Pravá podstata každého člověka se nepozná v době, kdy má všeho dostatek, bezpečí mu zajišťuje vždy dostupná prodloužená ruka státu ve formě policie, žije si v blahobytu a bez starostí o samotnou podstatu své existence.

Povahu a to, co se snaží každý z nás ukrývat, odhalí teprve nějaká krize.

Krizí není míněn nedostatek těstovin a rýže v Kauflandu. Krizí je míněn stav, kdy hrozí vážné ohrožení zdraví a života jednotlivce, jeho nejbližších, komunity, celého státu.

Krizí je míněn stav, jehož slabý odvar zažíváme v těchto dnech na vlastní kůži.

Vládnoucí suita nám omezila základní práva, jež plynou přímo z ústavy. Právníci diskutují, zda toto vyhlášení mimořádného stavu je v pořádku, a tedy platné. Diskuse jsou to potřebné, na realitě však nic moc nezmění, i kdyby snad pravdu měli ti, kdo tvrdí, že žádné z nařízení neplatí, protože nebyly dodrženy všechny nutné náležitosti.

Tlak, který se tímto krokem na celou společnost, vyděšenou z hrozby nákazy „čínskou chřipkou“, vytvořil, jen akceleruje jednání a chování některých jedinců. Přestože se nás mluvící hlavy tam i onde z obrazovek snaží přesvědčit o masivně vzedmuté vlně dobré vůle a obětavosti, mnohdy se zdá, že vzedmuta v míře podstatně masivnější byla spíše lidská malost a barbarství.

Co se odehrává na sociálních sítích pod posty, jež porůznu informují o narůstajícím počtu nakažených, nemá daleko k lynči, soudu ulice, věšení oponentů na kandelábry, stříhání hlav kolaborantkám s nacisty, zabíjení těch i oněch jen proto, že jsou tím, kým jsou.

Z velkého množství lidí nyní vyhřezla na Boží slunce nenávist a zloba, kterou v sobě pod tenkým nátěrem zdánlivé civilizovanosti a morální vyspělosti skrývali snad celá léta.

Výzvy k likvidaci a označování (snad šesticípou hvězdou?) nakažených „lyžařů z Itálie“ nelze omluvit ničím. Nelze je ospravedlnit, nelze je brát jako vedlejší důsledek situace, v níž jsme se nikdo nikdy předtím neocitl. Bylo to tu však mezi lidmi vždy, jak dokazuje historie.

Jenže to byly doby, na něž normálně většina pohlíží skrz prsty, protože šlo „temný středověk“, kdy lidé věřili na „dědka na obláčku“ a byli zmanipulovaní zlou církví, že jim Židé zabili Krista Pána.

Jaká je situace dnes?

Žijeme v době, kdy se miliony dětí utrácejí v lůnech jejich matek. Stovky starých a nemocných běžně nekosí coronavirus, ale zdravotníci jehlou v rámci „dobré smrti“ – euthanasie. Odvracíme zrak od dětí umírajících hladem v zemích třetího světa, protože jsou „uprchlíky“. Dobrovolně si necháváme vymývat hlavu médii, jejichž majitelé se nyní slastně tetelí blahem, protože skomírající sledovanost televizí a čtenost tiskovin letí raketově nahoru. A konečně – hrozba nákazy nemocí, která je pro většinu populace závažná asi jako těžší chřipka a stejně ji dříve či později bude muset absolvovat, vyvalí z barabarů se smartfouny zlobu takového druhu, že by před ní křižák brodící se v krvi po dobytí Jeruzaléma zhnuseně odvrátil zrak.

Pro někoho Bohu žel, pro jiného Bohu díky ale stále platí, že „co kdo zaseje, to také sklidí“.

Motivem dneška je plácání po zádech, jaký jsme šikovný národ, že se v těžkých dobách semkneme. Lidé po nocích šijí miliony roušek, co jim šicí stroje stačí. Majitelé 3D tiskáren zase do úmoru tisknou hromady obličejových štítů pro personál v první linii.

Jenomže tak to nemá být. 3D tiskárny jsou vhodné pro vývoj, rychlé prototypování nebo výrobu malých sérií. Ne k tomu, aby se na nich po domácnostech tiskly deseti- nebo statisíce štítů. Stejně tak domácí šicí stroje a švadleny nejsou nejvhodnější způsob, jak vyrobit velké množství standardizovaných a ve své podstatě triviálních výrobků.

