Chrudim – I když už to žádné coronavirové protiopatření nevyžaduje, od pondělí se vánoční trhy konají opět místo na Resselově náměstí v Klášterních zahradách. Většina lidí tak projde centrem města bez povšimnutí a zmizí na trhy do Pardubic.

[[img:chrn_fullwidth:21559:Vánoce v Klášterních zahradách.  Zdroj: Chrudimská beseda]]

Jak v pondělí odsouhlasili radní města Chrudim, konají se trhy v Klášterních zahradách, a to od tohoto pondělí do pátku v čase od 15 do 20 hodin. Program je obohacen i o pohádky pro děti a hudební vystoupení.  Většina lidí ale ani neví, že se v Chrudimi nějaké vánoční trhy konají. Chrudimská beseda sice prezentuje na internetu Vánoce v zahradách jako na oko vydařenou akci a určitě stojí za to letos trhy navštívit, a to nejen kvůli obětavým stánkařům s bohatým sortimentem vánočního zboží. Mnozí ale upozorňují, že trhy patří do srdce města, a tím je náměstí.

[[img:chrn_fullwidth:21572:Resselovo náměstí.  Foto: Chrudimské noviny]]

„Nejsem si jistý, jestli bude i ročník 2023,“ přiznal přitom už po pondělní Radě města Chrudim starosta František Pilný (ANO 2011). „V rámci Rady k tomu byla poměrně velká diskuse, uvidíme, co na to kulturní komise,“ řekl na tiskové konferenci k rozhodnutí, že Vánoce v zahradách poběží ve stejném režimu jako v roce 2019 a jako minulý rok. „Zájem bude v roce 2023 vrátit trhy na náměstí, oživit ho a neschovávat se v zahradách,“ reagoval na mnohé výtky občanů.

[[img:chrn_fullwidth:21560:Zdroj: FB]]

Slatiňany/Škrovád – V životě optimisty Tomáše Velendorfa prý hraje velkou roli náhoda. Stejně tomu bylo i v případě realizace Baru Kůlna ve Škrovádě, který provozuje již několik let, jeho práce ho stále naplňuje a přistupuje k ní s pokorou. Ani ve snu by ho prý nenapadlo, že by si sem v tak hojném počtu našli lidé cestu a jezdili dokonce z různých koutů světa. Bavili jsme se o svobodě, politice i společnosti. Hlavně mu vadí představa, že by část hlasitě se projevujících jedinců svými nesmyslnými požadavky vrhalo stín na celou komunitu a rozdělovalo tím společnost.

[[img:chrn_fullwidth:21537:Tomáš Velendorf za barem.  Foto: Chrudimské noviny]] 

Říká o sobě, že je pravičák se sociálním cítěním. „Ani tu hospodu bych asi neměl mít,“ přehání s úsměvem a přidává přirovnání, že za ubytované hosty trpí, když jim nevyjde počasí podle jejich představ. A v tom bude asi klíč k úspěchu jeho podnikání a spokojení hosté mu dodávají vzpruhu do práce do dalších let. Kdysi řekl, že rád slouží lidem, a je to stále pravda. Ke svojí práci přistupuje s pokorou.

Kůlna je pro něj také místem, odkud pochází. Přímo na základech dnešního Baru Kůlna totiž stával dům jeho prarodičů. V devatenáctém století ho postavili jejich rodiče. Půdorysy původního domu se zachovaly a fasáda je dokonce pokryta původním kvalitním pískovcovým kamenem ze škrovádského lomu. Vzpomínky z dětství jsou stále jako živé. Dříve se tu procházela po dvorku mlsná koza nebo běhaly slepice. „A teď tu najednou sedí na stejném místě někdo z Vídně a pije espreso a vysvětlujeme mu kudy tudy na Chlum,“ říká Tomáš Velendorf o rozmanitosti života.

[[gal:21556]]

NEJVÍCE HO OVLIVNILA REVOLUCE

Ve Škrovádě žil do svých šesti let, než se s rodiči odstěhovali do Chrudimi, kde vystudoval hotelovku. Po vojně pracoval v Chrudimi jako číšník. Revoluce pro něj byla důležitým odrazovým můstkem. „My jsme si mysleli, že to, v čem žijeme, je prostě dané a že se to nemůže změnit,“ říká a vzpomíná, že od pátku 17. listopadu 1989 měl zrovna až do neděle směnu. Když šel v pondělí koupit babičce v trafice Svobodné slovo, nestačil se divit. „Myslel jsem, že se člověk jako obvykle zase dozví něco o protisocialistických živlech. Ale bylo to poprvé v mém životě, kdy jsem si v novinách přečetl pravdu, a byl to neuvěřitelný pocit,“ vypravuje.

