V neděli bylo Žofie. Ta ráda vše zalije. Tentokrát však ani kapka. Časně ráno se začala do Kunčí sjíždět auta a postavičky na kolech. Auta parkovala kolem Náveského rybníku. Konaly se rybářské závody, první po Kovidu. Jinak je slatiňanští rybáři tradičně pořádají několikrát do roka.

Padesátka rybářů si vylosovala svoje místa. V polovině závodu se účastníci přesunou na druhé stanoviště. Tím také veškerý zmatek končí a začíná se závodit. Na břehu vidíte jen tiché, soustředěné rybáře. Za nimi sedí rozhodčí a někde i doprovod, který přijel fandit a radit. To mají rybáři opravdu rádi. Někteří používají k lovu „biče“. Ty dosahují až šestnácti metrů. Tentokrát stačily poloviční. Rybář je obklopen kbelíčky s krmením a návnadou. Za nim je soustava válečků, po kterých se posunuje bič z vody. Rybář z něho uvolní poslední nástavec a dá novou návnadu. Co chvíli následuje záběr, rozhodčí zapíše body a ryba se opatrně vrací do vody.

[[img:chrn_fullwidth:20469:Kresba Jaroslava Korečka]]

Pominu vzrušení při samotném lovu. Mnohdy je větší při počítání bodů. Po změně místa se často stává, že se hodně zamíchá pořadím. Vítězem se stal Jiří Vagenknecht, který měl nejlepší výsledek v druhé polovině, zatím co druhý Richard Jón měl lepší začátek. Třetí skončil Lukáš Kučera. V padesátce závodníků byly i dvě ženy. Občerstvení, jak návštěvníků, tak závodníků bylo vzorně zajištěno a navíc bylo připraveno mnoho hodnotných cen.

Kdo si přivstal v pondělí 16. května, mohl sledovat zatmění Měsíce. Počasí přálo. Bylo jasno a teplo. Ve čtyři ráno byla ještě tma, nad jihozápadním obzorem zářil Měsíc. Byl těsně po úplňku – ten byl před necelou hodinou. Na jedenácté hodině začal kotouč Měsíce tmavnout. Nejdříve se zatmění dalo spíše tušit. Tmavé místo se zvětšovalo. Obrysy byly čím dál tím zřetelnější. Překvapilo mě, jakou rychlostí zatmění probíhalo. Měsíc klesal k obzoru, tam ho částečně zakrývaly mraky.

[[img:chrn_fullwidth:20470:Kresba Jaroslava Korečka]]

Po chvilce za obzorem zmizel a zůstala jen slabá záře. I ta se po chviličce ztratila. Uvědomil jsem si zvláštní ticho. Ptactvo přestalo zpívat. Když jsem se otočil, byl východ již ozářen vcházejícím sluncem. Odpočinutí ptáci se znovu dali do zpěvu. Rozednívalo se a začínal nový den. Škoda, že tento vzácný zážitek byl tak krátký.

Velikonoce jsou za námi. Ty letošní mi připadaly, jako by ještě dozníval kovid. Duben se přehoupl do druhé poloviny.

21. dubna má svátek Alexandra, dříve Anselína. O svaté Anselíně sejme semeno do země.   

To na svatého Vojtěcha, 23. dubna, je pranostik mnohem více.  Bouřky před Vojtěchem – déšť o žních.  Když na svatého Vojtěcha prší, nebude ovoce, a hlavně nedozrají švestky.

Za to Vojtěchovské lny a ječmeny bývají nejlepší.

[[img:chrn_fullwidth:20327:Dubnový obrázek Jaroslava Korečka]]

Následuje svatý Jiří.  Co na svatého Jiří vína vídáme, o svatém Havlu neobíráme. Co o svatém Jiří zazelená, to se po něm ztratí. Do svatého Jiří, nebojte se hada ani štíra. Jak dlouho před svatým Jiří žába vříská, tak dlouho po něm mlčí.  Jasný Jiří – pěkný podzim.

