Letošní podzim, který je před námi, bude jednoznačně ve znamení zkrácené a hektické předvolební kampaně. Jako bychom si ji my, Chrudimáci, za poslední rok neužili až až. Nikomu jistě nevymizely z paměti volby senátora, který má reprezentovat naše město v daleké Praze. Zda byl tehdy zvolen správný člověk, nechť každý posoudí sám.

Trochu mne překvapuje, že místní zástupci stran parlamentních, i těch, které se do vysoké politiky teprve chystají, nevyvíjí prakticky žádnou činnost, aby oslovili voliče. Snad jen Petr Lichtenberg ze Strany svobodných občanů dokázal uchopit příležitost za pověstné pačesy a představit alespoň jeden z bodů, který jeho strana veřejnosti předkládá. Ostatní politici spí jako Růženky v trní.

Pravda, romská problematika, s níž se pokusil zastupitel vypořádat, není zrovna snadným, ale možná o to vděčnějším tématem. Však kdo z nás nemá osobní zkušenost se spoluobčany, kteří jsou terčem nezvyklého množství vtipů, narážek, oprávněných i zcela lichých výtek?

Nemohu neříci, že stejně, jako zhruba dvaceti „lajkerům“, je i mně sympatické řešení, které Petr Lichtenberg předkládá. Ne snad proto, že bych byl voličem Svobodných. Tím nejsem, protože mám své výhrady k volebnímu systému a vůbec k fungování demokracie v našem státe. Líbí se mi z jednoduchého důvodu - jsou logické, smysluplné a nakolik mohu soudit, i spravedlivé. Ať se totiž rozhlížím doleva, nebo (údajně) napravo, všechny ostatní strany se ve svém programu Romům věnují způsobem, který uráží buď je samotné, anebo mne.

Nezastávám totiž názor, že solidaritu, k níž nás především nutí levice svými poplatky, lze vymáhat. Solidarita buď je, nebo není. A dospělý člověk se pozná podle toho, že touží spíše po osobní svobodě, než závislosti na dávkách a dotacích. Kdo z nás by totiž neuvítal zrušení daně z příjmu, nebo nesmyslných pojištění - zdravotního, či sociálního? Dokážeme si vůbec spočítat, kolik peněz z výplaty by nám zbylo, kdybychom nemuseli odvádět všechny tyto nesmyslně vysoké poplatky?

Nemám rád, když se lidé nutí do něčeho, co nechtějí. Jistě, základní principy vynucovat nejen lze, ale dokonce to považuji za nutnost. Nebýt vymahatelného práva, v anarchii se tu většina lidí vybije. Ovšem hranice, kde už se jedná o nespravedlivé zasahování do svobod druhého, je diskutabilní. Vadí mi, že jsou Romové nuceni k našemu způsobu života. Vadí mi, že jsme je zavřeli do králíkáren, v nichž jejich přirozený a vrozený temperament strádá, zapíjí se alkoholem, vybíjí v ničení domů a jejich okolí.

Žijeme ve svobodné Evropě, hranice států jsou už takřka neznatelné. Romové mají v přirozenosti kočovný způsob života - po celá staletí se proháněli s vozy celým tehdejším mocnářstvím. Proč jim neumožnit, aby si připomněli, co jim vlastně po právu náleží? Obytné automobily dnes využívá spousta moderních vyznavačů svobody a volnosti. Léto tráví v Chorvatsku, zimu ve Španělsku.

Moc bych si přál, aby nadcházející volby dokázaly, jak moc se pletou všichni ti, kdo nás, Čechy, označují za národ netolerantních rasistů, pivních skautů a lenochů bez špetky národní hrdosti. Mám totiž strach, že nezmění-li se něco těžko definovatelného v celé naší společnosti, mohla by přijít další revoluce. A tentokráte už ne sametová. 

Každé řešení je ve své podstatě špatné a proto má přirozeně své zastánce a odpůrce. Stejné je to i v případě severovýchodní varianty silničního obchvatu Chrudimě, která si začíná pozvolna klestit cestu prozatím nedotčeným terénem. Kdo z vás někdy viděl americký film Šaman v hlavní roli s charismatickým hercem Seanem Connerym, který pojednává mimo jiné o nemilosrdném mýcení amazonského pralesa na úkor budoucí dálnice, může se vcítit do obyvatel sídliště Na Větrníku, kteří stejně jako indiáni ve filmu vyhlížejí s nelibostí postupující stavební práce, jež se přibližují k jejich domovům. Momentální řev buldozeru, který tu odkrývá zeminu mezi vytýčenými kolíky, pak dává tušit, že to s proklamovanou bezhlučností obchvatu nebude zase tak pravda, jak se často uvádí. Berme to ale jako určitou daň dané situaci, která odklonění tranzitní dopravy z města dlouhodobě vyžaduje.

