Omikron se rychle šíří. Pamatujete, jak se za nouzového stavu vyhlašovalo, že doklady nepropadnou, aby lidé raději nechodili na úřad a tak dále? A to v té době bylo nepředstavitelné, aby se testováním potvrdilo jako v těchto dnech i skoro 57 tisíc pozitivních případů. V některých lidech tato opatření zanechala strach dodnes a raději, jak říkají, tomu nechtějí jít naproti a veřejným místům se vyhýbají. Na úřad kvůli občance anebo řidičáku někteří chodit ale opravdu nemusí, ikdyž se to všeobecně neví. A každý tam může strávit dokonce minimum času, bez čekání ve frontě!

[[img:chrn_fullwidth:19690:]]

Oddělení dokladů a evidence zůstává na svém místě, na rozdíl od úředníků ze 4. podlaží, kteří se kvůli rekonstrukci elektřiny dočasně musí přestěhovat. Pokud vám končí řidičák, můžete si o něj zažádat dokonce elektronicky. 

Když to váš zdravotní stav dlouhodobě nedovoluje, máte výjimku a vyřídit občanku podle zákona musí přijít až k vám domů. Ale pozor, zneužití této služby se bere jako přestupek proti pořádku ve veřejné správě s pokutou až 50 tisíc korun. „Tato služba není určena osobám, které se nechtějí dostavit na úřad ze strachu z nákazy covid-19,“ upozorňuje případné ostatní zájemce z řad veřejnosti vedoucí oddělení dokladů a evidence Hana Květenská a rovnou ostatním doporučila jiný postup.

Objednat se přes rezervační systém na webu města. Klient obdrží v e-mailu PIN kód, který při příchodu do budovy úřadu zadá do vyvolávacího systému, a dostane jako obvykle pořadové číslo. „Takto objednaný klient je odbaven přednostně. Vyřízení žádosti je pak rychlé a bez zbytečného čekání,“ vysvětlila Hana Květenská.

A na co se mají po příjezdu úřednic do domu připravit imobilní klienti? „Do domácnosti jezdí vždy dvě pracovnice s příslušenstvím – s notebookem, fotoaparátem, čtečkou otisků prstů a bílou plenou, která slouží jako bílé pozadí. Plena je vhodná jako pozadí i pro ležící žadatele. Nemusíme pak nikde hledat bílou zeď,“ popsala Hana Květenská maximální přizpůsobivost. „Jedna pracovnice samozřejmě fotí, druhá drží plenu. Snímání otisků prstů a podepisování, pokud je ze zdravotních důvodů možné, je následně standardní jako na pracovišti úřadu. Ke kompletnímu zpracování žádosti dochází ihned v domácnosti, prostřednictvím vzdáleného internetového připojení.“ 

Konec loňského a začátek letošního roku byl mimořádně teplý. Na Silvestra se na Náveském rybníku v Kunčí rybařilo. I mne to zlákalo. Přiznám se, že poprvé v životě. Pamatuji také, že jsme po vydatných vánočních deštích uskutečnili prvosjezd Okrouhlického potoka. Neslyšel jsem, že by nás někdo od té doby následoval.

[[img:chrn_fullwidth:19653:Náveský rybník u Kunčí, kresba Jaroslava Korečka]]

Na teplý leden pamatují i lidové pranostiky.

Je-li teplo v lednu, sahá bída ke dnu.

V lednu sníh a bláto, v únoru tuhé mrazy za to.

Na Tři krále mnoho hvězd, urodí se mnoho brambor. Letos bylo nebe jak vymetené, tak se máme na co těšit.

Leden jasný, roček krásný.

Na svatého Hygina, pravá zima začíná. To bylo 11. ledna.

Tak uvidíme, zdali se tato pranostika naplní. Jak vidno, počasí si dělá po staletí, co chce. A to je dobře.

Po dlouhé době potěšující zprava pro lid trampský v Krkance. Tentokráte ze soudní síně.

Před senátem v.s.r. dra. Charváta u chrudimského krajského soudu trestního odpovídá se 26tiletý František Pytlík z Výsonína. Vysloužil si pověst zlého ducha trampských chat v údolí Krkanka. Ze svých potulek po jižních Čechách vracel se zpět do našich krajů a jako divoký tramp přebýval v lesích a živil se krádežemi. Dlouhé kadeře, na nichž si tento tulák velmi zakládal, svědčily o tom, že není prost ješitnosti, a mezi jeho kořistí se našly dokonce rukopisy básní, které někde opsal, nebo vzal.

