Ve čtvrtek 4. dubna se nám ve Studnicích u Hlinska zaběhl náš pes Dan. Není můj, je to pes rodičů mé ženy. Já jsem tam v té době pracoval se synem na autodílně (kterou u nich v bývalém hospodářském stavení syn má) a v tom přišla babička ať jedeme psa hledat. Projeli jsme se synem několikrát Studnice, volali jsme ho, ale pes nikde. Byla už tma a tak jsme se převlékli a rozhodli jsme se odjet domů s tím, že pes se zase sám vrátí, ono už to tak několikrát vyšlo.

Druhý den po příjezdu na dílnu jsme vykulili oči, měli jsme psi dva. Náš se večer vrátil a přivedl si dva kamarády, (jak jsme se záhy dověděli od babičky a dědy,)jednoho rhodeského ridžbeka a jeho souputníka jezevčíka, ale na poněkud delších nožičkách. Ten neváhal a přijal babiččinu nabídku k noclehu, ridžbek pozvání nepřijal a utekl. V pátek jsme nechali vesnickým rozhlasem vyhlásit pátrání, jestli se někomu ze vsi neztratil, ale nikdo se neozval. Musím podotknout, že naše babička je milovník zvířat a obzvláště psů, já ironicky tvrdím, že psi má radši než nás. Jenže milý jezevčíček nebyl přijat psím pánem domu, žárlil a tak se babička rozhodla, že bude bydlet u nás na dílně. Když jsem o něj počtvrté nechtěně zakopl a málem jsem si rozbil hlavu o zvednuté auto, začalo mě pomalu docházet, že tam asi s námi být nemůže, nemohli jsme kvůli němu ani svářet, brousit atd. A co teď?

Chtěl jsem pejska odvézt do Hlinska na Městskou policii, jenže jsem narazil na tvrdý odpor naší babičky, ta se rozhodla nečinně čekat, dokud se někdo sám neozve a začala pomalu k pejskovi citově přirůstat, dala mu jméno Míša. Blížil se průšvih, že nám chudák pejsek zůstane na krku. A tak jsem společně se syny a dědou začali více tlačit na babičku, že to musíme nějak řešit. V jejich očích jsme asi vypadali jako barbaři, dokonce se zdálo, že to pro mne a syny skončí rozlukou od stolu. Abyste to dobře chápali, naše babička nám vyvařuje a musím s uznáním říci, že velmi dobře. U ní prožívám kulinářské orgasmy.

Pejska (teď už Míšu) jsme pouštěli na volno na procházky a tajně jsme s klukama doufali, že najde sám cestu domů. Nenašel. Pokaždé se vrátil a evidentně si babičku vybral jako svoji nejoblíbenější osobu. Jak to s těmi zvířaty dělá nechápu, zřejmě z ní cítí dobré srdce.

Pracovní pátek proběhl, nastala sobota. Hned po příjezdu do Studnic průšvih, Míša opět na naší dílně. Došlo k trochu tvrdší výměně názorů, dospěl jsem k závěru, že musím jednat. Rozhodl jsem se psa naložit a odvézt do města na policii, ať mě poradí co s ním.Babička to dovolila až po mém argumentu, že tak jak o něj brečí teď ona, může se klidně někde někdo trápit nad jeho ztrátou. Jenže milý Míša odmítl nastoupit k transportu.Po všech těch peripetiích o jeho osudu, které probíhaly v jeho přítomnost,mně přestal důvěřovat.

Nedalo se nic dělat, vyrazil jsem tak jak jsem byl v montérkách sám na Městskou policii. Spadl mně tam kámen ze srdce, pejska už majitelé hledali. Dokonce už měli i ridžbeka, ten byl taky jejich. Bohužel s kontaktním mobilním číslem odjel policistův kolega a tak jsem přenechal kontakt na sebe.

Vrátil jsem se do Studnic, všechno jsem rodičům vysvětlil a v dílně při práci jsem očekával telefon. Ozvala se starší uplakaná paní ze Svratky, třásl se jí hlas, že nemohla skoro mluvit, uklidňoval jsem ji , ať v klidu přijedou. Pak mne napadlo, že vlastně Míša nemusí být její. V klidu jsme obědvali a v tom se ozval zvonek a naše babička vyrazila ke dveřím.