[[img:chrn_fullwidth:2640:Sídlišti Na Větrníku hrozí výstavbou severovýchodní varianty obchvatu města úplné "odstřižení" od okolní přírody, kterou místní obyvatelé považují za to nejcennější ve svém bydlišti.  Foto: Chrudimské noviny]]

Spíše bych se chtěl zamyslet nad prvopočátkem celého projektu, který původně zvažoval dvě varianty silničního obchvatu Chrudimě - tzv. jihozápadní a severovýchodní, přičemž hned od začátku vše hovořilo ve prospěch prvně jmenované varianty, tedy jihozápadní. Ta byla nejen o něco kratší, ale především méně stavebně náročnější a tudíž i finančně podstatně levnější. Řekněme asi o půl miliardy na počátku 90. let minulého století, odkdy se o výstavbě obchvatu vážně hovoří. Od té doby ceny přeci jen krapet poskočily směrem nahoru. Pro levnější variantu jihozápadní trasy přitom hovořily tehdy i další podpůrné argumenty, jako například svedení obchvatu do areálu dřívější Transporty, kde by byl veden tzv. Koreou, tj. nejindustriálnější částí megalomanského strojírenského komplexu, v němž v současnosti sídlí několik zdejších významných zaměstnavatelů. Obchvat by odsud pokračoval dál do velké průmyslové zóny Západ a umožnil by nejen snadnější napojení místních firem na tzv. rychlodráhu, ale především by urychlil prodej zdejších pozemků potencionálním zájemcům o podnikání v průmyslové zóně. Ve svém důsledku by tak nově vznikající obchvat výrazně napomohl i zaměstnanosti ve městě, leč nestalo se tomu tak.

Nezdolatelná překážka nad Skřivánkem
Kratší, levnější a efektivnější varianta obchvatu města měla totiž před sebou nezdolatelnou překážku, a tou byly, podle mého názoru, soukromé zájmy osob, které buď bojovaly za vlastní klid anebo za spekulativní záměry v lokalitě nad chrudimským Skřivánkem, kudy měl obchvat pokračovat ve směru na Slatiňany. V té době zde totiž provedl Pozemkový fond ČR několik pro stát "výhodných" směn zdejších pozemků za bezcenné lokality na Vysočině ve prospěch soukromníků. Připomenu však, že v mezích zákona, protože Fond k tomu využil znění restituční legislativy, která takové směny s restituenty umožňovala bez ohledu na to, zda šlo v daném případě o vysoké státní úředníky (restituenty) či nikoliv. A právě tento krok později odstartoval takřka masovou výstavbu rodinných domků nad Skřivánkem, které se staly pro jihozápadní variantu obchvatu nepřekonatelnou překážkou. Za zmínku ještě stojí fakt, že se tehdy proti této kratší a levnější variantě obchvatu postavilo i samotné město Chrudim, vedené tehdejším starostou Novým. Nakolik sehrála v tomto rozhodování úlohu poloha jeho rodinného domu na konci Skřivánku a tedy v možném bezprostředním sousedství budoucího obchvatu, se dnes můžeme už jen dohadovat. Netvrdím, že tomu tak skutečně bylo, přesto si myslím, že stojí tento postřeh minimálně za povšimnutí.

[[img:chrn_fullwidth:3751:Budoucímu obchvatu musely ustoupit desítky vzrostlých stromů jako třeba u Kauflandu.  Foto: Chrudimské noviny]]

A tak přestože se při první zmínce o upřednostnění daleko dražší severovýchodní varianty na úkor té jihozápadní protestovalo a místní část Vestec dokonce kvůli tomu uspořádal petici, protože přijde vinou této trasy o část svého tradičního zázemí pro sport a obchvat budou mít místní lidé takřka před svými domy, byla tehdejší úřednická mašinérie nesmlouvavá a nezastavila ji ani do té doby chráněná krajinná oblast Habrov s mnoha vzácnými živočišnými a rostlinnými druhy, kterou obchvat v podstatě rozpůlí. Na výkresech dopravních inženýrů tak vyrostla severovýchodní trasa s několika náročnými dopravními prvky, jako je přemostění řeky Chrudimky u Vestce nebo další mimoúrovňová křižovatka u Medlešic. Obchvat bude navíc veden v zářezu mezi polnostmi, z něhož projíždějící motoristé ani nepoznají, jak vůbec Chrudim ve skutečnosti vypadá. Zkrátka, půjde o kus anonymní silnice, která nevyužívá potenciálu našeho města.

[[img:chrn_fullwidth:5030:Aby nebyli obyvatelé sídliště Na Větrníku odříznuti od okolní přírody, navrhl archiktekt Karel Thér ve své studii zatravněné přechody pro lidi i zvěř. Bohužel, nápad nebyl městem ani Ředitelstvím silnic a dálnic akceptován. Reprofoto: Chrudimské noviny]]
[[img:chrn_fullwidth:5013:]]

Dusit se budou výfukovými plyny obě části města
Sečteno, podtrženo. Ano, obchvat město potřebuje, aby si ulevilo od tranzitní dopravy v Pardubické ulici, na Masarykově náměstí, na Palackého třídě a v ulici Obce Ležáků, které nejsou takovému náporu dopravy uzpůsobeny. Těmto požadavkům severovýchodní varianta vychází plně vstříc, avšak za předpokladu, že budou postaveny obě její etapy. Nutno tedy připomenout, že zatímco se první etapa momentálně připravuje ke stavbě, druhá etapa existuje doposud jen na papíře a nebyl ještě ani zahájen výkup pozemků pro její realizaci. Tzn., že při spuštění první etapy bude tranzitní dopravou dočasně zahlcena druhá část města od křižovatky u chrudimského Kauflandu ve směru k nemocnici a dál podél sídliště U Stadionu ke křižovatce U Guláška v ulici Obce Ležáků. Dá se tedy očekávat, že tyto relativně nové komunikace dostanou co proto. Důvodem této komplikace je především již zmiňovaná finanční náročnost severovýchodní varianty obchvatu města, která je pro stát přeci jen obrovským soustem, které nelze ufinancovat najednou. A tak zatímco se teď dusí lidé výfukovými plyny na jednom konci města, začne se dusit jeho zdravější část. Když k tomu připočteme anonymitu úseku mezi Vestcem a Kauflandem bez dalšího využití pro fungování firem a větší zaměstnanost ve městě, a v neposlední řadě také obrovský balík peněz, které to všechno bude stát, pak vychází tato varianta evidentně jako méně výhodná.