[[img:chrn_fullwidth:21535:Tomáš Velendorf.  Foto: Chrudimské noviny]]

ZKUŠENOSTI Z RAKOUSKA MU OTEVŘELY OČI

Euforii z porevoluční doby zažil ještě v Rakousku, kdy stačilo říct slova jako Havel, Praha nebo Bratislava a od lidí se dostavovalo nadšené přijetí. Potom si přečetl jeden inzerát a objevil se náhle v Tyrolsku, kde ho k jeho překvapení šéfová hotelu Iris okamžitě přátelsky přijala. Pracoval tam čtyři roky a další čtyři v motorestu v Horním Rakousku, poblíž našich hranic. Přiznává, že nebýt jeho zahraničních zkušeností, nemá asi oči tak otevřené. „Nějaký základ sice v sobě máte, ale tohle vás ještě posune. Bohužel, pořád v sobě máme zažitých těch 40 let komunismu, a to myšlení a uvažování se podle mě i dědí.“

Někdy se proto cítí být trochu cizincem i ve své rodné vísce. Všímá si věcí, které ostatní nepostřehnou. Před lety si někdo stěžoval na špatné rozhledové poměry na škrovádské návsi, a jak říká Tomáš Velendorf, nenašel se nikdo, kdo by dotyčnému řekl, že pokud není schopný vyjet s autem na náves, neměl by mít ani řidičák. „Naopak. Udělal se projekt a dnes tam máme za velké peníze již několik let dopravní hřiště s 25 značkami. Ale to jen takový střípek z mozaiky toho všeho současného šílenství,“ zmiňuje jednu absurditu, o které jsme i psali, a televize poté o případu natočila reportáž.

Před lety oslovil starostu Františka Pilného s nápadem, jak zlepšit dopravní situaci v Chrudimi, a dostalo se mu prý sice nadšené reakce, ale čas si na něj za celé čtyři roky nenašel. Když se vloni rekonstruovalo prostranství kolem Bídy, mohl prý při troše iniciativy ze strany města vzniknout například záliv se zastávkou, o kterém s ním mluvil už před čtyřmi lety. A cestující mohli přijet z Pardubic a pohodlně pokračovat třeba až na Větrník, ale nestalo se tak. „Prostě vás to štve, protože tu nemůžeme žít jak Saxana, dalších tři sta let, po škole, abychom se dočkali nápravy,“ uzavírá Tomáš Velendorf.

[[img:chrn_fullwidth:21558:Vánoční atmosféra panuje i v Baru Kůlna.  Foto: Tomáš Velendorf]]

BLÁZNIVÝ SEN ZAČAL NA ŠKOLNÍM SRAZE

Když se vrátil zpátky do Čech, opět díky náhodě zakotvil v Praze. Mohl tak častěji navštěvovat i rodný Škrovád. Někdy v té době začal uvažovat, že je čas starý dům opravit, ale jak říká, jeho život je hlavně o náhodách.

V roce 2011 se konal v Chrudimi sraz ze základní školy po třiceti letech, potkal se na něm i se spolužákem z lavice, nyní architektem Karlem Thérem. „A někdy ve dvě hodiny ráno jsem mu ten nápad vykvákal,“ vypráví. Bylo to prý opravdu spontánní. „A Karel Thér se toho chytil, i když já jsem to bral ze začátku spíše jen jako takový bláznivý sen.“

BĚHEM STAVBY SE DĚLY NEUVĚŘITELNÉ VĚCI

Tomáš Velendorf nepředpokládal, jak bude příprava stavby a její realizace náročná. „Děly se tu neuvěřitelné věci. Stalo se třeba, že dokonce někdo začal mamince nadávat, co si to tu dovolujeme vůbec stavět,“ přiznává. „Jednu dobu jsem si až myslel, že to budeme muset zbourat, a nedokázal si představit, že bychom tu vůbec mohli žít,“ dodává. Někteří místní mu nemohli přijít na jméno, neznali ho a mysleli si, že si tam snad další developer staví malý panelák. Přitom se od začátku dělalo maximum pro to, aby stavba co nejvíce souzněla s okolní krajinou a s přírodou.

Nakonec se ale Kůlna dostavěla. Architektova rada, ať počká, až bude hotová i fasáda, se vyplatila. Když se obložila pískovcem a modřínem, následoval zlom a příval pozitivních ohlasů nad dokonalostí splynutí stavby s přírodou se od té doby nezastavil.

