Dá se říct, že město žije v posledních dnech výší platu městské úřednice a zastupitelky Šárky Trunečkové (SNK-ED). Usuzuji tak z vysoké čtenosti článků, které na uvedené téma zpracoval Jakub Valenta. Osobně to sice tolik neprožívám, ale jako novináře mě přirozeně zajímalo, jak se bude chtět město vykroutit z toho, že odmítne tento údaj svým občanům poskytnout. A ejhle! Na vině je prý šikana Chrudimských novin. Vcelku originální zdůvodnění, které, přiznám se, tu ještě nikdy předtím nebylo a právníkům města muselo dát jistě hodně práce, než něco takového vymysleli. Deset minut jim na to určitě nestačilo, spíše potřebovali celé hodiny.

Inu, pracovní doba se dá využívat různě - buď účelně anebo neúčelně. V tomto případě si dovolím tvrdit, že jde o druhý případ, který je nešťastný tím, že se zatajuje informace o výši mzdy a odměn zaměstnance, který je placen z veřejných prostředků. Nešťastný je také z pohledu toho, že byla tato informace našimi novinami požadována v souladu se Zákonem o svobodném přístupu k informacím, neboť existují pochybnosti ne jednoho, ale hned několika politických subjektů ve městě, které tvrdí, že zřizovat pracovní pozici, v níž působí Šárka Trunečková, je pro město nehospodárné a Chrudimi prý vyjma tzv. měkkých projektů nic hmatatelného nepřináší. Nejde tedy vůbec o konkrétního člověka, v tomto případě o Šárku Trunečkovou, ale o podklady, jejichž součástí jsou také mzdové náklady, které jsou nutné k objektivnímu a komplexnímu posouzení této problematiky.

A právě k veřejnému zájmu, dovolím si tvrdit, právníci města vůbec nepřihlédli, stejně tak nevzali v úvahu stanovisko Nejvyššího správního soudu z loňského října, které zřetelně říká, že se informace tohoto druhu "zásadně poskytují" a stejně tak jasně stanovuje, v kterých výjimečných případech je může povinný subjekt (město) odmítnout. Ani jeden z těchto důvodů přitom nepamatuje na údajnou šikanu, které se měly Chrudimské noviny sérií článků o Šárce Trunečkové dopustit, a pokud snad ano, pak už měli právníci města včetně Šárky Trunečkové dávno konat. Tedy, přesně tak, jak jim v takových případech ukládá zákon, což ani jeden z nich neučinili a s tímto "esem v rukávu" přišli až v momentě, kdy potřebovali odmítnout požadavek našich novin.

Tolik můj pohled na problém, který se dotýká nás všech. Na jedné straně stojí totiž koncepce starosty Petra Řezníčka, která preferuje a z veřejných prostředků podporuje projekty Místní agenda 21, Zdravé město a další včetně zaměstnanců, kteří musí tyto projekty obsluhovat, a na straně druhé mu oponuje celá řada dalších lokálních politiků, kteří tvrdí, že je provoz těchto projektů nákladnější, než je ve skutečnosti jejich přínos. Ona skutečnost je ale zatím pofiderní, protože neznáme veškeré položky na straně "má dáti" a "dal" a jediné, co známe, je, že každá ze stran má svoji subjektivní pravdu při pohledu na věc. To ale k odhalení skutečné pravdy nestačí, a to je přesně ten moment, kdybychom neměli zůstávat lhostejní a měli žádat úplné informace. Pokud je tohle šikana nebo vyprovokování nenávisti veřejnosti vůči Šárce Trunečkové, jak napsal redakci Chrudimských novin tajemník MěÚ Chrudim, pan Chmelík, pak si opět dovolím tvrdit, že vůbec nepochopil, oč tu běží, anebo jen plní, a třeba i v rozporu se zákonem, zadání svého zaměstnavatele, ale to nechť posoudí jiní. Ostatně, nebylo by to poprvé, kdy si město vykládá svobodný přístup k informacím po svém.

Chrudimským novinám nejde tedy o to trápit Šárku Trunečkovou, ale získat objektivní informace. A čím déle tomu bude město bránit, tím větší tlak bude pochopitelně na paní Šárku vyvíjet její okolí a občané se začnou ve stále větší míře zajímat, v jaké platové tabulce je vlastně zařazena, když je s tímto údajem, který má být běžně k dispozici, nakládáno takřka jak se státním tajemstvím. Možná se to někomu zdá být humorné, ale je tomu tak. I taková může být Chrudim na začátku 21. století, zkrátka nedobytnější než Pražský hrad...

Roman Málek se v dopise adresovaném jednomu z majitelů Chrudimských novin ohradil proti tvrzením, jež zazněla v článku "Přilepšuje si místostarosta Málek trháním lístků na kulturních akcích?", a která mimo jiné zpochybňují Málkovu erudici v tom vydávat se za odborníka pro tisk, média, komunikaci a mediální výchovu. Málek si přesto na svém tvrzení trvá a dokládá jej "vzděláním" a "praxí", kterými prý za svůj dosavadní poměrně krátký život prošel. Nu, dobrá, tak si je hezky od začátku projděme, ať máme jasno v tom, co všechno stačí v současné době k tomu, aby se člověk mohl prohlašovat za "mediálního odborníka".

