Úterní prezentace a obhajoba místní agendy 21, respektive projektu Zdravého města mě příliš nelákala. Už jen samotný čas, kdy se mělo uvedené setkání ve velkém sále Muzea konat, byl podivný. Kdo ze zaměstnaných Chrudimáků může přijít na tlachání o úspěších radnice v jednu hodinu po poledni? Evidentně skoro nikdo, proto byl také sál poloprázdný a městští úředníci hravě přečíslili zúčastněné občany. A nebyl to koneckonců i záměr?

Starosta Petr Řezníček sice na začátku tvrdil, že se nebrání spravedlivé kritice, ale všichni dobře víme, jak město na libovolnou kritiku reaguje. Příkladem jsou naše noviny, které nejsou servilní a píší tak, jak vidí Chrudim čtenáři, tedy vy. A to je pohled nezřídka kritický. Za dobu existence Chrudimských novin jsme se dostali až do fáze, kdy na přímý dotaz položený redakcí reagují pouze jednotliví úředníci, nebo politici. Ano, přátelé, tak se oplácí ona kritika, která by neměla být proti srsti nikomu. Je-li oprávněná a věcná, vede k zamyšlení. Není-li věcných námitek, poskytuje redakce dotčeným prostor k vyjádření v rubrice „Z redakční pošty“. Jenže to by tiskové oddělení muselo být tiskové.

Ale zpět k Muzeu. Dlouhá série slajdů z projektoru a nekonečný proud slov člověka na místě uspával. A to jsem, prosím, před výstupem do sálu vypil mathé! Začínal jsem chápat, proč kritici poukazují na imaginární cíle této podivné agendy, proč hodnotící komise tvoří vlastně jen „chlapci a dívky od fochu“, aneb vrána vráně oči nevyklove, a proč je nutné zredukovat počet úředníků a bující byrokracii.

Většinu zmiňovaných „problémů“, které tak usilovně řeší zástupy pojídačů našich daní, totiž spolehlivě zvládne občan - firma, sám. Bez asistence všemocné administrativy a ručiček úředníka. On totiž na místech, která jsou revitalizována, upravována a stavěna, žije. Často dlouhá léta a zná situaci. Skutečně stačí přizvat ho párkrát za rok k diskuzi, na níž stejně nemá šanci dorazit? A když dorazí, ztrácí se v úřednickém žargonu a záplavě slov. Nebylo by lepší tlačit na prosazení spravedlivé mzdy, nízkých daní, aby za ušetřené peníze mohl osázet zelený pruh před domem tulipány, vyčistit mlýnský náhon a posekat trávu?

Ano, radnice sbírá ceny po celém světě a je na ně náležitě pyšná. Nemá cenu omílat, že tyto výlety se opět konají za naše peníze. Každý to ví. Ptám se ale sám sebe, co je důležitější? Zda cena z rukou šejků, kteří v Chrudimi nikdy nebyli a dá se jim k dispozici vhodně upravené video a materiály, nebo uznání a aktivní účast samotných Chrudimáků? Já už na tuto otázku odpověď mám, co vy?

Oslavy 150. výročí Gymnázia Josefa Ressela byly bezesporu akcí číslo jedna uplynulého víkendu. Bezpočet bývalých i současných absolventů této střední školy zaplnil především v sobotu mnohé z chrudimských hospůdek a restaurací. Po letech se tak setkali dávní přátelé a často též kantoři.

Ze slibovaných známých absolventů dorazil nakonec do budovy gymnázia v sobotu ráno jen Martin Dejdar. Společně s lokálními i krajskými politiky dostal na chvilku slovo před zaplněným sálem, jenž je po letech opět chloubou chrudimského gymplu. Ředitelka Klára Jelinková má být právem na co hrda.

Dejdar přítomné pobavil několika vzpomínkami na tolerantní kantory, kteří budoucího televizního i filmového herce a baviče nechávali s odřenýma ušima doslova prolézat všemi ročníky - bylo jim totiž jasné, že u tohoto mladíka vědecká kariéra nepřichází v úvahu. Radost z vtipného společníka však Martin Dejdar zkazil podle některých až příliš okázalým vystupováním. Při přesunu po městě totiž používal evidentně drahý sportovní vůz, jehož motor vždy náležitě protočil. Jako by snad ostatním dával najevo, že on je ten úspěšný a movitý pražský herec, zatímco ostatní - často učitelé, lékaři, právníci a vědecké kapacity, jsou jen obyčejní, malí čeští lidé.

Mnoho radosti udělala bývalým studentům akademie v Divadle Karla Pippicha. Humorné scénky ze života současných gymnazistů totiž ukázaly, že život studentů za komunistického režimu a dnes se zas až tak neliší. Sobotní večer patřil už zmiňovaným setkáním nad skleničkou vína a vzpomínáním na doby, kdy čas utíkal tak nějak pomaleji. Mnozí absolventi se proto navraceli do svých domovů až s ránem, plni dojmů.