Je rád a cítí pokoru, že se vše podařilo zrealizovat. „Ze všeho nejvíce bych chtěl ze srdce poděkovat dvěma lidem. A to svému spolužákovi Karlovi Thérovi za jeho skvělý projekt,“ říká Tomáš Velendorf. „A za neuvěřitelnou podporu chci také moc poděkovat svojí mamince, za což jsem ji velice vděčný.“

[[img:chrn_fullwidth:21534:Tomáš Velendorf s maminkou před Barem Kůlna.  Foto: Chrudimské noviny]]

S COVIDEM PŘIŠLO VAROVÁNÍ

Po roce a půl po kolaudaci přišel covid. Když začaly restrikce a kontrola dodržování protiopatření, zásahy policie na základě anonymních telefonátů byly na denním pořádku a nevyhnuly se ani Kůlně. Policie byla vždy profesionální a slušná. Horší prý bylo vědomí, že někomu stálo za to, aby zvedl telefon a vyvolal nesmyslný zásah, který nezachraňoval životy, ale stál ve výsledku možná deseti tisíce korun. Výsledkem jednoho takového zásahu byly dokonce vystrašené děti a zlomená noha matky, která je běžela uklidnit. „Občas něco vidíte a vážně jenom kroutíte hlavou, kam jsme se to po těch třiceti letech dostali. V devadesátých letech byla neuvěřitelná svoboda a ochota se uskromnit,“ vzpomíná nostalgicky. „Ale svobodě se začaly postupně utahovat šrouby a lidé začínají zapomínat,“ vnímá vývoj po revoluci.

[[img:chrn_fullwidth:21536:Interiér Baru Kůlna.  Foto: Chrudimské noviny]]

PROSAZOVAT ABSURDITY ŠKODÍ CELÉ KOMUNITĚ

Podle Tomáše Velendorfa je absurdní, že někteří lidé si i po třiceti letech prosperity, svobody a demokracie pořád na něco stěžují. „Mnohdy si nevážíme toho, jak se ve skutečnosti máme,“ říká. Není to prý jen o malém dítěti, které je tak naučené od rodičů, že se nekompromisně dožaduje veganské horké čokolády, nebo o některých dospělých, kteří mají třeba dojem, že si s pivem a pokojem kupují vše, včetně vás.

„Někteří berou svobodu a prosperitu jako samozřejmost, co je automaticky na celý život a nemusí se pro to vůbec nic dělat, maximálně se otevře laptop, tam se něco nacvaká a tím se ta prosperita zajistí na další desetiletí,“ uvádí. A jak dodává: „Kvůli těm, co jsou mimo realitu a rádi by linkovali život druhým a nejvíce křičí, se to pak dostává do absolutních absurdit a šílenství. Jako třeba, když se například někdo domáhá uznání X pohlaví. Je to jen střípek z mozaiky celé minority a ve výsledku to všem jenom škodí,“ vysvětluje.

„Když vidím vlát duhovou vlajku vedle české vlajky na pirátském ministerstvu zahraničí, tak je mi trapně. A to říkám jako zástupce minority. Co se stalo v Bratislavě, je hrozné, ale psychopat se najde v každé době,“ říká. „To, ale neznamená, že celá společnost, nebo celé Slatiňany, po mě začnou střílet. Přijde mi to absurdní. Přeji si, aby se naše společnost trochu srovnala, nebyla tak rozpolcená, a život brala více s pokorou, humorem, a nadhledem.“

[[img:chrn_fullwidth:21555:Tomáš Velendorf.  Foto: Chrudimské noviny]]

Chrast – Kolem chrudimského starosty se zamotává nejasná kauza. Kdo bude platit tři čtvrtě milionu? Oprava jihovýchodní zdi zámeckého parku v Chrasti nebo fasáda základní umělecké školy v Chrasti. Obojí prováděly firmy s podobným názvem, ale jen u jedné z nich je prokazatelně starosta František Pilný (ANO 2011) jednatelem. Druhá z firem se ještě v létě kupodivu stihla přejmenovat a změnila majitele. Chrast soudní spor o peníze vyhrála a chtěla by za ně vybudovat dětské hřiště, pokud je vymůže.

[[img:chrn_fullwidth:21533:Jihovýchodní zeď okolo zámeckého parku v Chrasti, o kterou se vedl také spor.  Foto: Chrudimské noviny]]

Spor se datuje do roku 2020, kdy jsme čtenáře informovali o tom, že firmy Zahrady LKN s. r. o. a LKN s. r. o., které je starosta František Pilný prokazatelně jednatelem, provedly v Chrasti zakázky v jiné kvalitě, než bylo zadáno. Mezitím došlo k přeprodeji jedné z prováděcích firem, takže někteří, včetně starosty Chrasti Vojtěcha Krňanského, mají obavy, jestli peníze město dostane. Vedení ale rozhodně koná tak, aby se částka vymohla, protože to není málo peněz. 

