidé U Stadionu to prostě vidí a cítí úplně jinak. Pro ně to znamená importované "barbarství" velkoměsta, podobně jako v minulosti horkovod instalovaný podél řeky Chrudimky.

Jenže čas ubíhá a nic podstatného se tu neděje. Horkovod zůstal i přes sliby nezakopán, ale především se výrazně nezlepšily podmínky k parkování uvnitř sídliště.

A tak to lidé vzali opět do svých rukou. Sami našli místa i způsob, jak zde nově parkovat. A dodejme, že za minimální peníz. Ukázali tím, že je jejich instinkt a důvtip mnohdy silnější než drahá studie architektů. Bude tedy na radnici, zda hozenou rukavici zvedne a ukáže, že umí vynalézavosti svých občanů naslouchat. 

Sebereflexe? Předem přichystaný scénář? Pud sebezáchovy? Od každého možná něco. Sociální demokracie si totiž spočítala, že chce-li obhájit prvenství v letošních krajských volbách, musí se zbavit nánosu korupčních afér, které na ní pořádně ulpěly.

ČSSD v Pardubickém kraji schytala s koncem loňského roku několik mediálních facek a skandál s úplatky, které požadoval dnes již bývalý místopředseda krajské soc. dem. Petržílek, do těchto dnů nezvětral, ba co víc, smrdí stále silněji, a je pro stranu opravdovým malérem.

A tak nastoupila uklízecí četa složená z okresních šéfů ČSSD, která sjednotila šik a vytáhla eso z rukávu - mladého, průbojného právníka, kterého chce za hejtmana. Spláchla přitom vodou do kanálu další horké kandidáty, ale něco přeci jen zůstalo, co nejde, jak řekl posměšně jeden můj kamarád, sundat ani napalmem... 

K tomu už by byl skutečně zapotřebí v krajské soc. dem. "palácový" převrat a vzít vše hezky z jedné vody načisto, od hlavy až dolů.

Pískovcové renesanční náhrobky po obvodu kostela sv. Michaela jsou pro město a církev chloubou i ostudou. Trestuhodně na ně teče dlouhá léta voda, a tak se připomínka významných chrudimských rodin, které tvořily bohatou historii našeho města, po kouskách drolí, takřka každý reliéf náhrobků pokrývá mech a co nestihla dokonat příroda, dokončují teď sprejeři.

Inu, chovají se podle toho, v jakém prostředí se pohybují. Každé prostředí totiž vychovává, řekne vám to každý zkušený pedagog či psycholog. A k čemu vychovává zpustlý Michaelský park? Před časem sváděl k noclehu bezdomovce, nyní svádí k zahálce a vandalství mládež.

Městská kasa je pro letošek prázdná, proto se nedá přistoupit k žádné radikálnější obnově této církevní a zároveň odpočinkové lokality. Přesto se dá udělat hodně, aniž by to stálo velké peníze - zařídit protažení okapových rour tak, aby odváděly vodu tam, kam mají, a ne k základům kostelíku, které vlhnou a spolu s nimi i zmíněné náhrobky.

Jde tedy o malý dílčí krok, který může zastavit další devastaci jedné z předních chrudimských památek. Chce to jen více si všímat a nebýt tolik lhostejný k odkazu svých předků.

Na jedné straně sláva, na druhé pochybnosti. Nový pan radní Netolický, zodpovědný v kraji za zdravotnictví, nám přijel do Chrudimi za potlesku některých činovníků radnice svatosvatě slíbit, že se chrudimská nemocnice privatizovat nebude, anebo že se v budoucnu nepromění v jakousi "eldéenku", tedy odnož Krajské nemocnice v Pardubicích.

Na misku vah ale vzápětí přihodil varování bývalý chrudimský starosta a poslanec Čechlovský, když začal "terminus technicus" rozebírat pojem zvažovaného postoupení dluhů krajských nemocnic bankám, o kterém současná krajská vláda nahlas uvažuje.

Není totiž žádným tajemstvím, že okolo zadlužených nemocnic krouží supové z finančních zájmových skupin, pro které není nic jednoduššího, než takové dluhy od bank koupit a začít si pak diktovat podmínky, za kterých "jejich" nemocnice budou dál fungovat.

Neříkám, že je to pro nemocnice nějaká pohroma. To vůbec ne. Nemocniční zařízení v takové režii mohou pracovat daleko efektivněji než ta stávající. Jen jsem zdrženlivý k líbivým prohlášením krátce před volbami, protože už za pár měsíců může být všechno jinak. Takže - pokud privatizovat, tak transparentně, a pokud dělat politiku - tak na rovinu.

Inu, nadšené rozevláté mládí plné ideálů. Asi tak by se dala vykreslit iniciativa paní radní Vladimíry Michalové z TOP 09, která nám chtěla ze Stromovky udělat Park Václava Havla. Ještě že jsou na radnici uvážlivější kmeti, kteří tak snadno nepodléhají momentální situaci a u práce občas používají i hlavu.