Ze všeho nejdříve je třeba si připomenout, že je Roman Málek absolventem chrudimské "integrovky", která každoročně vychovává prodavače, aranžéry, cukráře, kuchaře a číšníky. Tedy ty, a tady je prosím všechny za prominutí, kteří by na jiné náročnější střední škole na maturitu nejspíš nedosáhli. A právě takové školy jsou minimálně nutné k tomu, aby člověk mohl nastoupit někam do vydavatelství a začít hezky od píky jako řadový redaktor, což se v případě Romana Málka nikdy nestalo. Kvůli tomu jsem to i zmínil. Nikoli proto, abych byl vůči někomu jízlivý. To bych si ani nedovolil, jen jsem chtěl, aby byli čtenáři plně v obraze.

Nicméně Málek se rozhodl svůj profesní život mediálního odborníka dokladovat před jedním ze spolumajitelů Chrudimských novin následujícím výčtem vlastní mediální praxe: 2006 - současnost www.chrudimka.cz, externista (návaznost na šéfredaktora a zakladatele); 2006 - současnost Chrudimský zpravodaj, člen redakční rady; 2012 - 2014 BEZVAakce, zakladatel portálu a správce; 2010 - 2012 Remix - Regionální mix informací, redaktor / koordinátor pro Pardubický kraj; 2008 - 2012 Turistické noviny Chrudimska - Hlinecka, zakladatel a vedoucí vydání; 2002 - 2006 www.chrudimka.cz, zakladatel a šéfredaktor; 2004 - 2006 www.nevladky.cz, zakladatel a šéfredaktor; 2002 - 2004 Evropské vydavatelství, s. r. o./Jan Doležal, Bulvár, Pardubice, externista.

[[img:chrn_fullwidth:9906:Střílí si z nás Roman Málek, když prohlašuje, že je mediální odborník?  Foto: internet]]

Uf, člověku by se z toho až zatočila hlava. Nicméně Roman Málek naši redakci osočil, že neumí zdrojovat na internetu, a tak jsem si tam vyhledal ještě další zajímavé údaje, které Málek uvádí ve svém životopisu. Už během svých studií na již zmíněné "integrovce" zvládl být třeba současně i "specialistou pro tisk a komunikaci" v Okresní radě Junáka v Chrudimi a Národní institut dětí a mládeže mu v roce 2010 udělil certifikát pro mediální výchovu a medializaci. (Ten samý institut mu mimo jiné o rok později udělil další certifikát "Jak zvládat zlost a agresivitu".) :-) To jen na okraj, abychom byli přesní a nebyli zase Romanem Málkem nařčeni, že pracujeme s neúplnými údaji. Čtenářům se zároveň omlouvám za obsáhlost tohoto výčtu, leč nejsem jeho autorem, který by mi to mohl později vyčíst, čemuž jsem chtěl předejít, a musel jsem zároveň názorně demonstrovat veškeré Málkovy mediální zkušenosti.

Co k nim uvést? Asi to, že jsme měli ve shora uvedeném článku pravdu. Málkovou jedinou zkušeností v praktické redaktorské práci je externí spolupráce s pardubickým Bulvárem, který přežívá jen díky evropským dotacím, protože stojí na úplném okraji čtenářského zájmu. A co říci k ostatním portálům, které Málek zakládal, spoluzakládal nebo řídil? Že takřka každý má dnes nějaké webovky, blogy nebo alespoň soukromé stránky na facebooku s více či méně kvalitním obsahem. A ruku na srdce. Kdo z vás někdy potřeboval k životu weby jako nevladky.cz, remix.cz nebo BEZVAakce? Osobně jsem se bez nich zatím obešel, protože jsou takových na internetu stovky ba tisíce, zatímco těch skutečně kvalitních je na netu jak šafránu, což znovu není podle mého názoru Málkův případ. U něho zatím skutečná kvalita pokulhává a je vůbec otázkou, zda by takové weby dokázaly přežít bez dotací a obstát v ostré konkurenci. Opět jsem k tomu velmi skeptický.

[[img:chrn_fullwidth:11078:Zřejmě další z Málkových profesí - z fotografie není ale příliš patrné, o jakou profesi jde.  Foto: internet]]

A proč? Protože Málkovi zoufale schází práce v terénu, tisíce odpracovaných hodin na jednotlivých tématech, novinářská pokora a etika, pokud se dá vůbec hovořit o nějaké práci novináře, natož o nějaké mediální výchově, která se opírá o certifikát jakéhosi "pionýrského kroužku", který si vzletně říká Národní institut. Zkrátka to, co Málek v Chrudimi zatím dobře některým politikům a voličům prodává, není nic jiného než virtuální realita - česky řečeno "vzdušný zámek", který se vydává za něco mimořádného a přitom je prázdný a bez obsahu. Také marketingově nepůsobí weby, které Málek zmiňuje, nijak atraktivně a spíše mi jejich fungování zavání nepřehlednou dotační politikou, na kterou jsou podobné nefunkční projekty přisáty jak na maminčin cecík. Tady se podle mne naopak Málek orientuje až náramně.