I když pomineme české výrobce specificky zdravotního sortimentu, výrobní kapacity tady jsou. I přes decimaci českého textilního průmyslu tady je pořád dost firem, které dokážou ty slavné „roušky“ chrlit po milionech. Firma Adler, výrobce reklamního textilu, nabídla kapacitu dva miliony roušek denně bez nároku na zisk. Na vstřikolisu lze za den vyrobit tolik dílů pro obličejové štíty, kolik jich komunita 3D tiskařů bude tisknout měsíc. (A klidně se mohou navrhnout a zprototypovat na 3D tiskárnách.)

A od toho si draze platíme stát, aby takovou věc zařídil – a z našich peněz zaplatil. Protože ty firmy musí z něčeho žít, dobročinnost nemůže být v zájmu přežití dárce neomezená. Nevěřím, že by se nenašel dostatek zájemců s dostatečnými výrobními kapacitami. Ostatně podle veřejných prohlášení se sami aktivně nabízejí. A i kdyby ne, v současné situaci mají státní orgány možnost jim výrobu nařídit.

Místo toho máme stát, který nejprve občanům zakázal koupit si účinnou ochranu (nebo, abychom byli korektní, komukoliv zakázal ji občanům prodat a pak si to pojistil cílenou kontrolou z berňáku) a potom občanům přikázal nosit svépomocně ušitou ze starých trenýrek.

Máme vládu, která od půlnoci vyhlásí stanné právo a oficiální dokument vyvěsí v půl druhé ráno, pro jistotu antedatovaně, aby to nevypadalo blbě. Která přikáže lidem nosit roušky mimo bydliště, takže při dodržení zákona se v práci nemohou najíst ani napít.

Máme ministra zdravotnictví, který na vážno nakazuje nošení roušky samostatně cestujícímu řidiči v autě, i když je to v rozporu s doporučeními lékařů, WHO a zdravým rozumem. A aby se národ v karanténě nenudil, poštěká se v noci na Twitteru s ministrem vnitra o tom, kdo situaci víc nezvládá.

Máme premiéra, který ze strachu, že on osobně nebude za zachránce národa, v rozporu se zákonem týdny odkládá zřízení ústředního krizového štábu. A když je k tomu konečně donucen, vyřve si změnu jeho statutu, aby namísto ministra vnitra, jehož pokládá za politickou hrozbu, mohl do jeho čela vecpat plukovníka Prymulu. Ten sice nemá žádný politický mandát ani bezpečnostní prověrku, ale zato má velkou náklonnost k pseudovědecké čínské medicíně a talent na skandální vyjádření do médií.

Kde stát nepůsobí, tam neškodí a věci fungují docela dobře. Nejsou problémy s dodávkami potravin, drogerie, pohonných hmot... Podnikatelé a trh si poradí i v krizi. Pokud jsou problémy, tak jenom místně a časově omezené. Když nákupní hysterie vyvolaná prohlášeními politiků způsobí, že v pár obchodech pár dnů chybí pár druhů zboží, stát je okamžitě připraven zasáhnout – tím, že do obchodů pošle kontroly.

Jenomže tahle squadra azzurra se nám nevynořila z hlubin pekla (tradičnější floskule „spadla z nebe“ se sem skutečně nehodí). Zvolil si ji ten šikovný český národ ve volbách. Ano, v České republice žije nemalé množství šikovných, akceschopných a podnikavých lidí. Ale to není „český národ“. Národ, to je těch 80 procent občanů, kteří jsou schopni takové úrovně kognitivní disonance, že kroky vlády vnímají pozitivně.

A to není věc hrdosti, to je ostuda. Být hrdí na to, že dokážeme navzdory státu šít roušky na koleně a vyrábět podomácku štíty pro záchranáře, to je asi jako být hrdý na to, jak dobře nám jde drhnutí dlažby zubními kartáčky, když nám vláda sebrala košťata. Místo toho, abychom si ta košťata vzali a tu ostudu vymetli do Vltavy.