[[img:chrn_fullwidth:5011:Zatímco "někdo" rozhodl o dražší variantě chrudimského obchvatu, stát si ho potom nemohl dlouhá léta dovolit financovat. Lidé proto pořádali v ulicích města nejrůznější silniční blokády, kterými protestovali proti průtahům slibované výstavby.  Foto: Chrudimské noviny]]

A pokud by tenkrát nezvítězily z mého pohledu sobecké zájmy několika vlivných osob, možná by už dávno fungovala levnější jihozápadní varianta obchvatu, která by přišla státní pokladnu o třetinu levněji a lidem v našem městě by se žilo o mnoho lépe. Mezitím jsme tu ale zažili několik protestních akcí, které otravovaly život nám samotným i účastníkům tranzitní dopravy bez ohledu na to, že ti, co vše zpunktovali, se smáli hádající se lůze v závětří. Vždyť si jen představte, kolik plusových hodnot by kratší varianta obchvatu městu přinesla. No dobrá, nejspíš by nad Skřivánkem nevyrostlo "podnikatelské baroko" - tedy shluk nesourodých rodinných domů, které například v okolí Prahy už dávno zejí pro nezájem lidí prázdnotou. K nám tato "móda" spojená s houfným návratem do měst zřejmě teprve přijde. Ale teď vážně. Jihozápadní obchvat města by zcela radikálně oživil ještě ne zcela vytížený areál bývalé Transporty. Tzv. Korea by se mohla proměnit v tolik diskutované brownfieldy, tj. objekty administrativně - výrobně - obchodního charakteru a už při příjezdu do města by působily na návštěvníky mnohem majestátněji než smutně vyhlížející srnky a polní zajíci podél úseku u Habrova, kterým momentálně bereme jejich přirozený domov.

Panorama schované před návštěvníky města
Také průmyslová zóna Západ by přítomností obchvatu stoupla razantně na ceně a troufám si tvrdit, že by zdejší pozemky byly už dávno rozebrané investory. Chrudim by zkrátka v těchto místech pulsovala výrobou a dostatkem pracovních příležitostí. A co teprve při další jízdě po obchvatu, kde by se náhle projíždějícím otevřelo nádherné panorama města s kostelem Nanebevzetí Panny Marie, Mydlářovským domem či "Hradčany", které tvoří středověké měšťanské domy. Myslíte si, že by někdo z nich později alespoň na chvíli nezatoužil Chrudim navštívit? Jsem přesvědčen, že ano. Na poli mezi Větrníkem a Topolem vás taková touha rozhodně nepřepadne. No, a ještě pár kilometrů plynulé jízdy, a jsme ve Slatiňanech. Žádná první a druhá etapa, která negativně zasáhne naše město, nýbrž plynulý obchvat s mnoha funkcemi navíc. Přesně o tohle jsme se před lety nechali připravit.

[[img:chrn_fullwidth:5012: Při blokádách docházelo v Chrudimi nezřídka k nejrůznějším strkanicím a fackovačkám mezi pořadateli protestních akcí a projíždějícími motoristy, kteří neměli pro tento druh prostestu pochopení. A právě tyto okamžiky byly živnou půdou pro novináře, jako v tomto případě na chrudimské Bídě.  Foto: Chrudimské noviny]]

Chtěl jsem tímto ne právě krátkým postřehem podtrhnout historii vzniku rodícího se obchvatu, na kterou se dávno zapomnělo, anebo ještě lépe, na ni chtějí někteří zapomenout. Je však důležité si určité momenty historie připomínat, aby se v budoucnu už takové chyby neopakovaly a my tak draze neplatili za něco, co jsme mohli pořídit mnohem levněji, v kratším čase a s daleko širším využitím v náš prospěch. Potom by lidé nemuseli protestovat, anebo smutně vyhlížet blížící se stavební stroje jako šaman Connery spolu s indiány. Howgh!

...

Prohlédněte si také animaci studie arch. Karla Théra, ve které již v roce 2003 řešil zástavbu a park na Větrníku společně s přechody pro lidi a zvěř přes zahloubený obchvat města.

Předchozí článek a postřeh Chrudimských novin o Rallye Železné hory vyvolaly na sociálních sítích nekonečné a mnoho dní trvající diskuse. Většina diskutérů přitom nevybíravými způsoby napadla jak mne, jako autora zmiňovaných textů, tak samotné noviny. A že si někteří diskutéři nebrali servítky, dokazuje jejich slovník, v němž označení „pisálek“ patřilo k nejmírnějším. Většina totiž zarputile odmítala vést slušnou výměnu názorů a mnozí dokonce vyhrožovali fyzickým násilím těm, kdo by snad s jejich pohledem na věc nesouhlasili.

