Nedávno jsem navštívil po velmi dlouhé době Havlíčkův Brod. A byl jsem mile překvapen, jak se i toto město proměnilo z jedné velké šedi a velkého nepořádku do vkusné pestrosti a čistoty. Jen jedna věc mě tam ale doopravdy zaujala. Hned jsem si totiž všiml propastného rozdílu mezi Chrudimí a Havlíčkovým Bodem. Ten rozdíl není v opravených domech, chodnících či ulicích, ale v tom, jakým životem obě skoro stejně velká města žijí. A ten je vskutku hodně velký.

V Havlíčkově Brodě jsem viděl pulzující náměstí plné lidí, ať už nakupujících, či vyřizujících různé povinnosti, nebo jen užívajících volna třeba na místní zahradní restauraci. Příjezd do centra není nijak omezen, z obou směru se dá pohodlně a bez omezení projet autem a přesto jsem tam neviděl nějaké kolony. Díky tomuto režimu je na náměstí i zastávka městské dopravy, která je také, jak jsem se přesvědčil, i hojně využívaná.

Myslím, že kdyby místní podnikatelé věděli, jak je na tom centrum Chrudimi, musel by svým kolegům do Chrudimi poslat jednu velkou kondolenci. Dále jsem v Havlíčkově Brodě nezaregistroval ani jeden kruhový objezd na hlavním průtahu městem. Všude jen semafory, rozumné řešení jízdního režimu v několika pruzích. A to má Havlíčkův Brod na rozdíl od Chrudimi alespoň "půl obchvat" a přesto tam nikoho ještě nenapadlo zabarikádovat dopravu kruhovými objezdy.

Jak velký a propastný rozdíl je to ve srovnání s Chrudimí. Poskakující osobní automobily na nesmyslných schodech v Široké ulici. Vinou těchto schodů je už několik let naprosto paradoxně úplně vyloučena městská doprava z centra města!. Ta městská doprava, kterou město samo dotuje. To je naprostý unikát. Výsledek toho všeho je po pár letech naprosto zřejmý. Stačí se podívat, jak náš střed města "žije" ve všední dny a jak se z polomtrvolného stavu v těchto dnech dostává do mrtvolného o víkendech. Kdybych podnikal v centru, tak snad podám na radnici za tohle vše i trestní oznámení, což ostatně dokumentuje i nedávný článek v těchto novinách o tom, jak "dobře" se podniká v centru města.

Chrudim je také dokonale zašpuntována kruhovými objezdy, aniž by měla jen jeden jediný kilometr nového obchvatu. A nyní se chystá i ten poslední špunt - kruhová křižovatku u Guláška. Ta začne vytvářet nově kolony v ulici Obce Ležáků, dále ve směru od nemocnice a kasáren. Městská doprava, která se horko těžko po patnácti letech dostávala z nesmyslného objíždění po Palackého ulici k nádraží, se nově dostane do kolon ve východní části města, kterým se nebude mít možnost jakkoliv vyhnout.

A jaká je reakce místních politiků? Kromě neutrálního vyjádření pana starosty Řezníčka jen mlčení, mlčení a zase mlčení. Ani pan místostarosta Trávníček, který má ve své funkci dopravu na starosti, se k tomu ani slovem nedokázal během dvou měsíců vyjádřit - je to pro něj asi naprosto podřadná a nepodstatná věc. Na druhou stranu co čekat od politiků, kteří se v ní opravdu pohybují velice dlouho a jsou tak podle mne opravdu odtrženi od veškeré reality normálního života a řeší mezi sebou žabomyší války. Potom ani nemají možnost si všimnout, že některá křižovatka v Chrudimi zarůstá lebedou tak, že se stává nebezpečná, natož aby si všimli, že centrum města vymírá, a že autobus městské dopravy, který oni sami dotují, se pomalu už nemá ani kam dostat, kudy projet a kde zastavit.

Viz. nově i koncept nové zástavby na Skřivánku, kdy místo aby se linka dostala co nejblíže i ke staré zástavbě a pomohla jí využít větší počet cestujících, někdo z vedení radnice chytře navrhl, že jediná zastávka bude někde těsně pod letištěm. Asi si myslí, že letiště v Pardubicích je na hraně své kapacity a s tím přetlakem dopravních letadel bude vypomáhat letiště v Chrudimi. V tom případě už bych tam začal alespoň sekat zmíněnou lebedu v příkopech, ať si neuřízneme při prvním přistání letadla jako město ostudu.