„Pokračujeme ve vymáhání, předali jsme to exekuční kanceláři a exekuce už měla být zahájena,“ potvrdil Vojtěch Krňanský (Naše Chrast). „Rozhodně se ukázalo, že pravda je na naší straně. Rozsudky byly potvrzeny odvolacím soudem,“ uvedl. „Přál bych si, abychom peníze opravdu vymohli, protože za ně chceme postavit dětské hřiště. Takovou už máme v uvozovkách interní dohodu,“ prozradil. „Je to tři čtvrtě milionu, které městu do rozpočtu chybí, co si budeme povídat. Taková je bohužel doba,“ dodal Vojtěch Krňanský.

Starosta František Pilný, angažovaný podle databáze Hlídač státu v 11 firmách, se k záležitosti převedení firmy Zahrady LKN nevyjádřil a odpověděl pouze, že jejím jednatelem nikdy nebyl. Zahrady LKN se od 1. září přejmenovaly na Zahrady Vojtíšek a jednatelkou už není ani Marie Pilná, ale firma Capitalia, se společníkem sídlícím až v San Diegu.

Chrudim – Jak jsme upozorňovali už mnohokrát, Muzeum barokních soch je evropský unikát, projekt oceněný odbornou veřejností, návštěvníky i prestižní cenou z jihokorejského Soulu. Návštěvní kniha muzea je plná superlativů, přesto muzeum čelí soustavným pokusům o likvidaci. Vedení města tápe, jak ho využít, aniž by si přizvalo na pomoc odborníky na barokní sochařství. Dalším krokem v ničení muzea je nahodilý nápad starosty Františka Pilného. Začlenil by do Klášterních zahrad sochy, které se zrovna náhodou vyskytly poblíž, aby prý oživily MUBASO. Naprosto nepochopitelné pro ty, kteří vědí, že muzeum je ukázkou koncepční práce a vzniklo proto, aby upozorňovalo na slavnou éru, kdy Chrudim konkurovala Praze jako druhé nejvýznamnější sochařské centrum v zemi. Zastupitelé o všem rozhodnou už v pondělí.

[[img:chrn_fullwidth:21465:Otevřené Muzeum barokních soch.  Foto: Chrudimské noviny]]

Je smutné, že vedení města nechce oživit chrudimské kulturní dědictví a nepochopitelně by do Klášterních zahrad umístilo kopie soch nevýznamného barokního umělce tvořícího na Mladoboleslavsku, protože se zrovna náhodou vyskytly v restaurátorské dílně poblíž Chrudimi. Umístění a výběr soch do zahrad nenavrhl žádný odborník, partyzánská akce nerespektuje koncepci celého projektu. Místo osvěty a udržování kulturních hodnot spjatých se slavnou sochařskou érou Chrudimi tak přichází na řadu další krok v soustavné likvidaci Muzea barokních soch.

[[img:chrn_fullwidth:18775:Malá ukázka muzejní expozice.  Foto: Chrudimské noviny]]

Skoro to vypadá, jako by bylo Muzeum barokních soch bohužel některým politikům trnem v oku. Autor koncepce muzea Luboš Jelínek poznamenal, že pokus o oživení muzea v podání starosty prostřednictvím nekvalifikovaných a diletantských nápadů připomíná počínání slona v porcelánu a celá starostova akce je proti zásadám památkové péče.

[[img:chrn_fullwidth:21478:Ukázka výdusků soch ze zámku Bezno.  Zdroj: Tiskový úsek MěÚ]]

„Transfery ze zámku na zámek dělali kdysi bolševici,“ poznamenal Luboš Jelínek. „Pokud chce radnice oživit Muzeum barokních soch instalací bezvýznamných betonových kopií do zahrad a instalovat papundeklové kulisy zpovědnice do citlivě restaurovaného kostela, pak slovy kapucínů zbývá dodat jediné: Pánbůh s námi a zlé pryč,“ uvedl.

[[img:chrn_fullwidth:21473:Dětské hřiště u Klášterních zahrad.  Foto: Chrudimské noviny]]

Stejně absurdní jako umístit výdusky soch ze zámku Bezno do Klášterních zahrad byly v minulosti vize o vybudování střelnice nebo muzea hlavolamů přímo v kostele. Jestli zastupitelé nápad, který boří samotnou podstatu Muzea barokních soch, podpoří, nebo smetou, se rozhodne na pondělním jednání, tentokrát výjimečně až od 18 hodin.

