Člověk někdy nestačí koukat, jak nekulturní mohou být lidé zodpovědní za kulturu ve městě. Dá se ještě pochopit, když se vánoční strom na Resselově náměstí rozsvěcuje ještě v adventu a z ampliónů zní vánoční koledy v době, kdy se narození Spasitele teprve chystá. Je to taková nehezká, konzumní ateistická tradice. Samotný strom zmizí v době, kdy paradoxně doba vánoční vrcholí.

Co však člověk chápe jen těžko, je pořádání masopustu v době postní. Tradičně se na „fašank“, „vostatke“ a masopustní obchůzky chodí zhruba týden, čtrnáct dní před začátkem postu, který, překvapivě nezačíná první neděli postní, jak by se mohlo zdát, ale Popeleční středou. Tedy dnem, kdy jsou katolíkům v kostele značena čela popelem a připomínána pomíjivost života jejich i jiných. Letos připadá Popeleční středa na 10. února, půst tak začíná brzy a i následující Velikonoce jsou letos velmi brzy. Může za to úplněk.

Co se však po letech v Chrudimi opět nestalo? Masopustní veselice na Resselově náměstí se koná, ano, žlutobílí již tuší, v sobotu 13. února. Tedy v době, kdy na obchůzky, veselice a jiné kratochvíle má člověk zapomenout a věnovat se něčemu smysluplnějšímu.

Je mi jasné, že nevěřící většině, která už jen parazituje na přežívajících tradicích, při nichž jednou stranou trdluje v průvodu masek a druhou stranou nadává na církevní restituce, může být liturgický kalendář Katolické církve, podle nějž se datum Velikonoc řídí, zcela ukradeným. Nabízí se tedy otázka, proč se účastnit něčeho, co přinesla zlá církev, která zotročuje mysl a tělo svých věřících. Možná to souvisí s všeobecně převládající nevzdělaností a hloupostí. Tedy nectnostmi, které se zabydlely nejspíše i v Chrudimské besedě a na místní radnici.

Medlešáci bijí na poplach! Jejich vískou zase začala jezdit auta. Místní tedy žádají urychlené vybudování sjezdu z obchvatu u Medlešic na Chrudim a někteří by dokonce rádi u svých domů protihlukové bariéry. Nic přitom nedbají na sdělení snaživého studenta Staňka, člena dopravní komise, že bude v komisi vyjadřovat svůj nesouhlas s otevřením jakéhokoliv sjezdu a nájezdu u Medlešic alespoň do doby, než letos skončí na Palackého třídě a v ulici Obce Ležáků plánované rekonstrukce zdejších kanalizačních přípojek. Varuje, že by v případě dřívějšího otevření nastal v Chrudimi dopravní kolaps. Jenže Medlešáci trvají na svém a názory mladíka je nezajímají. Chtějí jednat přímo s vedením radnice a slyšet, že u nich dojde co nejdříve k nápravě, tj. zejména k co nejrychlejšímu zprovoznění sjezdu u jejich obce.

Jinak... Někteří občané Medlešic to už vyjádřili jasně. Pohrozili, že by se mohla tato místní část od Chrudimi oddělit a stát se samostatnou obcí. Nadzvedlo je hlavně slůvko "tůdle", kterým dala Chrudim Medlešákům na srozuměnou, že se nenechá v případě požadavku na protihlukové bariéry tlačit nikým do kouta. Ještě teď jsou totiž někteří zastupitelé města naštvaní, že bylo odsouhlaseno dodatečné vybudování vodovodní přípojky ke čtyřem rodinným domům v Medlešicích, jejichž majitelům v létě vyschly studny a předtím vodovod tvrdošíjně odmítali, ačkoliv jej bylo tehdy možné při budování inženýrských sítí pořídit levněji. Nyní to zaplatíme všichni ze svého bez ohledu na to, zda jsme z Chrudimi nebo Medlešic.