Tomáš Velendorf, Chrudim

Reakce Fondu ohrožených dětí (FOD) na můj dopis šéfredaktorovi Mladé fronty Dnes je typická dvěma faktory, které jsou známé všem, kdo se s FOD stýkají (či spíše potýkají). Za prvé: odmítání jakékoliv kritiky činnosti FOD, byť dobře míněné, následované osobním útokem na osobu, která vznese pochybnosti. Za druhé: manipulace s informacemi. 

Je třeba mít na paměti, že FOD je štědře financován státem, čili daňovými poplatníky. Nelze se tedy postupovat stylem: „dejte mi 150 miliónů ročně a nestarejte se, co se s nimi děje“. Neziskové organizace v sociální oblasti se rok co rok ocitají v nejistotě. Doufají, že od státu obdrží dotaci alespoň ve výši loňského roku. Klokánky a obdobné typy služeb mají, na rozdíl od ostatních sociálních služeb, příspěvek garantovaný zákonem. Tento příspěvek ze strany státu se za několik málo let více než ztrojnásobil. Přesto v médiích neustále slýcháme, že FOD je v ekonomické krizi. Ptám se: jak je to možné?
 
Druhá záležitost je osvědčenou taktikou, kdy je běžný čtenář zahlcen řadou nesourodých informací vyvolávajících pocit „co si ten hrozný stát (reprezentovaný v tomto případě mojí osobou) zase vymýšlí proti tak prospěšné organizaci“. Nepředpokládá se, že bude kdokoliv tyto informace detailně analyzovat. Zbyde jen ten pocit.   

Za tvrzením o úzkém napojení redaktorky Blažkové z Mladé fronty Dnes na FOD si stojím. Článku v Mladé frontě Dnes předcházel telefonický rozhovor s touto redaktorkou. Proběhl v pátek 28. 6. o půl jedenácté. Již za půl hodiny rozeslala Dr. Vodičková širšímu okruhu adresátů e-mail s názvem „Nejžhavější novinka“, kde je tento rozhovor velmi podrobně popsán. Pokud vedení redakce Mladé fronty Dnes považuje tento postup za standardní, já nikoliv. Nebo vy dostáváte informace o článku tři dny předtím, než vyjde v novinách?
 
Od nového roku byla kontrola činnosti FOD díky změně zákona decentralizována na kraje. Pokud inspekce kvality péče zjistí, že je vše v pořádku (informace z terénu bohužel vypovídají o něčem jiném), budu první, kdo bude FOD blahopřát. A napíšu i pochvalný dopis. To samé provedu, pokud FOD a začne racionálně a efektivně hospodařit.
 
Několik poznámek k informacím FOD:
 
- Kontrol provedlo Ministerstvo práce a sociálních věcí a také jiné úřady a orgány mnohem více. Za pochybení v činnosti byl FOD pokutován, oprávněnost postihu potvrdily i soudy. Čtenářovi je však předložen protokol o kontrole drobných dotačních projektů, který má dokazovat, že vše je v pořádku. Není.

- K „pochvalným slovům“ od různých sociálních pracovníků. Všimněte si, že jsou v naprosté většině určena jedinému pracovišti: pobočce FOD v Kroměříži. Pokud by všechny pobočky FOD fungovaly jako kroměřížská, tak se nikdo nebude obávat o kvalitu péče. Bohužel tomu tak není. Fond zřizuje několik desítek pracovišť velmi nevyrovnané kvality. V případě péče o ohrožené děti však nelze nechat náhodě, že se dítě dostane do dobrého zařízení. Kvalifikovaný personál a odpovídající péče musí být všude. Na rozdíl od ostatních sociálních služeb nebyla do loňska zákonem stanovena kvalifikační kritéria pro pracovníky ani způsob inspekce kvality péče. To se novelou (kterou FOD opravdu rád nemá) změnilo. Kontrolu budou provádět kraje. Podobně je využit e-mail mé bývalé kolegyně. Pochvalná slova se týkají opět zařízení v Kroměříži.  Nejde však o "bianco šek" týkající se veškeré činnosti FOD. Navíc jde o e.mail tři roky starý. Kolegyně už více než rok na ministerstvu nepracuje a je v tuto chvíli v daleké cizině. Škoda, že se nemůže k celé záležitosti vyjádřit.