[[gal:5237]]

Když jsem viděl nekonečnou diskuzi čtenářů k článku na téma nově se rodícího "kruháku" U Guláška, nedalo mi to a vypravil jsem se autem v pondělí ráno během dopravní špičky přesvědčit, nakolik jsou zvěsti o tom, že nový kruhový objezd blokuje plynulý průjezd tímto frekventovaným místem, pravdivé. Bohužel, poté, co zde spadly závory kvůli projíždějícímu vlaku ve směru od chrudimského nádraží, zůstal jsem zde spolu s dalšími motoristy "viset" dlouhé minuty, křižovatka se ucpala ze všech tří stran a na město přišla ona pověstná "ranní zácpa".

[[img:chrn_fullwidth:5220:Křižovatce U Guláška scházejí evidentně po stranách tzv. bypassy, jež by umožňovaly například plynulou jízdu ve směru od nemocnice do centra města. Nový "kruhák" tak vytváří chvílemi opravdový špunt, který paralyzuje dopravu ve městě, protože se jím nedá projet.  Foto: Chrudimské noviny]]

Jen co se závory zvedly, stihl jsem díky tomu, že už jsem stál přímo v křižovatce, projet, ale ostatní tolik štěstí neměli. Za chvíli byly totiž závory zase dole a situace se opakovala, jen kolony aut byly o poznání delší než předtím. Z jedné strany stála vozidla skoro až k prodejně Tesco, ve směru do centra pomalu až k železářství Baťa za zatáčkou a na Slatiňany se táhla nekonečná fronta až k odbočce na Píšťovy, že kvůli tomu nemohli řidiči vyjet od benzinky po levé straně, protože je souvislá kolona odsud nepustila. Nechtěl bych proto být v kůži toho, kdo má dopravu ve městě na starost, neboť taková situace je zde dlouhodobě neúnosná a lidé si ji určitě nenechají dlouho líbit. Je to patrné už z prvních reakcí motoristů, kteří když uvíznou před křižovatkou při jízdě od nemocnice, obracejí někteří z nich netrpělivě svoje auta a snaží si urychlit cestu do města po komunikaci v sídlišti U Stadionu a dál ulicí Na Ostrově. Smutně vyhlížející cestující ve stojícím autobusu MHD pak mohou těmto manévrům na silnici už jen nečinně přihlížet.

[[img:chrn_fullwidth:5218:Propustnost kruhového objezdu způsobuje v dopravní špičce kolony aut od závor podél kasáren až k Píšťovům.  Foto: Chrudimské noviny]]

Přiznám se bez mučení, že jsem byl z této situace velmi rozpačitý, protože vím, že ani předchozí řešení zdejší křižovatky nebylo ideální. Nelze si však nevšimnout uprostřed nově vznikajícího "kruháku" doslova monstrózního prostoru, který přijde osázet zelení na úkor životaschopnosti křižovatky. Právě tohle místo mohlo být beze zbytku využito pro tzv. bypassy, jež by propustnost křižovatky zrychlily, anebo pro dvoupruhý kruhový objezd se stejným efektem. Namísto toho vzniká v blízkosti závor pomalý "kruhák" s další bezúčelnou zelenou plochou, o kterou se bude muset město starat a platit její údržbu. V tom horším případě ji ještě "ozdobí" kýčovitými květináči. Tak si to prý ale ŘSD podle jednoho z diskutujících v našich novinách přálo a odmítalo jiné návrhy města na podobu křižovatky údajně pod pohrůžkou, že jinak U Guláška vůbec stavět nebude. Inu, pokud je to pravda, trochu zvláštní až vyděračský přístup této státní organizace.

[[img:chrn_fullwidth:5217:Pro mnohé motoristy znamená nová křižovatka z tohoto směru na dlouhé minuty "stopku", kterou nelze nikudy objet. Vrásky na čele to může přidělávat zejména osádkám vozidel integrovaného záchranného systému.  Foto: Chrudimské noviny]]

Křižovatce U Guláška by rovněž významně prospělo zkrácení čekací doby na vlaky přijíždějící z chrudimského nádraží. Závory jsou totiž v tomto směru spuštěny podstatně déle než z opačného směru od Slatiňan a každá minuta zdvižených závor navíc by znamenala daleko větší propustnost křižovatky, kratší kolony aut a méně nervozity mezi motoristy. A to by přeci za vyjednávání s Českými dráhami (ČD) stálo, co říkáte? Zvláště, když sem bude jednou svedena první etapa silničního obchvatu města, kterému budou stát v cestě závory. Bude tedy na radnici, nakolik si dokáže s ČD a ŘSD poradit, pokud se ovšem zase nedozvíme, že už je na všechno stejně pozdě.