Představte si, že po příjezdu paní ze Svratky si s babičkou padli do náruče a obě plakali a to ještě nevěděly, zda-li se jedná o jejich psa, protože Míša byl v kuchyni a oni na chodbě. Paní přijelaspolečně se synem, jejich radostné přivítání s Míšou nenechalo nikoho na pochybách, zdali k sobě patří.

Dopadlo to fajn,  Míša má své pravé jméno Falco a své pravé majitele, mně snad zůstane při práci na dílně hlava celá.

A tak to má být.

M. Znamínko st., Straněnská 1508, 53901 Hlinsko

Musím reagovat na článek v Pardubických novinách, týkající se absence vozidla pro odvoz znečištěných a opilých lidí městskou policií na záchytnou stanici. Není totiž pravda, že jsme se nesnažili o získání vozu, který má být náhradou za již dosloužilou vyřazenou sanitu.

Již v květnu loňského roku, kdy jsme dostali informaci, že vozu městské policie brzy skončí platnost technického průkazu, jsem dopisem požádala ředitele krajské záchranné služby o zajištění provozuschopného vozidla pro převoz opilých osob. Tedy o to, aby v případě, že bude ZZS vyřazovat sanitní vozy, toto vozidlo poskytl naší městské policii. Zároveň jsem jej žádala i o to, aby sám předložil radě Pardubického kraje zprávu, na jejímž základě by schválila darování tohoto vozidla městské policii. Měla jsem za to, že by to neměl být problém.

Městská policie v minulosti na vlastní náklady zajišťovala provoz tohoto vozidla a je samozřejmě připravena v této práci i nadále pokračovat. Proto budu velmi ráda, najde-li  kraj co nejdříve způsob, jak pomoci policii i zdravotníkům. I vzhledem k tomu, že před nedávnem dostala ZZS od naší a.s. Služby města Pardubic 2,5 milionu korun na nákup nového sanitního vozu, nemusel by to snad být velký problém.

Štěpánka Fraňková, primátorka Pardubic

Město Chrudim, které realizuje projekt Zdravé město a místní Agendu 21, připravilo na středu 4. dubna pro občany veřejné projednání Desatera problémů města. Toto veřejné setkání, Fórum Zdravého města, proběhlo i v letošním roce formou "10P – Desatero problémů".

Tato forma setkání nám umožnila sestavit žebříček nejpalčivějších problémů našeho města. Občané mohli přijít diskutovat o problémech a možnostech jejich řešení se zástupci vedení města, zastupiteli města a zaměstnanci Městského úřadu Chrudim. Na setkání, kde bylo vytipováno Desatero problémů Chrudimi pro rok 2013, se sešlo přibližně 140 účastníků. Setkání zahájil starosta města Petr Řezníček a po krátkém úvodu přiblížil přítomným stav řešení problémů, které byly vytipovány v roce 2012. Více informací k realizovaným aktivitám na http://dataplan.info/cz/chrudim/ocima-lidi/nejvetsi-problemy.

Následovala práce v týmech, kde jednotlivé skupiny, zaměřené na všechny oblasti rozvoje města (veřejná správa – rozvoj města – urbanismus – hospodářský rozvoj – podnikání; doprava, životní prostředí, sport – volný čas; kultura; výchova – vzdělávání; sociální věci; zdravotní služby – zdravý životní styl a prevence kriminality) určily své dva největší problémy. V průběhu společných diskuzí byly také zaznamenány připomínky obyvatel, které přejdou dle možností do řešení příslušným odborům úřadu.

Po společném veřejném konsenzu bylo tedy na závěr setkání určeno Desatero problémů Chrudimi pro rok 2013:

1. Podporovat udržení sítě sociálních služeb v Chrudimi pro všechny cílové skupiny

2. - 4. Vybudovat cyklostezku na Podhůru

2. - 4. Podporovat nové i stávající kulturní akce, kluby a zařízení

2. - 4. Zrekonstruovat smuteční síň a zlepšit prostředí hřbitovů

5. Zajistit zlevnění vstupného pro seniory na kulturní akce

6. Vybudovat venkovní tělocvičnu v centru města

7. Zabývat se problematikou duševního zdraví (přednášky pro školy a školská zařízení)

8. - 9. Zajistit více odpadkových košů ve městě, podporovat budování cyklostezek

8. - 9. Řešit problematiku pejskařů

10. Řešit problémy s parkováním (např. Tyršovo náměstí)

Tyto problémy budou před předložením Zastupitelstvu města ověřeny ještě veřejnou anketou. Anketní lístek k této problematice bude součástí květnového vydání Chrudimského zpravodaje a bude k dispozici i na webových stránkách města.