Na škrovádské návsi stojí socha sv. Jana Nepomuckého. Naproti němu je mnohem mladší pomník padlým ve světové válce. K nim se přiřadily oběti z války druhé. Na tak malou obec to je úctyhodný počet. Když vyjdete malý kopeček podél pomníku, před vámi se bude krčit sochařská dílna malíře a sochaře Jana Kokeše, autora chrudimské divadelní opony.

Vraťme se zpět pod škrovádskou lípu. V letošním roce je vyhlášena památným stromem. Dále pokračujme po pravém břehu Chrudimky do škrovádských skal. Za posledními domy začínají horolezecké stěny, pozůstatek kamenické činnosti. Ta stojí za samostatný příspěvek. Mineme penzion „Kůlna“ a před námi se ukáže mlýn Skály, pečlivě udržovaný posledním z bratrů Malinovských. Nad ním se zaleskne hladina rybníku. Původně sahal až k mostu přes náhon a po zavezení na místě vznikla louka. V současnosti tam je zahrádkářská osada.

Budeme pokračovat podél náhonu. Hned na začátku stojí za povšimnutí levobřežní přepad. Hned za ním začíná druhá zahrádkářská osada. Když dojdeme ke stavidlům, pokochejte se šikmým jezem a chviličku poslouchejte jeho šumivý hlas. Za větší vody býval zpestřením vodákům – při špatném najetí si mnozí zaplavali. Nad ním se tyčí vysoká skála a na ní chaty.

V těchto místech se uvažovalo o hrázi retenční nádrže přehrady v Křižanovicích. Nakonec dostal přednost Práčov. Říkalo se, že to stálo mlynáře ze Skal hodně přesvědčování pana projektanta. Jez zdvihl hladinu až ke koupadlu na Borku.

Uhneme se vlevo a po chvilce dojdeme k šestiboké prachárně. Patřila k dolům v Lukavici. Pod ní procházela stará císařská cesta. Před námi se otevře pohled na Kunčí, kam se vydáme. Přejdeme silnici vedoucí do Žďáru nad Sázavou. Zanedlouho dojdeme k Návesnímu rybníku. Projdeme kolem pomníku padlých ve světové válce. I zde si vybrala velkou daň. Na konci návsi uvidíme hladinu rybníka, lemovanou štíhlými topoly. Za stavidlem stojí rybářská bouda s velkou terasou, která láká k příjemnému posezení. Jistě mi dáte za pravdu, že při pohledu na rybník se vám vybaví nějaký jihočeský motiv.

Na panelu jsou informace o Náveském rybníku a Mazánku, ke kterému následně dojdete. Přes jeho hráz vedla přímá cesta od  školy ve Slatiňanech do Lukavice. Opět přejdeme sinici a vpravo se nám otevře pohled na Slatiňany a za ním se již tyčí věže kostela Nanebevzetí Panny Marie v Chrudimi.

A nakonec se můžeme vydat vlevo, kdy hlubokým úvozem dojdeme k náhonu na cestu, kterou jsme již šli. Nebo projdeme rovně kolem bývalých hlubokých lomů zpět do Škrovádu.

No dobrá, když to na tiskovce sám požadujete, tak snad víte, o čem mluvíte. Nebudeme se dnes zdržovat vašimi dotačními podvody za desítky milionů, nebudeme se zabývat ani vámi neoprávněně čerpanými dotacemi za stovky milionů, pomineme i vaše nepřátelské přebírání státu nebo pokusy protlačit parlamentem změny zákonů vám na míru. Dnes se budeme věnovat jen krizi okolo koronaviru.

Máte, pane Babiši, naprostou pravdu, že za tuto krizi nemůžete. Na rozdíl od vás se nesnížím k tvrzení, že virus vyrobil Babiš, ten zloděj ožralý, zatímco vy, přiznejme si to naprosto objektivně,  jste všechno shazoval na Kalouska a koronavirus dnes zase svádíte na Itálii. Já budu objektivní a zmíním všechna pozitiva i negativa posledního čtvrtletí.

Stará pravda říká, že až v bitvě se ukáže, co je v každém z nás. Zjistili jsme, že na to stačí i mikroskopický virus. Hlasité urážlivé pokřikování, hledání viníků, vítězoslavně pronášené nepravdy a nesplnitelné sliby vám, pane Babiši, stačily k oslovení části voličů. Co stačí jednoduššímu nepřemýšlivému člověku, to nezabere na koronavirus. Koncem minulého roku bylo všem jasné, že se na nás řítí epidemie s razancí vysokorychlostní železniční soupravy. Měl jste čas zareagovat, a stát řízený jako firmu na přibližující se náraz připravit.