- V této zemi je přes devět tisíc pěstounů. Pokud jde o manžele, tak v 99 % případů pobírají jen jednu odměnu. Existovalo několik desítek manželských párů, které si děti soudně „rozdělili“ a pobírali do konce loňského roku dvě odměny. Zákon této praxi, nespravedlivé vůči všem, kdo podobný krok neučinili, zamezil. Nespokojenci založili loni Odborové sdružení pěstounů. To je ta „většina“ pěstounů, odmítající novelu. Organizace sdružující pěstouny, které v této oblasti působí dlouhá léta, naopak na novele aktivně spolupracovaly a při projednávání v Parlamentu ji podporovaly. Jejich postoje však v reakci Fondu citovány nejsou. Proč?

Miloslav Macela

Na stránkách Chrudimských novin je zveřejněn dopis pana Miloslava Macely, adresovaný šéfredaktorovi deníku MFDnes, v němž pan Macela uvádí nepravdivé a dehonestující tvrzení vůči Fondu ohrožených dětí (FOD) a jeho představitelům. Tyto informace mohou vážně poškodit dobré jméno naší organizace, a proto Vás prosím o zveřejnění mé reakce, včetně přiložených dokladů, které slova pana Macely vyvracejí.

Ve zmíněném dopise pan Macela tvrdí, že (mj.) představitelé Fondu ohrožených dětí se právem obávají úbytku dětí v zařízeních a zvýšení transparentnosti všech procesů. Paní redaktorka Blažková je velmi úzce napojena právě na Fond ohrožených dětí. Na organizaci, u níž Ministerstvo práce a sociálních věcí zjistilo vážná pochybení v činnosti, kvalitě péče o děti a způsobu financování a jejíž představitelé z tohoto důvodu dlouhodobě rozšiřují o jeho osobě velmi zkreslené informace hraničící s pomluvou. Tyto údaje však nejsou pravdivé, jak lze snadno dokázat:

• Úbytku dětí se nemáme důvod obávat, protože každoročně musíme odmítat kolem tisíce dětí pro nedostatek kapacity (v r. 2012 se jednalo o 1 169 odmítnutých dětí, v r. 2011 o 1 181 dětí). Pokud by náš nesouhlas s novelou pana Macely byl motivován touto obavou, pak bychom asi na našich stránkách a v našem zpravodaji nehledali náhradní rodiny pro děti z Klokánků. Od svého vzniku v r. 1990 nalezl FOD náhradní rodinu pro 623 dětí, pro které stát z důvodu jejich handicapu, vyššímu věku nebo etnickému původu žádnou rodinu neměl .

• Pokud jde o údajná vážná pochybení v činnosti, kvalitě péče o děti a způsobu financování, která mělo MPSV zjistit, pak nutno konstatovat, že žádná kontrola z MPSV i ani z krajských úřadů vážná pochybení v činnosti, kvalitě péče o děti a způsobu financování v FOD neshledaly. Odbor pana Macely provedl jen jednu kontrolu (ostatní prováděl odbor sociálních služeb) a kontrola dopadla výborně, jak dokládá přiložený protokol z ní. Dále přikládám opis e-mailové korespondence s pracovníky odboru bývalého ředitele pana Macely, která kvalitu naší práce oceňuje, stejně jako dopis švýcarské expertky na ochranu dětí a zástupkyně ředitele Mezinárodního institutu práv dítěte paní Paoly Gapany. Můžeme též doložit ne desítky, ale stovky děkovných dopisů úřadů a dalších institucí, které práci FOD a Klokánků oceňují. Alespoň několik z nich přikládám.

• Paní redaktorka Blažková z MFDnes není napojena na FOD, natož úzce. Žádnou smlouvu o spolupráci ani o nějakém financování s ní nemáme. Paní Blažková začala o situaci ve FOD psát po účinnosti novely, když hrozil krach Klokánků a svěřeným dětem ústavní výchova. Naše komunikace probíhala pouze telefonicky nebo e-mailem. 
 
Pokud jde o novelu,kterou prosadil pan Macela, pak žádné zlepšení péče o ohrožené děti nepřináší, ba právě naopak. Nemyslím si to jen já a moji spolupracovníci, ale i opatrovničtí soudci, řada sociálních pracovníků OSPOD, jakož i naprostá většina pěstounů. Desítky z nich tato novela těžce poškodila, a to těch, kteří pečují o zdravotně postižené děti. Zatímco před novelou se jim mohli věnovat oba manželé, neboť v případě dvou takových dětí, nebo většího počtu dětí měl na odměnu pěstouna nárok každý z manželů, nyní má nárok na odměnu jen jeden a druhý musel nastoupit do zaměstnání nebo skončil na Úřadě práce. Paradoxně, pokud by byli rozvedeni, nebo spolu žili jen jako druh a družka, měli by nárok na odměnu oba. Manžel na rozdíl od druha přichází minimálně o 20 tisíc korun hrubého měsíčně. Opravdu úžasná podpora manželství! Na závěr si dovolím citovat předsedu Odborového sdružení pěstounů a poručníků pana Jana Peluňku, který na mou telefonickou informaci o odvolání pana Macely z funkce reagoval e-mailem slovy: „Ještě jednou děkuji za zatím nejlepší zprávu roku!“