Stejně jako v loňském roce se i letos osvědčil tzv. „stůl mladých“.

V průběhu celého setkání byl pro účastníky připraven i doprovodný program, o který se postarala Střední škola zdravotnická a sociální v Chrudimi - zajistila bezplatné měření cholesterolu, glykémie a krevního tlaku. Mama klub Chrudim připravil tvořivou dílnu pro děti po celou dobu konání akce.

Všichni přítomní se zúčastnili i závěrečného losování cen, které věnovaly partnerské organizace města Chrudim.

Kontakt: Šárka Trunečková

koordinátor Projektu Zdravé město a místní Agendy 21

Resselovo náměstí 77

V českém prostředí netradiční akci iniciovalo občanské sdružení Amalthea. V loňském roce oslovilo ke spolupráci chrudimskou restauraci Neuperský dvůr. Od března až do konce roku 2013 si tak hosté mohou objednat místní delikatesu, Neuperský řízek „EXTRA“ a zároveň podpořit  činnost sdružení, které pomáhá pěstounským a adoptivním rodinám a dětem, kterým hrozí odebrání z rodiny.

V jídelním lístku a na stolech restaurace Neuperský dvůr naleznou návštěvníci propagační letáky s mottem “Objevovat svět je nejlepší s tátou a mámou“, na nichž je možné získat bližší informace o tom, koho je možné objednáním jídla podpořit. Chrudimská restaurace věnuje na činnost občanského sdružení Amalthea z každé objednané porce Neuperského řízku „EXTRA“ 20% ceny.

Amalthea pomáhá ohroženým dětem v celém Pardubickém kraji žít v rodinách. Vychází z přesvědčení, že nejlepším místem pro život dítěte je rodina – vlastní, adoptivní nebo pěstounská. Usiluje proto o to, aby děti nemusely odcházet z rodin, i když se jejich rodiče nacházejí v těžké životní situaci a také pomáhá rodinám při výchově dětí v pěstounské péči či adopci.

Ačkoliv v ČR je podobných akcí zatím pomálu, podpora neziskových charitativních, kulturních a sociálních organizací prostřednictvím pořádání akcí v restauracích je ve světě zcela běžnou záležitostí. Restaurace často poskytují neziskovým organizacím procento z prodeje nebo prostor pro akce.

Tereza Dvořáková: „Žádná restaurace na jedné fundraisingové akci ve prospěch sociálního nebo kulturního projektu určitě nezbohatne. Uspořádání akce může být však dobrým základem pro získání přízně místní komunity, tedy lidí, kteří se v budoucnu mohou stát návštěvníky a příznivci restaurace. Stejně tak pro neziskovou organizaci se zdánlivě drobné procento z tržby může stát výborným pomocníkem, který umožní rozšířit okruh příznivců a budoucích dárců organizace a dát o aktivitách organizace v místě působení více vědět.“

Akce v Neuperském dvoře není jediným způsobem, jak může veřejnost činnost občanského sdružení Amalthea  podpořit. Lidé si mohou např. zakoupit “amálkovské“ produkty na webu internetové lékárny lekarna.cz nebo se stát pravidelnými individuálními dárci. Pro podporu aktivit sdružení  je možné zasílat např. drobnou částku 50 nebo 100 Kč měsíčně na účet 107-362280257/0100. Bližší informace o tom, jak konkrétně můžete pomoci a jaké odměny jako dárce získáte, naleznete v průběhu roku 2013 na www.amalthea.pardubice.cz.

Jeden svět 2013 v Chrudimi

Termín: 21. až 24. března 2013

Místo: dům Agora, Štěpánkova 92, Chrudim

Pořádá: Šance pro Tebe, o. s. spolu s organizací Člověk v tísni o. p. s.

Vážení přátelé Šance pro Tebe,

festival s lidskoprávní tématikou Jeden svět se v Chrudimi kvapem blíží. Festivalové přípravy vrcholí a Šance pro Tebe přináší pozvání na čtvrteční slavnostní zahájení festivalu (čtvrtek 21. března od 18 hodin, Agora, Chrudim).

Zveme také na všechny další festivalové dny. Až do neděle vás rádi uvítáme v prostorách Agory, Štěpánkova 92, Chrudim, kde jsme pro naše milé diváky připravili výběr z festivalových filmů. „Pro návštěvníky máme celkem 14 dokumentů, vstupné na jednotlivé projekce činí 50 korun pro veřejnost, těšíme se na všechny návštěvníky,“ zve Veronika Němcová, koordinátorka chrudimské části festivalu Jeden svět.