Jakmile jsem je však upozornil na možnost použití jejich komentářů v připravovaném ohlédnutí za zmíněným závodem, opustil je bojový duch a na řadu přišly omluvy a výmluvy. Až na výjimku, kterou byl Vojtěch Krňavský. Ten se prý za své sprosťárny nejen nestydí, ale nenamítá ani nic proti jejich medializaci. „Při čtení vašeho článku mi naskakuje husí kůže a běhá mi mráz po zádech. Pokládám si otázku, kde se ve vás bere tolik zla a nenávisti. V životě jsem nečetl takto ubohý článek v žádném z českých medii, a to včetné bulváru,“ napsal jeden z těch slušnějších, Vojtěch Krňanský. „Pokud vám slouží Chrudimské noviny na šíření svého neobjektivního pohledu na věc, doporučil bych vám zvážit své setrvání v žurnalistice eventuálně návštěvu nejbližší psychiatrické léčebny,“ nebral si Krňanský servítky. Obdivuhodná rétorika od člověka, který obhajuje akci, jež se například znelíbila tolika lidem v Miřeticích či Nasavrkách, takže se trasa letos musela těmto obcím vyhnout.

To Michal Hurdes z Ostravy byl ve svých výrazech ještě příkřejší. „Může mi vysvětlit autor tohohle škváru, co je na závodních autech tuningového? Jak závodní auta ničí silnice? Valento, ty ubohý nuzný člověče, co to píšeš za průjmy? Ty jsi zralý na pár facek,“ vyhrožoval Hurdes, který články zřejmě ani nečetl. Jinak by věděl, co závodní vozy na okreskách působí za škody.

[[img:chrn_fullwidth:4985:Vrátí se za rok auta na Resselovo náměstí?  Foto: Jindřich Balous]]

Podobných příspěvků se na facebookovém profilu Chrudimských novin objevilo na desítky. Společným jmenovatelem byla hrubost, vulgarita a netolerance, či vyhrožování trestním stíháním autora. Ne všichni příznivci rallye se ale chovali tak nevybíravě. Telefonát s šéfem závodu Markem Šimíkem, který se rovněž rozhodl vyjádřit svou nelibost, byl korektní a bez urážek. Svoji počáteční hrubost korigoval i mladý závodník, jehož jméno mám k dispozici. Mladík se na mne nejprve rovněž hrubě obořil a vyhrožoval násilím, postupně jsme si však porozumněli a nakonec uzavřeli mailovou komunikaci k vzájemné shodě. Možná to jednoduše chce napočítat do dvaceti a teprve poté psát věcnou kritiku autorovi.

Čtenost původní zprávy za týden vyskočila na několik tisíc. A právě u tohoto článku je vidět, v jaké menšině jsou vulgární milovníci silných vozů řítících se po okresních silničkách. Přes pět stovek souhlasných „lajků“ (označení obliby článku, které se následně přenáší i na facebookový profil člověka, který si text oblíbil) hovoří jasně. Mlčící a souhlasící většina dala svůj názor najevo způsobem, který je jí vlastní. To mi dodává sílu pokračovat ve vysvětlování a psaní dalších článků o této problematice.

Rallye Železné hory je však minulostí a i letos se obešla naštěstí bez újmy na životech. Nakolik je tento stav dále udržitelný, ukáže až budoucnost. Děkuji všem, kdo dokázali emoce udržet na uzdě, a neméně pak čtenářům, jimž se má práce v tomto směru líbí. 

Tak už je to tady! Poslanecká sněmovna se většinou svých hlasů rozpustila a zemi čekají předčasné parlamentní volby. Už samotné hlasování poslanců naznačilo, že se minimálně na několik příštích let změní mapa politického uspořádání v zemi a to, co léta platilo za pevné a neměnné, se pomalu hroutí. Například na pravici nezůstane dle mého soudu kámen na kameni, a do poslaneckých lavic se budou snažit proniknout nové strany, jež pokukují po místech, které uvolní "véčkaři" (Věci veřejné) a u prostého lidu nepopulární parta, která si říká LIDEM. Nad hranicí volitelnosti může přitom balancovat i kdysi pravicově dominantní ODS, která dosud třímala otěže této země pouze s ČSSD.

Bude popularita knížete stačit na celou levici?
Tyto zákonitosti už ale zjevně neplatí, čehož důkazem je hlasování ve Sněmovně, během něhož se jasně ukázalo, že ODS významně ztrácí na síle a dá jí hodně práce, aby se jednou zase postavila na vlastní nohy. Za dobu koaliční spolupráce s TOP 09 ve své zahleděnosti do sebe totiž nepostřehla, že z ní tato strana těží víc, než je zdrávo a že jí posloužila jen na černou práci, na což teď doplácí nízkými voličskými preferencemi v předvolebních průzkumech, které naznačují její strmý pád. Samotná TOP 09 se teď bude především snažit vytěžit z popularity svého lídra - knížete Schwarzenberga, maximum, ale zda to bude stačit na potřebnou rovnováhu v dolní komoře Parlamentu mezi pravicí a levicí, je víc než nejisté.