V Praze dne 19. 7. 2013

Marie Vodičková, předsedkyně FOD

Okolnosti odvolání pana Miloslava Macely komentovat nemohu, ale mohu konstatovat, že v době svého působení jako radní Pardubického kraje pro sociální věci měl lví podíl na zdárném vybudování hospice v Chrudimi. V době projektové přípravy, shánění prostředků a realizace stavby jsme s ním přicházeli často do styku, podporoval tehdy pro nás životně důležité finanční dotace Pardubického kraje a poskytoval účinné rady, za kým jít a jak se pohybovat ve světě politiků. Pokud jsme pořádali propagační akce, přicházel v roli nikoli přednášejícího, ale naslouchajícího.

Pan Macela pro mne patří mezi vzácné lidi, kterých si osobně i jako politika vážím. Na základě své tehdejší osobní zkušenosti se kloním k názoru, že za jeho odvoláním je v podstatné míře jeho zapálenost pro určitou koncepci výchovy dětí, nikoli zištné motivy.

Miloš Hübner, Trnávka

Ministryně práce a sociálních věcí v demisi (!) Ludmila Müllerová odvolala v pátek 28. června z funkce ředitele odboru rodiny MPSV Miloslava Macelu.

MF DNES v pondělí 1. července v článcích redaktorky Jany Blažkové výše zmíněné odvolání odůvodnila a zkusila již bývalého ředitele Macelu mediálně zlikvidovat.

Oficiální stanovisko ministryně není k dispozici. Mohl bych vycházet z některých jejích citací ve výše zmiňovaných článcích, ale citacím uváděným redaktorkou Blažkovou dlouhodobě nevěřím.

Protože kdyby ano, pak důvody, že ministryně (v té demisi) a ředitel odboru „měli rozdílné názory na to, jak je novela zákona (o sociálně právní ochraně dětí) nastavena, a navíc toho bylo víc …“, jsou beztak směšné.

Skoro by se chtělo říci, že „nastavení“ se v poslední době stalo poměrně oblíbeným důvodem pro odvolávání z funkcí. Za „špatně nastavené procesy“ byl ministryní kultury Alenou Hanákovou náhle odvolán oblíbený ředitel Národního divadla Ondřej Černý, a teď se „nastavení“ (vládního návrhu novely zákona) stalo osudným řediteli Macelovi.

Směšná záminka, objednávka, nebo nějaký „vnitřní obchod“, možná vzpomínka na „lidovecké způsoby“ … nebo od každého něco.

A teď k těm článkům.

Nelze než konstatovat, že tak nějak došlo ke zvláštní shodě náhod. Paní redaktorka Blažková (v titulku má, že se mj. dlouhodobě věnuje problematice ohrožených dětí, ale spíše by tam mělo být, že dlouhodobě hájí stanovisko Fondu ohrožených dětí, tedy organizace od začátku se urputně bránící všem větším změnám v dosud zaběhnutém systému péče o ohrožené děti) se jistě zcela náhodou a jistě z ryzího profesního zájmu objeví 25. června 2013 na školícím semináři, kde pro pořádající agenturu přednášel Miloslav Macela. Spočítá tam chlebíčky, naměří počet pronajatých metrů zasedačky, a pak odkráčí napsat otvírací článek na titulní stránku s vylíčením průběhu semináře málem podobnému předváděcí akci ze Šmejdů. Hlavní zápletku postaví na vyfabulovaném melouchu v pracovní době (neboť pan ředitel Macela prokázal, že měl 25. června řádně, nikoliv údajně nahlášenou dovolenou). Ze zjevně marginálního počtu přednášek za honorář vyrobí tunel, že i jinak stejným médiem hojně zmiňovaní tzv. pražští kmotři musí blednout závistí nad prohnaností úředníka, který si po večerech potutelně píše zákon výhradně k vlastnímu obohacení. Tak nějak pěkně připraveno, protože co kdyby toho Macelu náhodou odvolali. Tomu se říká investigativní nos! Kdo nevěří, ať tam běží …