[[gal:12536]]

Ping pong argumentů pro a proti je tedy rozehrán pěkně zostra a nad věcností názorů začínají převládat emoce. A ty, přiznejme si, nikdy nic dobrého nepřinesly. Jen hádky a konflikty. Tady je však třeba dobrat se nějakého kompromisu anebo se doopravdy rozejít. Ale v klidu, i když na tom ani jedna ze stran nevydělá. Chrudimi klesne bez Medlešic počet obyvatel a stane se možná o něco méně výraznějším hráčem v úsilí o dotace. Medlešice, troufám si tvrdit, se zase budou v případě osamostatnění několik příštích let jen rozkoukávat, než se ve spleti všech možných byrokratických překážek zorientují a dají své obci s ohledem na své omezené finanční možnosti nějaký smusluplný směr. Ještě předtím bude však dobré si nejprve vyhodnotit, zda jde ze strany Medlešic jen o sobecký povyk anebo oprávněnou kritiku a co se dá pro urovnání vášní udělat. Zvláště, když sjezd u Medlešic má vzniknout ještě letos a obci dopravně zase o něco ulevit. Pokud by ani v tomto případě křik neustal, pak bude tohle italské manželství trvat a bohužel dospěje nezadržitelně ke svému zániku.

Byl to šrumec, jaký Chrudim už dlouho nepamatuje. Od rána až do večera proudily totiž na chrudimský Kopeček davy lidí, aby se přesvědčily, za co ten Kušta utratil v bývalé eldéence přes sto milionů. A stálo to prý za to. Alespoň podle reakcí návštěvníků, kteří kvitovali nejen to, že z jejich pohledu kdysi strašidelná budova omládla a prokoukla, ale především jakému účelu bude nyní sloužit. Dalším příjemným zjištěním pro ně bylo, že se jim věnoval mladý a ochotný personál, který se choval naprosto jinak, než jaký znají třeba z okolních nemocnic a zdravotnických zařízení. Byl totiž vstřícný a nic mu nečinilo problém. "Hned bych se sem nastěhoval," povzdechl si starší chlapík z nedaleké vísky, který si přijel Senior rezidenci okouknout, aby měl jednou snazší rozhodování, až ta chvíle přijde a on bude možná někdy potřebovat trvalou péči. To víte, stáří má svou krásu, ale jen když je člověk spokojený po všech stránkách. Vedle zdraví tedy i se svým zázemím, v němž žije, a s rodinou, která ho obklopuje. A v prostředí Na Kopečku by si to člověk uměl docela dobře představit.

[[img:chrn_fullwidth:11944:Brány Senior rezidence Chrudim se otevřely prvním klientům.  Foto: Chrudimské noviny]]

"A na kolik to tady přijde?" ptala se jedna zvídavá důchodkyně. "Ženský v kadeřnictví říkaly, že na třicet tisíc měsíčně," dodala nejistě. Ředitel Senior rezidence Marek Bíško se jen pousmál. "Správná otázka. Měsíční úhrada za pobyt u nás činí jedenáct a půl tisíce korun. Je ale třeba také počítat s tím, aby měl člověk k dispozici i nějaké peníze pro vlastní potřebu a třeba na léky, které užívá," vysvětloval trpělivě ředitel Bíško. "To je o patnáct stovek míň, než chtějí u konkurence v bývalém pivovaru," špitla k davu, který ředitel právě provázel, jiná návštěvnice. Poté už se mohlo nerušeně pokračovat v prohlídce i v občerstvení, které bylo pro hosty přichystáno v hojném množství. "Jestli mohu doporučit, ochutnejte náš výtečný pudink," pobízel ředitel seniory. Ti se ale nijak neupejpali a jídlo jim rychle mizelo v ústech. Někteří se dokonce tlačili k pokrmům natolik vehementně, až ty před sebou nemilosrdčně odstrčili. Podával se totiž gulášek a další pochutiny, nad kterými se člověku sbíhaly sliny. A takhle se to opakovalo po celý den stále do kola s každou další příchozí partou, která měla vždy zvědavé otázky, velký hlad a nakonec slova chvály a uznání.

