Pokud se zaběhla, tak během nedělního večera (24. 8. 2014) v centru Chrudimě. Slyší na jméno Catty (Katy), je ale velice plachá a k cizím lidem nedůvěřivá. Prosím Vás o sdílení příspěvku na Vašich stránkách, pokud ji kdokoli náhodou zahlédne, nebo mi kdokoli řekne, že našel podobnou číču, budeme moc rádi za každou pomoc při hledáni. Je očipovaná. Kontaktujte, prosim, buďto nás na telefonním čísle 775 014 154, nebo chrudimský útulek či strážníky městské policie.

Předem moc děkujeme za každou zprávu nápomocnou při hledáni. Moc nám chybí!

Chovatelka, Chrudim

Snažím se nepsat sprostě, ale na toto téma jinak než sprostě reagovat nejde. To se v tomhle státě, kde je zvíře stále ještě bráno jako věc, nikdo nepozastavil nad fungováním mučíren na zvířata? A k tomu je ještě vláčejí po městě, kde je spousta hluku. Z výrazu těch zvířat je vidět smutek. Podívejte se do tváře našich mazlíků, co je máme doma - na psy nebo kočky. Z nich je vidět radost, ale z těchto jedině smutek. Položme si proto otázku: "Jak se asi tihle tvorové (sloni, lvi, tygři) naučili chodit po dvou?"

Vy, co podporujete tyhle "umělce" pod šapitó, naučte se jen tak z hecu chodit po rukou a hned natvrdo, a pokud jednou upadnete, dostanete mordu elektrickým proudem nebo upadnete na rožhavenej plech. Co byste tomu asi řekli, když byste byli uvězněni jen tak v kleci a každý den tohle podstupovali? Do prdele, zamyslete se vy, co chodíte s dětmi do cirkusu, i vy všichni ostatní, že se vlastně díváte na výsledek týrání, mučení a hladovění.

Jeďte raději do ZOO. Je to sice taky vězení, ale bez mučení a v mnoha případech prospěšné pro zachování některých druhů zvířat na pokraji vyhubení. Jsem tedy pro návrh, aby město Chrudim nedovolovalo a nepronajímalo prostory těmto tyranům, dokud v cirkusech nebudou jen a pouze cvičení artisté nebo provazolezci. To se příjdu podívat a rád jim za jejich výkon zatleskám.

Daniel Seifert, Chrudim

Tak jako spousty jiných i mě občas honí mlsná a nějak se mi nechce vařit, a tak jednoduše sáhnu po mobilu a objednám si jídlo domů. Pizza to ve výběru vyhrává. Děti jásají a já nemusím vařit. Teď už jen trpělivě čekat. Bývá dobrým zvykem, že podnik, který pizzu rozváží, se ji snaží doručit do 40 až 50 minut. Když mají napilno, tak mne upozorní a čekám klidně i hodinu. A rád! Vždyť nemusím vařit.

Takto jsem se při své pohodlnosti stal stálým zákazníkem jedné pizzerie v rohu hlavního chrudimského náměstí, čehož důkazem byla věrnostní karta téměř plná razítek a vyčerpaných bonusů.

Ve většině mých objednávek jsem byl s kvalitou jídla a hlavně s rychlostí dovozu spokojen, což jsem nikdy neopomněl dovozci při předání říci. A pak to přišlo. Při mé další chuti dát si opět dobrou pizzu jsem učinil objednávku a trpělivě čekal. Když uběhlo víc než 60 minut mého čekání a děti i já jsme začali být netrpěliví, urgoval jsem odjednávku. Bylo mi slušně vysvětleno, že toho mají moc. Chápu a přeji jim to, protože mají kšeft. Proč mi to ale neřekli hned! Nemusel jsem jako mlsný pes čekat 20 minut před bránou domu a vyhlížet auto s pizzou, která měla uspokojit mé chuťové buňky.

