Až někdy půjdete nad ránem setmělou ulicí, nelekejte se. Hlavně v letních měsících byste totiž mohli cestou potkat zvláštní trojici s hadicemi a s bílým nákladem na zádech. Nejsou to krotitelé duchů, ale plevele.[[gal:20992]] Technické služby Chrudim vyhledávají časové skulinky, aby pracovníci unikli pozornosti obyvatel a nenarušovali postřikem chod města. Má to samozřejmě i své praktické opodstatnění, aby se postřik ihned nevypařil. Jak takový pozdně noční zátah vypadá, zachytily minulý týden městské kamery. [[gal:20998]]Když se ovšem v blízkosti brzké ranní aplikace objevili zvědaví havrani, nikdo je nevaroval, že jim z této hostiny postříkané vydatnou dávkou oblakem glyfosátu asi nebude hej. Celá mise v centru města trvala více než dvě hodiny.[[gal:20812]] Namátkový postřik plevele 25. července 2022.  Foto: Chrudimské noviny

Za posledních deset let se vyzkoušely všechny možné alternativy boje proti zarůstajícím chodníkům, oheň i pára, ale nic než použití herbicidu se podle ředitele technických služeb neosvědčilo. Plevel se vytrhává jen v krajním případě, když je přerostlý.

Postřik stojí ročně 300 až 600 tisíc korun. Jeho nevýhodou je, že podle příbalového letáku nepůsobí preventivně, tedy ne na kořeny a semínka, ale na všechny rostliny se vzrostlými listy... A ty pouze zežloutnou a seschnou. [[img:chrn_fullwidth:20973:Plevel po aplikaci přípravku Clinic.  Foto: Chrudimské noviny]]

Červenec – nese parna, krupobití a medovice, jest hojný na bouřky a vichřice. Co červenec neuvaří, to srpen nedopeče.

Svatá Markéta, hodila srp do žita. Svatá Anna – chladna zrána.

 [[img:chrn_fullwidth:20863:Kresba Jaroslava Korečka]]

Letos převládalo sucho. Po suchém období přicházejí povodně. Připomínám ty červencové. 

1890 – praskla hráz Rožmberku. 

V roce 1897 se povodně opakovaly. 

V letech 1902 a 1903 – povodně na severu Čech. 

1938 – velké povodně na Orlici, Doubravce, středním Labi, Svratce a Moravě.   

1997 – povodně na Moravě a Slezku.

Povodně v roce 2002 – ty jsem zažil při návratu z plavby ve Středozemním moři. Přečkali jsme je na písníku v Píšťanech u Litoměřic. Tenkrát naopak Rožmberk pomohl zadržet vodu a rozlil se do původní rozlohy. 

2010 – zasáhly povodně Moravu. 

2013 – povodně na Berounce a Vltavě.

A naposledy v roce 2020 – zasaženo povodí horního Labe, Lužické Nisy, Moravy a Odry.

Nasavrcký zámek hostil písničkářku Evu Henychovou. Současně s Nasavrckou paletou probíhají v zámecké galerii koncerty Nasavrckého hudebního léta. Jak se Eva pochlubila, žije také na zámku. V Ostrově nad Ohří. 

Drobná rusovlasá dívka okamžitě navázala kontakt s publikem, a hlavně dokázala zaujmout jindy neposedné děti. Její písničky jsou o lásce, štěstí, ale také o smutku a žalu. Zkrátka o životě. Hlavně však zde měly premiéru, před natočením na CD. Několikráte přidávala. Jak sama říkala, já se tady rozparádila, jako by mě nečekala dlouhá cesta domů. Celý koncert se mi zdálo, že ji odněkud znám. Nakonec jsem na to přišel. Měla úsměv Mony Lisy.

[[img:chrn_fullwidth:20862:Nasavrcký zámek. Kresba Jaroslava Korečka]]

Musím se pochlubit, že jsem také zažil svoji hvězdnou chvilku. Zdálo se mi, že se mnou mluví místní dámy s jakousi obzvláštní úctou. Vysvětloval jsem si tím, že se díky Paletě dobře orientují ve výtvarném kumštu. Trvalo to opravdu jen chviličku. Záhy zjistily, že nejsem nový pan farář.

Další koncert bude v neděli 7. 8. od 18 hodin. Představí se houslistka Eva Rauchfussová.