[[gal:12542]]

Přirozeně se dostavila i generalita města vedená starostou Petrem Řezníčkem, který si při této příležitosti nezapomněl přihřát vlastní polívčičku, když zmínil sociální služby, které město seniorům poskytuje. Věřím ale, že si při pohledu na masy lidí, kteří zapříčinili chvílemi v této lokalitě dopravní kolaps, který pak museli usměrňovat strážníci spolu s personálem Senior rezidence, uvědomil, že se řady penzistů neúprosně rozrůstají a že je třeba na sociální politice města neustále pracovat a neuspokojovat se tím, čeho bylo doposud v Chrudimi dosaženo. Městu chybí například citelně domov důchodců a mám takové podezření, že v tomto kdysi proklamovaném úsilí město nyní značně polevilo. Možná pod dojmem jiného soukromého projektu, od kterého si politici slibovali, že by mohl tuto díru na "trhu" zacelit. Stejně jako na to spoléhají a hřeší i v bytové politice. Jenže, nestalo se tak. Projekt se zmítá v problémech a zájem o Senior rezidenci odhalil hlad po těchto kapacitách. Ukázalo se tedy, že je to pro město hozená rukavice do ringu, kterou by mělo zvednout a nespoléhat se, že to za něj zase vyřeší někdo jiný.

Hned na začátku chci upozornit, že si novinář musí svoje zdroje chránit, protože z nich budu chvíli čerpat. Pojďme ale k věci. Některým lidem v tomto městě začalo vrtat hlavou, proč Chrudimské noviny přinesly po čtyřech letech neúprosné kritiky najednou vstřícný, místy až žoviální rozhovor se starostou města Petrem Řezníčkem o uplynulém čtvrtstoletí, které strávil na radnici. Zarazila je rovněž "tykačka" mezi starostou a redaktorem, který rozhovor vedl, neboť něco takového nebývá ve zpravodajství zvykem. A přirozeně spolu s těmito otázkami ke mně začaly proudit i některé informace a spekulace. Ať už od občanů nebo politiků.

[[img:chrn_fullwidth:1632:Čtvrtstoletí novodobé historie je za námi. Co přinesou našemu městu dny příští?  Foto: Chrudimské noviny]]

Každopádně mi z toho vylezla na povrch nádherná konspirace, která je názornou ukázkou toho, co se lidem honí v hlavě, když se stane něco nečekaného. Natož na malém městě jako je Chrudim, kde si vidíme takřka všichni do talíře. Tedy až na zákulisí zdejší mocenské sféry. A právě tohoto tématu se ony informace týkají. Podle nich tu někdo rozehrál svoji hru, v které se snaží tyto hlasy co nejrychleji zorientovat. A za studijní materiál jim k tomu slouží i naše noviny. Spouštěčem všeho byl onen zmíněný pozitivně laděný rozhovor s naším starostou a následná tvrdá kritika jeho prvního zástupce. "Co to znamená?" ptají se a hned dedukují. Blíží se krajské volby a za dveřmi jsou v podstatě už i ty komunální. Je tedy jasné, že už se předjednávají budoucí pozice a připravuje se pro to vhodná půda.

[[img:chrn_fullwidth:12358:Petr Řezníček se po volbách v roce 1990 stal místostarostou a vrcholné funkce ve městě nikdy neopustil.  Foto: Chrudimské noviny]]

"Starosta Řezníček je starý lišák a nelze ho podceňovat. Je schopen se spojit s tím, koho právě potřebuje, a hodit přes palubu toho, koho už nepotřebuje," zněla jedna z informací. Nakolik je pravdivá nebo lživá, nedokážu posoudit. Politiku jsem se s ním nikdy nedělal. Mohu a musím k němu přistupovat pouze nestranně jako novinář. Ostatně, to jsem mu loni u kafe i slíbil. Už jen třeba proto, že dělám novinářinu stejně dlouho jako on politiku. "Půjde po Trávníčkovi, protože hlasoval pro odvolání Málka, kterého teď potřebuje," byla druhá informace. A třetí? "Určitě to zkusí ve volbách na starostu ještě jednou, i když tvrdí, že má ze sebe kvalitní náhradu. Koho? Trunečkovou? Vápeníka? To asi ne. Lörincz s ním už do toho nepůjde. Ten má politiky až po krk." Nestačil jsem se divit. Jenže skutečné perly ke mně měly teprve přijít. "Pane šéfredaktore, čteme články Chrudimských novin a analyzujeme si je. Vychází nám z toho, že až nápadně chválíte Petra Kopeckého. Stane se snad příštím lídrem Chrudimské volby? A proč najednou ta vstřícnost ke starostovi? Dohodl se s Lubošem Jelínkem na smíru? Nebo dokonce na budoucí možné spolupráci? Jsou toho oba klidně schopni. Vždyť se podívejte na Řezníčka s Málkem, jak si potom všem, co mezi nimi bylo, padli kolem krku." Hmm, tak to mne vážně nikdy nenapadlo.