A jsme u jádra pudla. Absolvent "integrovky" a dřívější člen Junáka se okamžitě stal bez jakýchkoliv zkušeností specialistou pro tisk a komunikaci, nyní už dokonce řediteluje soutěži Školní časopis Pardubického kraje a vydává se za odborníka na mediální výchovu. Odsud jsme přitom už jen kousek od politiky, která Málka v současnosti živí, protože mu nízká voličská účast umožnila vcelku pohodlně se dostat do křesla neuvolněného místostarosty Chrudimě. Můžeme jen spekulovat, zda s něčím takovým Málek dopředu počítal nebo dál počítá. Každopádně vstoupil do politiky příliš mladý bez zkušeností a patřičného vzdělání, avšak s gloriolou aktivisty, který se, dovoluji si tvrdit, zabývá takřka vším a v podstatě ničím a podle toho také jeho politika vypadá. Na západě se totiž politici na svou kariéru dlouho dopředu připravují a jsou absolventy těch nejprestižnějších univerzit (v USA je to Harvard University nebo ve Velké Británii Cambridge University či Oxfordská univerzita), zatímco u nás zatím stačí ony "pionýrské kroužky" k vytváření falešné iluze, že rozumím i tomu, čemu vlastně nerozumím a co do hloubky vůbec neznám a když, tak jen okrajově. Za nás se tomu říkalo rychlokvašky, dnes se takoví lidé neváhají pasovat za odborníky a top manažery. Zda je to klam, podvod nebo lež, nechám na úsudku každého z vás. Za každého však hovoří jeho pracovní výsledky, a tak se ptám sám sebe i vás, zda lze na těchto povrchních základech stavět funkční republiku a město? A také, zda jde efektivně spravovat miliardové majetky, s jejichž pomocí je tato "odbornost - neodbornost" ve stále větší míře dotována z našich kapes?

Sečteno, podtrženo, svoje dítě bych na mediální výchovu k Romanu Málkovi nedal, protože nikdy žádného "sólokapra" nenapsal a obávám se, že ani neví, jak se k němu dostat. Vedle něj znám ale opravdové profíky v mediální oblasti, za které hovoří jejich erudice, odbornost, patřičné vzdělání a především letité zkušenosti, které se odráží v jejich vysoké divácké nebo čtenářské přízni. A právě bez těchto zkušeností se nedá nastupující generaci vychovat, ať už jde o jakoukoliv oblast, ne jen tu mediální. Vím, že nemusíme být v našich novinách vždy stoprocentní, ale naši začátečníci začínají od píky a snaží se i za cenu chyb, což je mi stokrát milejší, než někdo, kdo o sobě tvrdí, že by je mohl z fleku vyučovat, anebo na ně jako Málek žaluje jejich nadřízeným. Romane Málku, závěrem vás poprosím, už poněkolikáté, buďte soudný a přestaňte veřejnost blafovat. Přijměte pokoru za sebe vlastní, jděte do sebe a vraťte se až tehdy, až budete skutečně tím, kým doopravdy jste. Učiníte tím své vlasti i městu tu největší službu, jakou si lze představit. Potom teprve si vás budu moci zase začít vážit jako v dobách, kdy jste to v redakci, kterou jsem tehdy řídil, okukoval a seznamoval se s tím, co je to vůbec novinářská rutina. Přeji vám hodně štěstí!

Jednatel Místní organizace Českého rybářského svazu (MO ČRS) Chrudim 1 Petr Kořán si v Deníku postěžoval, že druhá rybářská organizace v Chrudimi dostala od města sportovní dotaci 43 900 Kč a poukazuje na to, že statutárním zástupcem této organizace je první místostarosta Jaroslav Trávníček (ČSSD). Patrně tím chtěl navodit dojem, že jde o střet zájmů. Zároveň se trošku jízlivě ptá, zda je na tom původní rybářská organizace tak špatně, že tyto peníze potřebuje a chce vědět, k čemu jsou určeny. Nezbývá mi v této souvislosti, než se proti tomuto neomalenému útoku Petra Kořána ohradit a v krátkosti mu připomenout, čí zájmy zastupuje v Chrudimi on a uměle vytvořená organizace, které je členem. To proto, aby nemátl chrudimskou veřejnost a nebudil tak dojem, že snad byla "jeho" organizace nějak poškozena nebo dokonce krácena na svých právech. Tak to ani náhodou!

Jak už jste jistě, milí čtenáři, postřehli, v Chrudimi vedle sebe fungují hned dvě rybářské organizace, což je na tak velké město věc nezvyklá a nevídaná. Přitom mají chrudimští rybáři za sebou více než stoletou tradici a nikdy jako teď nebyli rozděleni na dvě party. Jak se to ale vezme. Není totiž parta jako parta. Už proto, že původní chrudimský spolek reprezentují stále takřka výhradně Chrudimáci, zatímco ten nový umělý ve většině "náplavy" odjinud, a to prakticky z celé republiky. Například jeden můj kamarád, který žije v Praze - Jesenici, je členem Kořánova spolku. A není tu zdaleka jediný Pražák nebo Pardubák. To jen pro lepší ilustraci, aby místní občané věděli, kdo se dožaduje našich peněz (dotace z městské kasy).