Jistě, Václav Havel byl, je a zůstane mimořádným Čechem. Jedním z největších. Teprve až budoucnost ale docení jeho skutečný význam. Přesto by ho měla Česká republika připomínat sobě i světu neustále, třeba na Ruzyňském letišti, ne ale v zapadlé Stromovce.

K ní Václav Havel žádný vztah nemá. Za to Chrudimáci po celé generace ano. Park je znám například rozsáhlou kolonií havranů, kteří jsou zde jediným rušivým elementem vedle občasných pejskařů a sportovců, kteří tudy proběhnou. Jednou do roka se tu pak usídlí Bambiriáda s dětmi, ale jinak nic, než ticho po pěšině...

Václav Havel však navštívil radnici, prošel obklopen davem v průvodu celou Širokou ulicí až k Muzeu. Tudy vedly jeho kroky a byla to tehdy velká sláva. Zhruba v tomto kontextu by si tedy Chrudim měla Václava Havla připomínat.

Jestli to bude pamětní deska nebo odlité stopy v chodníku, je vcelku jedno, jen už, prosím, žádné zhůvěřilosti, které donutí radnici přepisovat cedule v ulicích, údaje v mapách, či firmy reklamní štíty nebo občany měnit občanské průkazy. Toho jsme si užili v minulosti už dost.

Internetové Chrudimské noviny o sobě daly občanům města s příchodem nového roku 2012 vědět prostřednictvím bilboardové kampaně, například u benzinové čerpací stanice Shell v Tovární ulici nebo na chrudimském autobusovém nádraží. Jejich ústředním heslem je slogan - informace bez obalu.

 

Nyní se připravují nové bilboardy a spolu s nimi i další upoutávky, například na internetu nebo prostřednictvím letáků do každé schránky v Chrudimi a širokém okolí. Občané je zkrátka nepřehlédnou, teď ani v budoucnu. A proč Chrudimské noviny slibují informace bez obalu? Časem to jistě každý pozná a odpoví si na tuhle otázku sám. To byl ostatně i důvod toho, proč Chrudimské noviny začaly po letech znovu vycházet.

Tak jako kdysi platilo: "Národ sobě", mělo by s jejich příchodem zase platit: "Chrudim sobě". Soudě z prvních čtenářských ohlasů začíná tahle "formulka" našich předků přinejmenším oživovat.

Sociální demokracie v Pardubickém kraji schytala v závěru uplynulého roku čtyři těžké mediální direkty. Za všemi stojí podezření z korupce.

Nejprve se na televizních obrazovkách propírala kauza bývalého starosty pardubické Dubiny Jána Kasiče a bývalého šéfredaktora Týdeníku Pernštějn a vydavatele občasníku Patriot Svatopluka Kodeta (oba ČSSD), kteří se měli pokusit uplatit reportéry Primy, aby neodvysílali reportáž o kontroverzní Kasičově minulosti.

V návaznosti na tuto aféru se do ní zapletl nepřesvědčivou výpovědí před soudem také poslanec a šéf krajské ČSSD Miroslav Váňa, který podle státního zastupitelství nedokázal hodnověrně vysvětlit, že nemá s poskytnutím peněz na úplatek pro reportéry Primy nic společného. Váňa nakonec revoltu proti sobě uvnitř ČSSD ustál, ale jen za cenu toho, že to bylo sportovní terminologií pro soc. dem. rázem 0 : 2.

Jenže tím se hladina nad korupčními aférami strany nezavřela. Rozvířila ji kauza tak těžkého kalibru, že výlety pardubických politiků ODS Kňavy a Tichého na hokej za oceán nebo na fotbal do Barcelony jsou ve srovnání s tím jen slabým odvarem. Nešlo tu o všimné v řádech desítek tisíc, ale rovnou o miliony, o které si údajně přišel říct do renomované firmy místopředseda krajské ČSSD Petržílek. A ejhle, rázem už to bylo 0 : 3.

Avšak čtvrtý gól si sociální demokracie "nadělila" sama. Třeba tím, že prohlásila Petržílka krátce po aféře za duševně nemocného nebo, že se evidentně rozladěný hejtman, který chce za pár měsíců kandidovat do Senátu, obořil na novináře, že vyzdrojovali obsah tajné nahrávky, kterou má k dispozici policie. Hrozit jim soudy za to, že odvádí práci "hlídacího psa" demokracie, je totiž před volbami stejná sebevražda jako kázat vodu a pít víno. A to je pro Martínka, který platí uvnitř ČSSD i mimo ni za morální ikonu, obzvlášť škoda.