Můj postřeh bude tentokrát krátký. Zajímalo by mě totiž, kdo řídí a vyhodnocuje bezpečnostní koncepci města, pod kterou mimo jiné spadá městský kamerový systém, a zda má město vůbec představu, jakou cestou se chce v této problematice do budoucna dál ubírat. Přijde mi totiž nelogické, že už takřka tři roky nefunguje na střeše bytového domu v Havlíčkově ulici jedna z kamer, která snímá (nebo lépe řečeno snímala) prostor kolem nákupního střediska Kateřina (Borzna), křižovatku ulic Havlíčkova a Palackého, kostel sv. Kateřiny nebo zdejší parkoviště, tedy místa, která patří ve městě k absolutně nejfrekventovanějším a je zde tudíž předpoklad, že tu bude docházet k mimořádným událostem daleko častěji než jinde. Na druhé straně se přitom radnice nezapomněla nedávno pochlubit, že pořídila za společné peníze v pořadí už pětadvacátou kameru, kterou tentokrát nechala nainstalovat pro úzkou skupinu sportovců ve skateparku vedle zimního stadionu. Sportovci mi jistě prominou, ale je to zhruba tak stejné, jako kdybyste si nechali zabezpečit dům, ale kamerou snímali jen psí boudu.

Nemohu se tedy v daném případě zbavit dojmu, že jde ze strany města o nekoncepční průšvih, když neumí takřka v nejexponovanější lokalitě ochránit majetek svých občanů s pomocí kamery, protože ji nedokáže za celé tři roky zprovoznit. Vychází mi z toho jediné - buď vedení radnice šetří na nepravém místě a rozhazuje tam, kde to není právě akutní, protože jsou spokojení sportovci oddanými voliči určitých komunálních politiků v městské radě, anebo je bezpečnostní situace města řízena nahodile bez jakékoliv uvážlivé koncepce lidmi, kteří nejsou v dané oblasti odborníky. Nedovedu si totiž představit, že by Městská policie v Chrudimi chybějící kameru po vedení města neurgovala, když je dokáže 24 hodin denně informovat o stavu místa, které patří ve městě k tranzitním. Z tohoto případu je víc než zjevné, že se chrudimská komunální politika stále řídí více osobními zájmy jednotlivců než prospěchem nás všech a že je nekoncepční takřka ve všech oblastech, tedy i pokud jde o oblast bezpečnosti ve městě.

"Hoďte granát, ona vždycky nějaká krev vystříkne." Zhruba takovou taktikou se řídí už hezkých pár let městský zastupitel Roman Málek (Koalice pro Chrudim) v chrudimské politice a dá se říct, že mu dlouhodobě vychází. Jak jinak si vysvětlit, že jsou jeho "výkřiky" často medializovány, což v důsledku vytváří dojem, že je Málek aktivní. Nutné je se ale ptát, co tato aktivita našemu městu přináší. Podle mne až na humbuk, o který Málkovi jde a který rozděluje zdejší politiky, vůbec nic. A hned vysvětlím, proč jsem o tom přesvědčen.

Roman Málek se pohybuje v komunální politice už druhé volební období. Než do ní vstoupil, provázela ho pověst panice, z kterého si s oblibou utahoval bulvární tisk. Nikoho tehdy ani nezarazilo, že to vlastně Málek na sebe všechno "vyzvonil" sám a že se tak v podstatě začala rodit v jeho hlavě "tak trochu jiná politika". Ano, musím uznat, že na svou dobu byla opravdu jiná, ale momentálně začíná být už průhledná, jen to ještě někteří neprohlédli a dávají prostor jeho pseudokauzám, které vytahuje jak králíky z klobouku.

Nejsmutnějším na tom všem je, že se do role "okopávače kotníků" situoval za každé situace, a to ať už byl s někým v koalici, nebo byl vykázán do opozice. Jeho teatrálnost je tak pro mnohé varovným signálem, že jde v místní politice o nevyzpytatelného partnera, který dokáže nafouknout neuvěřitelné banality do obřích rozměrů. A přesně tohle je Málkův marketing - být co nejvíce na očích bez ohledu na to, jaký přínos to pro město má. Stačí v této souvislosti připomenout několik "kauz", s kterými předstoupil před veřejnost a po nichž zůstala vždy jen pachuť škodolibosti tohoto vykutáleného chrudimského Kacafírka.