A proč tu vůbec máme dvě organizace rybářů, z nichž jednu tvoří Chrudimáci a druzí si na Chrudimáky jen hrají? Řekl bych, že ze sobeckých a ryze zištných důvodů. Všechno začalo v době, kdy v 90. letech začal sílit vliv chrudimských rybářů v ČRS a pomalu spěli k navrácení všech historických revírů včetně Sečské přehrady. A jelikož úspěšné příklady táhnou, z čehož měli někteří vysocí funkcionáři ve svazu obavy, aby nepřišli o svoji dobře placenou živnost, došlo k pokusu chrudimskou organizaci rozvrátit a instalovat do jejího čela naprosto jiné loajální vedení. A jak jinak, než s pomocí zrady a podvodu. Někdo totiž tenkrát vynesl z chrudimské kanceláře adresy všech rybářů a vyzval je pod pohrůžkou, že jim nebude na příští rok vydána povolenka, aby se dostavili na členskou schůzi do Divadla Karla Pippicha. A tak sem rybáři skutečně v hojném počtu dorazili, protože divadlo praskalo doslova ve švech. Byl jsem tam tenkrát také - jako rybář i novinář.

Ke zděšení všech se jim ale na pódiu představil úplně jiný výbor, než jaký si chrudimští rybáři zvolili. (Fotografii jeho členů lze stále ještě dohledat v Okresním státním archivu v Chrudimi.) A po těch letech musím uznat, že to byla tenkrát mela. Zatímco v zákulisí divadla dirigovali schůzi zástupci krajského svazu, v hledišti to vřelo. Takřka nikdo z místních rybářů nechtěl dosazený výbor uznat a na jeho hlavy padala i ta nejhrubší slova. Znovu se tak prokázala síla chrudimského spolku, který v drtivé většině ze schůze znechuceně odešel. Na druhé straně dosáhli však krajští funkcionáři svého - položili totiž v divadle s několika jedinci základy nové organizace, kterou potřebovali k tomu, aby na ni mohli převést revíry, které chrudimští rybáři požadovali vrátit. Z účelově svolané schůze vznikla tedy účelově založená organizace MO ČRS Chrudim 1. Co na tom, že ji na začátku tvořilo jen pár lidí. Početní stav byl totiž narychlo doplněn také o rybáře z Pardubic, Lázní Bohdaneč, Prahy i odjinud, aby se dal zdůvodnit převod tradičních chrudimských revírů na tuto organizaci s patřičným počtem členů.

Od té doby jsou chrudimští rybáři, kterých je ve srovnání s druhou organizací naprostá většina a které svaz záměrně přejmenoval na MO ČRS Chrudim 2, v podstatě v exilu, protože nemohou na svých revírech hospodařit. Museli si zkrátka nalézt nové a dívat se, jak se jejich dřívější vody mění v revíry, na nichž dnes nepotkáte živáčka natož nějakou bernou rybu. Občas se proto alespoň snažili vypomoci vlastní osádkou ryb třeba v náhonu pod nemocnicí, aby si zejména ti starší členové mohli v Chrudimi zachytat. A co na to původně dosazené vedení "jedničky"? To se spíše než o řádné hospodaření staralo více o vlastní kapsy a organizaci vytunelovalo. Bylo obviněno ze zpronevěry víc než pěti milionů korun. Za normálních okolností by to každou organizaci položilo a byla by rozpuštěna. Jenže tady se stále ještě hraje o uvedené revíry, a tak musí MO ČRS Chrudim 1 dál fungovat, protože jde o zájem "shora".

Proto se ptám. Má cenu z peněz města takto uměle vytvořenou a v minulosti vytunelovanou organizaci, která oficiálně sídlí v Lánech na Heřmanoměstecku, nějak dotovat? Potřebuje ji k něčemu město, když má vlastní víc než 130 let fungující rybářský spolek? To nechám na posouzení každého z vás. Nikdo mne nejspíš nebude podezírat z toho, že nějak straním chrudimské radnici, avšak tady ji musím pochválit. Rozhodla citlivě s ohledem na tradici a odvedené služby chrudimských rybářů, kterým věnovala dotaci na konání rybářských závodů školní mládeže v Markovicích, na provádění školení k získání rybářského oprávnění a na další výchovu chrudimských dětí. Proto mi přijdou Kořánova nařčení nepatřičná a chtěl bych mu proto doporučit, aby se přestal trefovat do našeho místostarosty a raději hledal peníze u těch, kteří pomohli vcelku zbytečnému spolku bez historie a zásluh na svět a prodlužují jeho agónii. Naše město ho opravdu k ničemu nepotřebuje. Už proto, že svoje rybáře dávno má a ti sídlí odjakživa U Valchy.