Vy jste ale dal přednost řešení svých osobních problémů a vaše loutky, kterým říkáte ministři, vás věrně podporovaly. Například zpívající zdravotník Vojtěch, který 28. ledna pomohl zlikvidovat pokus opozice otevřít v sněmovně debatu na téma zajištění ochranných pomůcek. Tvrdil tehdy, že nám nechybí nic, všeho potřebného zdravotního materiálu máme dost a budeme ho mít dost za všech myslitelných okolností. Nyní nejsou roušky, nejsou respirátory, nejsou rukavice, ventilátory, obleky – není nic. Naši zdravotníci jsou v pozici vojáků, které ženete na frontu zastavit útočící tanky nejen bez těžkých zbraní, ale dokonce bez pušek a nábojů! Vy je naprosto vědomě obětujete a kdo se ozve, ten je vámi ještě sprostě zostuzen! Na rozdíl od vás lékaři, sestry, dokonce i medici si jsou vědomi svých povinnosti a oni do toho boje jdou bez jakékoliv nutné ochrany. Vyzval bych vás, abyste se styděl, ale vám je tento cit cizí, nebudu proto na vás plýtvat perlami.

Vraťme se k suchým faktům. Roušky, respirátory atp. stále chybí v celé naší republice. Mohl jste je nechat vyrábět, nakupovat kdekoliv. Vy jste to ale ve své snaze o vylepšení své pověsti dokonalého premiéra a managera neučinil. Pronášeli jste i s ministrem zdravotnictví báchorky o dostatku pomůcek, o tom že je vy osobně budete rozvážet, a zatím jste pouze zakázali jejich přímý prodej. Zdravotníci čekali na distribuci, vy jste nekonali, takže respirátory a roušky částečně ležely ve skladech a částečně je skoupili spekulanti. Pod veřejným tlakem se bránící výrobci byli zakleknuti finanční správou, zřejmě aby jim bylo připomenuto staré stbácké „Drž držku, jestli chceš mít čím kousat“. A jaká náhoda, v Lovosicích bylo zadrženo 680 tisíc respirátorů a 28 tisíc roušek, které chybí našim zdravotníkům. Nezkoušejte to prodat jako svoji výhru, je to přímý důsledek vašich zmatečných a nekompetentních kroků, pane Babiši!

Stejný vzorec byl uplatněn na paní Soňu Pekovou, která dokázala testovat v době, kdy jste testování bránil. Drze dokáže testovat za 1 264 korun, ale není jí to dovoleno. Naproti tomu vaše laboratoř Vidia-Diagnostika testovat za 3 000 korun smí. Chápu, že se vám nehodilo do krámu mít řady nakažených. Díky tomu nám jich tu ale běhá neznámý, notně vysoký počet a virus nám vesele šíří. Paní Peková se usilovně brání vámi řízené dehonestaci, a dokonce vyvinula nový, jednodušší a lacinější typ testu, o který je zájem i v zahraničí. Na rozdíl od vašeho neutuchajícího snažení o profit za každé situace svůj objev v době celosvětové krize bezplatně postupuje všem laboratořím, které projeví zájem. Ale testování jí stále není povoleno. Proč asi, že by se znelíbila mocnému pánu všehomíra?

V úterý byla otevřena květinářství. Nic proti  čerstvým květinám, ale proč květinářství ano, a například prodej v hobymarketech ne? Určitě to nemá nic společného s vaším vlastnictvím sítě Flamengo, pane premiére? S ohledem na očekávanou řadu úmrtí v důsledku koronavirové pandemie by přece byla škoda neobsloužit všechy smuteční hosty na pohřbech starších spoluobčanů a zhroucených zdravotníků. A kdo vás zná, ten to chápe.

Včera jste požadoval odvolání Jana Kvačka, ředitele Nemocnice Na Bulovce. Důvodem byl mail, v kterém personálu nemocnice předložil body z oficiálního letáku ministerstva zdravotnictví. Ano, pan Kvaček má pravdu – rouška neochrání nositele před nákazou, rouškou naopak chrání nositel své okolí, aby je nenakazil. On se jako dobrý vedoucí pracovník snažil nedostatkový materiál co možná nejhospodárněji využít. Přeložím vám to do češtiny, pane Babiši. Pan Kvaček se snažil hasit vaše chyby. Za to jej chcete trestat?