[[img:chrn_fullwidth:10297:Starosta Řezníček vychází v dobrém i s republikovou policií.  Foto: Facebook]]

Co na to říct? Novinařina bývá občas ošemetné řemeslo. Někdy vás tlačí zleva, jindy zprava nebo ze shora, vychvalují do nebes anebo proklínají. V tomto případě stál ale na začátku jen úmysl přinést s počátkem roku rozhovor se starostou města, jehož smyslem bylo bilancovat. A to, že starosta vidí svoji misi na radnici pozitivně, není nic překvapivého. Dostal příležitost se vyjádřit a on ji jako správný profík využil k vlastní sebeprezentaci. Budiž mu ke cti, že bez zbytečných výčitek toho, co jsme o něm kdy napsali. A že si s Jakubem Valentou tyká? Proč ne? Vždyť je to starostův synovec, který si jen plnil svoje pracovní zadání. A pokud jde o další aktéry chrudimské konspirace, je to možná jen souhra náhod, že se dostali do řečí. Každopádně informací bylo víc a ne všechny jsou teď ke zveřejnění, alespoň prozatím. A tak zatímco se v Chrudimi vesele konspiruje, já zůstávám klidný, a doufám, že mi ten klid ještě nějaký čas vydrží :-).

Čtenářům, kteří se v životě zajímají jenom o peníze, prozradím hned na začátku, že letos jsem nedal ani korunu a ušetřím jim tak čas strávený čtením dalších řádků. Pro ty ostatní mám připraveno následující vysvětlení. Znáte taky ten pocit? Někdo cizí se objeví ve vaší blízkosti nebo někdo vám neznámý vstoupí do místnosti a aniž by cokoliv řekl, vy hned cítíte, že "tady něco nehraje". Dostanete jakousi energetickou facku. Zkrátka přijde varování - měj se na pozoru. A právě tenhle pocit se mě zmocnil ihned poté, co jsem letos otevřel dveře třem králům. No, třem... Přišli jenom dva.

Chvíli jsem si je prohlížel. Koruny na jejich hlavách vypadaly jako z pohádky a ani kostýmy nebyly k zahození. Přemýšlel jsem, proč jsou pouze dva? Možná bych si i vsadil na to, že přede mnou stojí právě jenom Baltazar a Melichar, protože kdejaký Kašpar už dneska sedí v evropském parlamentu. Než jsem se stačil podívat na jejich kasičku, měli jsme na dveřích napsáno K + M + B. Řekl jsem si, že budu dělat hlupáka (což v mém případě nedá zas tolik práce) a že si ty rohaté kamzíky trošku vyzkouším. Zeptal jsem se jich: "Co vlastně znamenají ta tři písmena K + M + B?" Navzájem do sebe šťouchli, jako by si dávali přednost v tom, kdo bude mluvit první. A pak se začaly dít věci...

"Víte, my vybíráme peníze na opravu střechy kostela Nanebevzetí Panny Marie a ta tři písmena s tím úzce souvisí." Současně mi ten druhý vrazil do ruky tenhle okopírovaný leták: http://www.kmbeta.cz/sortiment/info_HODONKA.html Jsem od přírody nastavený tak, že pokud situace nevyžaduje radikální řešení, tak většinou i s podvodníky ukončuji debatu v poklidném tónu. "Hoši, jestli vybíráte opravdu jenom na střechu kostela, tak vám nic nedám. Ale nebuďte smutní. Parlamentem byly schváleny neskutečně obrovské církevní restituce. A aby mohly být vypláceny, budeme na ně muset přispívat všichni z našich daní. Takže dříve či později dostanete nějaké kačky i ode mě." Při zavírání dveří jsem ještě zaslechl: "...aby všechny restituce popadaly na tvoji hlavu, ty dilino." Takové štěstí mě ovšem nepotká.