Něco mi to sakra připomíná. Je-li potřeba se někoho zbavit, tak ho jednoduše necháme odvolat, a to by v tom byl čert, aby se nějaké ty „důkazy“, že rozhodně činíme ve jménu (naší) pravdy, dříve či později nenašly …

Řadu měsíců jsem se spolupodílel na tvorbě zákona o sociálně právní ochraně dětí a jako zpravodaj projednávané novely cítím povinnost se vyjádřit k některým záměrně vypouštěným zjednodušením nebo lžím (mimochodem, 16. listopadu loňského roku jsem reagoval na jiné zkreslené informace od stejné redaktorky, což je k dohledání na těchto webových stránkách). Novela zákona zcela jistě vyvolala silné emoce u zastánců dosud praktikované péče a provozovatelů (či zaměstnanců) takových zařízení. Novela určitě neprocházela legislativním procesem úplně hladce – nejdříve ji vracel Senát (naprosto dle očekávání), vrátil ji i pan prezident s emotivním hodnocením jako novely „kruté a surové“ (přičemž z úcty k Václavu Klausovi nebudu spekulovat o autorství jeho zdůvodnění). Podvakrát přitom sněmovna novelu opakovaně schválila, a to navíc i hlasy několika opozičních poslanců, což u vrácených zákonů podobného zaměření, nebývá vždy pravidlem.

Je ale lží, že by se zákon o sociálně právní ochraně dětí tlačil sněmovnou bez jakékoli diskuse s odbornou veřejností a rigidně odmítal vstřebávat náměty. Od února 2012, kdy začal být zákon projednáván v prvním čtení, jsme byli konfrontováni s velkým množstvím stanovisek, připomínek, argumentů, e-mailů, dopisů či osobních setkání se zastánci i odpůrci zmiňované předlohy zákona. Hned na začátku jsme prodloužili čas na projednávání zákona, tento byl projednán celkem ve třech výborech, v jedné komisi, v několika podvýborech, proběhl nespočet kulatých stolů, diskusí, seminářů nebo konferencí k danému tématu. Jenom na plénu sněmovny byl zákon projednáván několik hodina a zaznělo k němu více jak 50 příspěvků. Do původní vládní předlohy byly zapracovány a posléze i schváleny desítky pozměňovacích návrhů, které byly často reakcí na diskutované připomínky.

Rušení klokánků ani zánik kojeneckých ústavů novela zákona nenavrhovala, jakkoliv se to někdo snaží opakovaně říkat či psát. Je proto řečnickou otázkou, zda není jednou ze skutečných záminek pro hysterii fakt, že schváleným zákonem se mj. stanovily standardy kvality péče, kvalifikační nároky na zaměstnance nebo maximální kapacity zařízení nebo podobná přísnější, leč transparentní pravidla …

Čili, cui bono? A kdo vlastně škodí ohroženým dětem? Poslanci a tvůrci zákona? Nebo autoři překrucovaných informací ve svých bulvárních článcích? Odpověď hledejte sami …

Závěrem se vrátím k samotné osobě Miloslava Macely.

Přiznávám, že se známe téměř patnáct let, protože jsme ze stejného města a v určitých časových etapách jsme spolupracovali, a to jak politicky, tak odborně. To pro pořádek.

Od začátku tohoto (sněmovního) volebního období jsme úzce spolupracovali na problematice nejen samotného zákona o sociálně právní ochraně dětí, ale problematice péče o ohrožené děti vůbec.

Nad zákonem i dalšími návrhy jsme strávili bezpočet hodin.

Viděl jsem fotokopii dovolenky Miloslava Macely na den 25. června 2013.

Četl jsem jeho stanovisko k již zmiňovaným „senzačním“ článkům a je mi jasné, že ho MF DNES ani jeho internetová mutace nezveřejní, protože se to nejspíš nehodí.

Věřím mu.

Neumím víc, než mu tímto komentářem symbolicky vyjádřit podporu. A protestovat …

Ještě jednou, cui bono? A kdo a co vlastně škodí ohroženým dětem?

Jeden z mých kolegů to komentoval lakonicky: „čím slušnější a pracovitější člověk, tím rychlejší a exekutivnější poprava“.

Prasárna!