Uběhlo něco málo přes 80 minut a pizza konečně dorazila. Tentokrát jsem nechválil, ale dovolil jsem si pokárat dovozce s přáním, že se příště budou více snažit a dostanou se alespoň pod jednu hodinu. Neuspěl jsem. Naopak! Dostal jsem černý puntík ke svému jménu, které si asi vyryli na zeď, protože když mě opět začala honit mlsná a chtěl jsem učinit ve stejném podniku objednávku, bylo mi okamžitě řečeno, že mi pizzu již nikdy nedovezou, protože jsem si minule stěžoval. Byl jsem nejen hladový, ale tím oznámením navíc otrávený, že jsem je poslal kamsi a zavěsil.

To mi v dnešní době, kdy většina takových podniků bojuje o každého zákazníka, přijde postavené tak nějak na hlavu. Dokud člověk chválí, je to paráda, běda ale, když si dovolí nějakou tu vítku. Takto se totiž chovala značná část pracovníků v pohostinství za "komančů"! "Když se ti něco nelíbí, tak běž jinam. Já tady přeci nejsem od toho, abych si tě vážil a dobrými službami si tě udržel. Já jsem tady jenom zaměstnanej."

Dost mě to mrzí, neboť jídlo s této pizzerie mi chutnalo, když tedy ale neunesou jedinou moji kritiku a hned mne umístili na černou listinu, budu volat do jiných podniků v Chrudimi, kde mi jistě a snad i rádi pizzu přivezou.

Takže vážený čtenáři, jedna rada nakonec: Raději si nestěžujte, nebo budete o hladu a s černým puntíkem na čele!

Tomáš Malinský, Chrudim

Přiznám se, že nechápu racionalitu současné diskuse o sloupech a trakčním vedení na třídě Míru. Rekonstrukce hlavní pardubické ulice pokračuje v souladu s projektem, který počítá se zachováním trolejbusového vedení na třídě Míru. Projekt byl projednáván s veřejností, schválilo jej městské zastupitelstvo, na něj jsme žádali o dotace EU a také jej nyní realizujeme. Volat po tom, aby se, tak říkajíc za pochodu měnil, je podobné, jako se snažit bez úhony vystoupit z rozjetého vlaku.

Ráda bych všechny upozornila na zásadní věc. Evropské projekty mají jasně stanovenou dobu udržitelnosti, třída Míru tedy musí fungovat tak, jak ji řeší Evropou podpořený projekt, minimálně pět let, jinak město bude milionové dotace vracet. Pokud po této době zastupitelé rozhodnou, že sem trolejbusová doprava nepatří, mohou ji zrušit. Nicméně je třeba vědět, že ani v tomto případě trakční vedení z třídy Míru zřejmě dlouho nezmizí.

Už při tvorbě projektu totiž bylo třeba řešit otázku, jak napájet trolejové vedení na Sukově třídě, které je na zachování trakce na třídě Míru závislé. Jinými slovy, bez vedení na třídě Míru nemohou jezdit trolejbusy ani po Sukovce. Jednou ze tří možných řešení bylo vybudování nové měnírny, druhou vedení zcela nových kabelů a třetí a nejlevnější - zachování trakčního vedení na třídě Míru. Rozhodli jsme se pro nejhospodárnější variantu zachování trakčního vedení a zároveň minimální dopravu na třídě Míru.

Chápu, že se takovéto řešení někomu líbit nemusí, ale jiný za ně naopak bude rád. Vzpomínám si na dobu, kdy se o obou variantách bouřlivě diskutovalo. A zatímco iniciátoři petice za vymístění dopravy z třídy Míru sháněli podpisy, ozývali se nám nejen senioři, kteří již šetří každý krok a nechtějí být přitom vyloučeni ze života Pardubic, ale i řada dalších lidí, nevyjímaje obyvatele Karloviny a okolí, kteří si zrušení MHD na naší hlavní ulici také nepřáli. Váží jejich názor méně?

Štěpánka Fraňková, primátorka města Pardubic

Nepřesné informace a křivé nařčení publikoval včera v médiích pan Miroslav Seiner ze sdružení Chráníme stromy. S financováním revitalizace Tyršových sadů a podzámeckého biotopu to není tak, jak on tvrdí. Navíc, námi poskytované informace jsou pravdivé, vycházejí z vysoutěžené ceny a přidělených dotací a píšeme, zda jsou uvedené částky s nebo bez daně z přidané hodnoty.