V případě současného ředitele Technických služeb Chrudim Zdeňka Koláře si nešlo nevšimnout souvislostí, které pozvolna spěly k jeho rozhodnutí podstoupit protialkoholní léčbu. Takových signálů jsmě měli v redakci několik a veřejnost se o jeho problému s alkoholem měla poprvé možnost dozvědět na začátku loňského roku, kdy spáchal v opilosti těžkou dopravní nehodu před Vlčnovem, za kterou ho projednával zdejší okresní soud.

Nešlo si také nevšimnout otevřeného dopisu Chrudimačky Ivany Palečkové, která měla se Zdeňkem Kolářem osobní zkušenost a která naprosto věcně a bez emocí konstatovala, že se ředitel Technických služeb rozhodl správně, když nastoupil léčení, protože ho, jak uvedla, "doběhlo něco, s čím se těžko žije". Pozastavila se však nad tím, že mu to dříve v práci procházelo a prochází i nyní, zatímco jinde a v případě "obyčejných smrtelníků" by jim za něco podobného hrozil nekompromisní okamžitý vyhazov. Vzhledem k tomu, že Zdeněk Kolář v podstatě reprezentuje ve své funkci i město, se nedá než s Ivanou Palečkovou souhlasit. Stejně tak musím souhlasit, že si tím vedení města nabíhá na smeč občanů, kteří jím kvůli tomu mohou ve stále větším počtu začít pohrdat.

Nechci tady Zdeňka Koláře nijak pranýřovat, protože bojovat s démonem alkoholu není žádná legrace. Trpí tím nejen on, ale určitě i jeho rodina a okolí, v konečném důsledku pak samotné město, které muselo pod vlivem těchto událostí v Technických službách Chrudim začít improvizovat. Musím však ocenit to, že se Zdeněk Kolář zachoval za této situace jako chlap, který se postavil k problému čelem, protože se chce své závislosti na alkoholu zbavit a jako člověk napravit. Léčba to jistě není a nebude krátkodobá. Město udává, že bude desetitýdenní. Leckdy při ní hrozí i recidiva. Popřejme proto Zdeňku Kolářovi, ať se s ní vypořádá s úspěchem. A co popřát radnici? Především hodně pádných argumentů k tomu, proč si takového člověka dál držet v zodpovědné vysoké funkci, a to i za cenu možné ztráty vlastní prestiže. Rád bych totiž věřil tomu, že uvažuje koncepčně v zájmu nás všech a nikoli jen v zájmu jedince. Tak pádné argumenty z odpovědných úst bohužel ale ještě nezazněly.

Když se někdo zabije, přijde náprava zpravidla velmi rychle. To je i případ Čáslavské ulice, kde v pondělí časně ráno bourala na nečekaně kluzké vozovce mladá řidička vozidla Ford Focus. A co se tu vlastně stalo? Několik dní po sobě zde vytékalo na frekventovanou silnici poměrně velké množství vody, na které den co den upozorňovali městskou policii projíždějící řidiči. Vyplývá to ze svodek strážníků. Jenže náprava ze strany Vodárenské společnosti (VS) Chrudim, která to měla na starost, dlouho nepřicházela. Údajně proto, že nebylo možné závadu, která se projevovala pouze v noci, objevit.

Inu, stát se to může. Zvláště, když těmito místy nevede žádný vodovodní řad a voda sem měla prosakovat odjinud ze vzdálenějšího místa. A tak byl údajně problém po celou dobu městem "monitorován". Jenže, jak se ukázalo v osudné pondělí ráno, byl tento monitoring k ničemu. Přišel ranní mrazík a proměnil zhruba stometrový úsek Čáslavské ulice v jedno velké nebezpečné kluziště, na které málem doplatila svým zdravím a životem mladá řidička fordu se svou spolujezdkyní. Musela totiž zareagovat na vzniklou situaci na silnici, kdy před ní dostal údajně smyk motocyklista a ona musela rychle šlápnout na brzdu. "Opřela" nakonec svoje auto bokem o sloup veřejného osvětlení a prožila přitom jistě chvíle hrůzy a bezmoci, s jakým výsledkem nehoda skončí. Naštěstí to odneslo jen její auto.

Zarážející jsou na tom hned dvě věci - proč se tu po celou dobu výskytu závady a možného nebezpečí na silnici neobjevily výstražné značky a občané před ním nebyli dostatečně varováni například prostřednictvím městského webu, a proč se po této nehodě podařilo závadu odstranit už po několika hodinách, když to předtím víc než týden nešlo. Z toho všeho je patrné, že "někdo odpovědný", ať už z města nebo z uvedené společnosti, celou situaci hrubě podcenil a neučinil nezbytné kroky k tomu, aby podobným haváriím, jaká se stala v pondělí na silnici v Čáslavské ulici, předešel. Snad i proto jsme se stali svědky u nás vcelku běžné tragikomické situace, kdy se tu značky alibisticky objevily hned po této nehodě. Sice se při ní nikdo nezabil, jak je ale vidno, nebyl zabit ani šlendrián, s jakým se k podobným událostem přistupuje a na který v minulosti doplatilo svým životem už hodně lidí. Dokud se s ním však nevypořádáme jednou pro vždy, můžeme na něj doplatit někdy v budoucnu i my všichni. Už proto by měl někdo tuto záležitost řádně prošetřit a vyvodit z ní důsledky stylem "padni, komu padni", jinak se z tohoto bludného kruhu nikdy nevymotáme.