Zbyněk Kotúč

Naše město, které je druhé největší v Pardubickém kraji, patří k obcím s největším počtem kruhových objezdů v České republice. Řidiči na „kruháky“ často nadávají a někdy i právem. Avšak velká část z nich, především starší ročníky, neumí totiž kruhovou křižovatkou správně projet.

Co o kruhových objezdech říká BESIP? „Kruhový objezd, rondel nebo okružní křižovatka je typ křižovatky kruhového tvaru, který obvykle zvyšuje bezpečnost silničního provozu. Rozděluje celou křižovatku do několika jednoduchých křižovatek okolo kruhu uprostřed, čímž se pravidla týkající se průjezdu křižovatkou značně zjednoduší. Středový kruh tvoří přirozenou překážku, kolem které jezdí řidiči pomaleji, a proto i případné nehody mívají jen lehké následky. V případě nehody se vozidla obvykle srazí boky v ostrém úhlu, zatímco na klasické křižovatce ke střetu dochází spíše v pravém úhlu nebo čelně s výrazně horšími následky. Výjimku tvoří nehody, kdy řidič z nějakého důvodu, nejčastěji nesoustředěním se na jízdu, středový kruh přehlédne,“ uvádí na svém webu organizace sledující bezpečnost provozu.

Umí-li řidiči správně projet kruhovým objezdem, jenž je správně navržen - ne jako ten „Na Bídě“, který je příliš malý - doprava se zrychlí a je plynulejší. Přestože šoféři zpočátku „brblali“, když vznikal kruhový objezd za nemocnicí, protože je prý moc blízko dvěma zbývajícím, ukázala se brzy jeho pozitiva. Dříve měla auta jedoucí od místní části Vlčnov a z druhé strany z Vlčnovské ulice problém dostat se na hlavní silnici. Přestože se zde občas, především v době dopravních špiček, doprava zahustí, „špunty“ se tu netvoří. Podobná situace je již prakticky normou i na kruhové křižovatce „U Guláška“, kde se také v době jejího vzniku ozývaly hlasy nešetřící kritikou. Byl to ale neuvolněný místostarosta Jaroslav Trávníček (ČSSD), kdo odkazoval na studie a především nechtěl otázku řešit hned. Doporučoval spíše vyčkávat a čas mu dal za pravdu. Dříve zkoušená trpělivost řidičů, kteří chtěli odbočit k železničnímu přejezdu z ulice Dr. Milady Horákové, je naprosto v klidu. Dokonce ani avizované komplikace při spuštěných závorách přejezdu nejsou tak „horké“, jak některé hlasy zpočátku tvrdily. Jak tedy kruhové objezdy projet? Návodem je video výše, jež nenechá nikoho na pochybách, že jde o záležitost, kterou zvládne naprosto každý. 

Neuvolněný místostarosta Jaroslav Trávníček mne nařkl z manipulace s fakty. Nezbývá proto, než mu osvěžit paměť. Jaroslav Trávníček po dotazech, jež směřovaly na jeho adresu, naposledy v průběhu diskuse v kině Muzea barokních soch, opakovaně tvrdil, že dokumenty z jednání o zrušení sjezdu u Medlešic nejsou k nalezení. Znovu a znovu se od něj nejen novináři, ale i zainteresovaná veřejnost dozvídala o tajemných osobách, jež prý za zrušením sjezdu stojí, ale jejich jména jsou k nedohledání. Co se však nestalo?

Poté, co Ředitelství silnic a dálnic Pardubice (ŘSD) odmítlo poskytnout požadovanou informaci a společně se zástupci města reprezentovanými právě místostarostou Trávníčkem a šéfem Odboru dopravy MěÚ Martinem Klimkem přehazovalo „horký brambor“ zodpovědnosti za zrušený sjezd, obrátil jsem se přímo na vedení ŘSD v Praze. Stačilo několik mailů a údajně ztracené dokumenty byly na světě. Z nich začala padat jména a souvislosti. Jedním z jmen bylo jméno současného místostarosty Trávníčka, jemuž toto zjištění logicky neudělalo radost. Evidentně nepředpokládal, že se vůbec někomu podaří tyto důkazy jeho nepravd nalézt. Jaroslav Trávníček totiž lhal. Celou dobu, kdy veřejnost ujišťoval o ztracených zápisech, jménech a dokonce i vlastní nevědomosti, týkající se jednání o podobě obchvatu, dobře věděl, jak se věci ve skutečnosti udály. Jaroslav Trávníček se podivuje nad tím, proč jsem se ho nezeptal. Potíž je v tom, že já jsem se ho ptal. A to hned několikrát. Odpovědí byla slova obsažená v odkazu výše. Místostarosta mlžil, lhal a uváděl nepravdy.