Pan Seiner správně uvedl, že cena celého projektu bez DPH je 86,8 milionu korun. S DPH to pak ovšem dělá necelých 105 milionů korun. S dotacemi od Evropské unie je to pak poněkud složitější, než si sdružení Chráníme stromy myslí. Celý projekt je z tohoto pohledu potřeba rozdělit na tři části: revitalizace podzámeckého parku, revitalizace podzámeckého biotopu a vybudování objektu občanské vybavenosti, který je nezbytnou součástí pardubického centrálního parku.

Revitalizace podzámeckého biotopu je vyčíslena na 632 tisíc korun s DPH a celou jí bude hradit město ze svého rozpočtu. Výstavba objektu občanské vybavenosti, jehož součástí budou veřejné toalety, umývárna i kavárna bude stát 16,2 milionu korun. Výstavbu tohoto objektu bude také hradit město ze svého rozpočtu. Předpokládám, že provozovatelem kavárny bude soukromý subjekt.

Revitalizace samotného podzámeckého parku, tedy Tyršových sadů, bude stát 72,8 milionů korun bez DPH, s daní 88,2 milionů. Pouze na tuto částku budeme čerpat dotace z Evropské unie. Pan Seiner se plete i v tom, že město bude platit DPH ze svého. Daň z přidané hodnoty u části projektu, kterou dotuje EU, je totiž taktéž uznatelný náklad, takže i na něj nám Evropská unie přispěje.

Na závěr bych chtěl říct, že jsem přesvědčen o tom, že pan Seiner a sdružení Chráníme stromy si moc nelámou hlavu s pravdivostí svých výroků. Dřív, než začnou fabulovat, měli by si do detailu prostudovat všechny podklady, které jsou zveřejněné na internetových stránkách města.

František Brendl, náměstek primátorky Pardubic

Letní kino je v Pardubicích už tradicí, kterou si místní ale i návštěvníci města užívají. Já sám do něj s rodinou rád zajdu, potkávám tam i své kamarády a známé. Jsem rád, že zde letní kino funguje. Uznávám, že v Tyršových sadech má své kouzlo, letos však musí ustoupit stavbařům.

O tom, že letní kino považujeme za významné akce, svědčí i nemalá finanční podpora, kterou této akci každoročně poskytujeme. Nicméně revitalizace pardubického centrálního parku, kterými Tyršovy sady bezesporu jsou, je pro město v tuto chvíli prioritou. Na tento pátek je plánovaný podpis smlouvy o dílo se stavební společností BAK, do deseti dní poté jim předáme staveniště.

Letní kino zůstane v Tyršových sadech pravděpodobně do 19. července. Poté se bude muset stěhovat na louku vedle skateparku. Již se zde jednu sezonu promítalo, takže to mají organizátoři i diváci vyzkoušené. Nechceme lidem brát promítání pod letní oblohou, proto jsme předem připravili i tuto záložní variantu, se kterou provozovatel souhlasil.

O tom, že proběhlo nějaké jednání mezi panem starostou Menšíkem a nejmenovaným zástupcem BAKu o možnosti ponechat kino v sadech do konce prázdnin, jsem se dověděl až z médií. Takové jednání nepovažuji za směrodatné. Jak jsem již uvedl, pro město je prioritní revitalizace Tyršových sadů. Abychom na ni získali dotace z Evropské unie, musí být dokončena do konce června 2015. Proto je důležité, aby začala co nejdříve. S ředitelem BAKu budeme samozřejmě o možnosti setrvání kina v Tyršových sadech hovořit, předem však říkám, že si nemyslím, že by to z bezpečnostních důvodů bylo možné.