Podrobný program najdete na webových stránkách Šance pro Tebe, na webových stránkách Jednoho světa anebo na našich facebookových profilech Jednoho světa Chrudim anebo Šance pro Tebe.

Festival Jeden svět už tradičně promítá dokumenty i pro menší a mladé diváky. Ve výběru filmů pro střední a základní školy mladí festivaloví návštěvníci najdou na příklad hit letošního Jednoho světa Na sever od slunce. K dalším snímkům v bloku pro studenty a žáky bude patřit Duhový šampionát, Zakázané hlasy anebo snímek Na divokém severu.

[[img:chrn_fullwidth:1437: Agora.  Foto: Chrudimské noviny]]

Každou z projekcí pro školy vždy také doprovází následné debaty k tématu. V Chrudimi tomu nebude jinak. „Jsme velice rádi, že máme kompletně obsazené všechny projekce pro školy,“ uvedla Martina Šťastná ze Šance pro Tebe.

„Dohromady máme v plánu 16 projekcí a Agora uvítá kolem stovky studentů ze základních a středních škol, k nejmenším divákům budou patřit žáčci ze třetí třídy,“ doplnila ještě Martina Šťastná, která povede i některé z debat.

Dalším pracovníkem ze Šance pro Tebe, který debaty s mladými diváky festivalu povede, je Milan Štorek, ředitel organizace.

Mnohé z debat povede také Petr Pražák, zkušený psycholog a vedoucí Střediska výchovné péče Archa v Chrudimi. Petr Pražák má dlouholeté zkušenosti v práci s dětmi i s jejich rodiči v oblasti poradenství a psychoterapie.

Kontakty:

Mgr. Veronika Volejníková, PR a komunikace

+420 603 837 928, media@sance.chrudim.cz

Veronika Němcová, hlavní koordinátorka festivalu Jeden svět 2013 v Chrudimi

+420 733 720 070, veronika@sance.chrudim.cz

http://www.jedensvet.cz/2013/chrudim

www.sance.chrudim.cz

Jeden svět Chrudim: http://cs-cz.facebook.com/pages/Jeden-sv%C4%9Bt-Chrudim/295605757136554

O pravdivosti rčení, že doma není nikdo prorokem, se přesvědčili organizátoři Pardubického letního kina. Zatímco na seznam nejvýznamnějších pardubických kulturních událostí letošního roku, se tato dlouhodobě nejnavštěvovanější prázdninová akce Pardubického kraje nedostala, na jiném, mnohem prestižnějším dnes je.

Záštitu nad chystaným osmým ročníkem Pardubického letního kina převzalo Ministerstvo kultury České republiky. Ocenilo tak jeho dlouhodobý význam a kulturní přínos. Pardubické letní kino se tak zařadilo mezi nejvýznamnější kulturní projekty České republiky. Vedle Grand festivalu smíchu jde vůbec o jedinou kulturní akci na Pardubicku, které se podobné prestiže dostalo.

Svojí osobní podporu Pardubickému letnímu kinu už v minulém týdnu vyjádřil také starosta Městského obvodu Pardubice 1 Jaroslav Menšík.

Pardubické letní kino, to je sedm úspěšných ročníků, téměř 400 filmových lahůdek a bezmála půl milionu spokojených návštěvníků.

Prázdninový biograf pod širým nebem začal ve městě promítat v roce 2006. Z Tyršových sadů, kde byl dlouhá léta doma, se v loňském roce kvůli plánované opravě parku musel přesunout na louku mezi bývalým lihovarem a skateparkem, nedaleko hlavního nádraží.  Ani to mu však neubralo na atraktivitě a diváckém zájmu.

Tomáš Drechsler, jednatel společnosti

Inaugurace Miloše Zemana je tady, přesto však „harašení“ kolem obou prezidentů neustává. Vrcholem je chování pana Dienstbiera, který porážku v prezidentských volbách opravdu, ale opravdu neunesl. Sotva pár týdnů po neúspěchu v prvním kole prezidentských voleb zažaloval svého potenciálního předchůdce pro velezradu. Ztrapnil naší zemi před světem a dokázal s jakou vážností k funkci prezidenta přistupuje. Doufám, že mu to ti, kteří mu ve volbách dali svůj hlas, v příštích volbách důrazně připomenou. A zapomenuta jistě nebudou ani jména těch ostatních 35 senátorů, kteří pro tento návrh zvedli ruku.