Jan Čechlovský, poslanec a neuvolněný místostarosta Chrudimi

Zdroj: http://www.jancechlovsky.cz/

V roce 2011 jsme si připomněli již 140. výročí vzniku železniční trati Pardubice - Havlíčkův Brod. Přestože je tato trať vedena i v současné době stále přes Rosice/L. a tím se zbytečně prodlužují jízdní časy vlakových spojení, je to pro Chrudim a široké okolí jedno z hlavních a důležitých dopravních spojení, a to zvláště s ohledem na blízký a významný železniční koridor Praha - Morava.

Jízdní řád na této trati byl před dvěma lety vcelku dobře nastaven na jízdních dobách v pravidelných taktech a byly zavedeny spěšné (Sp) vlaky. Člověk si tak snadno zapamatoval, že vlak z Chrudimi do Pardubic jezdí například vždy ve "3/4", naopak směrem na Slatiňany jede ve "1/4". Díky Sp vlakům došlo i ke zkrácení jízdních dob. A tak se třeba cesta z Chrudimi až do Prahy dostává v některých případech i na velmi slušnou úroveň 1 hodiny a 33 minut, což je vzhledem k nutnosti přestupu v Pardubicích a zajíždění do Rosic/L. velmi dobrý výkon, který tvrdě konkuruje už i cestě automobilem.

Správa železniční dopravní cesty (SŽDC) přišla ale v těchto dnech s návrhy nových jízdních řádů na období let 2013/14, kde na této trati, bohužel, dochází k totálnímu překopání současného systému a ve velkém jsou zrušeny právě tyto, časově tak výhodné, spěšné vlaky. V návrhu dochází i k zásadním změnám v odjezdech vlaků z Pardubic, potažmo z Havlíčkova Brodu. A tak podle nového návrhu už nebude v podstatě skoro po celý den fungovat dobrá přestupní vazba z/na vlaky Eurocity v Pardubicích.

Dnes přijíždí tento vlak, který má opravdu vysoký standard cestovaní z Prahy do Pardubic, po celý den v každou hodinu ve 39. minutě a během asi dalších 10 minut odjíždí Sp nebo Os vlak směrem na Chrudim. Nově bude "náš" vlak do Chrudimi odjíždět 4 minuty před příjezdem tohoto EC vlaku. V opačném směru od Chrudimi se v Pardubicích na tento EC vlak do Prahy zkrátí doba na přestup někdy až na pouhé tři minuty, což je i při včasném příjezdu vlaku nedostatečné.

Jak by vypadalo zrušení Sp vlaku v reálu, je vidět i na tomto jediném příkladu: dnes je možné cestovat do Pardubic např. Sp vlakem v 18.48h a v Pardubicích pohodlně přestoupit na vlak EC v 19.18h do Prahy. Nově bude muset člověk cestovat z Chrudimi už v 18.34h. Tímto novým návrhem se pak také dále bortí i jízdní řád městské dopravy v Chrudimi, který je právě na taktových jízdních dobách vlaků z drtivé části postaven.

Člověk by očekával, že na této trati, která, jak jsem se zmínil, je oproti jiným tratím už tak jako tak časové hodně "handicapovaná" a kdy je stavba nové trati s přímým napojením na hlavní železniční koridor v Pardubičkách v nedohlednu, že právě na takové trati dojde k dalším zlepšením ve prospěch vyššího standardu cestování. Jako příklad mohu uvézt opětovné zařazení vlaků v kategorii rychlík na tuto trať, nebo ještě lépe, nasazení nových vlakových jednotek, které by alespoň částečně nahradily soupravy Regionova a mohly tak i plně využít traťové rychlosti, která je například v úseku Chrudim - Rosice/L. 100 km/h a nasadily by tak opravdu vysokou kvalitu cestování.

Jak je ale vidět, opak je pravdou. Je vidět, že kdo tento návrh nového jízdního řádu zpracoval, tak jeho srdce evidentně pro Chrudim a široké okolí "nebije". Ba naopak, tímto návrhem by se tato trať posouvala opravdu už jen k lokálnímu významu a zpět do časů, kdy ještě panímámy ze Zaječic jezdily v sobotu ranním vlakem do Chrudimi na trh prodávat husy a odpoledním vlakem zase zpět. (Jakkoliv to byla doba určitě také krásná).

Uvidíme tedy, zda pro Chrudim bije srdce alespoň někoho z radních, zodpovědných za dopravu, a to jak v Chrudimi, tak i přímo na kraji. Ostatně motto krajského radního za dopravu pana Duška znělo před volbami přesně takto: "Budu prosazovat rozsáhlé změny v organizaci dopravní obsluhy, aby opět sloužila potřebám a požadavkům občanů měst a obcí."