František Brendl, náměstek primátorky Pardubic

V sobotu 7. června jsem se domů do Škrovádu vrátil až večer, a o havárii v Píšťovech jsem neměl tušení. Vylezl jsem na strom, abych natrhal nějaké třešně. Byl jsem ve výšce asi čtyř metrů. Po chvíli mi zduřely sliznice v nose a začalo se mi těžko dýchat. Přičítal jsem to terpentýnu, protože jsem v Železných horách maloval. Teprve později jsem se z místního rozhlasu dozvěděl, že je havárie a  lidé se mají zdržovat doma a nevětrat. Protože vím, že máme na úřadě zkušeného vojáka, čekal bych jasnou a stručnou instrukci, jak se mám chránit, abych došel domů a mohl zavřít okna a chránit třeba i domácí zvířata. Protože bylo rozhlas mizerně slyšet, celé jsem to pochopil až po třetím poslechu. Nevycházet, zavřít okna. Sousedé nebyli doma a na internetu - na městských stránkách, jsem nic nenašel. Budu asi špatný spojař. Ze stadionu zněla hudba, do toho varoval rozhlas. Jak na Titaniku, kde také hrála kapela až po kolena ve vodě.

V tomto kontinentálním počasí, které zde vládne, vzniká ranní a večerní bríza, kterou využívají po staletí rybáři. Je to někdy poměrně silný vítr tvořený rozdílem teplot mezi vodou a pevninou, nebo mezi horami a nížinou, kdy sjíždí chladný vzduch dolů. Což přispělo k rychlému rozšíření úniku mraku výparů z kyseliny do okolí. Díky Bohu snad bez následků.

Vidím to jako několikanásobné selhání státní správy, která neustále bobtná a veškerou energii spotřebuje na hlídání koryt, kterých je stále málo. Připadá mi to jako v době, kdy se odehrála Černobylská tragédie. Tenkrát všichni věděli ze Svobodné Evropy, že se šíří radioaktivní mrak na naše území. Přesto se občanům lhalo, že žádné nebezpečí nehrozí. Učitelé tehdy vedli ničím nechráněné děti do prvomájového průvodu. Zatímco se tribuny urychleně velice pečlivě zakrývaly před případným radioaktivním spadem.

Nyní je polovina týdne a neznám žádné vyjádření odpovědných k sobotní havárii. Báchorky o tom, jak byl mrak pod kontrolou, nebo o záměně šroubu, by byly úsměvné, pokud by nešlo o tak nebezpečnou záležitost. O tom, že se nemá kombinovat nerez s ocelí, se učí už zámečníci v druhém ročníku. Jestli jsou takto zajištěny ostatní nádrže, měl odejít ředitel v želízkách.

[[img:chrn_fullwidth:4715:Jak ochránit v případě havárie domácí zvířata? To je dodnes záhada.  Foto: Chrudimské noviny]]

Protože je zde zvykem vše ututlat a nikdy nic nevyšetřit, hodí se to na triko skladníkovi, který tuto svinsky nebezpečnou práci za čtrnáct tisíc korun dělá. A je rád, že ji má. Stále není jasné, že po takových hasičských manévrech, navíc pod kontrolou našich kormidelníků, kteří mají starost o občany v názvu své funkce, se po několika hodinách havárie opakuje jak přes kopírák.

Místo zbabělého mlčení bych rád slyšel z úřadu nebo od hygieniků, zda byla některá oblast zamořena či nikoli. Ticho jsou ochránci přírody a divokých zvířátek, kteří demonstrují kvůli každé přejeté žabičce. Jsme v době, kdy dozrávají třešně a jahody. Zda-li je mohu s klidným svědomím nabídnout svým vnučkám? Nebo jim snad podám jedy do jejich tělíček? Nakolik je kontaminovaná voda v bazénech a koupalištích?