To pan Gazdík zase do Vladislavského sálu prý chystá se svými spolupracovníky „přiletět na křídlech motýlích“, aby, nevím komu, dokázali, že jejich srdce bije pro Karla. Pan Schwarzenberg sám se ovšem, jak se ostatně dalo očekávat, chová jako gentleman. Neumím si představit ani ve snu, že bych se svými kolegy připravoval podobné akce, kdyby Miloš Zeman ve volbách nezvítězil.

Zdeněk Štengl, 1. místopředseda SPOZ

Pardubické letní kino opět víří emoce. V minulých týdnech jsem se ve spojení s touto nejnavštěvovanější a oblíbenou prázdninovou akcí, o níž se sedm let staráme jako o vlastní dítě, nejednou v novinách či na internetu dočetl o vydírání města, o nestydatém obohacování se nebo o přemrštěných nárocích, které si pořadatelé a organizátoři kladou.

Posledním z mnoha článků byl příspěvek Jiřího Razskazova, předsedy kulturní komise Rady města Pardubic. Ten v souvislosti s letním kinem píše o polopravdách a nepřesnostech. Dovolím si tedy některé polopravdy a nepřesnosti uvést na pravou míru.

Pan Razskazov skutečně stál u zrodu Pardubického letního kina a významnou měrou přispěl k jeho vzniku, o tom není pochyb. Jeho další tvrzení ve zmiňovaném článku už bohužel tak přesná nejsou.

Jeho údiv nad „nečekaným požadavkem“ o vyšší dotaci se mi nezdá na místě. „Letní kino není žádná charita, má své sponzory. Vidíme je na plakátech a bohatých propagačních materiálech,“ píše pan Razskazov. Jistě. Ovšem výroba takových plakátů a propagačních materiálů něco stojí. A zejména, nejsou bezúčelné, slouží k informování diváků o programu Pardubického letního kina.

Stejně jako zajištění filmů a jejich projekce, obstarání kvalitní techniky a vybudování diváckého zázemí. Navíc zmiňované příjmy zdaleka nejsou tak vysoké, jak si možná mnozí myslí. I ti největší donátoři, sponzoři a obchodní partneři, kteří stáli u zrodu celého projektu nebo se díky dlouhodobé pečlivě budované dobré pověsti během let přidávali, se dnes v důsledku přetrvávající ekonomické krize snaží stále více šetřit.

Tatam je doba, kdy Letní kino díky jejich penězům mohlo hravě pokrýt rozdíl mezi skutečnými náklady na provoz, které dosahují přibližně milionu dvou set tisíc korun, a příspěvkem města. Konečně vyúčtování jsme čestně zveřejnili na našich webových stránkách a každý si tak může udělat obrázek o hospodaření Pardubického letního kina sám, na rozdíl od jiných kulturních akcí štědře dotovaných z městské kasy.

Bavíme-li se o finančních otázkách, je třeba si také uvědomit, že od roku 2006, kdy prázdninové projekce pod širým nebem v Pardubicích začaly, vzrostly ceny energií i veškerých služeb. Vše je několikanásobně dražší. Tím se provoz letního kina stal mnohem nákladnější. Na tuto skutečnost jsme v minulosti opakovaně poukazovali. Marně. Rok co rok se snažíme získat od města vyšší příspěvek, který by zohlednil skutečné náklady na provoz.

Ano, Letní kino není charita! Proto není možné, aby jeho provozovatelé chod kina dotovali ze své kapsy. Zvlášť když před komunálními volbami všichni lídři současné vládní koalice tomuto projektu hlasitě vyjadřovali svoji podporu a slibovali voličům, že Letní kino v Pardubicích udrží za každou cenu. Oprávněnost vyšších dotací přiznala minulý rok i primátorka města Štěpánka Fraňková.

V souvislosti s Letním kinem pro Pardubický deník říká: „Jednání o kině dopadlo dobře. Pan Motyčka podal žádost o dotaci ve výši 400 tisíc korun, což je částka, která nám přijde adekvátní. Na devadesát devět procent tedy bude pokračovat v novém prostoru.“ Citace z článku uveřejněného v Pardubickém deníku dne 10. prosince 2010.

Hrozby pana Razskazova, že pokud bude navýšen příspěvek pro Letní kino, nebudou peníze na dotace pro mnoho desítek amatérských souborů převážně dětských a mládežnických, pro které je fond hlavně určen, jsou také částečně zkreslené.