[[img:chrn_fullwidth:19654:Chata na Krkance, kresba Jaroslava Korečka]]

Žádná chata na Krkance nebyla před ním bezpečná. Vypáčil dveře, několik dní zde pobyl, a když vyjedl zásoby, odnášel kořist všelijakého druhu do koupací kabiny u rybníku Zaháj. Před časem byl po dlouhé honičce dopaden. Dlouho se do zdejších lesů nevrátí. Státní zástupce ho obžaloval ze zločinu krádeže a z přestupku tuláctví. Pytlíka odsoudili k trestu osmi měsícům tvrdého žaláře, zostřeného jedním postem měsíčně, nepodmíněně. Po odpykání trestu půjde do donucovací pracovny.

Na Tři krále se většinou odstrojuje stromeček a vánoční svátky se stávají minulostí. Tři poslové se přišli poklonit malému Ježíškovi, budoucímu králi. Cestu jim ukázala zářící kometa. V současné době se koledování ujmulo několik organizací a obcházejí s kasičkou. Na mnoha dveřích je křídou napsáno C – M – B. Nejsou to jména králů Kašpara, Melichara a Baltazara. Znamená to Christus masionem benedicat. Kristus tomuto domu požehnej.

[[img:chrn_fullwidth:19585:Kresba Jaroslava Korečka]]

Vzpomínám, jak bylo třeba nafotit několik diapozitivů k pásmu, které připravoval František Kolář z Okresního kulturního střediska. Čas rychle ubíhal a na koledníky se nemohlo čekat. Uvažovalo se o kolednících  z Vysočiny. Přistrojil jsem syna Vítka a jeho dva kamarády Mirka a Standu ze školy do svátečních košil a prostěradel. Vyrobil jsem papírové čepice a pár doplňků, postavičky na zaváté cestě se pak promítaly na mnoha večerech. Pásmo o Třech králích spolehlivě plnilo sály v okolních vesnicích.

Když již měli kluci kroje, zkusili na Tři krále obejít známé a koledovat. Později se osmělili a obcházeli Škrovád. Dostávali sladkosti a dokonce i drobné mince. To se jim ale již říkalo: dlouhý, černý a rezatý. Každopádně to byli po dlouhé době první škrovádští koledníci.

První Adventní neděle přinesla po dlouhé době sněhovou nadílku. Odpoledne končila ve výstavní síni Pippichova divadla výstava Zelený ostrov. Dernisáž zde také dlouho nebyla. A výstavní síň byla slušně zaplněna. Zvláště děti se výborně bavily. Vždy usměvavá a elegantní kurátorka výstavy Martina Vítková s tyrkysovou šálou, se kterou ladily brýle a nehty, uvedla autorky.

Trochu se vrátím zpět. Právě ona má zásluhu na záchraně Kokešovy opony. Ta byla nedávno slavnostně spuštěna při oslavě devadesáti let založení Pippichova divadla. Stále platí, že dobrý skutek má být náležitě potrestán. Martinu Vítkovou z Regionálního muzea vyrazili. Je to sice zařízení krajské, ale z města se ji nikdo nezastal. Ani k oponě ji nikdo nepozval. Že by o ní dokázala zajímavě vyprávět není pochyb. 

Martina mi postupně představila cestovatelky. Linda Klimentová přerušila studia, aby se na Nový Zéland vydala. Jen lituje, že nemohla být na těchto ostrovech déle. Obyvatelstvo bylo velice vstřícné. I v malých vesnicích fungují výtvarné kroužky, které pořádají pravidelné výstavy, a kultura tam žije. Jemné teplé barvy na obrazech pobřeží se vynořují z mlžného oparu. Nevyhýbá se ani syté jasné zeleni a modři na některých obrazech. 

[[img:chrn_fullwidth:19381:Obrazy jsem zapomněl nafotit, tak jsem alespoň nakreslil Nový Zéland]]

Rusovláska Zdenka Hušková je grafička z Jizerek. Učí na sklářské škole v Železném Brodě. Přiznám se, že do jejich neprostupných pralesů bych vstupoval velice opatrně. Překrývá několik vrstev linorytů. Dosahuje zvláštní barevnosti.