Mile rád uznám, že mé citace z dokumentů nebyly úplné, nebo jeho připomínku o absenci u jednání o přehrazení u Medlešic. Přestože je zvláštní, jak málo se místostarosta zodpovědný za dopravu zajímá o podobu největší dopravní stavby v okolí města, dejme tomu, že energie důchodci Trávníčkovi skutečně chyběla a nevěděl. Co však považuji za naprosto zásadní, je důkaz v podobě zápisů z jednání, jemuž byl Trávníček přítomen a při němž došlo ke zrušení sjezdu u Medlešic. Je dost dobře možné, že Trávníčka a s ním celé město kdosi „přitlačil“ ke zdi a dal jim nůž na krk „Buď obchvat bez sjezdu, nebo nic“. Tak to mohlo být a možná i bylo. Proč to ale Jaroslav Trávníček veřejnosti nesdělil v době, kdy mohl z celé kauzy opravdu vyjít jako hrdina, jenž pouze chvilku zaváhal pod tlakem? Proč lhal, že neví, jak se to vlastně seběhlo?

To mi zkrátka hlava nebere...

Před pár dny usnula při vaření obyvatelka domu čp. 1207 v sídlišti Na Větrníku. Vařila snad nějaké kosti na polívku a dala si přitom šlofíka. Zkrátka, zařezávala u sporáku, zatímco dým z hrnce se valil z kuchyně do chodby bytu a dál do společných prostor dvanáctipatrového paneláku. Za chvíli tu nebylo takřka k dýchání a vypadalo to, že v domě hoří. Takhle to trvalo hezkých pár desítek minut a nikdo nevystrčil z bytu ani nos, aby se přesvědčil, jestli mu náhodou nehoří za prdelí. Lidská nevšímavost byla v ten moment patrná na každém rohu a nebýt jednoho duchapřítomného strejdy, který šel právě venčit svého pejska a málem se s ním udusil ve výtahu, mohlo být i hůř. Dotyčný pejskař přivolal tedy strážníky, kteří byli v domě za pár minut a začali hned jednat. Na základě znalosti komínového efektu výškových budov vzali tedy dům po schodech od zdola nahoru, patro po patře. Naštěstí zdroj kouře velice rychle objevili už ve třetím poschodí, kde byla mlha a nebylo vidět na krok. Následné zvonění u dveří bytu ale nepomáhalo, protože se nikdo neozýval. Hrozilo tedy, že je někdo uvnitř a může být přiotráven kouřem, anebo mu jde rovnou o život. Strážníci tedy odtlačili horní roh dveří, aby měli stoprocentní jistotu, že jde právě o tento byt. A byl! Pokusili se tedy dveře vyrazit, jenže uprostřed byla bezpečnostní závora. Začali tedy na dveře znovu bušit a zvonit a probrali tím konečně ze spánku spící kuchařku. Ta přitom nebyla schopna ještě nějakou chvíli otevřít, protože nemohla v hustém kouři nalézt klíče od zpropadené závory. Najednou se ale ozvalo cvaknutí zámku, dveře se rozevřely a z nich se vyvalil ještě hustší dým a na chodbu vyšla otřesená žena.