Voličské mínění se totiž v posledních třech letech zradikalizovalo a přesunulo svoje těžiště hodně doleva. Když říkám hodně, tak hodně, a to vinou četných politických rošád, asociální politiky, která zůstávala často nevysvětlena, a především v důsledku posledních událostí nebývale širokého korupčního rozměru, který zasáhl i nejbližší okolí jinak velmi nevýrazného premiéra. A v této rozbalancované atmosféře bude pro pravici velmi těžké ustát tlak levice a celého houfu populistických stran, slibujících růžové zítřky, například formou co nejširší přímé demokracie, která mimo jiné umožnila návrat Miloše Zemana do vysoké politiky ve velkém stylu. Ne nadarmo se o něm říká, že je to aligátor požírající své nepřátele a nutno uznat, že to dokonale umí. Dokázal se totiž v nových poměrech zorientovat nejrychleji.

Natržený Sobotkův zadek a trojkoalice na kolenou
Stihl už natrhnout "zadek" Sobotkovi a rozklížit na dva tábory sociální demokracii, připravil pro své Zemanovce ustavením Rusnokovy vlády předčasnou předvolební kampaň a slibný výsledek v říjnových volbách, natruc Schwarzenbergovi prosadil do Bratislavy a Moskvy za diplomaty Livii Klausovou s Vladimírem Remkem a srazil nenáviděnou trojkoalici na kolena. Za několik měsíců toho tedy dokázal daleko víc, než svými planými řečmi vítězná strana z posledních parlamentních voleb, tj. ČSSD. To nelze prezidentovi upřít. A právě on se nejspíš stane stěžejním tématem pravice, která se bude snažit oživit bojovného ducha posledních prezidentských voleb pod heslem "Volím Karla" a okopávat mu kotníky. Obávám se ale, že to bude málo a rádoby pravičáků se dostane do Poslanecké sněmovny nakonec jen hrstka.

Těžiště politických nálad je tedy vychýleno hodně nalevo. Otázka tedy zůstává, zda se zase někdy dokáže narovnat anebo, nedej Bože, vychýlit ještě radikálněji. Bohužel, za posledních dvacet let k tomu nebylo nikdy tak blízko. Už i zahraničí si začalo jen několik hodin po hlasování Poslanecké sněmovny znepokojeně všímat, že mají komunisté otevřené dveře k moci. A za všechny vyjádřila svoji beznaděj chrudimská studentka Dana Novotná, která se plánuje z České republiky stejně jako spousta mladých natrvalo odstěhovat. "Nevidím, že by se tu mohly věci změnit k lepšímu. Spíše očekávám likvidaci drobných živnostníků. Už teď to vidím na svých rodičích, kteří podnikají a pohybují se často na hranici bídy," odpověděla našemu redaktorovi během ankety. A právě její pohled na svět kontrastuje s pohledem chrudimských důchodců, z nichž někteří návrat komunistů k moci vítají.

Pozitivní vize zatemnila naštvanost lidí
Výpověď je to tedy i generační - na jedné straně marnost mládeže nad promarněnými šancemi demokracie, které česká pravice prohospodařila, a na straně druhé sentiment seniorů po "jistotách", které kdysi směnili za slepou poslušnost komunistické ideologii. Seniorů je ale bohužel v Česku víc než produktivních lidí, a tak se bude hrát především o jejich hlasy. Obávám se proto, že bez ohledu na to, co si přeje naše mládež, bude vítězit populismus slibující blahobyt a vyšší sociální dávky na úkor většího zdanění těch, kteří vytvářejí skutečné hodnoty. Přitom by stačilo nekrást z veřejných zdrojů a vytvářet podmínky k tomu, aby mohli být lidé co nejvíce samostatní. Vše ostatní by už přišlo samo. Jenže momentální naštvanost většiny národa tyto vize zatemnila a spěje k tomu, že se nechá opět vést poslušně za ruku.

Můj známý měl dopravní nehodu na motorce. Předjížděl v nepřehledné zatáčce mezi Sečí a Kovářovem pomalejší auto, bohužel ale přes plnou čáru, což neměl, a při zařazování zpět do svého jízdního pruhu dostal smyk, upadl s motorkou na vozovce a zůstal nehybně ležet. Měl zlomenou klíční kost a chvíli byl v bezvědomí. Motorku za sto tisíc na odpis do šrotu.

Druhý příběh se odehrál v roce 2005 na Pardubicku, kde nedal dlouholetý holický starosta Ladislav Effenberk přednost mladému motorkáři, který jel po hlavní silnici, a z vedlejší silnice ho prostě autem "sestřelil". Nehoda skončila tragédií, protože při ní zemřela šestnáctiletá spolujezdkyně na motorce. Pro viníka havárie jistě trauma na celý život. Tato tragédie byla připomenuta v souvislosti s volbami do Poslanecké sněmovny, v nichž má právě Effenberk vést kandidátku sociální demokracie v Pardubickém kraji.

Proč oba případy srovnávám? Pro zjevný nepoměr v potrestání obou uvedených viníků dopravních nehod. Jak si myslíte, že dopadl náš třiadvacetiletý motorkář v prvním příběhu? Za prvné se sám potrestal tím, že si zničil drahý motocykl a je kvůli komplikované zlomenině už několik měsíců v pracovní neschopnosti. Než se však stačil uzdravit, zařehtal úřední šiml a předvolal si ho k přestupkové komisi při MěÚ Chrudim. Nikoho tu nezajímalo, že je mladík řidičem z povolání a na místě přišel o řidičský průkaz s poukazem, že ho čeká ještě "tučná" správní pokuta. A navrch mu bylo strženo i sedm bodů z celkových dvanácti. To vše s odůvodněním, že zákon údajně jinou možnost potrestání v takovém případě nezná.