Markéta Zlesáková byla neustále obklopena znalci a sběrateli jejích obrazů. Nechtěli jsme rušit. Její velké formáty byly dominantní. Kombinace různých materiálů a technik při pohledu na krajinu, snad zaujaly každého. Pralesy, nad kterými se vznáší zahalené postavy jak z pohádek. Z některých abstraktních souborů vystupují její Rebarborky. Jsem přesvědčen, že každý návštěvník této výstavy nalezl jemu blízkou disciplínu. Trochu mi kazilo radost, když jsem zjistil, že jsem jediný místní divák. Dosti nedůstojné pro Chrudim. Před devadesáti lety se projektovalo divadlo pro stovky diváků.

Minul 17. listopad. Den boje za svobodu a demokracii. Svobodu a demokracii však v naší zemi už několik let nemáme.

Společnost se opět rozdělila, žijí tu lidé ve dvou kategoriích. Ti, kteří si nechali píchnout experimentální vakcínu, jež evidentně nefunguje tak, jak její tvůrci předpokládali a není s to stále mutující vir zkrotit a ti, kdo na tento potenciální hazard se svým zdravím a též svobodou odmítli a odmítají přistoupit.

Příkopy, které za těch pár let mezi oběma tábory vznikly, nejspíše už nikdy nezmizí. Lidé si budou pamatovat, kdo jim v hospodě odmítl nalít, prodat kávu, přestože ještě vloni škemral o útratu, aby svůj podnik nemusel zavřít. A naopak také ty, jimž zákazník byl nad nesmyslné a často i protizákonné státní nařízení, jež stejně nedokáží omezit šíření viru, který stále ještě pro většinu občanů přináší pouze pár dní teplot, rýmy a ztráty čichu. Nic víc.

Jednotky intenzivní péče se prý plní. Očkovanými seniory, kterým někdo nalhal, že je vpich ochrání a neochránil, neočkovanými seniory, kteří vsadili svůj osud všanc úplně stejně, jako ti očkovaní.

Hlasy, jež volají po upřednostňování v poskytování zdravotní péče ty, kdo jsou očkovaní, nejsou ničím jiným, než skřekem hyeny, jenž se pase na lidském neštěstí a nemoci.

Jako by si snad neočkovaní neplatili zdravotním pojištění a jeho prostřednictvím i dávku vakcíny očkovaným.

Situace nabírá na obrátkách, málokdo ji asi dokáže zkrotit. To dokáže jen sám virus.

V okamžiku, kdy zmutuje do neškodných zelených soplů.

Pachuť v ústech z toho, co někteří lidé dokáží, zaštiťujíce se bojem za veřejné zdraví, však zůstane viset ve vzduchu dlouho potom, co poslední respirátor odfoukne vítr.

V pátek 22. října se opět hrál v chrudimském Pippichově divadle Bůh masakru. Tentokrát jako součást jeho devadesátiletého výročí. Nevím, po kolika letech jsem tuto hru viděl. Díky Korona viru mi připadá aktuálnější než před lety. V režii Petra Štindla hráli Anna Polívková, Viktor Dvořák, Kristýna Kudrnáčová a Miroslav Novotný. Scéna zůstala beze změny. Plocha poházená plyšáky, nizoučké židličky, stolek s vázou plnou květin a telefon.

[[img:chrn_fullwidth:19170:Kresba Jaroslava Korečka]]

Kristýna opět spolehlivě vyprodala divadlo. Zdálo se mi, že si to celé jako by sedlo. Herci využívali celou scénu. Nechávali prostor svým kolegům, měli dostatek času na dohrávání. Těžko někoho vyzvednout nad ostatní - Anna stále elegantní, Kristýna dospěla v ženu a moc ji to slušelo. Kolegové si role opravdu užívali. Vše bylo uvolněné. Publikum se skvěle bavilo a skoro pořád burácel smích. Málo kdo odcházel nespokojený.

Začínají oslavy Pippichova divadla. První ze série představení byla hra, jejímž autorem je Denis Kelly. V režii Tomáše Mašína hráli Sarah Hlaváčová a Karel Heřmánek ml. Většina představení se odehrávala v krytu. Scéna byla perfektně vypracována do posledních detailů. Šedá barva a černé doplňky navozovaly ponurou atmosféru. Když se ještě přidaly světelné efekty a výborná hudba Karla Havlíčka, muselo diváka mrazit v zádech. Inzerovaného humoru tam mnoho nebylo. Je ale pravda, že smích občas z hlediště zazněl. Herci se snažili. Karel Heřmánek někdy až příliš. V prostorech chrudimského divadla se však občas ztráceli. Možná, že by vše vyznělo lépe na Malé scéně. I tam by se diváci pohodlně vešli.