Nejčastějším terčem Romana Málka je starosta Petr Řezníček, o kterém zastupitel hovoří na sociálních sítích jako o mstiteli a autorovi mnoha "šmejček". Jenže Řezníček, který zasluhuje podrobnější analýzu, není sám, do koho se Málek trefuje. V poslední předvolební kampani přešel městský zastupitel dokonce do otevřených obvinění, když inzeroval podvody uvnitř chrudimské radnice při realizaci městských zakázek, aniž to kdy mohl dokázat, ale svůj účel to splnilo, protože trocha bláta přeci jen na osočených lidech ulpělo a ve volbách je to nesmírně poškodilo, jelikož se v den konání voleb, kdy inzerát vyšel, nemohli proti nařčením už nijak bránit.

Naposledy paradoxně Málek zamířil na Babišovo hnutí ANO 2011, za které kandiduje jeho spojenec v chrudimském zastupitelstvu David Kasal, když hřímal na schůzi svých kolegů o podezřele nízkém pronájmu Divadla Karla Pippicha na údajně předvolební akci ve prospěch Babišova hnutí. Ano, slovo "údajně" je snad nejpoužívanějším výrazem v Málkově slovníku. A tak když se z "politické akce" nakonec vyklubala naučná beseda pro školní mládež na téma priorit v osobním životě po ukončení školy, "prozřel" alespoň oblastní manažer ANO 2011 Jiří Pochobradský, který Málkovi odepsal: "Vaříte z vody." Málek na to odpověděl jako vždy po svém, když za celým sporem nechal otevřený konec poznámkou, že se klidně vsadí, že došlo v tomto případě k nespecifikovanému porušení nějaké městské vyhlášky. Dovolím si proto tvrdit, že Málek opět přestřelil, ale co - důležité přeci pro něj je, že krev stříká. A já jen za sebe dodávám, že mě už nebaví se v ní stále dokola brodit...

Byl jsem v sobotu pozván na střeleckou soutěž, kterou pořádali záložáci ze 121. pěší roty a firma SOG Defence. „Zelený mozky,“ řekne si mnohý vojnou poznamenaný i nepoznamenaný čtenář. Soutěžilo se v střelbě „pumpou“, což je brokovnice známá z amerických filmů s legendárním nabíjením, ve střelbě z českého škorpiona Evo a v hodu gumovým granátem na cíl. Abych byl přesný, sám jsem nesoutěžil. Byl jsem pozván především proto, abych pánům záložákům zpestřil den něčím, co mě zajímá a čemu se věnuji. Představil jsem jim totiž některé se svých perkusních zbraní.

Byl to hezký den plný slunce a přátelského hecování. Soutěže se totiž zúčastnili i borci z Finska, jejichž střelecké umění je opravdu nevšední. Přestože anglicky rozuměl a též i do češtiny tlumočil jen můj kamarád Václav, domluvili se mezi sebou vojáci často i beze slov. Stačí trocha dobré vůle.

[[img:chrn_fullwidth:5172:Václav pálí na asfaltového holuba.  Foto: Chrudimské noviny]]

Na střelnici jsem potkal spoustu zajímavých lidí a z nich asi nejzajímavější byl senior, který kdysi dávno odešel do jižní Afriky, aby tam dělal loveckého průvodce bohatým Američanům a dalším, kteří si za své peníze chtěli odvést trofeje exotických zvířat. Tento muž byl studnicí historek a též znalostí o životě v buši, zvířatech i lidech žijících v pro nás velmi daleké zemi. Snad se zadaří a časem spolu něco sepíšeme, protože o takových lidech je třeba psát.

Jen krátce bych se pozastavil nad návštěvou agenta České zbrojovky, který přivez ty nejmodernější zbraně. Muži v maskáčích si je samozřejmě prohlíželi a nakonec i vyzkoušeli, přesto se stala zajímavá věc - většina z nich opouštěla zkoumání nejnovějších výkřiků techniky poté, co jsme s Václavem začali nabíjet naše předovky a odebrali se k terčům. Co vede člověka k zájmu o dávno přežité a zastaralé zbraně? Kdo ví. Možná je to sentiment po starých časech, kdy na všechno bylo dost času. „I na válku,“ poznamenal cestou domů trefně Václav.

Často se tvrdí, že slušný člověk zbraň nepotřebuje, protože stát ho ochrání svými policisty. Nosí-li takový člověk v kapse policistu, pak nelze nesouhlasit. Bohužel, grázlové nečekají, až ozbrojená ruka zákona dorazí, ti jednají okamžitě. Je iluzí domnívat se, že omezení dostupnosti zbraní pro normální, slušné lidi povede ke snížení kriminality. Zkušenost ze světa dokazuje opak. Proč tomu tak je? Protože zločinec si zbraň sežene zákon nezákon. Stát takto odzbrojí jen ty slušné. Jak se potom mají bránit, zůstává záhadou. Ano, jsem pro větší liberalizaci v této oblasti. Domnívám se, že už od útlého věku by se děti měly učit střílet a poté i dostávat zbraně. Každý zloděj si rozmyslí okrást potenciálně ozbrojenou oběť. Podobně i znásilnit, zmlátit, bodnout nožem, střelit. Strach ze zbraní je znakem nedospělosti, tvrdil prý kdysi Sigmund Freud. Nelze než souhlasit.