Nyní se lehce pozná, zda toto heslo platí i po vyhraných volbách. Jak zní motto radního a místostarosty Chrudimi, pana ing.Trávníčka, odpovědného v Chrudimi za dopravu, bohužel nevím. Co ale vím, je to, že nereaguje ani na sebevětší podněty, týkající se dopravní problematiky ve městě.

Tomáš Velendorf, Chrudim

„Všechny děti potřebují rodinu - vlastní, adoptivní nebo pěstounskou," zdůrazňuje občanské sdružení Amalthea, které již 10 let pomáhá dětem vyrůstat v rodinách.

Návštěvníci první internetové lékárny v České republice Lékárna.cz mohou při svém nákupu jednoduchým způsobem přispět na činnost neziskové organizace, která pomáhá dětem a rodinám v celém Pardubickém kraji.

Matka čtyřletého Ondry onemocněla těžkou depresí, je v léčebně a o jejího syna se nyní postarají pěstouni. Pěstouni budou s Ondrou za mámou chodit, povídat si s ním o mámě, starat se o něj do doby, než bude máma zase zdravá. Pro Ondru je těžké být bez mámy, ale spolu s pěstouny to zvládne. Nemusí do dětského domova, bude chodit do stejné školky, kde to zná, bude mít pěstouny pořád nablízku...

Do svého nákupního košíku mohou lidé vkládat finanční dary v hodnotě 10 až 1 000 korun a přispět tak právě na podporu dětí jako je Ondra. „Do dárcovské akce se může zapojit úplně každý zákazník a může to být i zcela malá částka, třeba pouhých 10 Kč. I malý dar je pro naši činnost velkou pomocí“, vysvětluje Tereza Dvořáková z občanského sdružení Amalthea o.s. Veškerý výtěžek z dárcovské akce poputuje na podporu poradenských, terapeutických a vzdělávacích služeb.

Už od letošního února je také možné v lékárenském e-shopu zakoupit propagační  předměty občanského sdružení Amalthea. V nabídce je možné vybrat si hrnek, nákupní tašku, jojo nebo placku – brož s logem organizace či motivem kozy Amalthey.

Spolupráce Amalthea o.s. a chrudimské společnosti Lékárna.cz byla zahájena již v roce 2012 v rámci projektu Staňte se pěstouny (informační a náborová kampaň na podporu pěstounství). Občanské sdružení Amalthea  se tak připojilo k dalším sociálním projektům, které tato chrudimská firma podporuje.

Tereza Dvořáková, fundraising a PR, Amalthea o.s

Nejprve z důvodu rozsáhlé těžby byl zrušen Pohádkový les Palučiny. Nicméně občanské sdružení tento fakt oznámil již dva dny před tímto zrušením. Oproti projektu města Chrudim s názvem Tři klíče k chrudimskému pokladu, kde návštěvníkům bylo přislíbeno od 1. června hledání dominikánského pokladu ve třech chrudimských muzeích. Nadšeným lidem, ale především dětem bylo právě v Den dětí sděleno, že bohužel tiskárna nedodala podklady pro tuto akci a ta bude započata až od 3.června. Mnohé děti zklamání a slzy neskrývaly.

Šárka Vajnerová, Chrudim

Liga otevřených mužů o.s., Unie center pro rodinu a komunitu ve spolupráci s Fatherhood Institutem z Velké Británie spustila v prosinci 2012 dvouletý projekt podporující aktivní táty a společensky zodpovědné zaměstnavatele.

Záměrem je vytvořit značku, kterou budou dostávat takoví zaměstnavatelé, kteří ve svých personálních strategiích podporují aktivní otcovství (formou zaměstnaneckých benefitů, sdílení pracovních pozic, poskytování možnosti práce z domova atd.). Značka se začne udílet na přelomu roku 2013 po celé České republice.

Projekt vychází z předpokladů, že téma slaďování rodinného a pracovního života není jen tématem žen, ale i mužů, a že větší podíl otců na péči o děti rozšíří prostor pro profesní seberealizaci matek. Zároveň motivuje zaměstnavatele, aby rozvíjeli svoji personální politiku a získali další zdroj loajality svých pracovníků.

Projekt je z 95% financován z prostředků alokovaných z Evropského sociálního fondu a z 5%  poskytnutými prostředky ze státního rozpočtu na část národního spolufinancování .