Mediální obraz chrudimské radnice není v posledních dnech právě nejrůžovější a člověk musí chtě nechtě pochybovat, zda například městský web slouží opravdu nám všem anebo jen úzké skupině lidí, přestože občané financují ze svých kapes provoz celého městského úřadu. Všechno začalo dobře utajenou návštěvou Hospodářského výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na stavbě obchvatu. Nebýt médií, nebyla by o něm nikde ani zmínka. A to nejspíš jen proto, že byla iniciátorem této poměrně významné události část radniční opozice, která chtěla stavbě pomoci. A nepomohlo ani to, že se za město této akce zúčastnila osoba nejpovolanější - první místostarosta Trávníček, který se výstavbě obchvatu takřka každodenně věnuje. Zkrátka to vypadá, že ani on nemá sílu se mediálně na městském webu prosadit a že tu jsou "vyvolenější", kterým je tento prostor vyhrazen.

Ostatně jen několik dní na to si na něco podobného stěžovali zastupitelé ANO 2011, kterým hnula žlučí prezentace uctění památky prezidenta T. G. Masaryka. Ta nejenže byla ze strany města pojata tak, jako by ji zhotovil naprostý amatér a začátečník, ale především přehlížela, opět až na dva vyvolené, všechny, kteří se přišli památce prezidenta osvoboditele poklonit. Nemohu si pomoci, ale z mého pohledu sklouzla tato pieta na úroveň oslavy rudoarmějců, které se musela většina tohoto města pravidelně na stejném místě zúčastnit a naslouchat prázdným slovům těch, kteří se považovali za vyvolené vést tento národ a dělnickou třídu k zářnějším zítřkům. Jak to nakonec dopadlo, většina z nás ví, protože se k těmto vyvoleným všichni obrátili zády a lidé je přestali brát vážně. A to si T. G. Masaryk jistě nezaslouží, neboť to byl ve srovnání s nimi opravdový formát a nadčasový politik.

No, a neuběhl ani týden a mediální obraz radnice utržil další citelnou ránu, která z mého pohledu otřásla důvěryhodností městského úřadu nejvíce. Stalo se tak poté, co starosta nechal hlasovat o tom, zda může zástupce chrudimských Pirátů a občan města natáčet průběh veřejné schůze městského zastupitelstva, a v rozporu s výsledkem hlasování pak nařídil, aby si dotyčný svoje nahrávací zařízení "sbalil" a přestal natáčet. Ufff, na tohle téma vedení radnice diskutuje nekonečné měsíce, možná i roky, a do této schůze o něm stále nemělo jasno, přestože si vydržuje tiskový odbor a právníky, kteří, ač byli zasedání také přítomni, ani jeden proti neoprávněnému zákazu nezasáhli. A tak, kdo na schůzi byl, mohl být svědkem toho, jak zástupce města jednal ve smyslu: "Já jsem tady zákon!" a nedbal vyšších právních norem této země ani Listiny základních práv a svobod. Zda byl opilý mocí nebo jen prostě jako každý druhý člověk zazmatkoval, se už teď můžeme jen dohadovat, každopádně špetka pochybnosti vždycky ulpí a starostovi dá nyní hodně práce, aby se v budoucnu tohoto stigma zbavil.

Co říct závěrem? Město by mělo na svém mediálním obrazu více zapracovat, aby nešlo od porážky k porážce jako v posledních týdnech. Nepomohou však jen kvalitnější videa a hezčí obrázky jako spíše opravdové naplnění předvolebního hesla o "otevřenosti radnice". Jinak si my, občané, budeme dál o svých komunálních politicích myslet, že je to jen parta strýců, která nechce, aby jí bylo vidět do karet a dělá si za naše peníze vlastní promo kampaň po celé volební období. Tohle všechno mají ale politici možnost změnit, pokud najdou odvahu jednat s námi upřímně a investují společné peníze ve prospěch nás všech, nikoli jen v zájmu úzké skupiny.

Ani jsem netušil, jaký poprask způsobí a kolik čtenářů zaujme nevinný článek z víkendové služby městských strážníků pod názvem "Sobotní smršť pětadvaceti parkovaček na Tyršově náměstí". Byl v podstatě o tom, že se sem museli strážníci vypravit během soboty celkem třikrát a rozdat zde pětadvaceti řidičům předvolání k projednání dopravního přestupku kvůli špatnému parkování. Článek současně zaznamenal naštvanost místních obyvatel, kterým to vadí. A naštvaní jistě nebyli jen oni, ale i řidiči a koneckonců i samotní strážníci.