A jak dopadl starosta Holic? Odešel od soudu jako bezúhonná osoba s čistým trestním rejstříkem. Nebyl mu odebrán ani řidičský průkaz. Zaplatil pouze uloženou pokutu a byla mu soudem stanovena povinnost náhrady způsobené škody. To znamená, že mohl zase nastoupit do zaměstnání a zapojit se do veřejného života, zatímco mladíka z našeho prvního příběhu připravili chrudimští úředníci o práci kvůli banálnímu dopravnímu přestupku. Jen jsem teď zvědavý, jak jim z podpory v nezaměstnanosti bude splácet vysokou správní pokutu. Nejspíš na něj pošlou exekutora a připraví mu tak opravdový "start" do života...

Z výše uvedeného čouhá zhůvěřilost našeho právního řádu na sto honů. V momentě, kdy se k němu ještě přidá horlivost některých zainteresovaných osob, nemá už v jistých momentech žádný výchovný charakter, nýbrž přímo devastující účinky. V plné nahotě se tu odkrývají paradoxně také daleko vyšší pravomoce přestupkových komisí k potrestání dopravních deliktů, než mají k dispozici naše soudy. Jak kdysi v žertu pronesl jeden můj známý soudce: "Když už si sedneš za volant opilý, tak ať to stojí za to. Protože když budeš mít v krvi jen necelé promile, skončíš u přestupkové komise, která ti může sebrat řidičák a napařit dvacetitisícový flastr. U nás to budeš mít ani ne za třetinu a ještě ti řidičák zůstane..." Na tomto názorném příkladu vidíte, vážení čtenáři, jak jsou naše zákony postavené na hlavu.

Staré, vyšperkované křápy, ale i relativně nová a zachovalá auta upravená k amatérskému závodění v pátek opět „okupovala“ Resselovo náměstí. Ať už jsme chtěli a patříme mezi příznivce vylepšených strojů a pochybné zábavy, jakou automobilová rallye nepochybně je, nebo nechtěli a oblaka modrého dýmu nás obtěžují, museli jsme tvořit kulisu jezdcům rok co rok se opakujícího závodu.

Rád jezdím autem, řízení pro mě není utrpením a snažím se svému vozu dávat to, co mu patří. Nejsem žádný fanatický odpůrce motorismu. Naopak. Nic bych neuvítal více, než zlevnění benzinu a tím i splnění snu, kterým je klasický americký vůz s nějakým velkým obsahem motoru. V tomto svém přístupu možná mnohé závodníky rallye předčím.

Co mi ale vadí, jsou činnosti druhých lidí, které nějakým způsobem omezují a obtěžují ty, kteří nadšení pro onu činnost nesdílejí. A právě zde je rallye klasickým příkladem. Uzavřené silnice v několika okolních obcích a diváci natěsnaní u pásek vymezujících trať, řvoucí motory, odletující dočasné záplaty ze silniček třetí třídy, mraky olovnatého dýmu ničící nádhernou přírodu Železných hor - to je jen několik otravných a do jisté míry i sobeckých následků zábavy, která, dle mého, na běžné silnice nepatří.

A nejsem sám, kdo si to myslí. Podobný názor mají i obyvatelé Miřetic a třeba Nasavrk. Nechtějí smradlavé plechovky mezi svými domy, nechtějí riskovat zranění, nebo smrt svých obyvatel. Jistě, ani letos nikdo nezaplatil životem, ale přesto se závod neobešel bez karambolů a havárií. Paradoxně i sami motoristé a jejich příznivci se zlobí, když jim někdo jejich trasu naruší. Že však oni sami narušují životy spoustě obyčejných lidí, je nechává chladnými. Jde prý jen o pár hodin. To byly ovšem nálety za války také.

Doufám, že se dožijeme časů, v nichž se tento druh sportu bude konat někde, kde nebude rizikem pro nikoho jiného, než samotné sportovce. Protože tak to má být. Oni totiž ani vojáci, natož myslivci nepobíhají po městě a nestřílejí po sobě ostrýma. A když se náhodou nějaká nehoda stane a zemře člověk zasažený nimrodem, zvedne se nespočet hlasů, které volají po přísnějších pravidlech pro prý věčně napité mužíky v zeleném.

Nemám nic proti závodům aut, vadí mi bezohlednost, s jakou si někteří závodníci a pořadatelé doslova vynucují prostor pro svoje vozy. Vadí mi zničená příroda, silnice a životy těch, kdo jejich řádění odmítají. 

Tradiční Salvátorskou pouť jsme snad všichni ve zdraví přečkali. Děti přejedené vatou a sladkostmi už přestaly bez hnutí polehávat a stěžovat si na bolestivá bříška, opilcům se hojí „silniční lišej“ na tvářích a všichni hledíme nevěřícně do portmonek, kde před víkendem snad trůnilo několik Františků Palackých a nyní zeje povážlivá díra. Rok od roku jsou totiž atrakce dražší a náklady na pouťové radovánky logicky vyšší.