Jsem vojákům vděčný za pozvání a možnost vidět je v akci. Zelené mozky to určitě nejsou. V první řadě jsou kamarádi a ty potřebuje každý z nás. 

Už hezkých pár týdnů sleduji situaci kolem rodícího se obchvatu města a nestačím se divit, kolik nedodělků, nedomyšleností a marnosti vyplouvá postupně na povrch. Ještě více mne udivuje, že se k nim nikdo nehlásí a jeden žaluje na druhého, kdo za to může. Inu, politika se vším všudy tak, jak jsme si ji navykli vídat od shora až dolů. Nevidím mezitím rozdílu.

Jsem rád, že nejen Chrudimské noviny, ale i další začínají už poukazovat na paradoxy očekávané "megastavby" za více než dvě miliardy ze státního rozpočtu. Měla totiž městu významně ulevit od dopravní zátěže, avšak namísto toho se tento efekt rozmělňuje dílčími nedorazy, které si město nechalo vnutit, a to buď proto, že ještě nedozrálo pro jednání se silnými partnery, anebo prostě nechalo svoje občany a podnikatele napospas zvůli mašinérie, která stavbu investuje a realizuje. Dovolím si proto tvrdit, že tím vedení radnice způsobilo městu nenávratné škody, a to na desítky let dopředu.

Z čeho tak usuzuji? Současná "rychlodráha" spojující Chrudim a Pardubice je až na jeden kritický úsek naprosto komfortní ve srovnání s tím, jak jsme se museli do Pardubic "ploužit" vesnicemi předtím. Namísto půlhodinového nervydrásajícího popojíždění jsme teď v centru Pardubic autem takřka za deset minut. Šetříme tím nejen vlastní nervovou soustavu, ale i pohonné hmoty a životní prostředí. Jenže to se teď změní. Větší část města, která využívá nejfrekventovanější výpadovku v Pardubické ulici, se nebude mít u Medlešic na obchvat kde napojit a bude se proto muset znovu courat padesátkou Medlešicemi, Mikulovicemi a Dražkovicemi a "vylepšovat" výfukovými plyny ovzduší těchto obcí, které si už na absenci projíždějících kolon aut a s tím spojený klid rychle a rády zvykly.

Co to bude znamenat pro Chrudim? Každopádně komplikaci, protože u Medlešic nebude pro změnu možné sjet rovnou do Chrudimě, ale bude nutné město objíždět po severní straně a přijíždět Dašickou ulicí kolem benzinky Shell, dál přes kruhovou křižovatku a potom Poděbradovou ulicí do centra. Být tedy v kůži podnikatele, kterému město prodalo pozemek v menší průmyslové zóně Sever, tak už dávno tluču na vrata radnice a žádám slevu nebo vrátit peníze, protože jezdit na obchvat několik kilometrů, když ho mám před nosem, nedává žádný smysl. A co to provede s tržbami zdejší benzinky Agip, autobazaru Nika a prodejen v zóně Sever, které se najednou ocitnou mimo hlavní silniční tah? Hádejte, není ale těžké to uhodnout - tržby některých podnikatelů začnou klesat. Trvat to má přitom do doby, než se stane z obchvatu čtyřproudová silnice a ŘSD tu zprovozní i přímý sjezd na Chrudim. Podle všeho tedy hudba příštích generací, která může mezitím zónu Sever nadobro vylidnit.

Dalším mínusem obchvatu je jeho citelný zásah do životního prostředí v přírodní rezervaci Habrov podél sídliště Na Větrníku. Z ankety, kterou zde naše noviny provedly, vyplývá, že místním lidem vadí, že zůstanou odříznuti od přírody, na kterou jsou tu už celá desetiletí zvyklí. Přirozené by proto bylo tyto škody alespoň minimalizovat zatravněnými přechody či lávkami. Je tedy chvályhodné, že město nechalo za tímto účelem zpracovat za několik desítek tisíc studii, která pamatuje nejen na lidi, ale i na zvěř, která tady žije, ale vzápětí vynaložené peníze zase vyhodilo oknem, když nedokázalo u ŘSD finančně vcelku nenáročnou realizaci spojení člověka s přírodou prosadit a ze záměru v tichosti vycouvalo. I tady se tedy ukázala slabost radnice, pokud má hájit zájmy svých občanů proti zájmům velkých organizací. A to ani nemluvím o zakopaném nezakopaném horkovodu v Dašické ulici, kde se za 50 milionů podařil letos zohyzdit vzhled královského věnného města ze severu jen proto, že si někdo zakopání horkovodu nepřál a město mu v tom neumělo, anebo nechtělo zabránit.