Kdo za to může? Obyvatelé domů na Tyršově náměstí? Nebo strážníci? Ti zcela určitě ne. Tak neukáznění řidiči? Ano i ne. Každý víkend je totiž sportovní hala na Tyršáku narvaná k prasknutí. Mimo jiné se tu odehrávají četné žákovské turnaje v kopané a sjíždějící se sem rodiče s dětmi nejen z Chrudimi, ale prakticky z celé republiky. A ejhle, po příjezdu na místo najednou zjistí, že nemají kde zaparkovat. A jelikož je Moravova zahrada plná až k prasknutí, před halou jakbysmet, a někdy jde takovým rodičům doslova o minuty, aby dostali svoje dítě včas na hřiště, tak zaparkují v časové tísni tam, kde je právě volno. Tedy i na zeleni nebo v jiném zákazu. A z toho pramení emoce místních obyvatel, kteří tím trpí a přirozeně i strážníci, kteří musí tuto neuspokojivou situaci bez uspokojivého efektu do nekonečna řešit.

Dovolím si v této souvislosti zmínit přichystaný projekt budoucí rekonstrukce sportovní haly, který má chrudimská radnice připravený v šuplíku k realizaci. Opomeňme, že projekt za 112 milionů původně zapomněl na prostory pro ping-pong, co je ale ještě horší, naprosto nebere v úvahu potřeby tohoto sportovního zařízení a nedisponuje žádnými parkovacími místy navíc, které třeba bývalý městský architekt Thér navrhoval zřídit pod otevřeným asfaltovým hřištěm za halou. Leč šetřilo se a tak z parkování nebude v budoucnu nic. A kdo na to doplatí? No přeci všichni návštěvníci haly, kteří sem přijedou autem, obyvatelé okolních domů i strážníci. Rodiče s dětmi budou dál spílat městu, že nemají kde zaparkovat, místní občané se budou rozčilovat nad tím, že jim lidé odjinud parkují na "jejich" místech, na trávníku, před vjezdy do jejich domů a budou co chvíli zahlcovat svými stížnostmi tísňovou linku, aby sem strážníci přijeli okamžitě zjednat pořádek. Takové "dědictví" leží totiž momentálně v šuplíku a pokud se začne jednou v této podobě realizovat, zakonzervuje neuspokojivý stav s parkováním na Tyršově náměstí a v okolí na celá další desetiletí.

Starosta Řezníček údajně veřejně prohlašuje, že jsou Chrudimské noviny žumpa. Naposledy tak měl učinit před zastupiteli při jednom z pondělních setkání na radnici, které si na něm nedávno "vydupal" zastupitel Herbst. Je to jeho slovo do pranice, za které ostatně nese i odpovědnost a s nímž se naše redakce neztotožňuje. Ta nedělá totiž nic jiného, než že popisuje věci, které se dějí, bez obalu, který občas posloužil jako kouřová clona, aby zakryl některé nedostatky v práci chrudimské radnice. Rozhodně tedy nic trestuhodného. Naopak bych řekl, že Chrudimské noviny vracejí stav některých věcí do normálu a pomáhají radnici objevovat nedostatky tam, kde je nevidí anebo na ně nedohlédne. Že je přitom také více vidět pod prsty komunálním politikům, netřeba vyprávět stejně jako o tom, že s některými politiky kvůli tomu hýbou občas emoce.

Inu, poměry se mění a ledy tají. A nejen proto, že přichází jaro, ale proto, že si lidé začínají stále více uvědomovat, že zmíněné nedostatky mohou negativně ovlivňovat jejich životy, když nemají dostatečnou kontrolu nad těmi, které na nějaký čas pověřili spravováním společného majetku. Proto si nemyslím, že tvoříme žumpu, ale leckdy pereme "špinavé prádlo", které nemělo přijít lidem na oči. A v tom je zásadní rozdíl a důvod, proč to některé politiky míchne a odmítají s námi komunikovat, přestože jim litera zákona říká něco zcela jiného. Proto jsem rád, že si to uvědomil místostarosta Tejkl a nechal takřka po roce obnovit komunikaci mezi Chrudimskými novinami a městskými strážníky, kterým teď velí. Ano, neměli jsme přístup k informacím z činnosti Městské policie Chrudim od loňského dubna! A nikdo prý neví, kdo to přikázal. Neumím si v této souvislosti vůbec představit, že by něco takového prošlo v jiném větším městě, kde by se někdo z politiků nebo úředníků rozhodl takto "trestat" nepohodlná média. Asi už by musel pod tíhou okolností dávno rezignovat.