Asi tak by se daly popsat napínavé chvíle v bytovém domě Na Větrníku, kde na jedné straně šlo o minuty a na druhé někteří ostatní leželi doma líně na gauči a čekali, jak to dopadne, až se ostatní o vše postarají. A někteří jedinci přitom ještě stihli pomluvit uvedeného pejskaře, že byl zase nějak moc aktivní. Šlo přitom o názornou ukázku naší společnosti na malém vzorku lidí, která dokáže být na jedné straně k mnoha závažným problémům netečná a na druhé ty, kteří se snaží o nápravu věcí, pomlouvají, až se jim práší od úst. Nepřipomíná vám to něco? Například malou účast ve volbách a následné nářky lidí, že ten nebo onen je vůl, neschopný diletant či v horším případě rovnou podvodník, který nás okrádá o naše společné peníze a užívá si za ně blahobytu a nepřiměřených výhod. Takových příkladů lhostejnosti a zbytečných pomluv a odsuzování bychom ale našli mnohem víc. Takže, dámy a pánové, dokud nezvedneme zadky a budeme se tvářit, že se nás to netýká, budeme mít doma smrad jako onoho večera v paneláku Na Větrníku. Ba co hůř, můžeme kvůli tomu přijít o vše, co jsme v posledních letech získali - svobodu a demokracii, z které se pozvolna ukrajuje stále víc, aniž to někoho nějak výrazněji vzrušuje. Hlavně klídek. Strážníci v bytě, v kterém nebylo vidět na krok, otevřeli všechna okna, dveře na schodiště a pořádně vyvětrali. A o ženu, která by se s největší pravděpodobností už nikdy nevzbudila, se postarali. Teď už jen zbývá udělat průvan v našich hlavách, aby se probudilo také naše svědomí a vědomí a my už nikdy nebyli lhostejní k tomu, co se děje kolem.

Konečně byla oprášena myšlenka na proměnu šedivé, architektonicky divně "socialisticky" rozevláté Palackého třídy v městský bulvár. Ostatně, Palackého ulice taková v minulosti byla a tvořila jednu z nejdůležitějších komunikací v Chrudimi. Byla i jedním ze společenských center města. V posledních několika málo desetiletích dostala ale řádně zabrat a na mnoha místech se změnila k nepoznání. Zejména v úseku od Husova sboru až po Penny market v navazující ulici Obce Ležáků. Tady se od 70. let minulého století prakticky až do nedávné minulosti hodně bouralo, aby zde mohly vyrůst budovy, které do historického Kateřinského předměstí příliš nepatří - ať už paneláky nebo nákupní středisko Borzna hned těsně vedle kostela sv. Kateřiny. Podstatné však je, že vinou této zástavby vznikla na Palackého třídě "hluchá" místa, jež jsou pozůstatkem nemilosrdných stavebních zásahů do tohoto bývalého městského bulváru, a ty je teď třeba odstranit a zaplnit jinými prvky.

[[img:chrn_fullwidth:194:Nudná a šedivá. Taková je Palackého třída. To by ale mohlo skončit.  Foto: Chrudimské noviny]]

Myšlenka na tuto nápravu není však nová. Přišel s ní už před léty architekt a bývalý městský zastupitel Karel Thér. Jeho studie přitom počítala se zastavěním a využitím ploch, které na Palackého třídě vykousaly buldozery, a oprávněně vyvolala zájem i polemiku občanů města. Některá z těchto řešení jsou svým pojetím i dost originální a odvážná, nicméně potřebná k tomu, aby byla napravena veškerá "zvěrstva", ke kterým v této páteřní ulici kdysi došlo. Možná by nebylo v této souvislosti od věci, aby město zbytečně nemrhalo dalšími prostředky za novou studii a pověřilo současného architekta Marka Janatku tím, aby, než začne nad tímto úkolem pracovat, jej nejprve konzultoval se svým předchůdcem. Mohlo by to pomoci některé věci urychlit i zlevnit bez ohledu na jakékoliv předsudky politiků, kteří měli možnost, kdyby byli dost prozíraví, v této věci už dávno konat. Například přijmout regulační plán v případě bývalé Popperovy tovární budovy, s níž se na Palackého třídě počítalo jako s významným brownfieldem. Podobně jako to dokázaly před pár týdny sousední Pardubice u Automatických mlýnů, které nejsou jejich majetkem, ale regulují nově jejich možné využití, aby došlo k citlivému propojení s okolní zástavbou a zejména k zachování této architektury jako celku. K tomu ale v případě současného areálu Evony zatím nedošlo.