25. dubna slaví Marek. Na svatého Marka deštivo – sedm týdnu blátivo. Brambory sázené na svatého Marka – bude jich plná jamka. A konečně: Kolik zimy před Markem, tolik zimy po něm.   

Zelený čtvrtek je prvním dnem, kdy se připomíná Kristovo utrpení a vzkříšení a také poslední večeři s apoštoly, než je zatčen. Je také dnem odpuštění. Kající hříšníci jsou přijímáni zpět mezi věřící. Zkuste také odpouštět, možná se dostaví pocit velké úlevy. Kajícníci byli připodobňováni k suchým větvím, které se zazelenaly.

 [[img:chrn_fullwidth:20274:Kresba Jaroslava Korečka]]

Velký pátek. Den kdy byl ukřižován Kristus. Je dnem smutku a nejtišším dnem v roce. Podle tradic se nemělo pracovat, aby se nehýbalo zemí.

[[img:chrn_fullwidth:20275:Kresba Jaroslava Korečka]]

Bílá sobota byla posledním dnem půstu (vzpomínáte, kdy začal?). Celá se nesla ve znamení příprav na Kristovo zmrtvýchvstání. Světil se oheň. Začala se zdobit vajíčka a plést pomlázky. Pekly se mazance a beránci.     

Velikonoční neděle. Boží hod velikonoční. Světí se mazance a dokončují kraslice. Hlavně se hodně jí a pije.

[[img:chrn_fullwidth:20273:Kresba Jaroslava Korečka]]

Velikonoční pondělí. Pomlázka a koledníci. Děvčata přivazují na pomlázky stuhy a rozdávají vajíčka. V různých krajích se lidové zvyky liší. Nejmenší koledníky doprovází tatínek. Později se přidávají ke starším klukům. V dobách, kdy se místo vajíček podával alkohol, bylo možno vidět motajícího se koledníka i v pozdním odpoledni. Někde se úderem poledne role obracejí a pomlázky se chopí děvčata.

O Květné neděli jsem se již zmínil. Také se jí říká Smrtná. Vynáší se Morana. Někde se jí říká Mařena. Moréna, Smrtka, Smrtholka. Je to původně pohanský zvyk. Vynášení zlé zimy a vítání jara. Ve Škrovádu se Moréna vynášela již několikrát. Slaměnou figuru děti dozdobí a na krk dostane korále z vyfouknutých vajíček. Tentokrát byly dvě. Jak se česky říká: sichr je sichr. Velká se spálila na ohni. Malou děti hodily do Chrudimky. Když odplouvala, provázela ji říkanka. Moranu neseme s velkým nosem, do vody ji dáme, jaro přivítáme.   

[[gal:20262]]

Na ohništi jsme zkoušeli upéci vdolky. No spíše placičky z hladké mouky. Moc se nepovedly. Pečení také ne. Z jedné strany se pálily, z druhé byly nedopečené. Máme se stále od našich předků co učit. Třeba to budeme někdy v budoucnu potřebovat.

Za chladného počasí jsme se alespoň u ohně ohřáli. Po úklidu břehů Chrudimky, který Moraně předcházel, to bylo příjemné. Tentokrát vše profesionálně zdokumentovala paní Vincenciová, za což jí Okrašlovací spolek Škrovád moc děkuje...

Je zajímavé, jak se v těchto měsících lidové pranostiky prolínají. Však se také počasí často mění. Březen, za kamna vlezem, duben, ještě tam budem. Březen suchý, duben mokrý. Březen mokrý – rolník smutný. Je-li teplo v březnu, je zima v dubnu. Na sv. Řehoře líný sedlák, který neoře. Významný březnový den je Popeleční středa. Začíná čtyřicetidenní půst. O Popeleční středě se světí popel z ratolestí, které byly posvěceny v minulém roce na Květnou neděli.

 [[img:chrn_fullwidth:20233:Kresba Jaroslava Korečka]]

První neděle v dubnu. Popelec, kříž, který dělá kněz na čelo věřícím křesťanům, říkaje tato slova: Pomni, člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš. Ona slova však platí i pro nevěřící v boha, kteří zde převažují.