[[img:chrn_fullwidth:18746:Muzeum slavilo deset let své existence.  Foto: Chrudimské noviny]]

Posledním argumentem starosty je, že umístění už nic nebrání, protože umístění soch do Klášterních zahrad už schválil architekt Roman Brychta i úřednice přes městskou zeleň Kateřina Jánská – ti ale o barokním sochařství nevědí nic. Faktem je, že město žádného odborníka na barokní sochařství neoslovilo. Nezodpovědný návrh narušuje koncepci celého muzea. Levné betonové výdusky soch ze zámku Bezno sem zkrátka nepatří. Nepodtrhují výjimečnou historii Chrudimi, kvalitu chrudimského sochařství, identitu místa, ani nejsou autentické. Na druhou stranu, chrudimské sochy a především ty Rohrbachovy, se mohou srovnávat s nejlepšími sochami z Prahy nebo Kuksu.

Aktualizováno:

Přidáváme vysvětlení Kateřiny Jánské, které podtrhuje, na co jsme už v textu upozornili: „Nápad rozhodně v žádném případě nevzešel ani ode mne, ani od pana architekta Brychty,“ napsala Kateřina Jánská a převedla pozornost jinam. „Celou akci vymyslel a inicioval odbor školství, kultury a památkové péče, který ji také realizuje. Se mnou pouze konzultovali jejich umístění z hlediska bezpečnosti údržby zeleně.“ Úřednice z chrudimského úseku památkové péče dle svého vyjádření na nové koncepci potenciálního umístění soch do Klášterních zahrad spolupracovaly kromě starosty a již zmíněných i s ředitelem Chrudimské besedy nebo s architektem města.

Chrudim – Farnost, která má velkou radost z toho, že nominace se proměnila v cenu Patrimonium pro futuro, oznámila, že na některou z blízkých nedělí chystá pro veřejnost zpřístupnění oceněného oltáře Panny Marie v kostele na Resselově náměstí.

[[img:chrn_fullwidth:21484:Detail ústřední desky po zrestaurování.  Zdroj: NPÚ]]

Oltář vznikl ve stejné době, jako Evropané zvovuobjevili Ameriku, je zasvěcený Panně Marii a po svém zrestaurování vzbudil znovu pozornost také u památkářů a vysloužil si nominaci a nakonec i cenu Patrimonium pro futuro. Na tuto cenu Národního památkového ústavu nominovalo územní odborné pracoviště v Pardubicích v čele s ředitelkou Naděždou Pemlovou akademickou malířku Markétu Pavlíkovou.

Farář Jan Šlégr přislíbil, že po neděli zveřejní více informací. Už je jisté, že se tak stane v neděli 11. prosince odpoledne, od 14 hodin. A tešit se prý můžete dokonce na prohlídku s výkladem od Tomáše Pavlíka.

Chrudim – Rekonstrukce ulice České, úsek Družstevní až Topolská, dospěla po mnoha měsících do zdárného konce. Zítra se tu plně obnoví provoz. Na požadavek města došlo k navýšení ceny o 100 tisíc korun.

[[img:chrn_fullwidth:21487:Ulice se rekonstruovala od června do listopadu.  Foto: Chrudimské noviny]]

Ve smlouvě o dílo se píše, že cena byla stanovena jako maximální a nejvýše přípustná, se započtením veškerých nákladů, rizik, zisku a finančních vlivů včetně inflace a je platná a neměnná po celou dobu realizace díla, nejpozději do 31. 12. 2022, ale zároveň, že se může změnit na požadavek objednavatele. Stavební práce začaly 1. června a dílo mělo být předáno na konci listopadu. Kolaudace proběhla právě dnes. Opravená ulice se otevře pro dopravní obsluhu už od zítřejšího rána.

[[img:chrn_fullwidth:21485:Ranní momentka z rekonstrukce.  Foto: Chrudimské noviny]]

Uvolněný radní zodpovědný za investice, Aleš Nunvář (Piráti), dnes řekl, že celková cena oprav 270 metrů dlouhého úseku ulice se navýšila o sto tisíc korun, na částku 11 milionů a 518 tisíc, a vysvětlil, že dodatek se prý týkal přednostně „rozsahů povrchu dle geodetického zaměření, typicky rozsahů dlažby, asfaltu a podobně“. 

„Nadto tam byla ještě záměna kabelu k veřejnému osvětlení a s tím související práce. Navíc jsme ještě zadali rekonstrukci chodníku směr Topol, to ale již bylo na samostatnou objednávku,“ dodal.

[[img:chrn_fullwidth:21486:Chodník v Topolské.  Zdroj: František Pilný ]]

Chrudim – Skončí výjimka pro majitele více nemovitostí a poplatek za svoz komunálního odpadu by se měl od nového roku zvýšit. Ani to ale nezabrání tomu, aby město dál prodělávalo. V pondělí doporučila ke schválení zastupitelstvu změny ve výhlášce XX/2022 Rada města Chrudim.