[[img:chrn_fullwidth:4714:Je možné konzumovat vlastní zeleninu a ovoce bez starostí, nebo je snad vše kontaminováno? Opět žádné odpovědi z patřičných míst.  Foto: Chrudimské noviny]]

Zaráží mě hrobové mlčení ze Slatiňan, které jsou k místu havárie mnohem blíž než Chrudim. Jako by se jich to netýkalo. Na druhé straně města je další, mnohem větší sklad chemikálii. Co vlastně tyto sklady  přinášejí občanům, mimo obrovského rizika? A zabýval se vůbec někdo tím, jak se chemikálie převážejí? K takovému uvolnění uzávěru může dojít i při drobné nehodě uprostřed neustále ucpaného města. Jak by se tam dostávali v takovém počtu hasiči, si neumím představit. K tomu ještě současný špatný varovný systém a vychází mi z toho hromady obětí, zvláště nevinných dětí, které se samy neochrání.

Největší nebezpečí však vidím v tom, že státní a obecní správa ztratila pud sebezáchovy. On totiž jedovatý mrak sežehne nejen lůzu, ale i vyvolené, ten si nevybírá. O tom se lidé přesvědčili před sto lety, kdy byl jedovatý plyn poprvé použit. Tenkrát stačilo, že se obrátil vítr. Třeba se opravdu nic nestalo, to však musí někdo zodpovědný říct a pokud se prokáže, že lhal, měl by být potrestán. Současné temné mlčení k důvěře nepřidá.

Jaroslav Koreček, Škrovád

Dobrý den. K celému případu vám mohu sdělit následující:

v cca 13.30 hod. došlo k úniku kyseliny dusičné z poškozeného kontejneru na podlahu skladu, která tvoří nepropustnou jímku. Při úniku došlo k výronu nitrózních plynů. Po zjištění úniku byla kyselina, ve spolupráci s HZS, zneutralizována a bylo rozhodnuto, že po zchladnutí (při neutralizaci se uvolňuje teplo) bude přečerpána do náhradních obalů. Asi 2 hodiny po ukončení zásahu došlo v cca 19:50h k obnovení výronu nitrózních plynů. Při opakovaném zásahu byla dokončena neutralizace, naředění směsi a směs byla přečerpána do náhradních obalů bez spodní výpusti. Směs bude předána k odstranění prostřednictvím oprávněné firmy.

Z hlediska dopadů na bezpečnost a ekologii nedošlo, dle mého názoru, k žádnému ohrožení osob a životního prostředí. Nebylo zaznamenáno žádné zranění osob. Prokazatelně nedošlo k žádnému úniku nebezpečných látek do vod nebo půdy. Výron nitrózních plynů byl viditelný (plyny jsou zbarveny hnědooranžově), ale mimo vnitřní prostor zmíněného skladu nebyla jejich koncentrace nebezpečná.

Věřím, že informace je pro vaší potřebu dostatečná.

S pozdravem Ing. Petr Kára, ředitel výrobní divize, Penta, s.r.o.

V rozpočtu Pardubického jsou na vzdělávání každoročně určeny dvě položky, pro zaměstnance a samosprávu, schvaluje je stejně jako celý rozpočet Zastupitelstvo Pardubického kraje.

Z položky pro samosprávu lze hradit vzdělávání zastupitelů. Z tohoto byl poskytnut příspěvek na studium náměstku hejtmana Romanu Línkovi v letech 2010-2011. U něj bylo přihlédnuto k tomu, že byl uvolněným členem zastupitelstva a po ukončení jeho mandátu se předpokládá jeho návrat do Krajského úřadu Pardubického kraje. Ivo Tomanovi byl v letech 2009-2010 poskytnut příspěvek na studium ve výši poloviny finanční částky vzhledem k tomu, že byl v té době členem Zastupitelstva Pardubického kraje, předsedou výboru pro dopravu a členem výboru NUTS II Severovýchod.

Pardubický kraj uhradil studium zakončené tituly MBA/MPA v plné výši také 11 zaměstnancům s ohledem na zájem zaměstnavatele na trvalém zvyšování kvalifikace těch nejperspektivnějších pracovníků. Pro zaměstnance vyplývá ze smlouvy závazek po skončení studia 5 let pracovat pro Pardubický kraj, nebo část nákladů vrátit.