Ve středu 13. července byl úplněk Měsíce. V této době se Měsíc přibližuje na velmi krátkou vzdálenost k zeměkouli. Tím se také znásobuje jeho síla působení. Naší předkové to pozorovali již v dávných letech. Někdo nespí celou noc. Někteří se na tento úplněk těší a rádi ho pozorují. Tentokrát však ve východních Čechách měli smůlu. Jen občas, na okamžik, vykoukl skoro celý kotouč z mraků.

[[img:chrn_fullwidth:20753:Kresba: Jaroslav Koreček]]

Bylo to vzrušující, krásné nebeské představení. Někdy se ukázaly nad jižním obzorem Měsícem podsvícené temné mraky. Po chvíli převládala barva ohně. Tu nahradila studená žluť. Neustále se měnící osvětlení nebeské scény dávalo naději, že se měsíční kotouč ukáže celý ve své kráse. Kolem druhé hodiny ranní jsem to vzdal. Možná měli pozorovatelé, kteří vydrželi do rozbřesku, větší štěstí. Jak jsem se později dozvěděl, v jižních Čechách bylo jasno.

Jak dopadl nekonečný boj za čistotu města a odhalil úklid po dešti, jak se vyhazují peníze oknem? Chrudimská samospráva si může připsat další kapitolu z kocourkovských příběhů, tentokrát na motivy starého známého sloganu z reklamy na čistící prostředky z devadesátých let, který minulý týden připomínal výjezd pracovníků technických služeb.

[[img:chrn_fullwidth:20716:Filištínská ulice zářila po dešti čistotou.  Foto: Chrudimské noviny]]

Ti poslušně vyrazili před týdnem na ranní úklid do Filištínské ulice, následovaní městskou policií. Jejich počínání bylo v pořádku, protože plnili zadaný úkol. Možná ale jen stačilo situaci prověřit a zvednout telefonní sluchátko.

Uklízení čistoskvoucí ulice vymyté po dešti až na spáry mezi nablýskanými kočičími hlavami bylo podle některých obyvatel Filištíny už příliš a mohlo se tedy s klidem odvolat a ušetřit zbytečně vynaložené peníze z městské kasy.

[[gal:20723]]

A protože se tak nestalo, nastoupili pracovníci technických služeb a jako „U nás v Kocourkově“ začali konat svoji povinnost. Slogan známé reklamy v tomto případě potřeboval jen mírně poupravit: „Čiští čisté, až se sami divíte.“

Část titulku jsem si vypůjčil ze známého filmu.  Na cestu vlakem se musí cestující řádně připravit, vybavit trpělivostí a mít dobrou fyzičku. Proto také je ve vlacích starých lidí vidět stále méně a méně. Zoufalci, kterým nic jiného nezbývá než cestovat vlakem, musí počítat s tím, že to bude dobrodružství.

Abych své přátelé nezdržoval a nemuseli se mnou zajíždět do Škrovádu, rozhodl jsem se, že vystoupím v Pečkách a zbytek cesty pojedu vlakem. Marně mě varovali.

Pečky, známý železniční uzel na trati Praha – Pardubice. V liduprázdné hale jsem požádal o jízdenku do Slatiňan.

Autobusem, ozvalo se za okénkem? To bylo druhé varování.

Ne jedu vlakem.

Spěšný vám jede v 18,15.

Bylo před pátou. Říkám si, to klidně stihnu přípoj v Pardubicích a v půl osmé jsem doma. Ještě jednou mi slečna marně nabídla autobus. Jistě si říkala, tak jeď dědku vlakem a užij si to. Co chvíli nádražím projížděly pomalý krokem vlaky. Některé měly zatemněná okna jak ve válce.

[[img:chrn_fullwidth:20549:Kresba Jaroslava Korečka]]

„Spěšnému“ narůstaly minuty zpoždění. Nakonec přijel. Končil však v Kolíně, na prodloužené koleji regionálních vláčků. Než jsem došel k podchodu, vlak na Pardubice se rozjížděl. Nevadí, pojede další. Když jsem vycházel z podchodu na peron, nahoře na posledním schodu sedí slečna. Má podepřenou hlavu v dlaních. Sleduje malé vodopádky, které vytvořila na schodišti. Močila. V riflích. Na sundání zřejmě nebyl čas. Přijížděl vlak, a tak ji nějaký mladík pomohl na nohy. Stačila se ještě pozvracet. Tím si proběhli spěchající na vlak. Kteří ho nestihli si nevěřícně prohlíželi boty a tašky, které za sebou vlekli.