Bylo zajímavé sledovat, co pro koho pouť znamená. Slečny se často oděly do šatů, za něž by se nemusela stydět žádná topmodelka, pánové zase nazuli své pantofle. Více, než Chrudimáky, bylo vidět přespolní, kteří se sjížděli z blízkého i vzdálenějšího okolí na pouť, jež patří ke třem největším v České republice. Jak významný býval chrudimský Salvátor, když se i dnes, v době novopohanské, stále „světským“ vyplatí jezdit do našeho města a stavět atrakce na Resselově náměstí? Svého času i samotný císař - a to nebyl jen tak někdo na úrovni Miloše Zemana, přijel a zázračnému obrazu se poklonil. Kdo to ale dnes ví? Snad věřící, kteří v neděli zavítali na mši do arciděkanského kostela.

Chybí mi ve všech těch radovánkách trocha ztišení, ale myslím, že jsem již dostatečně známým staromilcem, jemuž nic není dost uctivé, takže nebudu mlátit prázdnou slámu.

Minulý týden se sice u nás nesl ve znamení poutního veselí, ale na nejvyšších místech republikové politiky asi moc veselo nebylo. Tedy, nejste-li zmiňovaný prezident republiky a nemáte-li zrovna projev k těm „pitomcům“ ve Sněmovně. Věřím, že Miloš se bavil náramně. Méně úsměvům pak jistě vykouzlil faktický šéf TOP 09 Miroslav Kalousek, proslulá „jednička“ vládnoucí koalice, jemuž byla Zemanem myta hlava. Přiznávám bez mučení, že jsem politickou situaci začal sledovat až tehdy, kdy mi to bylo zadáno za úkol. Do té doby jsem žil ve slastném nevědomí, z něhož se sem tam vynořily přízraky odulé tváře a dávno zapomenutých politických šíbrů. Dnes už je jasné, že předvolební kampaň bude krátká a na lži, kterými nás před každými volbami politici libovolných stran krmí, nebude moc času. Babišovo hnutí ANO tak roní krokodýlí slzy, protože nestačí rozvinout svou strategii „Věci veřejné, verze 2.0“.

Když tak pozoruji rezignaci mnohých mých přátel a kamarádů, kteří nemají koho volit (nakonec však stejně zvolí ono stereotypní menší zlo), nemohu opět nevidět nevýhody našeho zřízení. Voliči uplacení dávkami totiž nakonec stejně zvolí toho, kdo jim nabídne víc z prostředků, které někde jinde někomu jinému vezme. Nezvolí toho, kdo je nejlepší pro naši vlast. Žijeme tady a teď, šlechtické myšlení na další generace se nás netýká.

A tak se vracím znovu na začátek. Peněženka zeje prázdnotou a její otevřená ústa čekají na výplatu. A právě výše výplaty, respektive zdanění, bude jedním z velkých trumfů stran, které se budou opětovně snažit dostat ke korýtkům. Nezapomínejme na to!

Stížnost obyvatele paneláku ve Vlčnovské ulici a lékaře Jaroslava Zemka na postup heřmanoměsteckých dobrovolných hasičů při evakuaci jejich domu bezprostředně po vichřici je nyní ve stadiu tvrzení proti tvrzení, protože se přirozeně hájí i hasiči. Nutno však dodat, že proti sobě stáli na jedné straně nahý bezmocný člověk pouze v promočených trenýrkách, který musel přihlížet ničení svého těžce nabytého majetku, a na straně druhé početný tým, který měl na sobě "suché ponožky" a byl v plné výzbroji.

Už to v dané chvíli znamenalo jistý nepoměr sil co do počtu i vybavení, natož v psychickém rozpoložení všech zúčastněných. Nebylo tedy divu, že to mezi nimi zajiskřilo a jedna ze stran měla v tomto sporu evidentní převahu. Z toho také může (neříkám, že musí) pramenit zoufalý čin osamoceného lékaře, který, když zjistil, že jeho stížnost na "pomoc - nepomoc" hasičů nemá příliš šancí na úspěch, přistoupil k tomu, že vyzval některé svoje pacienty z SDH Heřmanův Městec, aby se přeregistrovali jinam, protože ztratil chuť je dál léčit.

A co následovalo? Doslova hon na čarodějnice v podobě otevřené masáže doktora Zemka na facebooku a stížnosti na něj u České lékařské komory. To je totiž na celé této věci to nejsmutnější, že se někdo dokáže cíleně trefovat do člověka, který se ocitl v životní krizi a v důsledku toho v něm vzplály saze. Smutnější je to o to víc, že se k tomu snižují lidé, kteří mají být nad věcí a tyto vypjaté chvíle zvládat s bravurou profesionálů, kteří požívají všeobecné vážnosti. Leč nestalo se a následovala z mého pohledu trochu hloupá odplata, která konflikt s pomocí některých médií ještě více vyostřila. To už je opravdová demonstrace síly a nikoli jednání hodné chlapů, kterých si jinak za jejich obětavost vážíme.

V tomto konfliktu nejde totiž jmenovitě o doktora Zemka nebo dobrovolné hasiče z Heřmanova Městce, ale o princip, který má být zárukou rovnoprávného postavení v jakémkoli sporu v této zemi. Proto je smutné pozorovat, kteří lidé se na stranu toho silnějšího, známějšího a vlivnějšího přidávají, aniž by byli incidentu přítomni, a přiživují tak ducha tragických 50. let minulého století, kdy bylo veřejné lynčování v módě. Smutnější je to o to víc, že takové nálady veřejně přiživují i někteří místní politici, kteří se jinak navenek od těchto nekalých praktik distancují. Možná si ani neuvědomují, že z nich doba, ve které vyrostli, stále ještě nevyčpěla a proto jim není pranýřování jinak nejspíš slušného člověka cizí, pro kterého může být takové spojení síly společensky a zejména profesně zničující.