 [[img:chrn_fullwidth:20234:Kresba Jaroslava Korečka]]

Mokrý duben přislibuje dobrou sklizeň. Hodně-li v dubnu vítr duje, stodola se zaplňuje. Duben hojný vodou – říjen vínem. Panská láska a dubnový sníh za mnoho nestojí. Na Boží hod velikonoční prší, sucho úrodu poruší.

Velikonočním svátkům se budeme věnovat samostatně. Jistě si to zaslouží.

Koncert na sobotní dernisáži s křestem nové knihy byl jedinečný hned z několika důvodů. Odehrálo se tu několik výjimečných momentů. Jeden z diváků musel nečekaně odejít ještě před začátkem koncertu v souvislosti s programem pomoci uprchlíkům a poslední divák přišel těsně po odehrání poslední písničky, tak stihl alespoň přídavek. Petr Nikl zahájil svoje improvizované vystoupení tím, že si od redaktorky nečekaně vypůjčil klobouk.

[[img:chrn_fullwidth:20008:]]

Melancholické melodie v podání Petra Korbeláře a Jana Kotulána prokládal Petr Nikl komickými prvky svého improvizovaného vystoupení od samého začátku. Hned při prvních tónech písničky se zadařilo: do improvizace vstoupil svým štěkotem pes, který právě s páníčky vegetoval v Café Atrium, a jeho pronikavý projev, jak zdravil Petra Nikla, se stal přirozenou a vítanou součástí vystoupení. „Nejde jen o ty jednotlivé hrané skladby, ale o to, co se děje ještě mimo to,“ vystihl podstatu a kouzlo improvizace a jedinečnosti této sobotní sešlosti Petr Nikl. 

[[img:chrn_fullwidth:20013:]]

„Některé písně zatoužili mít hudebníci otextované, a tak když už jsme spolu tiskli a knihařili, vznikla i tahle naše spolupráce. Poslali mi tady ty skladbičky do New Yorku a já jsem tam na ně napsal texty. Z mé strany jsou to takové rychlokvašky a z jejich vypilované skladby. Pak jsme měli jednu zkoušku v kuchyni u mě doma po návratu a pak jsme šli hned nahrávat desku,“ vysvětlil ve zkratce, jak to vše bylo.

[[img:chrn_fullwidth:20021:]] 

„Ten pes byl teda neuvěřitelný. Zrovna jsme se chystali hrát písničku o psech a já slyším zakňourání psa,“ sdílel Petr Nikl svoje dojmy s diváky bezprostředně po koncertu, když si sedl mezi ně. „To není nijak nazkoušené, jak jste pochopili, nejde o ty jednotlivé hrané skladby, jako spíše o to, co se děje ještě mimo to. A tady bylo spoustu možností. Potom tu ještě krásně zhaslo to světlo,“ dodal. „Akorát se pak někdo hnul a fotobuňku spustil, ale je to pro mě mnohem více fascinující, než kdybychom se domlouvali s nějakým osvětlovačem.“ Součástí jedné skladby bylo dokonce to, že se Petr Nikl pokusil oběhnout galerii, aby se nečekaně ještě před koncem mezihry stihl vrátit a píseň dozpívat. Kromě toho Petr Nikl hru na hudební nástroje podpořil také důmyslným vrzáním na dveře nebo litím čaje, kterým později jako přípitkem pokřtil nový soupis grafického díla.

[[img:chrn_fullwidth:20017:]]

„Málokterý galerista vydává knížky, maximálně skládačku, nebo menší katalog, ale tohle je skutečně celý soupis mého díla od grafických pokusů 80. let, které jsou vydané v knížce z roku 2012 a po té, co díky Petrovi vznikla velká produkce dalších grafik, která by se nevešla do přílohy této knížky, tak se vydala knížka další, mapující těch dalších deset let. Ani nevím, kdo něco takového z dnešních galeristů dělá. Moc děkuji, že drží tradici první republiky a knížku křtím přípitkem tohoto čaje,“ řekl Petr Nikl a spustil se nadšený potlesk.