Kulturní komise sice skutečně disponuje fondem přibližně pěti milionů korun, ovšem desítky až stovky dalších miliónů na kulturní akce jsou vypláceny přímo z rozpočtu města, mnohdy bez jakéhokoliv výběrového, či poptávkového řízení. Letmý pohled do rozpočtu na tento rok ukazuje, že existuje řada „profesionálních“ akcí, které bez jakéhokoliv výběru dostanou několika set tisícové příspěvky. Jen provoz v minulosti tolik diskutovaného Kulturního centra spolkne z městské kasy téměř šestnáct milionů korun.

I když je letos kulturní fond nižší než v roce 2012, jak uvádí pan Razskazov, celková výše finančních prostředků v návrhu rozpočtu na rok 2013 za Odbor školství, kultury a sportu činí 230.256.000,- Kč, což je 110,5 % loňského schváleného rozpočtu.

Chápu, že peněz není nikde dost a že se zastupitelé snaží šetřit a být dobrými hospodáři. To je chvályhodné. Ovšem v porovnání s dvou set tisícovým příspěvkem na Vánoční trhy, sto dvaceti tisíci na Pardubické dožínky, čtyřmi sty tisíci pro Městské slavnosti nebo čtyřmi sty tisíci pro galerii Mázhaus, mi žádaných šest set tisíc na dvouměsíční kulturní akci pro celé město, která pomáhá jeho propagaci nejen napříč krajem, nepřipadá nijak nehorázných.

V zásadě nemám nic ani proti vyhlášení výběrového řízení na nového provozovatele Pardubického letního kina. Právě naopak. Je ovšem třeba, aby zadání bylo co nejkonkrétnější. Vedení města by mělo jasně definovat nejen počet dní, po které se má promítat, ale i určit cílovou skupinu diváků, případně charakter kina, říct, jaká má být kapacita hlediště, kvalita zázemí, rozsah propagačních materiálů.

Důležitý je i fakt, zda se za projekce začne vybírat vstupné. To je mimochodem naprosto v rozporu s hlavní ideou celého projektu, jehož cílem je dopřát lidem zdarma kvalitní filmovou podívanou v jedinečných kulisách pod hvězdnou oblohou. Právě v tom je Pardubické letní kino unikátní a díky tomu nemá po celé republice konkurenci. Vítěze takovéhoto výběrového řízení by zřejmě měla zvolit hodnotící komise a nikoliv vedení města na jedné ze svých pracovních porad. Věřím, že takový vítěz bude schopen pokračovat v tradici letních promítání v kvalitě, na kterou jsou pardubičtí diváci zvyklí a kterou si zaslouží.

Jsem rád, že se Pardubické letní kino stane prvním významným kulturním projektem, jehož realizátor bude vybrán v transparentním výběrovém řízení. Možná je jen škoda, že k tomu dochází po sedmi letech bezproblémového fungování. Nicméně pevně věřím, že další velké kulturní projekty ho budou brzy následovat.

S úctou Tomáš Drechsler, jednatel společnosti

V poslední době se v různých médiích objevily články a polemiky na téma dotace na letní kino pana Jana Motyčky. V těchto článcích se objevila řada polopravd a nepřesností. Jako pamětník a člověk, který stál u zrodu této letní populární akce, musím uvést věci na pravou míru. 

V roce 2006 vyhlásila kulturní komise Rady města Pardubic grant ve výši 100 tisíc Kč na oživení Pardubic o prázdninách. Tento grant na jeden rok vyhrál pan Jan Motyčka, který v té době také organizoval v Pardubicích Febiofest, s projektem promítání kvalitních filmů o prázdninách v Tyršových sadech. Kino fungovalo ke spokojenosti diváků i města a pan Motyčka obdržel dotaci 100.000 Kč za rok 2006. V roce 2007 pan Motyčka navrhl, že v promítání bude pokračovat i v tomto roce opět za částku 100.000 Kč. Kino proběhlo a částka byla vyplacena.

V roce 2008 pan Motyčka přišel s nabídkou na další pokračování letního kina a požádal o navýšení příspěvku na 200.000 Kč. Kulturní komise, následně rada i zastupitelstvo tuto částku schválili. V roce 2009 kino obdrželo opět 200.000 Kč, v roce 2010 byla přidělena částka 180.000 Kč a v roce 2011 opět 200.000. V roce 2012 přišel pan Motyčka s požadavkem na 600.000 Kč, jinak prý kino nebude. Kulturní komise schválila dotaci na letní kino ve výši 200.000 Kč.