Už dlouho se říká, že je ČEZ stát ve státě a že si v některých chvílích zkrátka dělá, co chce. Jen si vzpomeňte na jeho dřívější excesy při vymáhání dluhů, na které si pořídil ozbrojená komanda. To nemluvím o nehorázně velkých odměnách, které každoročně plynou do kapes jeho manažerů a z některých dokonce udělal ne milionáře, ale rovnou miliardáře. Chci však hovořit o ČEZu v souvislosti s pondělní vichřicí a nedělní bouří, protože mi přijde jeho chování vůči postiženým občanům minimálně jako přehlíživé, pokud neužiji silnějších výrazů.

Zmíním například časté několikavteřinové výpadky elektřiny v minulém týdnu, které šly během jediného dne do desítek případů a před nimiž nikdo z ČEZu chrudimské firmy ani obyvatele nevaroval. Je zřejmé, že měly spojitost s odstraňováním následků vichřice, která vyřadila z provozu velkou část trafostanic a přenosových sítí. Nikdo z místních ale nemohl předpokládat, že bude opravy provázet tak nezvykle velký počet "útoků" na firemní a soukromé počítače, které dnes představují jen v Chrudimi milionové, ne-li větší hodnoty. Pro počítač není totiž nic horšího, než vteřinový výpadek, který dokáže zlikvidovat jeho techniku, ale i veškerá uložená data, zatímco při déletrvajícím vypnutí elektřiny se takřka nic neděje.

Ze strany ČEZu nebo jeho dispečera mi tedy scházelo jediné - včasné upozornění města, že bude k tak krátkým výpadkům docházet a že je tím v ohrožení veškerá počítačová technika v Chrudimi. Město samo pak mohlo svým občanům, firmám a institucím, které zde sídlí, tuto zprávu zprostředkovaně rozeslat prostřednictvím systému, který má pro takové účely k dispozici, tj. formou sms zpráv - od kdy do kdy takové nebezpečí hrozí, jenže následovalo jen mlčení a varování počítačů, že jsou po několikerém vypnutí elektřiny ohroženy veškeré uložené soubory. Nikdo nebyl v tu chvíli schopen odhadnout, kdy tohle nekonečně martyrium skončí, protože o tom nepřišla jediná informace.

Na závěr ještě jedna poznámka k tomu, proč výpadky elektřiny trvají tak dlouho. Protože ČEZ řadu svých zásahových pracovníků propustil, a ti, kdo zbyli, musí za poruchami jezdit v bývalém okrese i desítky kilometrů. Potom se například v terénu dozvíte, že současný šéf ČEZu Daniel Beneš musel prý přijmout do vysokého magamentu firmy dceru Jany Nagyové a další protěžované prominenty, avšak na těch, kteří nasazují při odstraňování následků přírodních pohrom vlastní krky, se údajně výrazně šetří. Alespoň tak zní "tam tamy" mezi zdejšími pracovníky nejbohatší státní společnosti, kterých oproti dřívějšku zbyla už jen hrstka.

Sejít se v nejvyšším panelovém domě v sídlišti Na Větrníku, kde žijí desítky domácností, dá pořádnou fušku. A tak se tu lidé běžně míjejí a ani se navzájem pořádně neznají s výjimkou občasných domovních schůzí. Natož svými jmény. Co ale bezpečně funguje a obyvatele velkých domů pokaždé stmelí, jsou živelné události, které se lokalitou na "větrné hůrce" někdy proženou jak buldozer.

Za posledních pět let se to stalo už podruhé. Poprvé v červnu 2008, kdy zde udeřilo tornádo, jež se do Chrudimi přihnalo od Čáslavi. Ze střech tehdy padaly tašky a plechy, které přistály na okolní komunikace, trávníky a zaparkovaná auta, stromy se lámaly jako by nic, kontejnery cestovaly ulicemi a voda zatekla snad do každého bytu. Pondělní podvečer, kdy pro změnu udeřil vichr, vypadal podobně, pouze s tím rozdílem, že tenkrát byla venku černočerná tma a nyní bílé peklo bičující vše před sebou, a tehdy se tornádo valilo pouze ve směru jednoho pruhu, zatímco teď vichr řádil ve městě plošně - někde víc, jinde méně.

Jenže pak přijde ona vzácná chvíle, vyvolaná dílem zvědavostí nad rozměry řádění přírodního živlu a vzápětí údivem nad způsobenými škodami. Lidé se spontánně sejdou před svými domy, předávají si informace a pomáhají si, když je potřeba. A přitom se začnou oslovovat jmény a v podstatě se jaké lidé se všemi svými vlastnostmi poznávat. Z toho pramení můj dnešní postřeh - bohužel jen nouze nás umí stmelit, pouze vzniklá újma dokáže vyvolat v druhých lidech soucit a společná vzájemnost nás učí dobrosrdečnosti. Škoda, že taková chvíle přichází v Chrudimi jen dvakrát za pět let (tím nemyslím přírodní živly, ale ony vzácné chvilky po nich) a že si člověk neumí tyto vlastnosti uchovat v srdci napořád. O co lépe by se nám potom žilo.