[[img:chrn_fullwidth:20012:]]

Více fotek z akce najdete ve fotogalerii.

To, co se stalo a momentálně děje na Ukrajině, nelze nijak ospravedlnit. Vladimír Putin, prezident Ruské federace, pro jehož postoje snad kdysi mohli mít někteří pomýlení čeští konzervativci pochopení, sice nezešílel, ale zachoval se neomluvitelně. Za své skutky by měl být po zásluze potrestán.

Tím, samozřejmě, není řečeno, že Ukrajina a její političtí představitelé jsou bez viny. Ať už se však dopustili čehokoliv, válečná agrese není na to odpovědí a ani řešením.

Jak se však zachovala česká, údajně pravicová a liberálně demokratická politická scéna, nad tím by zůstával rozum stát. Pokud by však tento rozum neměl za sebou zkušenost s jednáním politiků na konci údajné pandemie kovidu a jejich následnou snahu o protlačení fašizoidního pandemického zákona.

Je jasné, že v této zemi, České republice, svoboda a zodpovědnost jsou veličinami, s nimiž si vytírají zadnici prakticky všichni. Bývalým ministerským předsedou Andrejem Babišem počínaje, současným premiérem Petrem Fialou konče. Člověk se skoro nediví konspiračním teoretikům a vyznavačům teorie o „Deep state“.

Některé z webů českého internetu, které, kdo ví proč, kdosi označil za dezinformační, byly „shozeny“, přestaly fungovat.

Ano, dělaly mnohdy medvědí službu české konzervativní scéně, protože se na nich prý daly najít neuvěřitelné nesmysly a lži. Je ale odpovědí na tato tvrzení zrušení stránek? Může být svoboda projevu, svoboda slova vůbec nějak omezena? Je-li, zůstává svobodou, nebo jen blahosklonně povoleným právem?

Svobodu slova totiž nemáme, kupodivu, k tomu, abychom diskutovali o počasí. Svobodu slova máme k tomu, abychom mohli vyjádřit i názory, které jsou druhým nemilé a s nimiž kategoricky nesouhlasí. Reakcí na zavádějící a třeba i lživý názor má být veřejná debata, polemika, ne cenzura a likvidace živobytí těch, kdo webovky roky budovali.

Za kovidové krize si vyzkoušeli, co všechno sneseme. Zjistili, že nedospělých individuí, která potřebují ručičku státu, aby jim pomohl s diskomfortem, je stále víc než dost. Stále víc, než by bylo zdrávo.

Totalita je na postupu a k jejímu vytváření nepotřebujeme Voloďu z Ruska. Spolehlivě si ji vytvoříme sami za nadšeného hýkání údajných liberálních demokratů.

Únor je nejkratší měsíc v roce. Hromnice 2. února ukončují Vánoce. Uklízí se betlém a poslední vánoční stromky. Křesťané ho slaví jako uvedení Páně do chrámu. Ježíšova matka Marie přinesla svého syna 40. dne po narození do jeruzalémského chrámu, aby ho zasvětila jako prvorozeného Bohu.

[[img:chrn_fullwidth:19747:Kresba Jaroslava Korečka]]

Posvěcené svíčky hromničky se dávaly do oken, aby chránily obydlí před bouří a blesky. Před tím však hospodář vytvořil na stropním trámu plamenem svíce kříž. Také se světily studánky, aby bylo dost vody pro lidi, dobytek a pole.

Ještě před tím se slavil keltský svátek začátku jara Imbolc.

A jistě každý zná pranostiky:

Únor bílý, pole sílí.

Na Hromnice o hodinu více.

Na Hromnice musí skřivan vrznout, i kdyby měl zmrznout.

Jak dlouho skřivánek před Hromnicemi vrzá, tak dlouho po nich zmrzá.

Na Hromníce jasná noc – bude mrazů ještě moc.

Jestli únor honí  mraky, staví březen sněhuláky. 

Uvidíme, čím nás únor překvapí ve své druhé polovině. Podle pranostik zima ještě nekončí.