Během jarní evidence popelnic se zjistilo, že některé popelnice se vyvážely, aniž by za ně kdokoliv poplatek hradil. Výjimka, podle které majitelé za každou svoji další nemovitost poplatky navíc hradit nemuseli, by měla skončit, stejně jako levný poplatek za svoz komunálního odpadu.

[[img:chrn_fullwidth:21406:]]

Místostarosta Petr Lichtenberg (Chrudimáci) na dnešní tiskové konferenci řekl, že zachování poplatku v současné výši už je neudržitelné. Místo 600 korun se bude platit 1000 korun. Občané ale budou mít možnost uhradit poplatek ve dvou splátkách. Uvolněný radní Aleš Nunvář (Piráti) dodal, že aby se pokrylo vše, musel by se poplatek už nyní zvýšit na 1200 až 1500 korun.

Místostarosta Zdeněk Kolář (ANO 2011) uvedl, že ani tisíc korun nepokryje všechny náklady, například rušení černých skládek, svoz košů nebo bioodpadu. Občané Chrudimi prý toho sice vyhazují čím dál méně, loni 190 kilogramů na osobu směsného odpadu, letos se předpokládá 185, ale pořád je to moc a bez dalších opatření se prý klesající trend zastaví.

Chrudim – Zrušení zastávek v centru způsobuje nebezpečné komplikace. Kvůli opravě havárie plynovodu v Novoměstské ulici zrušil odbor dopravy od 7. listopadu až do 16. prosince bez náhrady hned čtyři autobusové zastávky (Myslivecký dům, Na Valech, Tyršovo náměstí a Novoměstská). Vedoucí odboru dopravy Martin Klimek vysvětlil, že by při jiném řešení muselo městské autobusové dopravě ustoupit parkování. Co na to řekl nový místostarosta Zdeněk Kolář (ANO 2011)? A myslí vůbec někdo na bezpečnost dětí?

[[img:chrn_fullwidth:21437:Zrušení zastávek komplikuje dopravu.  Foto: Chrudimské noviny]]

Odbor dopravy zrušil hned čtyři autobusové zastávky a to se ihned odrazilo na ranním provozu ve městě. Po uzavření Novoměstské ulice kvůli opravě plynovodu se v centru Chrudimi tvoří nevídané kolony a zvlášť nebezpečné situace nastávají kvůli zběsilým řidičům při průjezdu v úzkých uličkách kolem obou škol sousedících s Michalským parkem, ve Svěchyňově a Sladkovského ulici. A to je teprve listopad. Co může nastat při takovém provozu na kluzkých silnicích v prosinci, nebudeme raději domýšlet.

[[img:chrn_fullwidth:21429:Uzavírka způsobuje nebezpečné situace.  Foto: Chrudimské noviny]]

Podle vyjádření vedoucího odboru dopravy Martina Klimka bylo zrušení zastávek prý jediným rozumným krokem, aby se ještě více neomezilo parkování aut v centru Chrudimi. Při průjezdu od nemocnice na Tyršovo náměstí přes ulici Opletalovu a Na Valech a stejně tak i z Větrníku přes ulici V Tejnecku do Opletalovy by jinak narazily autobusy při otáčení do zaparkovaných aut.

[[img:chrn_fullwidth:21426:Na silnicích v centru je bez autobusů rušno.  Foto: Chrudimské noviny]]

Jeden z dlouhodobých kritiků vedení radnice, Tomáš Velendorf, si například myslí, že městská autobusová doprava neměla parkování aut v centru vůbec ustupovat, pětitýdenní uzavírka podle něj ohrožuje návrat cestujících zpět do MHD a považuje to za výraz naprostého diletantismu radnice. Nový místostarosta Zdeněk Kolář (ANO 2011), který má dohled nad odborem dopravy, na naši otázku, zda se uvažuje o obnovení alespoň zastávky na Tyršově náměstí třeba i na úkor parkování, odpověděl, že zatím je to připraveno k jednání.

[[img:chrn_fullwidth:21439:Ustoupí parkování bezpečnosti dětí?  Foto: Chrudimské noviny]]

Slatiňany/Škrovád – Škrovádské skály jsou dodnes tichým svědkem zajímavé historie. Při bližším zkoumání si můžeme představit, jak se zde kdysi těžil pískovec. Dokladem toho jsou stopy po úderech ve skále. Nejen o tom jsme si u příležitosti 4. ročníku Kamenosochání zajímavě povídali se zakladatelem Okrašlovacího spolku Škrovád Jaroslavem Korečkem, galeristou Lubošem Jelínkem a akademickým sochařem Janem Pospíšilem, ředitelem Hořického sochařského symposia a pedagogem Střední uměleckoprůmyslové školy sochařské a kamenické v Hořicích.