Rada zřejmě pod určitým tlakem tuto částku navýšila na 580.000 Kč bez ohledu na počet představení. Měnilo se místo promítání, s tím jsou spojeny určité náklady, pan Motyčka byl delší dobu mimo Pardubice, mnoho věcí se dělalo na poslední chvíli. Bral jsem to jako mimořádnou záležitost a snahu nepřipravit občany města Pardubic a okolí o oblíbenou kratochvíli.

Letos se promítá na stejném místě a kulturní komise schválila pro rok 2013 dotaci ve výši 200.000 Kč, kterou následně schválila i rada města. Pro ujasnění musím uvést, že tato částka jde z rozpočtu kulturní komise a pokud bude navýšena pro kino, nebudou peníze na dotace pro mnoho desítek amatérských souborů převážně dětských a mládežnických, pro které je fond hlavně určen.

V letošním roce je kulturní fond nižší než v roce 2012 a přece letní kino obdrželo, na rozdíl od jiných subjektů, nezkrácenou dotaci proti rokům předcházejícím. Letní kino není žádná charita, má své sponzory. Vidíme je na plakátech a bohatých propagačních materiálech. Má tržby z reklam promítaných při představení, zisky z prodeje občerstvení a další benefity např. symbolické nájemné od města za pozemky. Kulturní komise pouze doporučila vybírat minimální vstupné například 10 Kč.

Z toho všeho logicky vyplývá, že pan Motyčka se zúčastnil soutěže pouze jednou v roce 2006 pro rok 2006. Od té doby žádná soutěž ani poptávkové řízení neproběhlo. Město Pardubice prostřednictvím své kulturní komise a na základě schválení rady projevilo zájem o další pokračování letního kina s dotací 200.000 Kč. Pokud pan Motyčka stupňuje své požadavky a žádá třikrát více, je naprosto logické, že město hledá i jiné způsoby, jak letní kino zachovat za rozumné peníze. Pokud jiné řešení nebude, tak se v roce 2013 promítat nebude.

Na závěr mi dovolte poznámku, částka 200.000 Kč na letní kino je druhá nejvyšší dotace schválená kulturní komisí pro rok 2013 na jeden projekt. Vyšší dotaci obdrželo pouze Pardubické hudební jaro na cyklus koncertů klasické hudby se špičkovými interprety.

Jiří Razskazov, předseda kulturní komise Rady města Pardubic

Radnice chce šetřit na velkých kulturních akcích a o provozovateli letního kina má rozhodnout výběrové řízení. Pardubické letní kino je přitom fenomén, který v Česku nemá obdoby, nejen co do rozsahu a návštěvnosti. Jde také o projekt, který dokáže pořádně rozhýbat celé město. A to i mimo letní prázdniny, kdy promítá.

Kvůli jeho budoucnosti se rok co rok vedou ostré debaty na radnici, lidé píší petice, organizátoři znovu a znovu začínají několikaměsíční smlouvání o výši příspěvků. Projekce zdarma se dokonce staly jedním z hlavních témat minulých voleb.

Sedm let úspěšného provozu, čtyři stovky promítnutých filmů, půl miliónu diváků. Zdálo by se, že čísla mluví za vše. Přesto se i letos opět roztáčí ruleta o bytí a nebytí letního kina. Organizátoři této úspěšné a největší prázdninové kulturní akce žádají na provoz loňských šest set tisíc. Tedy přesně polovinu celkového rozpočtu Pardubického letního kina. Radnice nabízí částku třikrát nižší. Ve snaze ušetřit stůj co stůj se politici rozhodli vyhlásit výběrové řízení na provozovatele.

„S výběrovým řízením souhlasím, město by se mělo chovat jako dobrý hospodář. Pravda, je trochu s podivem, že stejnou optikou jako na letní kino nehledí politici také k dalším kulturním projektům v Pardubicích,“ říká programový šéf letního kina Jan Motyčka.