O povolání krizového štábu jste byl opakovaně žádán, vyzýval jsem vás k tomu otevřeným dopisem i já. Výsledek? Pozdě, ale přece. Za to vás musím po zásluze ocenit.

A teď si shrneme, co prozradila krize o vás. Vy vůbec nevíte, co znamená cokoliv řídit. Šíříte chaos, trestáte ty, kteří se vám znelíbí nebo dokonce postaví, a opakovaně se snažíte zadupat do země každého potenciálního konkurenta. Umíte jen jedno – svalit vlastní chyby na kohokoliv, kdo se vám dostane pod ruku, abyste sám pokud možno zůstal liliově bílý.

Slíbil jsem ale i pozitiva. Prosím, tady jsou. Nejprve k vládě – ta slavně zvítězila nad koronavirem. Počet tiskovek mnohonásobně přečíslil počet virů doložených v naší zemi. Poté bych chtěl vyzdvihnout úspěch firmy Respilon, která vyvinula ústenky z nanovláken s příměsí mědi, které nejen zabrání v průniku více než 99 % virů, ale rovnou je zahubí. Bravo, to si zaslouží potlesk.

A teď obecně k našim spoluobčanům. Tvrdím, že přežijeme-li koronavirus, přežijeme jej nikoliv díky vládě, ale právě naopak vládě navzdory, a to díky našim dědičným vlastnostem. Jsme to my Češi zvláštní sebranka. Všechno víme nejlépe. Jsme stále a se vším nespokojeni a pořád remcáme. Jsme neochotní se podřídit jakékoliv autoritě a vzpíráme se každé vládě cizí i vlastní. Na druhou stranu jsme ale mistrní improvizátoři. Dokážeme z ničeho a s ničím prorazit kdekoliv a kdykoliv. To se nejlépe projeví v jakékoliv dějinné krizi. To jsme schopni dokonce se semknout a pomáhat jeden druhému.

Konkrétně? Kdo může, kupuje nebo šije podle svých finančních možností roušky a respirátory nejen pro sebe, ale mnohdy je poskytuje potřebnějším ve svém okolí. Příbuzní, známí a sousedé zabezpečují ve svém okolí spoluobčany se zdravotními problémy a přestárlé, aby se nemuseli zbytečně vystavovat nebezpečí nákazy. Firma MacDonalds nabízí policistům, hasičům a záchranářům v této době kávu či nápoje zdarma. Naprosto fantastické gesto přišlo od vietnamské komunity, která poskytuje dokonce drobné občerstvení všem policistům, hasičům a záchranářům ve službě.

A hlavně zdravotníci, ti dřou jako šílení, bez odpočinku a riskují své vlastní zdraví, díky nedostatku až absenci ochranných pomůcek, aby zabránili nekontrolovatelnému kolapsu a katastrofě, jakou můžeme sledovat v Itálii. Děkuji za to, že se vám to zatím kupodivu daří. A budu vám vděčný za každý den a za každý zachráněný život.

Často nadávám na některé své spoluobčany. Ale dnes musím přiznat, že jsem na nás, na obyvatele České republiky, hrdý. Je to velice příjemný pocit.

Až se z toho zmatku vymotáme, neměli bychom ale jen slavit a jásat. Po první euforii musíme po právu ocenit každého, kdo tento stav zavinil. Budeme soudit objektivně, pane premiére. ANO, vaše obavy jsou oprávněné.

Igor Adamovič, blogRespekt

Dokument režisérů Víta Klusáka a Barbory Chalupové se podle návštěvnosti v českých kinech dostal do popředí zájmu. Vyvolává celospolečenskou diskusi o nebezpečí, kterému jsou děti vystaveny na internetu. Nový dokumentární film V síti odhaluje sexuální predátory útočící na děti. 

Chrudimským novinám zdokumentovala reakci žáků ze ZŠ Dr. Peška paní učitelka Jana Zemanová. Škola si zadala dvě speciální produkce pro druhý stupeň a poznatky byly využity v projektovém dni.