Krajský úřad Pardubického kraje věnuje zvyšování kvalifikace pracovníků velkou pozornost, což ostatně vychází ze zákona o úřednících, který tuto povinnost ukládá. Za dobu existence úřadu 39 zaměstnanců úspěšně dokončilo vysokoškolské studium a dalších 20 studuje. Počet vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců se od roku 2007 zvýšil z 53 procent na 70 procent. Podpora vzdělávání je jedním z benefitů, které může státní správa nabídnout schopným lidem s tabulkovými platy.

PhDr. Zuzana Nováková
oddělení komunikace a vnějších vztahů
kancelář hejtmana

Když jsem viděl prořezávat nejstarší škrovádský strom, nevěřil jsem svým očím. Strom chráněný státem se prořezává těsně před květem. Rány tohoto velikána se ani neošetří po řezech motorovou pilou, která do nich zanese olej a zapříčiní hnilobu a brzký konec tohoto stromu. Přemyslovská lípa, typický strom českých návsí, musí ustoupit třešničkám, které živoří uprostřed návsi na pevném podkladu ze škrovádského pískovce. Lípa, která zanedlouho rozkvete, přiláká stovky včel a její omamná vůně, hlavně v podvečer, se bude linout celým Škrovádem. 

Již v biblických dobách bylo největším trestem pro poražené otrávit studně a skácet stromy. To vždy byly a jsou největší cennosti pro člověka, které se nedají ničím nahradit. Vojáci po lokte zatřísnění krví nepřátel to odmítali dělat. Nastoupili vyvrhelové a zločinci, kteří se vždy přidávají na vítěznou stranu. Ve středověku se kati zakrývali kápí, když vykonávali konečný  rozsudek. Nyní se ti, kteří vykonávají konečné rozsudky nad likvidací stromů, zakrývají do různých komisí, odborů na ochranu zelení a péče o životní prostředí. Naši hlídací psi demokracie mi spíše připomínají mopslíky, kteří pod stolem olizují páníčkovy nohy. Jinak by už dávno zveřejňovali jména těch, kteří tato nevratitelná rozhodnutí dělají, kteří vypracovávají odborné posudky i jména těch, kdo hlasují.

[[img:chrn_fullwidth:3749:V Chrudimi se bezohledný městský úředník nezastavil ani před vykácením napučených sakur.  Foto: Chrudimské noviny]]

Musím se ještě vrátit ke stromům, němým svědkům minulého století, které toto řádění nepřežily. Dominanta Škrovádu byl tis, který zpevňoval základy Bartůňkovy chaloupky. O jeho likvidaci se usilovalo více než třicet let. Jeho kmen s dutinou větší než dva metry odolal nedávnému orkánu Kiril. Dutinu, kterou odhalí každý hajný pouhým poklepem, odborníci nepoznali. Jinak by už dávno museli korunu tohoto stromu odlehčit. Strom mohl žít dál a zpevňovat základy. Hlavně ale měl mít vedle sebe třicetileté brášky. V olšině také nemuselo padnout tolik olší. Opět se nikdo nehlásí k ortelu, který byl na nich vykonán.

Před více než padesáti lety se rozhodl profesor Přibyl strávit důchod ve Škrovádu. V této době měla být olšina vykácena. Stromy už byly rozděleny podle zásluh. Protože o dřevo jde, stejně jako nyní, až v první řadě. Dokázal přesvědčit tehdejší vedení národního výboru o významu a přínosu stromů k životnímu prostředí a hlavně lidem. Tenkrát se občanům na úřadu ještě naslouchalo. Profesor byl člověk vážený a nebál se žáků jako ti současní. Hlavně však olšina měla před sebou padesát let života. Nyní je zde díra jak po dobře mířeném direktu do předních zubů. Za sokolovnou ohrožovaly občany také dvě lípy. Lípy, které sázeli sokolové za německé okupace, přežily i okupaci ruskou. Za Němců byli hrdinové ti, kteří tyto stromy, symbol československé státnosti, sázeli. Nyní se považují za hrdiny ti, kteří je kácí. Na návsi vadila více než stoletá mohutná krasavice. Okolo jejího pařezu se válely větve plné pupenů a sám pařez znovu obrůstá. Vzpomeňme na Jiráskovu Lucernu, jak museli lípu před vrchností bránit. Jakoby se historie opakovala.