Uprostřed záplavy květů se vznosně tyčí orchideje a přece jsme byli na prezentaci Vánoc. Výstava nejen vánočních květin a dekorací v zahradnictví rodiny Mikanových na Blehovsku potěšila i nabídla dárky každému. Inspirovala návštěvníky vnímat adventní čas očima, zastavit se a potěšit květinami či vánoční výzdobou. Byla to zároveň ukázka toho, že dekorace z přírodních materiálů jasně vítězí nad levně vyhlížejícími nabídkami supermarketů.

Také uprostřed města lidé nacházeli symboliku blížících se Vánoc. Od rozsvíceného stromu stačilo zamířit do čajovny Mlsný Pecivál Jaromíra Švece a nechat se unášet do říše čokoládových výtvorů. Ze všech koutů prodejny na nás doslova dýchla vůně kávy, čaje a vkusně balených sladkostí. Na chvíli jsme mohli vzpomenout na záhadnou literární Vianne, která si otevřela obchod s čokoládou a dokázala probouzet u obyvatel města skryté chutě. Realita je trochu jiná, můžete zde vše ochutnat, po zaplacení samozřejmě. A domů si odnášíte čerstvě umletou kávu, v malém voňavém balíčku, čaj z různých koutů světa a kvalitní čokoládu.

A co jsme nedostali zabaleno? Tu chvíli v krásném voňavém a vánočně inspirujícím prostředí, které dalo několika lidem dost práce.

Kdo byl organizátorem globálního spiknutí proti čínskému premiérovi? To jsme se z promítání britsko-francouzské komedie "Johny English se vrací" v hlavní roli s Rowanem Atkinsonem bohužel nedozvěděli. A spolu s námi ve středu večer v chrudimském kině dalších asi patnáct, převážně mladších, diváků.

Ptáte, jak je to možné? Prostě tak, že film skončil kvůli technické chybě promítače asi o 15 minut dříve, právě uprostřed finální scény. A pak už jen opona a rozsvícená světla. Udivená šatnářka nevěřícně kroutila hlavou, že je konec.. Pár lidí začalo hlasitě protestovat a atmosféra houstla. Personál kina mezitím hledal promítače, který byl mimo promítací kabinu, podle uvaděčky prý někde venku.

A pak přišel. Když zjistil, že jsou v hledišti vesměs středoškoláci, jal se je napomínat, aby nekřičeli, že film prostě takhle končí... Nechtěl o svém pochybení ani slyšet. Když byl nakonec v kabině usvědčen, že nepromítl poslední šestý kotouč s filmem, začal být jízlivý a urážel kulturní vkus návštěvníků. Nakonec si postavil hlavu, že komedii do konce už nepustí.

"Není to poprvé, kdy takhle pochybil. Je to lajdák," utěšuje odcházející návštěvníky šatnářka. Inu, žijeme ve městě, kde stojí za to žít. Člověk se tu prostě nenudí. Musí tvrdě hájit svoje peníze, které utratil za film bez konce. 

Před kinem si pak při pohledu na místní parčík uvědomí o to víc, co je schopno město za společné peníze nás všech pořídit - namísto důstojného parku futuristickou přistávací plochu pro mimozemšťany, kde lze na kovovém křesle tak akorát o všem v klidu popřemýšlet. Mladí zde na to po promítání přišli: "Příště raději do Pardubic, do Chrudimi už nikdy..." A pak, že se hanlivě říká, že v Chrudimi chcípnul pes...

Venkovská lobby se ukázala silnější než chrudimská radnice. Zástupci osadních výborů z okrajových částí města totiž zhatili dobrý záměr radních, kteří chtěli novou vyhláškou v Chrudimi zamezit hluku mechanizace o víkendech a svátcích před devátou hodinou ranní a po 19. hodině.

Cirkulárky, travní sekačky, motorové pily, vrtačky a kdo ví co ještě budou mít vyjma nočního klidu zelenou. Co na tom, že je zrovna svátek nebo den pracovního volna, kdy má člověk doma po práci zaslouženě odpočívat, co na tom, že se děti právě dívají na Večerníček, nebo že si chce někdo zkrátka v neděli jen trošku přispat. V Chrudimi se prostě pojede dál podle venkovských pravidel.

Chrudim tak narozdíl třeba od Litomyšle, která takovou vyhlášku ve stejném termínu hladce prosadila, zůstává městem, kde je, co se týká hluku, možné takřka všechno. Chrudim nejsou totiž jen místní části Markovice, Topol, Medlešice, Vestec nebo Vlčnov, ale především a právě Chrudim. Výmluvy po neúspěšném hlasování, že vyhlášku nelze diferencovat podle jednotlivých lokalit, jsou tedy liché. Když se totiž chce, jde všechno.

Závěr: ještě že se nehlasovalo o tom, zda bude možné chovat v panelácích či bytovkách králíky, slepice nebo čuníky. Kdo ví, třeba se to někomu časem z osadních výborů zachce a taková vyhláška pak bude plošně platit v celém městě.