Kritika na město a podobu ochvatu se tedy začala kupit a přišlo tudíž to, co podle radnice mělo přijít - nové internetové stránky, které mají nekonfliktně a přitom záživně předkládat občanům informace, které se na míle daleko budou vyhýbat vzniklým problémům a začnou dávat na odiv bezchybné kontrolní dny pod dohledem města a jeho zástupců s přilbami na hlavách, či technické parametry postupující stavby ze souše i ze vzduchu v podobě efektních fotografií a videí. Jen mi není známo, kdo je bude platit, jestli ŘSD jako provozovatel stavby, nebo město jako pouhý přihlížející (zatím si jinou nálepku nezaslouží). Stálo by za to tohle všechno zjistit, protože o tom radnice nikdy nemluví. Že jde tedy ze strany města o jakousi kouřovou clonu, v níž se má občan ztratit, je evidentní. Snaží se totiž rok před komunálními volbami přebít vzrůstající kritiku vlastními argumenty, aby se lidé "lépe" orientovali. Jiný důvod, proč tyto speciální stránky vznikly, si totiž neumím vysvětlit. Škoda jen, že je těch pomníků kolem obchvatu přespříliš...

Naše krásné město má jednu z nejkrásnějších památkových zón nejen ve východních Čechách, ale snad i v celé České republice. Máme být právem, na co hrdí. Ano, ti z čtenářů, kteří tuší další postřeh na téma „veřejný prostor“, hádají správně.

Život každého z nás je svázán stovkami předpisů, norem, příkazů a zákazů. Většinu z nich ani neznáme, přesto, že jejich neznalost nás při případném porušení rozhodně neomlouvá. Člověk je tvor, jenž nade vše miluje svobodu. Svobodu rozhodování především. A to, co miluje jeden, měl by být schopen dopřát i jiným. Všemožné příkazy, vyhlášky a zákony svobodu oklešťují a to není dobře.

Dopravní značky jsou klasickým příkladem zásahů do životů těch z nás, kteří se pohybujeme na silnicích. Ne, netýkají se jen motoristů. Brát na ně ohled musí třeba i cyklisté, ač mnoho řidičů aut potvrdí, že právě cyklisté na značky kašlou zdaleka nejvíc. Jezdí si po chodnících, přechodech, nedávají znamení o změně směru a dopouští se celé řady dalších prohřešků. To sem však teď nepatří. Dnes bych rád hovořil o smyslu dopravního značení.

V našich novinách vzbudil velký zájem článek, který se právě značkám v centru Chrudimi věnoval podrobněji. Podnětem byla černá tabulka s neznámými čísly, jež se objevila u budovy Regionálního muzea. Co tato čísla znamenají, tušili jen zasvěcení. A já se tedy ptám - jaký smysl má vyvěšovat další hloupé tabule a tabulky do centra města? Kdo si jich ještě všimne? Podle reakcí oslovených Chrudimáků je zřejmé, že prakticky nikdo. Navíc, v době moderních informačních technologií, kdy si s družicemi hrají i skauti - ano, narážím na známou hru geocaching, při níž se pomocí GPS hledají malé krabičky s roztodivným obsahem, jsou podobné značky přežitkem. Cožpak by tento systém nebylo možné využít i při „značkování“ mostů a silnic? Je opravdu nutné plevelit už tak dost zkoušené historické město dalšími dopravními tabulkami?

Člověk není zas až tak hloupý, jak se nám snaží vsugerovat některé z mluvících hlav v televizi. Dokáže si poradit i bez pomoci všemocného státu a jeho úředníků. I bez dopravních značek se dá dobře a bez nehod jezdit. Stačí se podívat na parkoviště supermarketů, kde platí pravidlo „pravé ruky“. Jinak by totiž miniaturní asfaltové plochy připomínaly dětské hřiště s desítkami značek, které jsou stejně zbytečné. Proč podobnou zodpovědnost nevloží úředník na šoféra i na Resselově náměstí? Má snad strach, že pologramotný řidič způsobí havárii, při níž se Širokou ulicí budou valit proudy jaderného odpadu z převržené cisterny?

Svobodu nám každým rokem politici uštipují stále víc a více. „Je to pro vaše dobro,“ říkají pánové v kravatách a s tučnými konty v bance. Jako by snad věděli lépe, než ostatní, co máme dělat, abychom byli šťastní a měli veselejší život. Všeobecná naštvanost a „blbá nálada“ ve společnosti však hovoří v neprospěch jejich smyšlenek.

Jsme dospělí lidé a dospělý člověk by měl být schopný rozhodovat se sám bez pomocné ručičky a cecíku státních institucí. Chcete další zbytečné dopravní značky ve městě? Já tedy ne!