Český film  V síti byl vytvářen za účelem nenásilného, ale těžce realistického poučení školních dětí o sexuálních útocích na internetových sociálních sítích.

Žáci 2. stupně Základní školy Chrudim, Dr. Peška dokument zhlédli brzy po premiéře, tedy v pátek 6. března. Následoval projektový den  s názvem Bezpečně po síti. Děti pracovaly s opravdovým zaujetím a přes víkend bouřlivě diskutovaly i s rodiči, jimž dokonce doporučovaly, aby filmovou projekci také navštívili.

Děti samy poukazovaly na vyhrocené momenty filmu, zajímaly se o druhy trestných činů, které predátoři na dětech spáchali, a následné tresty za ně. Zaskočilo je, že i dívky, které poslaly odhalené fotografie sexuálním útočníkům, se dopustily trestného činu: výroba a šíření dětské pornografie. Učitelé společně s dětmi nejenom diskutovali, ale vytvářeli pravidla bezpečného chování na internetu.

Bezprostřední postřehy žáků:

„Překvapilo mě, že někdo může mít nápad na film, který může pomoct hodně lidem.“

„Divím se, že dospělé herečky, které hrály dvanáctileté holky, vydržely ten nátlak a neutekly, já bych utekl.“

„Potěšilo mě, že se našel aspoň jeden kluk, který byl normální, nebyl zvrhlý, těm holkám radil, co mají  na internetu dělat, a ony pak brečely, protože byl na ně normálně hodný a nechtěl po nich žádné úchylárny.“

„ Vůbec nechápu, jak se můžou tak starý chlapi zajímat o dvanáctileté holky s úmyslem sexuálního zneužití a nejdou radši na ryby.“

„Každý problém je potřeba řešit s rodinou, nebo s někým, komu důvěřujeme ve skutečném životě, ne na internetu.“

„Přijde mi správné, že režisér Klusák  udělal tenhle film, protože my si uvědomíme, že není dobré věřit cizím lidem na netu, ale i kdyby nás upláceli, tak to říct třeba kámošce, rodičům, učitelce.“

„Doufám, že tenhle hnus se nestane mně ani mým kamarádkám…“

„Na některé lidi ve třídě film zapůsobil těžce, jako že z toho byli špatní, ale zároveň jsme si uvědomili, co bychom měli a neměli zveřejňovat na internetu. Myslím si, že tenhle film by se měl šířit všude…“ 

„Nejvíce se mně líbila poslední scéna, kdy na osobním setkání dívka vylila pití na neodbytného predátora, bylo to uvolňující a vyvolalo to ve mně odlehčující pocit odvety.“

                                                 Žáci, žákyně a učitelé ZŠ Chrudim, Dr. Peška, 2. stupeň

3. 3. – Magické datum si zvolili rybáři k jarnímu výlovu rybníku Hořičky havlovického rybářství.  Patří k největším v okolí. Rybník se vypouštěl zvolna. Poslední noc a časně ráno se strojí. Dotáhne se voda k lovišti, kde je podkládka – síť na dně. Připravuje se kádiště. Nejdříve začíná sháňka. Ryby se plaší a stahují se do loviště. Do lodí, které ho obklopují, se začíná vytahovat síť. Nejdříve se vybírají nejchoulostivější a také nejdražší druhy ryb. Candát a štika. Potom přijde na řadu kapr. Velkým keserem se vytahuje na třídičku, kde se brakuje. Vážní dopraví kapr se žlabem do beden na autech a ta ho odvezou.

Tak se loví po staletí. Pouze přibyla mechanizace. Je radost se na rybáře dívat. Jsou to odolní chlapíci. Voda ze spodku a vytrvalý déšť je skrápí z těžkých mraků nad hlavou. Lepší počasí si snad ani nemohli přát. Navíc těsně nad nulou. Pocitově to vypadalo na mínus pět. Svatý Petr je vyslyšel. Měli obavu z tepla, které bylo den předtím. Hlavně však by to neprospělo rybě. Rybáři to vydrží, mají svoji práci rádi. Víte, jak se jmenuje lopatka, kterou vyhazují vodu z lodí? Koreček.

Jedním z největších úspěchů Babišovy vlády bude letošní zavedení EET do šatny na kabáty v Divadle Na Jezerce. Paní Schillerová a pan Babiš trvají na informaci o každém pověšeném kabátu v našem divadle. Už na jaře budeme mít EET! 