Liga otevřených mužů www.ilom.cz se zvýšení prestiže otcovství v ČR věnuje dlouhodobě. Podílela se na celostátní kampani Táto, jak na to?, zrealizovala projekty Moderní táta a Aktivní táta, podporuje mediaci v rozvodových sporech o děti, prosazuje Den otců a pořádá event Tátafest. Je členem Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů a t.č. se angažuje v pracovní skupině Rady s názvem Muži a rovné příležitosti.

Unie center pro rodinu a komunitu www.uniecenter.cz má celostátní působnost, sdružuje komunitní, rodinná a jinak zvaná centra pro rodinu a podporuje jejich iniciativy pro zvyšování kvality v různých oblastech společenského života. Zapojování otců do činnosti těchto center a podpora aktivního otcovství jsou dlouhodobými tématy, zapojuje se do pořádání Tátafestů.

Fatherhood Institute www.fatherhoodinstitute.org má ve Velké Británii s podporou aktivního otcovství množství zkušeností jak na individuální tak na institucionální úrovni. Byl založen s vizí, že je dobré podporovat silné a pozitivní vztahy otců (biologických i sociálních) s dětmi; dále že podpora matek i otců, kteří rovnocenně plní jak roli osob výdělečně činných tak i pečujících, zakládá zdravé rodinné vztahy a připravuje chlapce i dívky pro budoucí společnou roli v péči o děti.

Rodinné centrum Mama klub Chrudim je členem Unie Center pro rodinu a komunitu a účastní se nejen aktivit projektu Tátové vítáni, ale podporuje také den otců prostřednictvím Tátafestu a to společným odpoledním výletem tatínků a dětí na Letiště Pardubice v sobotu 15. června 2013.

 Dagmar Krásná

Asistentka lokálních aktivit „Tátové vítáni“ pro Pardubický kraj

email: mamaklub.chrudim@seznam.cz

telefon: 774 489 117

Velmi mne mrzí vyjádření zastupitele Petra Klimpla, který ač vyzývá k účasti na referendu, opět je zpochybňuje. Nevadí mi, že má on či ODS opačný názor na účelnost existence městských obvodů než já, ale proto, že se vědomě uchýlil k naprosto nepravdivým tvrzením a zcela úmyslně tak mystifikuje obyvatele Pardubic! 

Stejně jako ostatní předsedové zastupitelských klubů, i on má k dispozici časový harmonogram kampaně, kterým chce radnice motivovat občany Pardubic k účasti na referendu. Ví, že propagační akce začala a od příštího týdne má nabrat na intenzitě. Ostatně její přípravu jsme se všemi politickými kluby, tedy i s ODS, konzultovali a on sám už projevil zájem o účast na besedách s občany, které bude magistrát pořádat. Je velmi dobře seznámen s plány magistrátu a jeho výrok, že jsme rezignovali na propagaci referenda, je podle mého názoru pouhý populistický výkřik „last minute“.

Co se týká formulace otázky, pisatel jako zastupitel ví o tom, že jsme na její podobě dlouhou dobu spolupracovali se zástupci ministerstva vnitra, s cílem formulovat ji tak, aby nemohla být zpochybněna. Až poté jsme vyhlášení referenda, včetně znění otázky, předložili zastupitelům ke schválení, což také většina z nich učinila. Ve svých úvahách, co bude následovat po referendu, nemůže být Petr Klimpl už ani o kousek dál od pravdy. Pokud občané Pardubic nebudou mít o hlasování zájem, zajisté to pro nás bude důvod k zamyšlení.

Nicméně, jak právě ODS na dubnovém zastupitelstvu prosadila, po sečtení všech hlasů, bez ohledu na jejich počet, bude vyhodnocení referenda na pracovní skupině, v níž mají své reprezentanty všechny politické subjekty zastoupené v samosprávě města. Tato komise pak bude mít za úkol výsledky referenda vyhodnotit a doporučit kolegům v zastupitelstvu další postup. Jinými slovy, i tvrzení, že obvody zrušíme za každou cenu, je nesmysl a zpochybňování výsledků ještě dříve, než hlasování začalo. 

Alespoň v jednom se s autorem shodnu. Občané Pardubic by určitě měli k referendu přijít a rozhodnout o budoucnosti města. Ne marně se samosprávě říká také správa věcí veřejných. A pokud jsme před více než dvěma desítkami let v ústraní žehrali na to, že za nás rozhodují jiní, měli bychom nyní využít svého práva a mluvit veřejně a nahlas do věcí, které se nás bezprostředně týkají. 

Štěpánka Fraňková primátorka Pardubic