Měla však ta holka kam jít? Kolik je otevřených nádražních záchodů? Když nějaký najdete, tak jedině na velkých a připravte si dost peněz. Na malých raději plínky. Nový pan ministr, první co udělal, tak očesal slevy. Zprovoznit nádražní hajzlíky za půl roku nedokázal. Podařilo se mu však na pražském Hlavním nádraží vytvořit cikánské ležení. S obsluhou. Aby měli klid, jsou tam zábrany. Na šíření puchu jsou však krátké. Teď je dokonce učí stanovat. Někde se prý už začalo sázet, kdy několik stovek Romů na nádražích položí tuhle vládní partičku. Když budete hledat kurz, tak se mrkněte na jejich platy, odměny a odstupné. To bude adrenalin.

70 km mi trvalo čtyři hodiny. V roce 1999 trvala cesta z Prahy do Ostravy o půl hodiny déle. Kdysi dávno se říkalo: Podle záchodu poznáš národa kulturu.

Vraťme se ještě ke konci května. Některé pranostiky se často jednotlivými měsíci prolínají. Počasí se kalendářem neřídí a většinou se mění zhruba uprostřed kalendářního měsíce.

Jestli v máji neprší, červen to dovrší.

Když máj vláhy nedá, červen se předá.

Chladno a večerní mlhy v máji, hojnost ovoce a sena dají.

O svatém Norbertu (4. 6.), chladna jdou k čertu.   

[[img:chrn_fullwidth:20547:Kresba Jaroslava Korečka]]

Medard má svátek 6. června. To je snad nejznámější pranostika.   

Medardova kápě, čtyřicet dní kape.

Když  na Medarda prší, voda břehy vrší.

Pláče-li Medard, i ječmen zapláče.

Tak uvidíme, co nám Medard provede. Málokdy se však naši předci spletli.

V neděli bylo Žofie. Ta ráda vše zalije. Tentokrát však ani kapka. Časně ráno se začala do Kunčí sjíždět auta a postavičky na kolech. Auta parkovala kolem Náveského rybníku. Konaly se rybářské závody, první po Kovidu. Jinak je slatiňanští rybáři tradičně pořádají několikrát do roka.

Padesátka rybářů si vylosovala svoje místa. V polovině závodu se účastníci přesunou na druhé stanoviště. Tím také veškerý zmatek končí a začíná se závodit. Na břehu vidíte jen tiché, soustředěné rybáře. Za nimi sedí rozhodčí a někde i doprovod, který přijel fandit a radit. To mají rybáři opravdu rádi. Někteří používají k lovu „biče“. Ty dosahují až šestnácti metrů. Tentokrát stačily poloviční. Rybář je obklopen kbelíčky s krmením a návnadou. Za nim je soustava válečků, po kterých se posunuje bič z vody. Rybář z něho uvolní poslední nástavec a dá novou návnadu. Co chvíli následuje záběr, rozhodčí zapíše body a ryba se opatrně vrací do vody.

[[img:chrn_fullwidth:20469:Kresba Jaroslava Korečka]]

Pominu vzrušení při samotném lovu. Mnohdy je větší při počítání bodů. Po změně místa se často stává, že se hodně zamíchá pořadím. Vítězem se stal Jiří Vagenknecht, který měl nejlepší výsledek v druhé polovině, zatím co druhý Richard Jón měl lepší začátek. Třetí skončil Lukáš Kučera. V padesátce závodníků byly i dvě ženy. Občerstvení, jak návštěvníků, tak závodníků bylo vzorně zajištěno a navíc bylo připraveno mnoho hodnotných cen.

Kdo si přivstal v pondělí 16. května, mohl sledovat zatmění Měsíce. Počasí přálo. Bylo jasno a teplo. Ve čtyři ráno byla ještě tma, nad jihozápadním obzorem zářil Měsíc. Byl těsně po úplňku – ten byl před necelou hodinou. Na jedenácté hodině začal kotouč Měsíce tmavnout. Nejdříve se zatmění dalo spíše tušit. Tmavé místo se zvětšovalo. Obrysy byly čím dál tím zřetelnější. Překvapilo mě, jakou rychlostí zatmění probíhalo. Měsíc klesal k obzoru, tam ho částečně zakrývaly mraky.

[[img:chrn_fullwidth:20470:Kresba Jaroslava Korečka]]

Po chvilce za obzorem zmizel a zůstala jen slabá záře. I ta se po chviličce ztratila. Uvědomil jsem si zvláštní ticho. Ptactvo přestalo zpívat. Když jsem se otočil, byl východ již ozářen vcházejícím sluncem. Odpočinutí ptáci se znovu dali do zpěvu. Rozednívalo se a začínal nový den. Škoda, že tento vzácný zážitek byl tak krátký.