Všem socialistům a křiklounům, kteří brojili proti privatizaci krajských nemocnic, došly argumenty. Ukázalo se totiž, že jejich hesla v praxi nefungují a že krajské nemocnice stojí před propastí finančního kolapsu. Časy, kdy odsud byli vyháněni levicovými krajskými politiky takřka všichni soukromí investoři, jsou tak nejspíš nenávratně pryč a přestože jsou "levičáci" v kraji dál u kormidla, stali se najednou liberálnějšími a přimhuřují nad prozatím opatrnými aktivitami soukromých firem v nemocnicích oči. Ono jim ostatně nic jiného nezbývá, když jim chybí peníze a tím pádem i argumenty...

Je to něco jako prozření z pohádky o sociálním státu, kde je všechno zadarmo a na špičkové úrovni. Jenže ono nejde oškubat ty, co tvoří hodnoty, o všechny peníze a rozdat je mezi ostatní, protože bychom si tím pod sebou podřízli pomyslnou větev. Stejné je to i s masivními investicemi do sítě nemocnic, kterých je v této zemi jako maku a jedna druhé se podobá jak vejce vejci. Takový luxus si nemůžeme dovolit, protože na něj zkrátka nemáme. Konečně na to přišly i krajské špičky, když zjistily, že vedle sebe fungují v nevyhovujících podmínkách kousek od sebe naprosto stejná oddělení a dohromady kumulují obrovskou ztrátu. A že žádné z nich nevyniká nabízenými službami. Zkrátka že jsou průměrné a tudíž jako průměrné nemohou obstát, pokud jde o lidské zdraví a vytváření zisku.

Toho jsou schopna pouze špičková oddělení. A jelikož politici nikdy nenašli a ani nenajdou v zájmu udržení svých seslí odvahu něco s tím udělat a zalepit tuto "černou díru", protože by to znamenalo nepopulární kroky v podobě rušení některých oddělení a propouštění lidí, otevírá se nyní příležitost pro soukromý sektor. Ten nemusí zákonitě privatizovat celé nemocnice, ale může převzít některá nevýdělečná oddělení a finančně, materiálně i lidsky do nich investovat a vytvořit z nich specializovaná pracoviště, která budou kvalitou vyčnívat v kraji nad ostatními. Podobně jako nyní radiodiagnostické oddělení v chrudimské nemocnici.

Přesně tohle je cesta, jak ven ze šlamastiky šedivé průměrnosti krajských nemocnic, jakou jsme zvyklí vídat už celá desetiletí. Na chrudimské radiodiagnostice odteď už třeba nemusíte čekat nekonečně dlouhý čas v temném zákoutí nemocnice na vyvolání rentgenových snímků, protože přistanou takřka ve vteřině v mailu toho, kdo na ně čeká a chce je vyhodnotit. Navíc je dostane v daleko lepší kvalitě, takže má šanci stanovit přesnější diagnózu pacienta než doposud. Nový počítačový tomograf je rovněž mnohem šetrnější k lidskému organismu, protože už do něj "nepere" s takovou intenzitou škodlivé záření jako v případě starých rentgenů, z nichž mnohé dávno přesluhují. A konečně, kdo nemá rád koloskopii, tzn. vyšetření, které vyžaduje zasunutí hadice endoskopu do zadnice, má také o starost míň, protože tomograf tohle umí bez zbytečného násilí na člověku.

Tak co, přátelé, kam se příště vydáte na vyšetření? Tam, kde v zájmu "obrany" vlastnictví nemocnic před soukromníky musí ozařovat z politických a ekonomických důvodů pacienty rentgeny se spoustou nežádoucích účinků a cpát jim hadice do konečníku, nebo tam, kde hospodaří ekonomicky silná firma, jako v Chrudimi společnost Dimed, která myslí nejen na svůj zisk, ale pamatuje především na zdraví a pohodlí svých pacientů? Kterou z těchto možností jste ochotni dál podporovat svými daněmi, které odvádíte, a svými hlasy, které zanedlouho vhodíte do volebních uren? Že jste někdy zmateni? Nedivím se, když za stávající "smrádek ale teploučko" v nemocnici horují jak zdejší komunisti, tak i rádoby pravicová zastupitelka města a zdravotní sestra Michalová (TOP 09) a nemluví o možnostech nápravy (o uzdravování soukromými penězi). Jedni z ideologických důvodů, druzí proto, že by třeba v soukromém sektoru neobstáli. Za sebe mám už ale jasno - půjdu vždycky tam, kde bude péče kvalitnější a nebudu jen další kus s hadicí u zadku.