[[img:chrn_fullwidth:255:Palackého třída skrývá další parkovací kapacity. Na snímku vpravo je zde na své náklady nechala vybudovat soukromá firma. Město by ně mohlo volně navázat, a nejen tady.  Foto: Chrudimské noviny]]

I přes veškeré tyto otázníky je však koncepce navrácení městského bulváru do Palackého ulice správná, protože vrací věci do normálu. Počítejme ale s tím, že nebude jednoduché ji vždy a všude prosadit. Třeba jen proto, že si řada místních na zdejší urbanistický "socialismus" už zvykla a nebude chtět přistoupit na zhuštění zástavby, které je pro bulvár typické. Od toho ale politici jsou, aby dokázali lidem něco takového vysvětlit a neschovávali se jen za dlouhodobé plány, jejichž dokončení je ze současného pohledu v nedohlednu. A že jich máme požehnaně - novou sportovní halu na Tyršově náměstí, parkovací dům na Moravově zahradě, přestavění bývalého konventu v sousedství Muzea barokních soch na hotel, či zatím ne-existující záměr, co dál s letním kinem. Jde o projekty za desítky až stovky milionů, které jsou prozatím jen na papíře, protože jsou drahé. A rádi se jimi, až na poslední příklad, chlubíme. Na Palackého třídě se dá však začít takřka okamžitě - po etapách. Jakmile zde letos skončí rekonstrukce kanalizačních přípojek, může se navázat třeba tím, že tu vznikne první parkovací záliv a pak další a další, aby ulice žila a nebyla jen anonymním tranzitem. Zkrátka a dobře, Palackého třída je vhozená rukavice a zbývá ji jen zvednout.

„Pokud neděláte nic špatného, nemáte se čeho bát.“ Těmito a podobnými slovy zdůvodňují nejrůznější státní instituce, policii nevyjímaje, stále silnější a „prošmírovanější“ dohled nad občany České republiky. Kamery se množí, policisté volají po dalších a dalších pravomocech, aby mohli lépe a účinněji postihovat především internetovou kriminalitu. Naposledy si politická garnitura „vytřela pozadí“ s Ústavou České republiky v okamžiku, kdy schválila skandální zákon, jenž umožní úředníkům vstupovat do obydlí kohokoliv jen na základě udání. Ano, jde o „slavný“ zákon řešící, čím kdo přikládá do kamen. Policista potřebuje ke vstupu do domácnosti povolení, které schvaluje státní zástupce, úředníkům stačí udání. Je třeba pokračovat?

Nárůst odposlechů je každoročně alarmující a stejně i strkání nosu do soukromí prakticky každého, kdo nějakým způsobem vybočuje z kývajícího davu, jenž pouze s nataženou rukou čeká na dávku ze státního „cecku“.

Ale ozor, v nedávné minulosti se ozval křik, jenž byl snad slyšet až v centrále všeho, z čeho by Franz Kafka zřejmě zešílel. Tedy v Bruselu. Politické špičky se dočkaly toho, co mlčky nebo výslovně schvalují na svých „poddaných“. Skupinka hackerů se prý vlámala do schránek elektronické pošty vrcholným představitelům státu a na povrch začaly vyplouvat nehezké, hnědavé a páchnoucí informace, z nichž plyne, že si politici dohazují to i ono, registrují se na pornografických stránkách a nechávají si prodlužovat nejrůznější tělesné údy. „Demokracie je ohrožena, soukromí je posvátné, nikdo nemá právo...“ Oheň je na střeše, premiér nechává prověřovat dodržování bezpečnostních protokolů a lidem začíná docházet, že akce několika „plešek“ může skončit i v naprosté diskreditaci vrcholných politiků a dokonce i předčasné volby se nezdají být tak nereálné. Nabízí se otázka, kdo z toho bude těžit a komu dlouhodobě vycházejí předvolební preference nejlépe. To je však na jinou debatu.

Křik těch, kdo vládnou, nelze přeslechnout. Nelze ani přehlédnout, že užívat vlastní medicínu, se politickým špičkám pranic nelíbí. A to je hlavní výsledek akce „maily“. Propastné pohrdání lidmi, voliči a výsměch do očí těm, kdo snad ještě věří, že žijeme v právním státě. Ohánět se v této souvislosti demokracií je jen špatným vtipem. Demokracie tu totiž dávno nevládne, protože „některá zvířata jsou si rovnější“.