[[img:chrn_fullwidth:7309:V Nerudově ulici šly k zemi lípy, o něž se město roky nestaralo. Záměrně?  Foto: Chrudimské noviny]]

Nechápu, proč se nevysazují na návsi stromy desítky let staré, jako se vysazovaly při zakládání zámeckého parku. Už slyším, jak by to bylo drahé. Kdyby se nerealizovala betonová nesmyslná kreace „božích prstů“, která zlikvidovala jediný veřejný prostor ve Slatiňanech, mohly si dnes děti hrát ve stínu lip.

Jsou lidé, kteří mají beton rádi, dokonce si fotografiemi New Yorku vyzdobí interiéry. Těm doporučuji je doplnit barevně vyvedenou rakovinou vyžraných dětských plic. O králi zámeckého parku, mohutném buku, toho bylo napsáno tolik, že bych se opakoval. Opět mi nejsou známí ti, kteří se ho rozhodli poslat k zemi. Jsem přesvědčen, že by i s několika větvemi byl okrasou parku. Parku, který už dávno neodpovídá původním plánům. Stromy rostou tam, kde ořech vypadl vráně ze zobáku.

V Chrudimi ohrožovala občany lípa nedaleko sokolovny, ale hlavně alej lip k městskému nádraží. Když jsem stromy v dubnu prohlížel, z jedné dutiny po odřízlé větvi rostl více než šestiletý stromek. Nejméně tak dlouho se o toto stromořadí nikdo nestaral. Lípy zmizely. Mají je snad nahradit javory. Nedovedu si představit, že by někdo v Kanadě vykácel alej národních symbolů javorů a nahradil by je lípami. Na toto musí být hodně drzé čelo.

Když jsem minulou zimu viděl na skládce obrovskou hromadu listnáčů, zajímal jsem se, odkud ty stromy jsou. Byly z Vaňkových školek. Musely ustoupit hale japonského investora. Pochybuji, že by si doma dovolil vykácet stromy a postavit tam halu. A kdyby, tak až by vylezl z vězení, by si nikde ani neškrt. V kolonii Česko si však může dovolit všecko.

V chátrajícím areálu bývalé Transporty, která dříve zaměstnala půl okresu, by se místo jistě našlo a nemusela se nenávratně ničit další půda. Nedávno mi psala známá z cesty po Novém Zélandu. Ten navštěvují turisté a obdivují aleje stromů podél silnic. Nejdražší pokoje mají okna přímo do korun stromů. U nás stromy ohrožují řidiče a stíní do oken. Proto musí padnout.

Před léty jsem mohl doprovázet Markétu na její výstavě soch v Paříži. Denně jsem chodil podél parčíku, kde bylo vykáceno sedm stromů, asi takových jako ve Vaňkových školkách. Pobouření Pařížané svůj hněv obrátili proti firmě, která zde měnila eskalátory. Ta to lehce vyvrátila tím, že technologii výměny změnila až po vykácení stromů. Demonstranti svůj hněv obrátili proti starostovi tamnějšího obvodu. Ještě koncem týdne se pan starosta poroučel. Jak jsem se později dozvěděl, zanedlouho ho následoval i prefekt. Vyšlo najevo, že stromy stínily při ranní toaletě starostově milence. Hlavní heslo demonstrantů bylo: "Kdo nemá rád stromy, nemá rád lidi." Připomínám, že Paříž má zhruba tolik obyvatel jako naše republika.

Musím uznat, že ti naši jsou jiní držáci. Hlavně však pro naprostou apatii občanů, všelijakých kavárenských zelených, ochranářů přírody, zdravotníků, vlastně nás všech, kterým je jedno, jaký vzduch budou dýchat naše děti. Všichni umožňujeme svou nečinností řádění lidí, kteří mají na starosti péči o veřejnou zeleň a kterým chybí sociální cítění, což dnes není in.

Jaroslav Koreček, Škrovád