[[img:chrn_fullwidth:21338:Z vyhodnocení letošního kamenosochání.  Foto: Chrudimské noviny]]

Historie kamenického řemesla ve Škrovádě sahá daleko do minulosti. Psal se rok 1746, když do Škrovádu přesídlila rodina Zábranských, která před tím úspěšně provozovala huť i v České Lípě. Na pozvání knížete Auersperga si pronajali pozemky na pravém břehu Chrudimky. V té době ještě měl například svoji dílnu v Chrudimi vedle Pardubské fortny sochař Rohrbach.

[[img:chrn_fullwidth:21341:Momentka z Kamenosochání.  Foto: Chrudimské noviny]]

Jak to v době začátků těžby pískovce ve Škrovádě vypadalo, víme díky obrazům škrovádského malíře Jana Kokeše, který si zde také založil dílnu. Od břehů Chrudimky se odhadem mohl odtěžit až 20 metrů dlouhý pás skály. „Dříve to místo bylo bez stromů, jenom haldy písku a v tom se skrýval kámen,“ popisoval Jaroslav Koreček opodál vysoké kupy zarostlé trávou, ukrývající kámen, který se už nedal nijak využít.

[[img:chrn_fullwidth:21353:Akademický sochař Jan Pospíšil.  Foto: Luboš Jelínek]]

Mezi většími bloky pískovce chodili sochaři a vybírali si ty nejlepší kusy kamene pro sebe, podobně jako Michelangelo v Carraře. „Oblíbená velikost kamene byla 2 na 1 metr. Velké kameny byly většinou na tu lepší práci, na sochy, a další na stavební řemeslo, jako překlady, rámy oken, kladí na dveřích a podobně,“ jmenoval sochař Jan Pospíšil. „Menší už byly takzvané haklíky, ze kterých se stavěly domy, mosty, prostě stavební kámen,“ pokračoval. 

[[img:chrn_fullwidth:21346:Jaroslav Koreček, Jan Pospíšil a Luboš Jelínek.  Foto: Chrudimské noviny]]

„Škrovád má unikátní historickou expozici, o které ale nikdo nic moc neví. Těžil se tu špičkový kámen, který se hodně využíval právě i v Chrudimi. Živilo to tu spoustu lidí,“ dodal galerista Luboš Jelínek, díky kterému vzniklo v Chrudimi celosvětově oceněné Muzeum barokních soch. „Lepší tvrdší kámen byl na pravé straně a na levé straně se kámen používal ke stavebním účelům, další zajímavostí třeba je, že se v něm dají najít i zkamenělé fosílie.“

[[img:chrn_fullwidth:21350:Sochař Jan Pospíšil kreslí, jak se pískovec dobýval.  Foto: Chrudimské noviny]]

Na levém břehu Chrudimky, blízko dnešního škrovádského náměstíčka, se také usídlil první známý člen rodiny Korečků, kovář Jan. Jaroslav Koreček je jeden z posledních, který o kamenickém řemesle ve Škrovádě díky svým předkům něco ví. Kovář Jan Koreček ve Škrovádě pracoval většinou hluboko do noci. Po celodenní šichtě mu zdejší kameníci donesli svoje nástroje, než si šli do jedné ze zdejších třech hospůdek zanadávat na hořký život. V létě pracovali v lomu a v zimě například kopali lidem ve sklepích studny. O tom, že to byl život opravdu těžký, svědčily nejen jejich hrubé ruce, ale i plíce zanesené jemným prachem z křemičitého pískovce. Kameníci umírali na silikózu plic průměrně ve věku 35–40 let.

[[img:chrn_fullwidth:21339:Nejzapálenejší z účastníků, vnuk Jaroslava Korečka.  Foto: Chrudimské noviny]]

Prý bylo u kameníků zvykem, že popíjeli kořalku ve velkém, a to i během práce. A ti lepší z nich si prý nechávali vozit dokonce i šunku až z Vídně, jak se měli dobře. Jejich výplata byla sice slušná, ale zase ne tak velká, aby nebyli někteří schopni propít ji celou během jednoho týdne v hospodě. Dokazuje to kniha dlužníků škrovádské hospodské z doby první republiky, kterou donesl na letošní Kamenosochání ukázat jeden z místních rodáků.

[[img:chrn_fullwidth:21335:Ukázka výtvorů z letošního Kamenosochání.  Foto: Chrudimské noviny]]

„Těžba zdejšího pískovce skončila na přelomu století, okolo první světové války, kdy se začalo ve velkém betonovat, ale pak byly pokusy o obnovení za první republiky a taky na konci německé okupace,“ vyprávěl Jaroslav Koreček a zmínil, že šlo o objednávku na obrubníky pro dálnici. Od roku 1937 se ale těžba už neobnovila. Stopy po úderech po dobývání zdejšího pískovce od kameníků ale můžeme číst ve skále dodnes.