Neštěstím každé společnosti je snaha o přerozdělování společných peněz, které nasypeme z vlastních kapes každoročně do systému. Neštěstím proto, že je rozdělují úředníci anebo politici, kteří zpravidla nemají s ekonomickými aktivitami takřka žádné praktické zkušenosti. Jediným vodítkem je pro ně spleť nepřehledné legislativy, která se dá vykládat a "ohýbat" na sto způsobů. Už proto se nemůžeme divit, že naše ekonomika nešlape tak, jak by měla, protože se ocitla v zajetí byrokracie, která ji dusí.

Natahovat ruce po dotacích se dnes stalo jakousi samozřejmostí. Dělají to města, obce, neziskové organizace a dokonce i podnikatelské subjekty. To znamená, že se naše společnost stále více propadá do závislosti na dobrodiní lidí, kteří jsou mnohdy odtrženi od každodenní reality a nechápou potřeby těch, kteří vytvářejí skutečné hodnoty. Tyto myšlenky mne napadly v souvislosti s poslední informací o domovu seniorů v areálu bývalého chrudimského pivovaru.

[[img:chrn_fullwidth:288:Domov pro seniory se od začátku potýká s nemalými problémy. Teď mu hrozí, že přijde o část slíbené evropské dotace.  Foto: Chrudimské noviny]]

Ponechme teď stranou všechny porodní bolesti, kterými si objekt momentálně prochází, a zaměřme se na záměr úředníků, přidělujících evropské dotace, sebrat tomuto zařízení podstatnou část z původně přislíbených sedmapadesáti milionů. Co to znamená "podstatnou část"? Pět, deset, dvacet milionů? Nebo dokonce polovinu z celkové částky? Pro domov seniorů to může tak jako tak znamenat smrtící ránu. A to jen proto, že se snaží umořovat vložené investice zřízením prostor pro kadeřnictví a pedikúru, které bude nejspíš provozovatel pronajímat.

Copak si babička ubytovaná v domovu seniorů nemůže nechat udělat trvalou a vypadat krásně? To musí za těmito službami jinam, anebo si kadeřnici objednat a současně si za ni ze své malé penze připlatit? Copak nemohou být v těchto zařízeních služby, které zkvalitní život našich seniorů? Co třeba wellness, kavárna, a další místa, kam by si rádi ve svém omezeném pohybovém rádiu byli senioří schopni dojít? Přemýšlí takhle vůbec naši úředníci a politici? Anebo žijí jen v zajetí škatulek a hranic "ohybné" nekvalitní legislativy?

[[img:chrn_fullwidth:285:Lůžkové a sociální centrum, které leží v sousedství diskotéky Inferno, se podle úředníků odchýlilo od původního projektu zřízením provozovny kadeřnictví a pedikúry.  Foto: Chrudimské noviny]]

Všechny uvedené služby by podle výkladu úředníků byly stejně jako kadeřnictví a pedikúra odchylkou od původního projektu a za takové chyby je prý nutné tvrdě zaplatit. Anebo rovnou celý záměr zbourat, což se může v tomto případě klidně stát. Vždyť kdo je schopen vydělat miliony v tak krátkém čase, který je nutný k dokončení díla? Obávám se, že ani podnikatel, natož samotní úředníci.

Pod vlivem jejich rozhodnutí přišlo přitom celkem nedávno o miliony také město Chrudim v případě Muzea barokních soch. Tam jim zase vadilo několik přípojek pro WC navíc. A proč ne? Není žádným tajemstvím, že prostory slouží také jako obřadní síň a proč tu tedy nemít restauraci s občerstvením a větší počet záchodků? Proč se odsud hnát jinam, když by tu mohlo být všechno pohromadě a zařízení by vydělávalo městské kase nemalé peníze? Proč nepokrýt z těchto peněz v Chrudimi nevýdělečnou kulturu? Proč to jinde jde a v Chrudimi nikoli?

[[img:chrn_fullwidth:760:Město Chrudim přišlo o miliony díky tomu, že nechalo v Muzeu barokních soch zřídit navíc několik přípojek pro WC. V budoucnu zde totiž počítá s otevřením restaurace, která má pomoci dostat zařízení do kladných čísel a být k dispozici svatebčanům i dalším návštěvníkům muzea.  Foto: Chrudimské noviny]]

Tohle všechno jde tedy proti zdravému rozumu. Legislativa je sice zamotaná, ale všemocná. Úředníci a politici pak papežtější než papež. Ve svém důsledku jde o nestravitelný koktejl, který nám všem otravuje život a brzdí naši ekonomiku na všech úrovních. Až bude zase naše společnost v kondici, poznáme podle toho, že už nebude natahovat ruce po dotacích a zbaví se závislosti na těch, kteří jejímu chodu nerozumí, anebo jen zdánlivě. Proto se obávám, že právě závislost je to, co může pohřbít nejeden smysluplný projekt v našem okolí, ať už jde o Muzeum barokních soch nebo nově o chrudimský domov seniorů.