 [[img:chrn_fullwidth:19144: Ilustrace Jaroslava Korečka]]

Celou hrou se prolínala láska a nenávist. Bohužel  divák již před polovinou představení tušil, jak vše skončí. Mezi jednotlivinami obrazy se někdy zhasínalo naprosto zbytečně. Všeho moc škodí. V jednom obraze Mark onanuje nad spoutanou Luisou, po další temné přestávce na ní trhá šaty a znásilňuje ji. Další tma a další obraz. Vrcholem představení byla scéna ve vězení. Ta se povedla. Zavření mříží bylo působivé. Pro mnohé to možná byla i úleva.

Bylo trochu mlhavé sobotní dopoledne. Po večerním dešti všude mokro. Ještě, že jsme večer natáhli šapitó před loděnici. Pracovní prostor tak zůstal suchý.

V deset hodin jsme byli před loděnicí čtyři muži ve skalách a černý Labrador Ben. Galerista a sponzor Luboš Jelínek, který měl celou akci zahájit. Mistr Jan Pospíšil, který vede Mezinárodní symposium v Hořicích. Ve Škrovádě  k odbornému vedení  navíc zajišťuje nářadí a materiál. Petr Melen, badatel, který se zabývá kamennými artefakty. Dočetl se o akci Okrašlovacího spolku a vážil sem cestu od hory Říp. V duchu jsem si říkal, jaké štěstí, že jsem pozval na zahájení pana starostu Ivana Jeníka loni. Vypadalo, že se to nesejde.

[[img:chrn_fullwidth:19099:Pořadatelé pro malé sochaře přpravili i mokrou variantu]]

V tu chvílí se začali vynořovat první postavičky. O půl jedenácté pan galerista chrudimské Galerie Art,  III. Dětské sochání ve škrovádských skalách zahájil. V polední přestávce si účastníci opekli špekáčky. Díky sluníčku, kterému se podařilo prorazit mraky, pokračovali účastníci do pozdních odpoledních hodin. Pokud se vše podaří, budou jejich práce umístěny u obnovené studánky. 

[[img:chrn_fullwidth:19120:Ve Škrovádě se sešlo devět mladých sochařů]]

[[gal:19122]]

Stvořidla zná snad každý. Buď o nich slyšel, nebo četl. Foglarova Dvojka měla nedaleko tábor. Když pojedete Pacifikem z Ledče po proudu Sázavy, vystupte ve Smrčné a pokračujte po levém břehu po červené značce do Stvořidel. Půjdete podél vyhlášeného peřejnatého úseku Sázavy. S Potápkou jsme zde byli na závodech dvakrát. Vždy se děti bavily tím, že po kamenech přejdou Sázavu suchou nohou.

[[img:chrn_fullwidth:19002:Stvořidla na Sázavě, kresba Jaroslav Koreček]]

Den před tím, než jsem se na Sázavu vydal, byl zde stav bdělosti. Já jsem našel náplavy jehličí a šišek, skoro o metr výše. Když se vydáte ze Stvořidel po červené proti proudu, tak začínáte hned za kempem. Přes louku si zkrátíte veliký meandr řeky. Stezka pokračuje mezi obrovskými balvany do skalnatého kaňonu. Zanedlouho se dostanete k Rodrigově skále. Zde hoši končili svoji hru. Házeli kamarádovi míčky, které musel chytit. V jednom byl klíč. Skála je převislá a tak to nebylo jednoduché.

Nedaleko se na jednom balvanu v řece opaloval mladý pár. Ahoj volám. Konečně vidím bobra na Sázavě. Myslel jsem, že už vyšel z módy. Nám se líbí, odpovídala mávající dvojice. Došel jsem k Velké peřeji. Hučící zakalená voda se valila v zúženém korytu. Sladká to hudba pro uši vodáka. Na balvanech jsem našel čtyři křížky, těch, kteří přecenili svoje síly.

Když jsem se vracel, dvojice na balvanu již nebyla. Setkal jsem se s nimi u lávky. Tam si prohlíželi další křížky. Řeka je vždy krásná, když průzračná zurčí mezi balvany, nebo když se přes ně hnědožlutá valí. Vždy se před ní s pokorou skláním. Nemám rád, když se někdo naparuje, jak něco zdolal nebo pokořil. To jen živly, příroda to umožnila, ale jen proto, že jsi byl slušně připraven.