Nakoupil jsem asi za 40 000 korun tiskárny a pokladničky, nechal upgradeovat pokladní systém na vstupenky, kupuji certifikáty a registrace, do foyer musím zavést wifi a od jara si s Alenkou a Andrejem budeme hrát na EET.

Chápu je. Ekonomika se pod jejich rukama hroutí. V únoru 2020 měla Česká republika nejhorší ekonomický výsledek za posledních 30 let. Státní rezervy pod Babišovým vedením mizí, zlato z trezorů ČNB se rozpouští ve slevách na vlak a v dotacích pro Agrofert. Tam EET není a nebude, protože Andrej je prý poctivý. Navíc mu, jak všichni víme, Agrofert ani nepatří. 

Pan prezident řekl, že EET v šatně na kabáty je krok správným směrem. Šatna v DNJ stojí 10 korun. Jsem si jist, že informace o každém kabátu na Jezerce postaví národní hospodářství na nohy. Před šatnou Divadla Na Jezerce se sice začnou tvořit nepříjemné fronty a lidem to ztrpčí život, ale nevadí. Když nám už sedm let nevadí fronty na D1, proč bychom nemohli mít něco podobného i v divadlech. Prostě to jako idioti všichni uděláme

Chrudimské motivy, výstava obrazů Jaroslava Korečka, dospěla do posledního týdne a končí v neděli 8. března. Malíř Koreček tvrdí, že je starý vysloužilý vodák a jachtař. S pomocí přátel postavil před časem plachetnici a po řekách a kanálech doplul do Středozemního moře. Zde se několik let toulal podél břehů Provence a Korsiky. Někdy se pochlubí, jak proplul obávanou soutěsku Myší díra na otci řek Rýnu.

Jaroslav Koreček v posledních letech dokončil dva kalendáře s motivy královského města Chrudimi. Jak sám říká, pokorným pohledem škrovádského venkovana. Výstava je v krásné výstavní síni Pippichova divadla, ta stojí sama o sobě za návštěvu.

V současné  době koronového viru se stala nejbezpečnějším veřejným prostorem. Většinu doby totiž zeje prázdnotou. Chrudimským patriotům, jak si občas říkají, výstava zřejmě unikla.

Tři králové ukončili dobu vánoční. Na Štědrý den se narodil Ježíšek Marii a Josefovi. Tři králové přinesli do Betléma dary pro budoucího spasitele. Tuto událost zpodobnily tisíce řezbářů ve svých betlémech různých velikostí. Od několikametrových až po kufříkové a kapesní. Betlémy se připravují těsně před Štědrým dnem a jsou vystaveny do konce ledna.

Trochu kostrbatě jsem se dopracoval k Marii a Jáchymovi. Po něm dostalo název město Jáchymov. Jejich dcera se také jmenovala Marie. Je to ta, kterou jsem již zmiňoval.  

Jáchymov, město v Krušných horách, známé svou hornickou tradicí. Těžilo se zde hlavně stříbro a další kovy a později smolinec. Město rychle bohatlo a horníci byli lidé zbožní.

Něco podobného probíhalo v nedaleké Lukavici, ale ne však v takovém rozsahu. Obě místa byla známá po celé Evropě. Bohabojní horníci každodenně vstupovali do podzemí a na svoji ochranu postavili několik kaplí a kostel. Největší kaple je zasvěcena svaté Marii a kostel svatému Jáchymovi. Obě stavby postihl požár a byly přestavěny v barokním slohu. Jak se město mohutně rozvíjelo, tak také po vytěžení vzácných rud postupně upadalo.

Ještě jednou se město začalo rozvíjet. Bylo to po roce 1989. Tentokrát to nebyly drahé kovy, ale laciná děvčata. Opět Jáchymov znala celá Evropa. Většina domů se přeměnila ve společenské domy. Ve výlohách se nabízelo živé zboží. Vznikala kasína a herny. Jak klesal zájem o tyto služby, stavby zůstaly  prázdné. Některé vyhořely, do ostatních již dvě desítky let teče. Před nimi se rádi fotografují hlavně němečtí návštěvníci zdejších lázní. Možná vzpomínají na krásné chvíle, co zde prožili. Dnes jim stačí pro ně laciné služby a radonové koupele.