Ten už v minulosti několikrát otevřeně kritizoval současný stav, kdy na poli kultury vládne ve městě monopol. Vedení radnice pořádání většiny nejvýznamnějších kulturních akcí zadává bez jakéhokoliv výběrového řízení jediné organizaci. Navíc částky na její provoz jsou rok od roku vyšší. Jen letos to městskou pokladnu přijde na šestnáct milionů korun. Přitom se stále častěji ozývají hlasy, že kvalita některých projektů ani zdaleka neodpovídá nákladům. Takovým příkladem jsou třeba Pardubické dožínky, které daňové poplatníky loni přišly na sto dvacet tisíc, dvěstě tisícové Vánoční trhy, či Rozsvěcení vánočního stromu za sto dvacet tisíc, kdy náklady na strom a osvětlení nesou Služby města Pardubic.

„Osobně se domnívám, že zejména těmto projektům by podobná výběrová řízení významně prospěla. Je logické, že pokud jako provozovatel máte na své akce jistých víc jak patnáct miliónů korun ročně bez ohledu na výsledek, začne chybět motivace a kvalita projektu se minimálně nezvyšuje,“ tvrdí Motyčka.

Stávající organizátoři Pardubického letního kina se hozené rukavice v podobě vyhlášené soutěže rozhodně nebojí. Pouze navrhují, aby šlo o řízení výběrové, nikoliv poptávkové s jasně danými podmínkami a pravidly. „Zadání by mělo být co nejkonkrétnější. Vedení města by mělo jasně definovat nejen počet dní, po které se má promítat, ale stanovit i dramaturgii, určit cílovou skupinu diváků, říct, jaká má být kapacita kina, kvalita zázemí, rozsah propagačních materiálů. Důležitý je i fakt, zda se za projekce začne vybírat vstupné. V neposlední řadě by také nebylo na škodu požadovat nějaké zkušenosti s pořádáním podobných akcí, či přímo s provozem kina,“ upřesňuje Jan Motyčka.

V opačném případě by se podle něj totiž lidé mohli dočkat nečekaného zklamání. „Ono není tak těžké promítnout na dataprojektor postavený doprostřed louky šedesát filmů, ilegálně stažených z internetu. I takový počin může být, s trochou fantazie, nazýván letním kinem. A jistě se najde pár pořadatelů, kteří by něco takového za dvě stě tisíc chtěli zkusit,“ vysvětluje Motyčka. 

Diváci by se tak možná museli spokojit s o poznání komornějším kinem bez velkého plátna a kvalitního ozvučení, bez toalet, občerstvení, laviček či oblíbených programových brožur a hvězdných filmových delegací. „Byl by to sice velký návrat k přírodě a romantice, ale konec konců bylo by to letní kino a představitele města by nikdo nemohl nařknout z neplnění předvolebních slibů,“ uvažuje Jan Motyčka.

Otázkou zůstává, zda by podobné řešení mělo dlouhodobý efekt. „Osobně zastávám názor, že vítěz veřejného výběrového řízení, ještě lépe konsensního, kterého vybere ustanovená komise a nikoliv vedení města na jedné ze svých pracovních porad, by měl dostat několikaletý mandát se zárukou dojednaného finančního příspěvku. A to v takové výši, aby byl schopen pokračovat v tradici letních promítání pod širým nebem v kvalitě, na kterou jsou pardubičtí diváci zvyklí,“ říká Motyčka.

A dodává: „Jsem rád, že se Pardubické letní kino stane prvním významným kulturním projektem, jehož realizátor bude vybrán v transparentním výběrovém řízení. Možná je jen škoda, že k tomu dochází až po sedmi letech pořádání letního kina naší agenturou, v okamžiku kdy je Pardubické letní kino svým rozsahem ojedinělé v celé České republice. Nicméně pevně věřím, že další kulturní projekty jako Dožínky, Vánoční trhy, Pernštýnská noc, Galerie Mázhaus nebo KD Hronovická ho budou brzy následovat. Je dobře, když se město chová jako dobrý hospodář.“

I přes vekou chystanou změnu jedno zůstává stejné. Osud osmého ročníku Pardubického letního kina budou mít nyní stejně jako v minulých letech několik měsíců ve svých rukách páni politici. Filmovým příznivcům nezbývá než doufat, že se i letos nakonec stříbrné plátno pod hvězdnou oblohou rozzáří.

Pozn: Provozovatelé letního kina, jako jedni z mála pořadatelů kulturních projektů spolufinancovaných z prostředků Magistrátu města Pardubic, zveřejnili již před několika měsíci na svých internetových stránkách kompletní vyúčtování poskytnuté dotace na provoz letního kina.

S úctou Tomáš Drechsler, jednatel společnosti CINEMA TIME, s.r.o.