Nicméně náprava přišla. Jestli včas nebo pozdě, nechám na úsudku každého čtenáře. To ale nebyla jediná vlaštovka, zvěstující zlepšení v komunikaci s veřejností. Ani ne do týdne zareagovala totiž radnice na článek v Chrudimských novinách, který upozorňoval na to, že městský web neinformuje občany o programu starosty a neuvolněných místostarostů, jak je zvykem jinde. A přitom stačilo jen pár dní, aby vše začalo fungovat. Město nás zatím sice informuje pouze o programech starosty Řezníčka a prvního místostarosty Trávníčka a o ostatních místostarostech Čechlovském a Tejklovi s Málkem dál mlčí, ale i tak bychom měli trvat na tom, že chceme vědět, co pro město vlastně dělají. Také rozpis práce vedení města by mohl být o něco konkrétnější. A přestože má zmíněné zlepšení ještě nějaké "mouchy", je zřejmé, že je tlak médií v tomto případě efektivní i bez ohledu na to, že to stále ještě někdo považuje za žumpu. Důležité je, že z toho profituje občan.

Při čtení zprávy o tom, že Česká spořitelna uzavřela svoji letitou pobočku v Hrochově Týnci, se mi vybavil nedávný obrázek, který jsem si udělal na tento peněžní ústav v Chrudimi. Vstoupil jsem po čase do velkoryse pojaté budovy na Palackého třídě a nestačil se divit, že zeje prázdnotou. Vytiskl jsem si tedy u vchodu pořadní lístek a dlouhé minuty čekal. Nic se totiž nedělo a také za přepážkami bylo vesměs pusto a prázdno. Moderní objekt připomínal spíše místo duchů, než kdysi čilé a frekventované místo častých peněžních transakcí. Za pár minut vstoupil do budovy také zdejší správce bytů, pan Řešátko a čekal spolu se mnou, až na něho přijde řada. Po chvíli to nevydržel, obrátil se ke mně a narušil hrobové ticho slovy: "Kde jsou ty časy, kdy tu stály fronty lidí." A krátce zavzpomínal na hlasitý šrumec, který zde touhle dobou pokaždé byl. Jenže teď tu není. Proč?

Doba se změnila. Moderní technologie umožnily lidem obsluhovat svoje účty z tepla svých domovů a nepotřebují už tolik bankovní úředníky za přepážkami, trh současně zaplavily banky, které nabízejí spravování účtů bez poplatků, zatímco Česká spořitelna ohlásila před pár týdny jejich další zdražení. A to musí leckoho odradit. Nač totiž platit za něco, co jinde nabízejí zdarma? Přiznám se proto, že současné politice České spořitelny nerozumím. Její mateřská Erste bank v Rakousku ji před lety v Česku zprivatizovala s tím, že bude i nadále největším správcem účtů drobných střadatelů v zemi, přitom se ale chová naprosto opačně, protože běžné občany výší svých poplatků odrazuje, než aby je dál motivovala k zachování věrnosti. Proto je na pobočkách České spořitelny "ticho po pěšině", dochází k jejich zavírání a postupnému propouštění zaměstnanců.

Nedivil bych se proto, kdyby obdobně dopadl i chrudimský "palác" spořitelny přilepený na Husův sbor. Pokud totiž management banky nezmění strategii vůči lidem a nezareaguje na současné trendy v peněžnictví, pak jistě ztratí pozici peněžního ústavu s největším počtem klientů v zemi a stane se jen jedním z mnoha, kterému postačí mnohem skromnější prostory, než na jaké jsme zvyklí v Chrudimi. Sám za sebe mohu říci, že mám u České spořitelny účet už asi třicet let a nikdy mne ani na chvíli nenapadlo, že bych změnil prostředí. Těch důvodů, proč zůstat, je však stále méně a takhle přemýšlí i mnozí ostatní. I proto je teď možná zavřeno v Hrochově Týnci a prázdno v Chrudimi.

Místostarosta Málek nemá holuby rád. Je to patrné z toho, že vždy, když se vrátí pracovat na chrudimskou radnici, udělá z holubů jedno ze svých nosných témat. Tentokrát ale nepřichází s receptem, že by nechal přemnožené ptáky postřílet, jak radil v minulosti, nýbrž nabádá svatebčany, aby nerozhazovali po Resselově náměstí rýži, která zalézá mezi dlažbu a jako na potvoru prý divokým holubům chutná. Na tom ale není nic divného, protože uvařená rýže chutná určitě i jiným ptákům :-). Nemohu se však ubránit dojmu, že co volební období, to vždy jiná verze, proč se holubi v centru města přemnožili, a jiná "moudra", jak s nimi zatočit.

A proč se u nás holubům vlastně líbí? Protože tu mají vše, co k životu potřebují. V okolí města mají totiž bezpočet příležitostí, jak si zaplnit žaludky čerstvou potravou z polí a do centra si už letí jen pro vybrané lahůdky, které jim tu zanechá člověk. Co je však důležitější, že mají tento pestrý jídelníček také čím zapít. Městem totiž protéká řeka Chrudimka a na Resselově náměstí čeká na holuby plná kašna vody. Nemají tedy sebemenší důvod se z centra někam stěhovat, zvláště když tu naleznou i vhodná přístřeší. Obávám se proto, že syrová neuvařená rýže tvrdá jako kámen nebude tím hlavním táhlem pro holuby jako spíše záminka být zase po čase znovu vidět v novinách v lepším světle, než je zrada politických partnerů. A kdo poslouží jako zástěrka? No přeci chudáci holubi!