[[img:chrn_fullwidth:21347:Jan Pospíšil a Luboš Jelínek.  Foto: Chrudimské noviny]]

Každá malá rýha znamená minimálně tři údery kladivem. „Trasologie je stopa v kameni po nástroji a ta naznačuje, jak zdejší způsob těžby probíhal,“ vysvětloval akademický sochař Jan Pospíšil. „Pokud se budeme bavit třeba o barokních sochách, dá se i poznat, jak sochař do kamene sekal, jaké nářadí používal. To vše se z toho dá vyčíst. Škrovádský lom je i v tomhle ohledu opravdová rarita, jak parádně je to trasování vidět,“ hodnotil s nadšením.

[[img:chrn_fullwidth:21348:Jan Pospíšil ukazuje postoj kameníka při práci.  Foto: Chrudimské noviny]]

Kameník si prý údery opracoval takzvanou lavici z kamene nejdříve tak, že mohl stát v zákopu neboli sýkoře. „To jsou hovorové výrazy určitých skupin kameníků, každý kraj to měl ale trošku jinak,“ vysvětloval Jan Pospíšil. Kámen se odlamoval přirozeným způsobem zatloukáním klínů v místech, kde sedimenty utvořily v kameni přírodní pukliny. Páčením pomocí sochorů a břeven bylo možné tímto způsobem přirozeně odlamovat celé bloky.

[[img:chrn_fullwidth:21343:Jaroslav Koreček.  Foto: Chrudimské noviny]]

Aby nebylo na kamenickou minulost Škrovádu zapomenuto, založil Jaroslav Koreček před několika lety Okrašlovací spolek Škrovád a spolu s akademickým sochařem Janem Pospíšilem od roku 2019 rozšiřují povědomí veřejnosti o zaniklém kamenickém řemesle právě formou každoročního Kamenosochání i pro ty nejmenší. Je to takový vhodný předstupeň třeba k pozdějšímu studiu na odborné škole. Letošní ročník proběhl úspěšně i přes nepřízeň počasí. Děti si vyzkoušely, jakou práci dá vytvořit sochu z kamene, a odnesly si domů nejen nezapomenutelné zážitky, ale i vlastní vydařené výtvory.

[[img:chrn_fullwidth:21336:Z Kamenosochání nikdo neodešel s prázdnou.  Foto: Chrudimské noviny]]

Sochař Jan Pospíšil rozptýlil pochyby starších zájemců o sochařské umění o kamenickém řemesle, když účastníkům Kamenosochání prozradil, kolik let je v současnosti nejstarší studentce hořické umělecké školy. Pokud je tento obor vaše srdcová záležitost, neváhejte a jděte za štěstím. Den otevřených dveří se na škole v Hořicích koná 12. a 19. listopadu od 9 do 16 hodin.

Chrudim – V neděli předal starosta František Pilný (ANO 2011) ocenění Osobnost města Chrudim v oblasti kultury chrudimskému výtvarníkovi Liboru Škrlíkovi. Právě ten prý podle starosty městu pomůže s vylepšením jednotného vizuálního stylu města.

Ocenění převzal včera z rukou starosty Libor Škrlík za příkladnou reprezentaci města. S Nadačním fondem Zdeňky Žádníkové rozdávají radost nejen dětem, ale pomáhají a působí po celé České republice. Libor Škrlík je dvorním výtvarníkem nadačního fondu.

[[img:chrn_fullwidth:21401:Zdeňka Žádníková, Libor Škrlík a František Pilný.  Foto: FB/tiskový úsek]]

„Mám opravdu velkou radost, že naši činnost, za kterou stojí celá armáda lidí, ocenilo i město Chrudim, ve kterém žiju a které mám rád,“ vyjádřil se chrudimský malíř Libor Škrlík. „Malujeme nemocnice, hlavně dětská oddělení. Například díky naší práci v pražském Motole se delegace z celého světa dozvídají i o Chrudimi.“

Starosta František Pilný (ANO 2011) přiblížil, že chce na úřadě založit novou pracovní skupinu, která se bude jednotným vizuálním stylem zabývat. „Chtěl bych vypořádat všechny ty připomínky, které dosud má třeba knihovna nebo Chrudimská beseda a další. A pan Libor Škrlík se nabídl, že by i spolu se svým synem byli členy této pracovní skupiny a svými radami by nám pomohli s přípravou změn,“ uvedl starosta.